středa 17. srpna 2011

NEJKRÁSNĚJŠÍ A KONEČNĚ I NEJOŠKLIVĚJŠÍ POMNÍK (2)

Favorit č. 1-Žižka na Vítkově
A je tu další pomníkový příspěvek. Přesněji řečeno jej Michal Šťovíček poslal už před časem a já ho schovával, až se sejde víc věcí, a možná to byla chyba, protože mohl být třeba slovem do pranice nejen v úvodní části. Lze či nelze vybrat ten nej-? Myslím, že ano, protože nejsme (naštěstí) umělecká komise a tahle soutěž je jen hra s geograficko-historicko-kumštovní tematikou, která možná inspiruje k vyražení do blízka i daleka. Záleží jen na vás, koho (a zda) někoho vyberete; komentáři tyhle rubriky zatím zrovna nehýří, byť ohlasy říkají, že jsou čteny...  Dělit na tuzemská a zahraniční? Proč? Takhle je to zajímavější, třeba zjistíme, jak jsme světoví, a navíc (alespoň pro mne) je tu docela poučné srovnání vztahu k vlastní minulosti např. s Rakouskem: pražský Radeckého pomník, skrytý téměř století zrakům veřejnosti, a Schwarzenbergův (jakož i Radeckého, Deutschmeisterů, etc.) pomník ve Vídni... Potěšující je, že Michal Šťovíček jako první předložil i ty nejošklivější, dokonce tak ošklivé, že je těžké vybrat ten nehroznější (ve dvou případech jde zjevně o výplody socialistických uměleckých komisí Svazu výtvarných umělců a jiných svazů (taky jsem jich pár zažil a vím, jak to fungovalo), ve třetím o "lidovou" tvořivost...). Mám-li přestat rozumovat a začít resumovat, zatím z toho plyne, že krom Mohyly míru (s Michalovým hodnocením nesouhlasím, válku a mír v tomto smyslu nelze oddělovat, je to jen dialektika protikladů) se zatím v kandidátech objevily (pokud se nemýlím) vícekrát dva: pomník bitvy u Kolína a pomník myslivce ze Svíbu... Pokud si chcete s anketou související příspěvky projít, použijte vlevo po straně štítek "monuments"; na první článek s "podmínkami" se pak dostanete prolinkem v nadpisu... A vaše názory v komentářích či poště rozhodně nebudou k zahození!

FAVORITÉ MICHALA ŠŤOVÍČKA
Favorit č. 2-Křečhoř u Kolína
Kritéria hodnocení by si zasloužila delší rozbor, ale to zřejmě není předmětem ankety, tak kdyžtak později v komentářích. Mezi stovkami či snad tisíci velkých i malých nelze podle mě vybrat jeden jediný nej- . Mělo se to rozdělit aspoň na naše + zahraniční.

Nejlepší...
V anketě se tedy prozatím omezuju na pomníky na našem území:
Favorit č. 3-Mohyla Na Mohejlníku
U mě to vyhrává Jan Žižka na Vítkově, ovšem jen samotná socha bez obřích kvádrů za zády. Jenže právě tématicky odtržený „národní památník“ koňovi za zadkem sochu a její význam znehodnocuje, takže ji nejspíš už nelze považovat za pomník samotné bitvy.
Po Žižkovi hodnotím jako náš druhý nejvydařenější pomník bitvy u Kolína za Křečhoří - nejen kvůli vlastnímu provedení, ale i díky dominantnosti v krajině, vzorné okolní úpravě (jen to novoučké schodiště snad časem ztmavne) a popiskům.
No a jako třetí pomník Žižkova vítězství u Hořic, v polích Na Mohejlíku - i když není přímo v centru bojiště, ale provedení se mi velice zamlouvá.
Na vysvětlenou a bezpochyby proti všem dodávám, že slavkovská Mohyla míru se mi až tak nezamlouvá - není to památník bitvy, nýbrž míru, a jestliže umístění v krajině a rozměry jsou dokonalé, výtvarné provedení mi připadá dosti germánské.

Nejošklivější
Naopak za nejošklivější u nás považuju pomník bitvy u Ústí - Na Běháni, ten opět nejen kvůli vlastnímu provedení, ale i pro splynutí s okolím, „skrčenost“ neodpovídající významu bitvy a blábol místo poučení.
Nejhroznější aneb je to vůbec možné...?
 Za další u nás nejošklivější považuju nový pomník bitvy u Tachova, je sice patřičně výrazný, ale výtvarně nic neříkající a neznalému nenapoví ani písmenkem, proč tam je.
No a do třetice ošklivých pomník u Jankova: dříve to byla prostá osamělá a vkusná kamenná stéla, k níž bůhví proč nedávno přidali „přírodně“ vyhlížející lavice a kýčovitě barvotiskový „informační“ panel.
A něco závěrem  
Bílá hora
 A závěrem si dovolím malou zvláštnost = dva diametrálně odlišné pomníky jedné a téže bitvy: jeden z pochopitelných důvodů nenápadný (porážku nelze oslavovat) = pouhá kamenná mohylka, druhý naopak nádherný na památku vítězství = poutní kostel Panny Marie Vítězné - obojí na Bílé hoře.

11 komentářů:

Theodor řekl(a)...

Žižkova jezdecká socha na Vítkově: Pan MiŠ má pravdu, také mně připadne spíše jako pomník Žižkův než památník bitvy 1420. Ani jsem si to dříve neuvědomil, ale svědčí o tom to, že jsem o něm jako kandidátovi neuvažoval. Jinak socha je to šikovná.

(Rakouský) pomník u Křečhoře vítězství u Kolína 1757: Také doufám, že to schodiště ztmavne, proti samotné jeho myšlence bych nic nenamítal. Pomník tradiční, odpovídající významu bitvy.

Na Mohejlníku (pomník Žižkova vítězství u Hořic 1423) : Nic proti němu, ale připadá mi jako menší kopie té kupky u Waterloo. A ta tráva se nějak málo zelená. Jak je to možné? Takto vyhlíží jako krtina. Lev na vozbě je v pořádku. Idea dobrá.

Tachov (1427), porážka 3. křížové výpravy: Nejhrůznější je ta panelová plošina vhodná tak pro letiště nebo tankodrom, jimiž je možná i inspirována. V zásadě bych nebyl proti modernímu řešení a možná překvapím odvážným tvrzením, že radikální úprava okolí těch dvou desek by snad mohla celkový dojem zachránit. Ovšem tedy opravdu radikální.

Ústí nad Labem (1426), bitva Na Běhání: Tento, patrně reálně socialistický symbolismus těžko nějak napravovat. Tvoří celek.

Jankov (1645), vítězství Švédů nad Císařskými: Zdálky to vypadá jako pozůstatek kamenolomu a zblízka to asi nebude lepší. Hodně tomu ubližuje ta lavičková úprava okolí sloupu, která vypadá jak nepodařený výsledek snaživého zahrádkáře. Kdyby se odstranila nebo zvolila jiná, kvádr by vyniknul. Nevím ovšem, co na něm je a jak vyhlíží zblízka.

Jestliže je Mohyla míru coby jasný vítěz ze soutěže vyřazena, dal bych svůj hlas myslivcovi od Náchoda. Jen bych upozornil, že je to jiný pomník než ten u lesa Svíbu (bitva u Hradce Králové, 1866) – aby si je někdo nepopletl.

K Mohyle míru: Co míníte tím „germánským provedením“, pane MiŠ? Tomu nerozumím. Proč by ta mohyla měla být více germánská než slovanská? Proč by se nedalo stejně dobře říci: provedení „indiánské“ nebo „japonské“? Je to přece secese, tvary jsou velmi čisté, je obtížné je nějak „národnostně“ určit. Kvůli použití těch štítonošů? Starokřesťanský (ne pravoslavný) kříž na zeměkouli, ani zeměkoule samotná příliš rozpoznatelné nejsou (zdálky), ale to mi vůbec nevadí. Nemusí být hned vše patrné na první pohled.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mohyla_m%C3%ADru

K polemice JK vs. MiŠ ohledně spojení či oddělení poukazu k válce a míru: Já to vidím ještě jinak. Její vůdčí ideou není ani pocta mužným ctnostem a smyslu pro společenství, ani žal a soucit s trpícími. Předčí tudíž nejen jakoukoli oslavu vítězství a je víc než jen vzpomínkou a uctěním padlých, ale převyšuje i dialektiku války a míru. Není připomínkou věčného koloběhu vítězství a porážek, nýbrž oslavou toho, co je přemáhá – smíření a odpuštění. Čili toho, co podporuje život a ne se jen vřazuje do onoho koloběhu života a smrti. Nu, a proto také vítězí nade všemi. :-)
TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

Ano, ohledně Mohyly míru je to velmi přesné vyjádření a podtržené takovým výtvarným provedením, že jiné podobně míněné monumenty zůstávají daleko za ní...

Pokud jde o Jankov, je to naprosto úžasné kouzlo nechtěného, vypadá jak prehistorické sluneční hodiny a na lavičku bych dodal barvou nápis „Zahrádkáři Kersku“…

Theodor řekl(a)...

P.S.: Ten pomníček na Bílé hoře a jeho okolí by si zasloužily upravit a zkrášlit. Je to přece jen přinejmenším vzpomínka na padlé. Lipanskou mohylu bychom také neměli nechávat zarůstat plevelem. I když tam, myslím si, to Češi spíše vyhráli než prohráli. (Přesněji: vyhráli výsledkem bitvy, prohráli tím, že k ní vůbec došlo a důsledky tohoto střetu.)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Ta pasáž "vyhráli výsledkem bitvy" mě zaujala; co tím máte na mysli v boji archy proti arše...? Nebo znad i na Bilé hoře? Zajímá mě, zda si myslíte totéž, co já :-).

Theodor řekl(a)...

Už když jsem to po sobě četl, říkal jsem si, že jsem se vyjádřil příliš hutně a vzhledem k neobvyklosti svého postoje asi také pro ostatní ne moc srozumitelně. Ono je obtížné zanášet do náboženských válek pozdější národnostní hledisko. O bitvě u Lipan a husitství vůbec si myslím to, co pravděpodobně Petr Čornej. Ten výrok jsem myslel tak, že země potřebovala válku ukončit, protože byla vyčerpaná, a radikalismus zejména Táboritů tomu překážel. Proto byla jejich porážka pro zemi výhrou. Na druhé straně bylo jejich branné moci zapotřebí, aby bylo čím oprávněné požadavky podepřít. (Na takové důvody slyší nejen nepřítel, ale i spojenec. S Masarykem by si – nebýt českých legií – v cizině též vytřeli… Však víte co.) Řešení domácích sporů násilím neprospělo žádné straně, ani té vítězné. Jen vnějším nepřátelům.

Pokud jde o Bílou horu, zaskočil jste mne. Já to vždy pojímal jako českou prohru. Jednak proto, že valná většina obyvatelstva byla protestantská, jednak kvůli tomu jaké rány hospodářské a „kádrové“ se na zemi následně snesly. Na tom nic nemění, že jsem v některé dřívější diskusi zde vyslovil pochybnost, zda by výhra stavů byla pro zemi opravdovou výhrou. Především proto, že při pohledu na jejich přístup k hospodaření a vedení vojska vůbec mám obavy, co by asi podobný přístup provedl se zemí a národem. A pak také pohledem za hranice, na Polsko, člověk zjistí, že i velmi vlastenecká šlechta může svými rozbroji zemi uškodit - a k těm ta česká nikdy neměla daleko. Hodnocení habsburské monarchie si nechám na jindy.
TG

Theodor řekl(a)...

P.S.: Možná jsem mohl dodat, pro ty, kterým by to jméno nic neříkalo, odkaz – medailon ve Wikipedii a velmi pozoruhodný rozhovor na ČRo Leonardo, pořad Vstupte! (poprvé 16.2.2010)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_%C4%8Cornej
http://www.rozhlas.cz/leonardo/vstupte/_zprava/913258

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za komentáře, jako vždy jsem je četl se zájmem a zkusím reagovat, ale asi nebudu stručný.
1. již při vyhlášení soutěže jsem byl na rozpacích, jaká kritéria zvolit, nikdy jsem se v takových "davových" soutěžích nedokázal rozhodnout pro jeden jediný exemplář/osobu - nejlepší auto (limuzína? sporťák? design? komfort?), nejlepší herec-herečka (tragéd? komik?...). Podle mě snad neexistuje nic/nikdo všestranně nej-
2. estetika a symbolika 19. století se radikálně liší od estetiky současné, tehdejší stavitelé pomníků měli jiný pohled na věci (žádný surrealismus...). Měli koneckonců i menší výběr stavebního materiálu a technologií (žádný beton, žádná nerez ocel...)
3. Idea pomníku - některé jsou okázalou oslavou vítězství/vítěze a "poctou mužným ctnostem", jiné výhradně vzpomínkou na padlé. Tady je třeba i určité mravní otrlosti = rozhodnout se, zda mi nevadí, že v téaté bitvě či pod tímatím vojevůdcem/proti němu padlo x tisíc mužů... I my přece takové kandidáty preferujeme, ač bychom tedy nakonec asi neměli vychvalovat žádný pomník vítězi/vítězství...
Čímž se dostávám k Mohyle míru: jistě, právě ona se ideou smíru jedinečně vymyká všem ostatním vojenským/válečným pomníkům (alespoň mě teď žádný obdobně smiřující nenapadá)- ty jsou skutečně "jednostranné" - triumf nebo tragédie, nic mezi tím. Šanci na pomník smíru snad měli ještě Němci s památníkem u Lipska (podle mě dost ohyzdným), ale ani ten mi moc smířlivý ke všem národům nepřipadá.
4. U pomníků tohoto druhu mě ovlivňuje i to, zda jsem ho navštívil. U fotky si dokážu říct líbí-nelíbí, ale není-li možnost si pomník obejít a prohlédnout zblízka a rozhlédnout se po okolí/kraji/bojišti, ten estetický a emocionální prožitek na místě může chybět. Lev nad Waterloo je na fotce normální lev, ale kdo stanul pod jeho tlapou, ví jak to myslím... Proto mě obecně za srdce chytají víc pomníky na bojištích než v městské zástavbě. A proto také jsem dosud takřka žádný prezentovaný nekomentoval - když jsem ho neviděl na vlastní oči, nemám k němu moc co říct. Snad jen dodatečně ke znamenitému příspěvku p. Kolomazníka k pomníkům na bojišti u Hradce - těch jsem několik viděl osobně a jsou vskutku působivé!
(pokračování)

Anonymní řekl(a)...

Teď ještě k "mým" jednotlivým pomníkům:
1. Žižka: je pomníkem bitvy i vojevůdce, což mi nevadí - i vy ostatní si vybíráte za kandidáty pomníky vojevůdců. Žižka má smůlu, že je za ním ta hrůza, která ho degraduje a lidi si ho s ní spojují. Představte si ho bez ní a hned to bude jiné.
2. Křečhoř mi slouží za ilustraci mé předchozí poznámky o dojmu z blízka, z detailů a z okolí
3. Hořice - mám v PC detailní fotografie, v případě zájmu lze zaslat. Iniciátorem pomníku byl jakýsi místní buditel a autorem místní sochař = šlo o hořickou svépomoc a navršení mohyly asi přišlo městečko levněji než zděný/tesaný sokl. Nevím, zda nápad s mohylou okopírovali, ale tahle má připomínat horu Říp, nejen vyvýšený plac. Na jiných fotkách už je ten pahorek víceméně zatravněný.
4. Tachov: taky na mě působí nedokončeně, ale je už z r. 1971, takže nebyl-li upraven/dokončen za 40 let...
5. Ústí - "normální" zadavatel by někam posadil/zasadil aspoň řádný kalich či jiný odlitek místo těch drátů, ale asi nebyly/nechtěly být peníze, tohle mohl za diplom vytvořit každý učeň kovoprůmyslovky... Mám fotku i toho "pamětního" blábolu, tady je pro něj škoda místa.
6. Jankov: i zde mám detailní fota jak té stély, tak i hrůzného "informačního" panelu.
6. Nakonec krátce k Mohyle míru: koncepcí a umístěním je bezkonkurenční, ale já za to nemůžu a dosud jsem nenašel racionální zdůvodnění, proč mě výtvarným provedením nechytla za srdce a zvlášť ti štítonoši resp. ty štíty se mi opravdu nelíbí. Byl jsem u ní ostatně naposled asi před 10 lety, tak sděluji jen dojmy z minulosti... Díky, že mě berete s rezervou :-)
MiŠ

Jiří Kovařík řekl(a)...

Čtyři komentáře hned ráno a na ráz je víc, než bývá v kraji zvykem, proto budou moje odpovědi postupné. Takže ta první:
-Theodor (na oba příspěvky): tady mohu být stručný, ano s Vámi i závěry Petra Čorneje souhlasím, ostatně tenhle můj bývalý spolužák z fakulty je na husitství úžasný odborník, a že je to téma do pranice po všech Palackých, Pekařích, Maccích, Bartůňcích (jakož i Jiráscích, Vávrech a Nejedlých, etc.)stále živě politické... Co se Bílé hory týče, sám nevím, zda stavovské prohry želet, či ne. Na jedné straně jsme tu mohli mít stavovskou republiku ve styl Rzeczpospolite, na druhé je tu OZZ a rekatolizace, takže se mi otázka posunuje o nějaký ten rok dozadu a zní, zda bylo Temno skutečně temno, či nikoliv...

Jiří Kovařík řekl(a)...

Odpovědi MiŠ:
-tady toho není mnoho na odpovídání. Jen znovu opakuji, celá "soutěž" je hra s osvětovou tematikou, ve zadávání na konkurs. Odkaz na estetiku a symboliku vítám, stejně jako připodotknutí k rozdílnosti stavebních materiálů, atd, obrátím to ale proti přispěvateli právě ve vztahu k Žižkovi. Mně ta "hrůza" za ním nevadí, snad proto, že jsem vyrůstal na Žižkově a často tam chodil (ano, i voskového Gottwalda jsem tam k komunistické kryptě viděl...); pokládám Památník odboje za dost dobrou ukázku architektury 30. let, možná i za monumentální (hodně monumetální, kde holt měla mladá ČSR vzít ty vojenské tradice, ne-li v legiích a husitství, nic jiného tu nebylo, byť platí, že čím má stát menší vojenské úspěchy, tím monumentálnější jim staví pomníky) evokaci husitského srubu na Vítkově; kdyby jeho využití nešlo klikatými cestičkami našich dějin, možná by se celý komplex zapsal v podvědomí jinak.
A ještě ad 3: jsem mravně otrlý, , připomínka (ne oslava) "mužných ctností" mi připadá správná a povznášející, ostatně jen málokterý pomník je pomníkem jen triumfátorům (jako antikizující oblouky, které bereme jako samozřejmost, mimochodem). Proč to tak se mnou je? Stále si myslím, že se tyto pomníky stavěly (dnes už z poněkud pokryteckého humanismu moc nestaví) z důvodů, které (pro mne) vyjádřil velmi přesně Arturo Pérez-Reverte v knize "El Sol de Breda", což je jeden svazek jeho série o kapitánu Alatristovi:
„Z pocitů, které vám prolétnou hlavou vprostřed boje, bych zmínil především strach, pak bojechtivost a šílenství. Poté přijde na řadu únava, rezignace, lhostejnost. Když však voják přežije a vzešel-li z dobré setby, z níž se rodí skuteční muži, zůstane mu také pocit hrdosti nad splněným úkolem. Nemluvím k vám o tom, čím je voják povinován Bohu či králi, ani o povinnosti profesionálního vojáka zasloužit si čestně svůj žold, ani o závazcích vůči druhům a kamarádům. Chci mluvit o jiné věci: o povinnosti bít se, když to musí být, aniž to souvisí s národem či praporem, neboť to je, koneckonců, vždy ovoce čiré náhody. Chci tím říci, že sevřou meč, pevně očekávají protivníka a draze mu prodají vlastní kůži, místo aby se nechali vést jako ovce na porážku. Chci říci, že život nám jen zřídka dává šanci, abychom o něj přišli důstojně a se ctí.“
Tohle je věc, která si pomníky zaslouží!

Anonymní řekl(a)...

Pro JK:
"Čtyři komentáře hned ráno a na ráz je víc, než bývá v kraji zvykem," má být jemná výzva ke zdrženlivosti = "držte už chvíli zobák"? :-)) Nedbám a zčerstva píšu:
1. zcela souhlasím s tím pokryteckým humanismem
2. k národnímu památníku: vítej, krajane! = i já vyrůstal na Žižkově a na Vítkov jsem chodil resp. ještě byl voděn přečasto a moc rád, měl jsem to pár kroků, takřka jen přes Ohradu. Abych tedy upřesnil své pocity: proti stavbě samotné celkem až tak nic, koneckonců ani proti jejímu vhodně symbolickému umístění, jen proti její předimenzovanosti a masivnosti, klidně mohla být poloviční nebo např. něco skla pro odlehčení by jí bylo neuškodilo = jako dominanta města podle mě podařená není, působí příliš těžkopádně a masivně, připomíná mi obří nadzemní bunkr, ovšem přiznávám, že interiéry a detaily pokládám za mnohem přijatelnější a estetičtější než exteriér. I tak by mi ale nevadilo, kdyby na Vítkově stál pouze Žižka a hrob/pomník neznámého vojína.
MiŠ