(Z)POVÍDÁNÍ...

Už delší čas jsem se tu nerozpovídal a tom, jak pokračuje moje psaní, na co se můžete těšit a co mám v plánu. Psaní bylo tím hlavním důvodem, neboť zbytek zimy a jaro jsem měl v tomto ohledu vskutku velice hektické, což je, jen tak mimochodem, i moje omluva za to, že jsme blog poněkud zanedbával. Popravdě řečeno, nebýt pár přátel, zejména Michal Šťovíčka a Míly Kolomazníka, kteří mě zásobovali (a zásobují) svými příspěvky, vypadalo by to všelijak… Moc jim děkuji!

   A teď jedno pěkně po druhém

* Ludvík XIV. s podtitulem Život, doba a války krále Slunce by se měl na pultech objevit každným dnem a dám vědět, jakmile dostanu konkrétní zprávu z AKCENTu; informoval jsEm o této knize už párkrát a je zbytečné se právě teď o ní víc šířit.

První ukázka návrhu přebalu

* Dokončil jsem práci na rukopisu, který dostal název Slavkov 1805 a podtitul Napoleonův největší triumf. Je to objemný rukopis, odhaduji, že bude mít tloušťku asi jako jeden z dílů Napoleona v Rusku a podobat se mu bude formátem i strukturou, opět zde budou bloky s medailonky, odbočkami k armádám, atd. Teď to zrovna počítám, bude tam 254 vyobrazení a celkem 54 map, které jsou až na výjimky vytvořeny   a Augereauova sbor v horách mezi rakouskými zeměmi a Itálií i k bojům na perimetru Benátek, což jsou vše střety, které v Slunci nad Slavkovem Dušana Uhlíře nenajdete, neboť to se soustřeďuje na akce hlavní... Samozřejmě že hlavní dějová linie pokračuje Napoleonovým tažením po Dunaji, Kutuzovovým ústupem, boji u Amstettenu, Dürnsteinu, obsazením Vídně a bitvou u Hollabrunnu až po vstup do Brna. Pak je tu jako hlavní téma, co zabírá přes třetinu knihy, samotná bitva u Slavkova a vše končí nepříliš známou bitvou u Štoků, diplomaticky pak příměřím u Spáleního mlýna a mírem v Prešpurku (Bratislavě). Tahle kniha bude venku na podzim a do té doby se k ní určitě párkrát „na ochutnávku“ vrátím.
na podkladě map starých, či terénních map tzv. 2. vojenského mapovaní, případně na základě Beauvoisinovy mapy, té nejdůkladnější, jaká k bitvě u Slavkova/Austerlitz existuje, neboť ji vytvořil přímý účastník těsně po ní a francouzské jednotky tu rozkryl do pluků a někdy i do batalionů… Pokud jde o záměr, začíná vše příčinami, které vedly k válce s 2. protifrancouzskou koalicí, což je nejen poutavé, ale na základě moderní práce Olega Sokolova, který mohl studovat v ruských archivech, i v mnoha ohledech převratné. Pak vše pokračuje pochopitelně válkou, tedy rakouským vpádem do Bavor a Napoleonovým tažením k Dunaji s bitvami u Wertingenu, Haslachu, Elchingenu a blokádě Ulmu. Nutně jsem odbočil k zápasu maršála Massény a arcivévody Karla, vrcholícímu dvoudenní bitvou u Caldiera, k operacím Neyova, Marmontova

Ukázka titulního listu a jedné ilustrace z vydání, ze kterého překládám...

* O tom, že se ElkaPress Leonida Křížka rozhodl vydat Sešity kapitána Coigneta (pracovní název), jsem už psal. Překládám je a komentuji podobně, jako tomu bylo u Marbota a Parquina, raduji se z téhle práce a uvažujeme, že knihu doplní ilustrace z francouzského vydání z konce 19. století, které jsme získali. Zatím jsem se prokousal Coignetovým velmi neradostným mládím, jeho povoláním do armády, tím, jak viděl Bonapartův 18. brumaire i kterak táhl přes Alpy Velkým svatým Bernardem, ja ukořistil dělo u Montebella přišel o cop u Marenga, kterak byl přijat do konzulské gardy, jak dostal jako první z vojáků kříž Čestné legie a kterak jej kdosi z roajalistů otrávil. Už je zdráv, vyléčil jej Dominique Larrey a já budu spolu s ním co nevidět svědkem císařova posvěcení, načež vyrazíme k Ulmu, k Dunaji a ke Slavkovu…Musím to odevzdat brzo (doufám, že do konce července), aby přítel Leon stihl Coigneta vydat do Vánoc…

* Pak je tu další potěšující zvěst, vztažená ke dvousetletému výročí událostí roku 1813.  Muzeum města Ústí nad Labem se rozhodl vydat v zájmovém nákladu reprint proslulých stěžejních románů francouzské dvojice Erckmann-Chatrian, tedy Conscrit de 1813 a a Waterloo, oboje v překladu Karla Popelky z let 1925 a 1826, což má svůj půvab. Tato instituce mě pořádala, aby celý text prošel, opatřil vysvětlujícími poznámkami a doplnil úvodem, řadícím toto dnes už klasické dílo francouzské literatury do kontextu beletrie i historie, což já velmi uvítal. Jak Příhody nováčka z roku 1813, tak i Waterloo, jsou totiž překvapivě nejen románem, ale strhujícím svědectvím, napsaným na podkladě dokonalé znalosti reálií i memoárů, a v případě druhého svazku příhod lotrinské vojáka Josef Berthy udivuje názor autorů na příčiny porážky. Je tak objektivní, že odpovídá ne starému Thiersovi či Houssayovi, ale tomu, co se dnes o bitvě ví… Oboje musím mít do května, knihy budou na podzim a já věřím, že vám dokážu poskytnout včas informace, abyste si je mohli u ústeckých muzejníků, kteří se rozhodli k velezáslužné práci, objednat.

První idea přebalu...

* Aby toho nebylo málo, dokončil jsem v dubnu nahrubo rukopis rovněž ohlášené věci námořní s názvem Jutsko 1916 a podtitulem Největší námořní bitva Velké války. Strukturou půjde o věc podobnou Cušimě, tedy stejný formát, bloky p zúčastněných lodích, jejich fotografie a nákresy, k tomu spousta map, či spíše diagramů a vše okořeněno vzpomínkami námořníků britských i německých… V květnu to po sobě začnu číst, formátovat obrázy a vsazovat s umístěním do textu, dodělávat pár map, na což je dost času, neboť kniha vyjde až na jaře v roce příštím, takže odevzdání má smysl po prázdninách.

* To už bych měl mít vše uvedené za sebou a hodlám se pustit do tématu naprosto z druhého konce věku, v kterém si zatím študuju a stále víc mu propadám, byť teprve dostává určité obrysy. Bude to cyklus (nejspíš triptych) podobný tomu, co jsem psal o rytířských bitvách a osudech, tentokrát o římských legiích. První svazek zahrne co, co víme o počátcích manipulární legie, a půjde od válek v Itálii přes Pyrrha a války s Kartágem k pokoření Řecka, Mariově reformě legií a k Sullově diktatuře. Ten druhý zaplní válka s Galy a válka občanská, tedy vzestup Caesarův, triumvirát o boje Pompejem; nejspíš zde budou i legie Marka Aurelia a Oktaviana. Principát, rozmach Říma a nástup „barbarů“ z východu či Peršanů z Asie až po pád západní části impéria by pak měl na zbytek vydat víc než dost (a stejně tam nebude zdaleka vše…).

*Co se blogu týče, mám v zásobníku slušnou řádku příspěvků čtenářů a přátel, jimž se omlouvám, že ne nezveřejňuji tak rychle, jak bych si přál. Je tu další pokračování o pití napoleonské doby (po koňaku a vínu), dokončení císařských zámků, téma napoleonsko-šachové a seriál o zrádcích i přeběhlících z napoleonské či revoluční doby… Já bych chtěl pokračovat v osudech žen v armádě za císařství a vzhledem k výročí se trochu soustředit na bitvu u Chlumce a Přestanova, jak co se jejího průběhu týče, tak i toho, co píše moderní anglická monografie o generálu Vandammovi, kterou získal Míla Kolomazník, tak i výňatků korespondence generála Vandamma, kterou mám zase já. Samotného mě zajímá, do jaké míry mohl Vandamme za to, že se octl naprosto izolovaně na druhé straně Krušnohoří, než Napoleon a všichni ostatní…

* Pak je tu ohledně blogu jeden nápad, který není můj, ale jednoho čtenáře.  Aniž bych si dělal iluze, že ovlivním překladatelsko-nakladatelský trh v naší zemi, chtěl bych postupně sestavit jakési anotace toho, co se (zejména v anglosaském a francouzském světě) objevilo a co by stálo za překlad. Asi to bude minisérie, nejprve historická beletrie (a jsou ve světě úžasné knihy), pak vojenská historie koaličních válek a nakonec memoárová literatura. Slibuji si od toho diskuzi s vámi i návrhy těch, kteří mají trochu přehled o tom, co ve světě vychází. Třeba to k něčemu bude, vždyť podhoubí záměru přeložit Coigneta či Erckmann-Chatriana vzniklo právě tady a možná už u jednoho naočkovaného nakladatele klíči i překlad jisté úžasné, zatím dvoudílné, série…

A za vaše nápady, připomínky, ohlasy, atd., jako vždy předem děkuji. Mějte se a nashledanou! Ostatně, i vy můžete psát, co byste tu chtěli číst; nebude to hned a nemusí to být téma, ve kterém se vyznám (uniformologie mi zrovna nesedí a předpisy také ne…, leč na to jsou třeba jiní, asi i mezi vámi), ale pokud to půjde, rád vyhovím!