Třetí pokračování o proslulém sále se slavnými bitevními výjevy, jenž je při troše štěstí na zámku Versailles u Paříže k vidění, začíná Villaviciosou (1), která nás vede do Války o španělské dědictví. Maršál vévoda de Vendome tu porazil v prosinci 1710 hraběte Starhemberga; autorem plátna je Jean Alaux řečený Le Romain. Chronoligicky následuje bitva u Fontenoy v květnu 1745, nádherné plátno malíře Francoise Gérarda, zobrazující triumfální chvíle vítězství maršála de Saxe nad Angličany a okamžik, kdy Královští mušketýři přivážeji Ludvíku XV. ukořistěné prapory (2). Trochu nudně vyhlíží scéna od Yorktownu s Washingtonem a jeho francouzským spojencem Rochambeauem v popředí. Auguste Couder ztvárnil takto bitvu, či spíše obléhání z podzimu 1781, kde francouzské-americké vítězství vedlo k tomu, že Velká Británie konečně uznala nezávislost USA (3). Divák by očekával, že se vzápětí objeví bitva u Valmy, první revoluční vítězství, místo ní však je zde Fleurus s generálem v popředí, reprezentantem lidu (Saint-Justem?) za ním a s pozorovacím balónem (jemuž je věnován jiný článek na tomto blogu) v pravém horním roku; obraz namaloval J.-B. Mauzaisse (4). Ze všech slavných vítězství generála Bonaparta se dostalo jen na Rivoli z ledna 1797, triumf pod Alpami nedaleko cípu Gardského jezera ale skvěle vymaloval Felix Philippoteaux (5). Bitva u Curychu 25. září 1799, jedno z klíčových vítězství první fáze druhé koaliční války, ukazuje v popředí generála André Massénu s jeho druhy a podřízenými, generály Oudinotem a Reillem. Je to dílo Francoise Bouchota (6). Bitva u Hohenlinden, jíž fakticky skončila v prosinci 1800 válka druhé koalice (a s níž končí i tento předposlední exkurs), staví do popředí generála Jean Victora Moreaua, jenž má po boku generály Michela Neye a Emmanuela de Grouchyho; je to dílo Henri Chopina.
pondělí 9. srpna 2010
VERSAILLES-GALLERIE DES BATAILLES (3)
Třetí pokračování o proslulém sále se slavnými bitevními výjevy, jenž je při troše štěstí na zámku Versailles u Paříže k vidění, začíná Villaviciosou (1), která nás vede do Války o španělské dědictví. Maršál vévoda de Vendome tu porazil v prosinci 1710 hraběte Starhemberga; autorem plátna je Jean Alaux řečený Le Romain. Chronoligicky následuje bitva u Fontenoy v květnu 1745, nádherné plátno malíře Francoise Gérarda, zobrazující triumfální chvíle vítězství maršála de Saxe nad Angličany a okamžik, kdy Královští mušketýři přivážeji Ludvíku XV. ukořistěné prapory (2). Trochu nudně vyhlíží scéna od Yorktownu s Washingtonem a jeho francouzským spojencem Rochambeauem v popředí. Auguste Couder ztvárnil takto bitvu, či spíše obléhání z podzimu 1781, kde francouzské-americké vítězství vedlo k tomu, že Velká Británie konečně uznala nezávislost USA (3). Divák by očekával, že se vzápětí objeví bitva u Valmy, první revoluční vítězství, místo ní však je zde Fleurus s generálem v popředí, reprezentantem lidu (Saint-Justem?) za ním a s pozorovacím balónem (jemuž je věnován jiný článek na tomto blogu) v pravém horním roku; obraz namaloval J.-B. Mauzaisse (4). Ze všech slavných vítězství generála Bonaparta se dostalo jen na Rivoli z ledna 1797, triumf pod Alpami nedaleko cípu Gardského jezera ale skvěle vymaloval Felix Philippoteaux (5). Bitva u Curychu 25. září 1799, jedno z klíčových vítězství první fáze druhé koaliční války, ukazuje v popředí generála André Massénu s jeho druhy a podřízenými, generály Oudinotem a Reillem. Je to dílo Francoise Bouchota (6). Bitva u Hohenlinden, jíž fakticky skončila v prosinci 1800 válka druhé koalice (a s níž končí i tento předposlední exkurs), staví do popředí generála Jean Victora Moreaua, jenž má po boku generály Michela Neye a Emmanuela de Grouchyho; je to dílo Henri Chopina.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat