Už dvakrát jsem se o této knize na blogu zmiňoval a konečně mohu se vší zodpovědností prohlásit, že opustila tiskárnu i vazárnu a putuje přes distributory na knižní pulty. NAPOLEONOVA PROHRA je druhý (a také závěrečný) díl projektu o Poloostrovní válce let 1807 až 1814 a začíná Massénovým tažením do Portugalska roku 1810, bitvou u Bussaca i ústupem od nedobytné linie Torres Vedras. V knize (krom jiných operací) najdete bitvy u Fuentes de Onoro, Barrosy či Albuery, krvavá dobývání Ciudad Rodriga a Badajozu, další bitvy u Salamanky a Vitorie, po kterých následoval Wellingtonův nelehký přechod Pyrenejí a válka v jihozápadní Franci přes boje u západních břehů Atlantiku až po poslední střety u Orthez a Toulouse. Text provází na 100 obrázků i cca 40 map a ukázku z něj najdete, zalistujete-li si v blogu zhruba o měsíc zpět. Pokud se nechcete plahočit do knihkupectví, můžete si ji objednat přímo u nakladatelství Akcent. Jejich webové stránky s adresou, mailem, telefonem, atd., se vám otevřou kliknutím na nadpis tohoto příspěvku, a jak toto svoje dvorní nakladatelství znám, vyřizují objednávky rychle i spolehlivě!
čtvrtek 19. srpna 2010
PRÁVĚ VYCHÁZÍ: NAPOLEONOVA PROHRA
Už dvakrát jsem se o této knize na blogu zmiňoval a konečně mohu se vší zodpovědností prohlásit, že opustila tiskárnu i vazárnu a putuje přes distributory na knižní pulty. NAPOLEONOVA PROHRA je druhý (a také závěrečný) díl projektu o Poloostrovní válce let 1807 až 1814 a začíná Massénovým tažením do Portugalska roku 1810, bitvou u Bussaca i ústupem od nedobytné linie Torres Vedras. V knize (krom jiných operací) najdete bitvy u Fuentes de Onoro, Barrosy či Albuery, krvavá dobývání Ciudad Rodriga a Badajozu, další bitvy u Salamanky a Vitorie, po kterých následoval Wellingtonův nelehký přechod Pyrenejí a válka v jihozápadní Franci přes boje u západních břehů Atlantiku až po poslední střety u Orthez a Toulouse. Text provází na 100 obrázků i cca 40 map a ukázku z něj najdete, zalistujete-li si v blogu zhruba o měsíc zpět. Pokud se nechcete plahočit do knihkupectví, můžete si ji objednat přímo u nakladatelství Akcent. Jejich webové stránky s adresou, mailem, telefonem, atd., se vám otevřou kliknutím na nadpis tohoto příspěvku, a jak toto svoje dvorní nakladatelství znám, vyřizují objednávky rychle i spolehlivě!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
7 komentářů:
Dobry den,
knizku mam, je vyborna.
Momentalne se blizim do poloviny a rad bych se Vas zeptal na jednu vec - nekolikrat zminujete Charlese Omana a jeho matematiku na tema kolona vs linie, kterou zduvodnuje rozbiti francouzskych formaci. Prepdokladam, ze rozdil mezi kontitnetalnimi armadami stojicimi proti Napoleonovi a britskou byl rozdil v kvalite a intenzite streleckeho vycviku.
Na druhou stranu jsem videl clanek, ktery s vyvody sira Charlese silne polemizuje - byt se primarne tyka bitvy u Maidy (http://www.napoleon-series.org/military/organization/maida/c_maida1.html).
Ja to tedy je, je skutecne matematika kolona vs linie rozhodujicim faktorem, nebo ne?
Diky za odpoved
Díky za pochvalu... :-) Maida je možná netypický příklad, ale jednoznačná odpověď není. Teoreticky jde o matematiku či geometrii, tedy o rozdíl palebné síly kolony versus linie a o střelecký výcvik, u Britů nesrovnatelně intenzivnější, plus o terén vhodný k obraně (a většina Wellingtonových bitev je obranou, ne-li agresivní obranou, tedy obranou s lokálními protiútoky), k čemuž přidáte rojnici s Rifles (95th či 60th), nebo Cazadores, vše s Bakerovými puškami, a ta rojnice se pak stáhne na křídla linie... Prakticky je tu spíše otázka, proč Francouzi tak sveřepě na Poloostrově útočili v kolonách, když museli vidět, jaké výsledky to nese. Proč nepoužili ordre mixte, nebo proč první sled nebyl v linii a druhý v kolonách (přeskupení z útočné kolony do linie na účinný dostřel se obecně pokládalo za hazard). Proč tam, kde to šlo, nenahradili horší střelecký výcvik a malou palebnou sílu ručních zbraní dělostřelectvem, jako to s oblibou a z nutnosti dělali Rusové? Diskutovali jsme o tom s přítelem Samkem, kterého tento problém velmi vzrušuje a irituje současně, myslím, že se do něj noří hlouběji až velmi hluboko a za čas bude schopen velmi přesně odpovědět. Určitě to prostřednictvím webu zveřejní!!! Možná bude reagovat svým komentářem, já ho na ten Váš upozorním...
Dobrý den,
irituje mě to velice, to je pravda :-)
Omanova matematika, či jakákoli jiná libovolná matematika v tomto smyslu, je směšnou banalitou. Rozvinutý batalion/brigáda/divize mají násobně větší palebnou sílu než libovolná kolona či soustava kolon. Nejsem si jistý, zda lze najít v dějinách francouzské pěchoty podporučíka, který by s tím chtěl polemizovat.
Problém je jinde. Totiž ve víře, že kolona překoná kritický úsek a napadne nepřítele chladnou zbraní s lokální početní převahou. A ve většině případů pak dochází k tomu, že generál zjišťuje, že nepřekoná, pokouší se své kolony rozvinout pod palbou nepřítele, jeho kolony k tomu ovšem nebyly uspořádány. Výsledkem je chaos provázený pochopitelně případ od případu také palbou čelních podjednotek, což ovšem reakce zoufalá a nikdo nepochybuje, že 140 pušek jaksi pušek 800 prostě nepřestřílí.
S Omanem bych v tomto zásadně nesouhlasil, má tam ale jednu větu, Arnoldem odmítnutou, která podle mého názoru sedí, byť je třeba ji uvést do správného kontextu: "French tacticians of the Napoleonic Wars were rather stupid, and blind to the most fundamental principles of infantry fighting."
Bavme se totiž o generálech, kteří při definování svého plánu volí formace, směry, časování a vymýšlejí koordinaci s ostatními zbraněmi v závislosti na své představě o síle a rozmístění protivníka v daném terénu, který znají či neznají. Nebavme se o teoretických takticích, protože v průběhu napoleonských válek bychom žádnou zásadní novou teorii nenašli, natož takovou, aby byla uváděna obratem do praxe.
Předpis 1791 je skvělou tečkou za stoletím úvah a pokusů, a je, mj., opakem absurdního Mesnil-Durandova systému složitých hlubokých sestav, byť i jeho principy lze bez problémů použít k vytvoření libovolného monstra hluboké sestavy. Otázkou je, proč právě ve Španělsku proti Angličanům se Francouzi vrátili k přesvědčení, že hluboká sestava může uspět. Nikdy předtím ani potom (s výjimkou Waterloo) a proti nikomu jinému tak exkluzivně takovou taktiku nenasadili.
Zatím ve Španělsku tápu, neorientuju se, znám jen dílčí příklady. Bude trvat, než se pokusím o obsáhlejší "přesnou odpověď", nicméně si troufnu tvrdit, že problém není v nějaké matematice, ale v hlavách konkrétních generálů. Tedy "blbci, či slepí vůči základním principům boje pěchoty" (v kombinaci s ostatními zbraněmi, dodávám)... možná bych neřekl "blbci", ale jejich víra v hlubokou sestavu a bajonet je pro mě nepochopitelná.
J.
Děkuji Jakubovi za skvělý komentář... K bajonetu dodám jen poznámku, vzpomínku britského vojína Arnolda (odkazuje na ni Rory Muir), který říká zhruba toto: "Bodák, ne, to ne. Za celou Poloostrovní válku jsem útok na bodák nezažil..." Pár jich bylo, Fuentes de Onoro, např., ale to jsou veliké výjimky...
Musim suhlasit ,ze je naozaj az neuveritelne ako opakovane Francuzi v Spanielsku neefektyvne pouzivali hlbokej zostavy.Odpoved sa pravdepodobne najde len v hlavach marsalov a generalov.Myslim si,ze to bude celym charakterom poloostrovnej vojny.Pri stretoch s armadou Spanielskou tato taktika fungovala,ked v celku lahko dokazali porazat jednu ich armadu za druhou.Ked sa vsak stretli s armadou Britskou ,ona taktika sa minula ucinku, vdaka vynikajucemu streleckemu vycviku.Moznou dalsou nevyhodou bolo,ze vo velkych stretoch velil na francuzkej strane iny vrchny velitel.Solut-Albuera.Viktor-Talavera.Masena-Fuentes de Onoro.Marmont-Salamanka,tym sa mozno stracala osobna skusenost a opakovane pouzivala taktika, ktora proti Spanielom uspesna bola,dalej podcenovanie Britov a v neposlednom rade vzajomna rivalita a neochota spolupracovat.
Chtěl bych se opožděně zeptat.V španělské kampani je několikrát zmíněna Královská garda krále Josefa.Ale v Napoleonových tažení,díl II,o ní není ani zmínka.Šlo tedy o gardu z Neapolska,nebo o nějakou nově utvořenou "Španělskou" jednotku?
Co se týče linie nebo kolona(pokládám se za Laika).Klíč možná bude v tom že jde o obranou taktiku.Je mnohem snadnější zaujmout linii v obraně,kdy je poměrně dost času-na papíru je to snadné ale spletete se v odhadu o 20m a nevejdete se.V linii musí být hrozně obtížný postup-držet vyrovnané řady několik set metrů neli kilometrů,teréní vlny,stromy a křoví.To prakticky nejde.
Účinný dostřel pušek bez vývrtu je sotva sto metrů,pak kule dostane jinou rotaci(možná to nemusí v palbě na tak velký cíl vadit?).
Linie je po celou dobu postupu zranitelná jezdectvem-ale méně zranitelná děli.Kolona je při postupu snadněji ovladatelná,pravděpodobně několikrát rychlejší.A největší nebezpečí bylo na posledních 100 metrech.
Kolona vyžaduje vyšší úroveň výcviku-kdy to mohli Francouzi v Španělsku během okupace dělat?Britové to mohli cvičit celou zimu,francouzi lítali z prava doleva jak vzteklí psi.
Asi bylo jistější zaútočit v koloně,než experimentovat s postupem v linii.Obvzlášť když si bitevní pole vybral nepřítel.
Možná...
Ne, to nebyla garda z Neapole, šlo a gardu španělskou; v prvním díle sy ovšem vyskytují královské gardy (a také valonské) jako elitní osobní jednotka bourbonských panovníků; Josef z toho udělal mix, jímž se snažil trochu napodobit bratra. Vojenský význam je takřka nulový, proto o ní v II. dílu asi skoro nic není. Pokud jde o druhý bod, linie vs. kolona představuje velmi složité téma, někde se o něm v komentářích rozpovídal Jakub Samek a mnoho se nalézá na napoleonském fóru (prolink v záhlaví blogu). Kolona podle mne nevyžaduje složitejší výcvik, spíše naopak, a v základu výcviku (pelotonu, batalionu) vlastně velké rozdíly nejsou. Ve velké míře je to o vhodnosti nasazení ve vztahu k situaci a terénu. Proč kolona vyhrávala na středo- a východoevropských bojištích, a proč ne za Pyrenejemi? Výhoda linie tkví do jisté míry v palebné síle (pokud se mířená palba a nabíjení cvičí dost intenzivně) a tady v tom, žre Francouzi (generálové a maršálové) na koloně trvají skoro za každou cenu a jinou taktiku prakticky nevolí, což je nepochopitelné,
Okomentovat