neděle 5. května 2013

(Z)POVÍDÁNÍ...

Už delší čas jsem se tu nerozpovídal a tom, jak pokračuje moje psaní, na co se můžete těšit a co mám v plánu. Psaní bylo tím hlavním důvodem, neboť zbytek zimy a jaro jsem měl v tomto ohledu vskutku velice hektické, což je, jen tak mimochodem, i moje omluva za to, že jsme blog poněkud zanedbával. Popravdě řečeno, nebýt pár přátel, zejména Michal Šťovíčka a Míly Kolomazníka, kteří mě zásobovali (a zásobují) svými příspěvky, vypadalo by to všelijak… Moc jim děkuji!

   A teď jedno pěkně po druhém

* Ludvík XIV. s podtitulem Život, doba a války krále Slunce by se měl na pultech objevit každným dnem a dám vědět, jakmile dostanu konkrétní zprávu z AKCENTu; informoval jsEm o této knize už párkrát a je zbytečné se právě teď o ní víc šířit.

První ukázka návrhu přebalu
* Dokončil jsem práci na rukopisu, který dostal název Slavkov 1805 a podtitul Napoleonův největší triumf. Je to objemný rukopis, odhaduji, že bude mít tloušťku asi jako jeden z dílů Napoleona v Rusku a podobat se mu bude formátem i strukturou, opět zde budou bloky s medailonky, odbočkami k armádám, atd. Teď to zrovna počítám, bude tam 254 vyobrazení a celkem 54 map, které jsou až na výjimky vytvořeny   a Augereauova sbor v horách mezi rakouskými zeměmi a Itálií i k bojům na perimetru Benátek, což jsou vše střety, které v Slunci nad Slavkovem Dušana Uhlíře nenajdete, neboť to se soustřeďuje na akce hlavní... Samozřejmě že hlavní dějová linie pokračuje Napoleonovým tažením po Dunaji, Kutuzovovým ústupem, boji u Amstettenu, Dürnsteinu, obsazením Vídně a bitvou u Hollabrunnu až po vstup do Brna. Pak je tu jako hlavní téma, co zabírá přes třetinu knihy, samotná bitva u Slavkova a vše končí nepříliš známou bitvou u Štoků, diplomaticky pak příměřím u Spáleního mlýna a mírem v Prešpurku (Bratislavě). Tahle kniha bude venku na podzim a do té doby se k ní určitě párkrát „na ochutnávku“ vrátím.
na podkladě map starých, či terénních map tzv. 2. vojenského mapovaní, případně na základě Beauvoisinovy mapy, té nejdůkladnější, jaká k bitvě u Slavkova/Austerlitz existuje, neboť ji vytvořil přímý účastník těsně po ní a francouzské jednotky tu rozkryl do pluků a někdy i do batalionů… Pokud jde o záměr, začíná vše příčinami, které vedly k válce s 2. protifrancouzskou koalicí, což je nejen poutavé, ale na základě moderní práce Olega Sokolova, který mohl studovat v ruských archivech, i v mnoha ohledech převratné. Pak vše pokračuje pochopitelně válkou, tedy rakouským vpádem do Bavor a Napoleonovým tažením k Dunaji s bitvami u Wertingenu, Haslachu, Elchingenu a blokádě Ulmu. Nutně jsem odbočil k zápasu maršála Massény a arcivévody Karla, vrcholícímu dvoudenní bitvou u Caldiera, k operacím Neyova, Marmontova

Ukázka titulního listu a jedné ilustrace z vydání, ze kterého překládám...
* O tom, že se ElkaPress Leonida Křížka rozhodl vydat Sešity kapitána Coigneta (pracovní název), jsem už psal. Překládám je a komentuji podobně, jako tomu bylo u Marbota a Parquina, raduji se z téhle práce a uvažujeme, že knihu doplní ilustrace z francouzského vydání z konce 19. století, které jsme získali. Zatím jsem se prokousal Coignetovým velmi neradostným mládím, jeho povoláním do armády, tím, jak viděl Bonapartův 18. brumaire i kterak táhl přes Alpy Velkým svatým Bernardem, ja ukořistil dělo u Montebella přišel o cop u Marenga, kterak byl přijat do konzulské gardy, jak dostal jako první z vojáků kříž Čestné legie a kterak jej kdosi z roajalistů otrávil. Už je zdráv, vyléčil jej Dominique Larrey a já budu spolu s ním co nevidět svědkem císařova posvěcení, načež vyrazíme k Ulmu, k Dunaji a ke Slavkovu…Musím to odevzdat brzo (doufám, že do konce července), aby přítel Leon stihl Coigneta vydat do Vánoc…

* Pak je tu další potěšující zvěst, vztažená ke dvousetletému výročí událostí roku 1813.  Muzeum města Ústí nad Labem se rozhodl vydat v zájmovém nákladu reprint proslulých stěžejních románů francouzské dvojice Erckmann-Chatrian, tedy Conscrit de 1813 a a Waterloo, oboje v překladu Karla Popelky z let 1925 a 1826, což má svůj půvab. Tato instituce mě pořádala, aby celý text prošel, opatřil vysvětlujícími poznámkami a doplnil úvodem, řadícím toto dnes už klasické dílo francouzské literatury do kontextu beletrie i historie, což já velmi uvítal. Jak Příhody nováčka z roku 1813, tak i Waterloo, jsou totiž překvapivě nejen románem, ale strhujícím svědectvím, napsaným na podkladě dokonalé znalosti reálií i memoárů, a v případě druhého svazku příhod lotrinské vojáka Josef Berthy udivuje názor autorů na příčiny porážky. Je tak objektivní, že odpovídá ne starému Thiersovi či Houssayovi, ale tomu, co se dnes o bitvě ví… Oboje musím mít do května, knihy budou na podzim a já věřím, že vám dokážu poskytnout včas informace, abyste si je mohli u ústeckých muzejníků, kteří se rozhodli k velezáslužné práci, objednat.

První idea přebalu...
* Aby toho nebylo málo, dokončil jsem v dubnu nahrubo rukopis rovněž ohlášené věci námořní s názvem Jutsko 1916 a podtitulem Největší námořní bitva Velké války. Strukturou půjde o věc podobnou Cušimě, tedy stejný formát, bloky p zúčastněných lodích, jejich fotografie a nákresy, k tomu spousta map, či spíše diagramů a vše okořeněno vzpomínkami námořníků britských i německých… V květnu to po sobě začnu číst, formátovat obrázy a vsazovat s umístěním do textu, dodělávat pár map, na což je dost času, neboť kniha vyjde až na jaře v roce příštím, takže odevzdání má smysl po prázdninách.

* To už bych měl mít vše uvedené za sebou a hodlám se pustit do tématu naprosto z druhého konce věku, v kterém si zatím študuju a stále víc mu propadám, byť teprve dostává určité obrysy. Bude to cyklus (nejspíš triptych) podobný tomu, co jsem psal o rytířských bitvách a osudech, tentokrát o římských legiích. První svazek zahrne co, co víme o počátcích manipulární legie, a půjde od válek v Itálii přes Pyrrha a války s Kartágem k pokoření Řecka, Mariově reformě legií a k Sullově diktatuře. Ten druhý zaplní válka s Galy a válka občanská, tedy vzestup Caesarův, triumvirát o boje Pompejem; nejspíš zde budou i legie Marka Aurelia a Oktaviana. Principát, rozmach Říma a nástup „barbarů“ z východu či Peršanů z Asie až po pád západní části impéria by pak měl na zbytek vydat víc než dost (a stejně tam nebude zdaleka vše…).

*Co se blogu týče, mám v zásobníku slušnou řádku příspěvků čtenářů a přátel, jimž se omlouvám, že ne nezveřejňuji tak rychle, jak bych si přál. Je tu další pokračování o pití napoleonské doby (po koňaku a vínu), dokončení císařských zámků, téma napoleonsko-šachové a seriál o zrádcích i přeběhlících z napoleonské či revoluční doby… Já bych chtěl pokračovat v osudech žen v armádě za císařství a vzhledem k výročí se trochu soustředit na bitvu u Chlumce a Přestanova, jak co se jejího průběhu týče, tak i toho, co píše moderní anglická monografie o generálu Vandammovi, kterou získal Míla Kolomazník, tak i výňatků korespondence generála Vandamma, kterou mám zase já. Samotného mě zajímá, do jaké míry mohl Vandamme za to, že se octl naprosto izolovaně na druhé straně Krušnohoří, než Napoleon a všichni ostatní…

* Pak je tu ohledně blogu jeden nápad, který není můj, ale jednoho čtenáře.  Aniž bych si dělal iluze, že ovlivním překladatelsko-nakladatelský trh v naší zemi, chtěl bych postupně sestavit jakési anotace toho, co se (zejména v anglosaském a francouzském světě) objevilo a co by stálo za překlad. Asi to bude minisérie, nejprve historická beletrie (a jsou ve světě úžasné knihy), pak vojenská historie koaličních válek a nakonec memoárová literatura. Slibuji si od toho diskuzi s vámi i návrhy těch, kteří mají trochu přehled o tom, co ve světě vychází. Třeba to k něčemu bude, vždyť podhoubí záměru přeložit Coigneta či Erckmann-Chatriana vzniklo právě tady a možná už u jednoho naočkovaného nakladatele klíči i překlad jisté úžasné, zatím dvoudílné, série…

A za vaše nápady, připomínky, ohlasy, atd., jako vždy předem děkuji. Mějte se a nashledanou! Ostatně, i vy můžete psát, co byste tu chtěli číst; nebude to hned a nemusí to být téma, ve kterém se vyznám (uniformologie mi zrovna nesedí a předpisy také ne…, leč na to jsou třeba jiní, asi i mezi vámi), ale pokud to půjde, rád vyhovím!

6 komentářů:

marcos řekl(a)...

Dobrý den, už se na všechny ty knihy moc těším a pomalu si na ně v knihovně chystám místo vedle ostatních :)už jsem se Vás několikrát chtěl zeptat ale vždycky jsem na to zapomněl: jak to proboha všechno stíháte? Nejen vlastní psaní, ale i přípravu, shromažďování materiálů, jejich pročítání, a to nemluvím o tom, že pracujete i na několika věcech současně! Prostě nechápu - a smekám!

Jiří Kovařík řekl(a)...

Dobrá otázka...!!! A dík za smeknutí :-) Sám někdy nevím, jak to stíhám... :-( Teď už lépe, od ledna jsem ten, koho nemá rád stínový ministr ČSSD, tedy příživník (OSVČ), a k tomu ten, kdo dělá těžkou hlavu ministru financí (důchodce) :-). Ale teď vážně..., je v tom kus praxe, aby taky za ta léta nebylo! Prostě jedno píšu (případně po kapitolkách to druhé opravuji) a to druhé načítám. Teď je naprosto báječný čas, překládat Coigneta jde skoro samo a já mám čas promýšlet první svazek o římských legiích, což znamená, že si čtu klasiky, Tita Livia, Polybia a Plútarcha a krom toho knihy pár skvělých historiků, Goldsworthyho The Punic War, Sidebottomovu knížku, co je tenká, ale nabitá podstatným a mluví o starověké taktice, a mnoho jiných, v PC se mi jich nahromadilo víc než spousta. Je tu jedna věc, rovněž podstatná, pokud jsme doma, píšu denně. Druhá podstatná je, že mě to baví. Nepovažuji se za spisovatele, stále jsme v rozpacích, když mi tak někdo řekne, ale plně uznávám, co řekl kdosi (Wilde, H. G. Wells???): "Spisovatelem jste, když se před usnutím těšíte, co zítra napíšete." Já se takhle zpavidla těším... Díky mojí ženě, který hodle všechno vcelku v pohodě snáší, stále zbývá čas na psa, na větrání si hlavy, na hospodu s kamarády a na věci běžné i na pbčasné radosti, co se psaním vůbec nesouvisí... V jádru jsem šťastný muž!

roman.ricka řekl(a)...

Tak toto asi, v dnešní době stěžování si, mnoho lidí neřekne :)
Včera jsem obdržel darem Vaše dva díly k Waterloo a poprvé jsem uviděl Váš nový koncept knih, který je fakt super. Větší formát, detailní popisky, všechno excelentní.
Ještě bych se rád pochlubil, že jsem po delším pátrání získal Vámi přeložené, knižní, Marbotovy paměti ve vynikajícím stavu (jako nové) z jednoho antikvariátu v Praze. I když dražší (380 Kč + poštovné), vyplatí se hledat!

Jiri Pechanec řekl(a)...

Dobrý den,

to Jutsko je skvělá zpráva. Cušima se mi moc líbila, tak vyváříte velká očekávání :-).

Chtěl jsem se zeptat, zda ve zdrojích vycházíte i z The Rules of the Game (Andrew Gordon), což považuji za vynikající analýzu velení a řízení Královského námořnictva přelomu století.

Budete diskutovat i problematiku systémů řízení palby (tj. Dreyer vs Pollen)? V češtině toho tuším moc neexistuje a ocenil bych, kdyby to někdo vysvětlil i mateřském jazyce :-).

Hezký den

Anonymní řekl(a)...

Pouze bych dodal: Co víc si přát?
Stejně jako je to s vínem: Je jedno, co je na etiketě, hlavně, že dobře chutná...to vidím i se psaním, je jedno, jestli se člověk bere jako spisovatel nebo historik, ale hlavně, že produkuje jedinečné knihy!
Hlavní je, že boříte v Čechách zaběhnutou praxi ( získanou mimo jiné během desítek hodin dějepisu ve škole ), že dějiny a historie jsou nuda, nuda, šeď, šeď ( jak řekl klasik ).
Strašně mě potěšilo, že plánujete návrat k antice a k řinčení mečů a štítů! Už vaše řecko perské války se mi moc líbily. Poutavost antiky a moudrost tehdejších lidí je neskutečná. Vždycky, když u nás probíhá dlouhá zima, vzpomenu si na jeden spis o dobývání Germánie kde se psalo něco v tom smyslu: Lidé zde žijí v chatrčích, je zde hrozná zima, má vůbec cenu dobývat takové území?
Přeju hodně energie a dobré nálady!
S pozdravem Petr Sládek

Jiří Kovařík řekl(a)...

Vida, na tyto příspěvky mohu reagovat v jednom jediném bloku.
-Jiřímu Pechancovi díky. Gordona nepoužívám, obával bych se, že bych zabředl příliš do podrobností a těžko bych měl protiváhu ke Kriegsmarine. Pominu-li vzpomínky, hlůášení, atd. a méně podstatné starší práce, opíral jsem se hlavně o dva ze tří dílů Corbetta (Naval Operations...), Tarranta (Jutland: The German Perspective) a Campbella (Jutland: An Analysis of the Fighting), i když jsem toho posledního nevyžil, jak by si zasluhoval, protože rozpitvávat bitvu na jednotlivé zásahy by asi nebylo dobré... Příběh Pollena, oškubaného Dreyerem, tu bude jen navozen a v řízení palby tu spíše najdete problém dvou odlišných systému zaměřovčů, máte-li na mysli toto, jakož i rozdílnosti munice, např... Snad se mi to povedlo vysvětlit.
-Petru Říčkovi díky za chválu a blahopříní k získání Marbota...
-A Petru Sládkovi díky za skvělé povzbuzení; na Řím se moc těším a současně se toho trochu bojím, je to obrovské téma. Ale to já se bojím pokaždé, když začínám a něž si začnu myslet, že takhle by to šlo... Než se propracuji k Germánii, uplyne trochu času; zatím si čtu krom moderních věci (zejména Goldsworthyho knihu o PUnských válkách, naprosto fascinujícího Dando-Collinse a tenkého, leč hutného Sidebottoma, co píše jinak ty krásné romány o generáklu Balistovi) Livia, Polybia a Sallustia, to jsou ty hlavní prameny pro začátek... :-)