Na poslední, v pořadí čtvrté pokračování o Bitevní galerii na zámku Versailles, jsme si nechal obrazy napoleonského období, jimiž celá prohlídka končí. První, rozměrově snad největší z celé obrazárny, představuje štětcem Francoise Gérarda triumf u Slavkova (1), takřka onu scénu na Prateckém kopci, kterou vylíčil ve svých memoárech Marcellin de Marbot: Generál Rapp tu Napoleonovi a jeho štábu v čele s Berthierem přiváží trofeje ze střetu na Starých vinohradech včetně zajatého knížete Repnina-Volkonského a císařův osobní mameluk se za nimi zlobí, že nemohl zajatce podříznout... Stejně slavná je bitva u Jeny (2) Horace Verneta, na níž jeden granátník vykračuje netrpělivě z řady a dovolí si na císaře křiknout, že je čas vyrazit. Udivený Napoleon a pohoršený Murat se otáčejí, aby křiklouna napomenuli... Friedland (3) Horace Verneta je už apoteózou vítězství v záři podvečerního slunce, podtrženého ruskými zajatci vlevo; císař nejspíš hledí za Bennigsenovými vojáky, kteří se tísní a umírají za ústupu na ostřelovaném mostě... Po vítězstvích let 1805, 1806 a 1807 přichází poslední obraz, rok 1809 a Wagram (4), opět v podání Horace Verneta. je to chvíle, kdy císař mění celou sestavu, aby čelil koncentrovanému útoku arcivévody Karla od severozápadu, a kule právě prolétla tak blízko maršála Bessierese, až jej srazila z koně do žita. Napoleonská epopej tím končí, neboť mělo jít o galerii velkých triumfů a vítězné roky u Wagramu skončily... I ve světovém měřítku naprosto ojedinělou obrazárnu, zachycující tisíciletí vojenské historie jednoho národa, doplňují busty těch nejslavnějších, kteří se o uvedená vítězství zasloužili; původně jsme chtěl přinést pár ukázek, pak jsem je ale vyměnil za obraz Horace Verneta, rovněž ve Versailles, leč v jiném sále (5). Ludvík Filip z dynastie Bourbon-Orléans vyjíždí z pařížského Palais-Royal skrze pomalu rozebírané barikády; je 31. červenec 1830, slavný den revoluce, kterou vylíčil Victor Hugo v románu Bídníci, a on se právě stal králem Francouzů. Zaslouží si, aby tu byl uveden, neboť právě tento panovník Versailles zpřístupnil národu a na jeho objednávku Gallerie des Batailles vznikla...
čtvrtek 12. srpna 2010
VERSAILLES-GALLERIE DES BATAILLES (4)
Na poslední, v pořadí čtvrté pokračování o Bitevní galerii na zámku Versailles, jsme si nechal obrazy napoleonského období, jimiž celá prohlídka končí. První, rozměrově snad největší z celé obrazárny, představuje štětcem Francoise Gérarda triumf u Slavkova (1), takřka onu scénu na Prateckém kopci, kterou vylíčil ve svých memoárech Marcellin de Marbot: Generál Rapp tu Napoleonovi a jeho štábu v čele s Berthierem přiváží trofeje ze střetu na Starých vinohradech včetně zajatého knížete Repnina-Volkonského a císařův osobní mameluk se za nimi zlobí, že nemohl zajatce podříznout... Stejně slavná je bitva u Jeny (2) Horace Verneta, na níž jeden granátník vykračuje netrpělivě z řady a dovolí si na císaře křiknout, že je čas vyrazit. Udivený Napoleon a pohoršený Murat se otáčejí, aby křiklouna napomenuli... Friedland (3) Horace Verneta je už apoteózou vítězství v záři podvečerního slunce, podtrženého ruskými zajatci vlevo; císař nejspíš hledí za Bennigsenovými vojáky, kteří se tísní a umírají za ústupu na ostřelovaném mostě... Po vítězstvích let 1805, 1806 a 1807 přichází poslední obraz, rok 1809 a Wagram (4), opět v podání Horace Verneta. je to chvíle, kdy císař mění celou sestavu, aby čelil koncentrovanému útoku arcivévody Karla od severozápadu, a kule právě prolétla tak blízko maršála Bessierese, až jej srazila z koně do žita. Napoleonská epopej tím končí, neboť mělo jít o galerii velkých triumfů a vítězné roky u Wagramu skončily... I ve světovém měřítku naprosto ojedinělou obrazárnu, zachycující tisíciletí vojenské historie jednoho národa, doplňují busty těch nejslavnějších, kteří se o uvedená vítězství zasloužili; původně jsme chtěl přinést pár ukázek, pak jsem je ale vyměnil za obraz Horace Verneta, rovněž ve Versailles, leč v jiném sále (5). Ludvík Filip z dynastie Bourbon-Orléans vyjíždí z pařížského Palais-Royal skrze pomalu rozebírané barikády; je 31. červenec 1830, slavný den revoluce, kterou vylíčil Victor Hugo v románu Bídníci, a on se právě stal králem Francouzů. Zaslouží si, aby tu byl uveden, neboť právě tento panovník Versailles zpřístupnil národu a na jeho objednávku Gallerie des Batailles vznikla...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat