POMNÍKY BITVY U LÜTZENU (GROSSGÖRSCHEN) 1813

MILOSLAV KOLOMAZNÍK

„Vzbudil jsem se do hlubokého nočního ticha. Mračna táhla po nebi a měsíc se díval na opuštěnou vesnici, na převržená děla a na hromady mrtvol, stejně jako se už od stvoření světa dívá na tekoucí vody, pučící trávu a opadávající listí…

    Nemohl jsem se pohnout a velmi jsem trpěl. Pohybovat jsem mohl jen pravou rukou, avšak přeci jen se mi podařilo se pozvednout na lokti. Všude okolo jsem viděl hromady mrtvol, v měsíčním světle byly bílé jako sníh. Jedny ležely s otevřenými ústy a očima dokořán, jiné, co ležely tváří k zemi, měli patrontašku a tornu stále na zádech a v ruce svíraly křečovitě pušku. To všechno jsem viděl naprosto jasně, až mi z toho zuby jektaly hrůzou. Chtěl jsem volat o pomoc, místo toho jsem však vypravil pouze slabý zvuk, podobný dětskému pláči. V zoufalosti jsem se opět zhroutil. Jakkoli však bylo mé volání slabé, přeci jen se v daném tichu neslo dál a způsobilo, že všichni ranění okolo, domnívajíc se, že přichází pomoc, ozývali se, jak kdo mohl. Chvíli to trvalo, pak vše utichlo a já neslyšel nic, jen těžké oddychování koně, ležícího blízko mne za plotem. Chtěl vstát. Viděl jsem, jak se pokouší vztyčit hlavu, pak ale opět klesl.

    Vynaložené úsilí způsobilo, že se má rána opět otevřela a já cítil, jak mi po ruce stéká krev. Zavřel jsem oči a čekal na smrt. Všechny uplynulé události z dob mého raného dětství - naše vesnice, má ubohá matka (…), naše malá světnička, náš pes Pommer (…), otec (…), beroucí mne do svého širokého náručí, aby mne políbil – to vše se mi vracelo jako sen. Při těch myšlenkách mi slzy zaplavily tvář a hruď se mi dmula. Dlouho jsem tiše plakal…“

(Úryvek z knihy „Conscrit de 1813“ -  Émile  Erckmann, Alexander Chatrian)

Pomník maršála Bessiérese (Rippach)

byl vztyčen na výšině severovýchodně od okraje malé zemědělské obce Rippach, na stejném místě, na němž dne 1. května 1813, během krátké a nenápadné předehry k lützenské bitvě, francouzského maršála Jean-Baptista Bessiérese (*1768) smrtelně zranila dělová koule, vypálená z protilehlého svahu ruskou baterií jízdního dělostřelectva, jež se v těchto místech pokoušela zbrzdit postup předvoje francouzské armády. Istrijský vévoda se tak po Jeanu Lannesovi stal druhým francouzským maršálem, který v napoleonských válkách zemřel na následky smrtelného zranění v boji.

    Na realizaci stavby přibližně dvoumetrového kamenného pomníku, ukončeného antickými okrasnými štíty a symbolickou dělovou koulí, se finančně podílela obec Rippach a sdružení Jena 1806. Slavnostního odhalení, které se uskutečnilo 2. května 2008 a  předcházel mu asi kilometrový slavnostní pochod, se zúčastnili uniformovaní příslušníci Re-enactementu, kteří tento pietní akt zakončili vypálením čestné salvy.

    Na průčelí místního hostince Weisser Schwan v Rippachu je umístěna pamětní tabule, na níž francouzský císař Napoleon I. vzdává svému maršálovi hold slovy, „il vècut comme Bayard, il mourut comme Turenne“, žil jako Bayard, zemřel jako Turenne.

    Francouzský císař později nezapomněl ani na druhého vévodu z Istrije - Bessiéresova syna. S ohledem na otcovy zásluhy a jeho věrné služby francouzskému císařství, mu Napoleon krátce před svou smrtí odkázal nezanedbatelný finanční obnos. 

   GPS: 51°13'34", 12°4'2"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 8,2 km.

Monarchenhügel

neboli Návrší mocnářů, ve starých vojenských mapách označované jako kóta 172, se nazývá místo při Sharnhorststrasse (silnice Großgörschen-Werben), vzdálené asi dva kilometry od jižního okraje Großgörschen, odkud spojenečtí panovníci - ruský car Alexandr I. (1777-1825), pruský král Friedrich Wilhelm III. (1770-1840) a jejich rozmanité a početné družiny, v nedělní poledne dne 2. května 1813 sledovali počáteční fázi zuřivých a krvavých bojů o nedaleký prostor, jenž na jihu ohraničovaly vesnice Großgörschen a Rahna a na severu vesnice Kleingörschen a Kaja a nesmazatelně se tak  zapsaly do historie napoleonských válek.

    Přítomnost pruského panovníka na tomto památném místě připomíná vůbec nejstarší pomník, jaký byl na ploše bývalého bojiště instalován. Jednoduchý památečný kámen, připomínající spíše hřbitovní náhrobek, zde byl vztyčen už 5. dubna 1815. Vznikl z popudu místních obyvatel, kteří tímto způsobem chtěli vyjádřit oddanost svému novému panovníkovi, jehož poddanými se po Vídeňském mírovém kongresu, a to na úkor saského království, nedávno stali.

    Dlouhých 163 let stál v jeho blízkosti druhý nejstarší pomník, věnovaný tentokrát všem pruským obětem bitvy. V roce 1980 byl tento pomník demontován a přenesen do Großgörschen. Podstavec z kamenných kvádrů ale na původním místě zůstal a byl osazen masivní kamennou pamětní deskou, která sice připomíná význam tohoto místa, ale zároveň poukazuje také na okolnosti, jež restaurátory přiměly pomník přesunout jinam.

   GPS: 51°11'40", 12°11'4"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 3,1 km.

Pruský pomník (Großgörschen)

je na bývalých bojištích napoleonských válek v západní a střední Evropě známý také jako tzv. Schinkel Pyramide, Schinkelův jehlan, podle uznávaného německého architekta Karla Friedricha Schinkela (1781-1841), který byl v první třtině 19. století pověřen mnoha návrhy podobně orientovaných drobných monumentů .

    Tent pomník, věnovaný všem pruským obětem bitvy u Großgörschen a nesoucí prvky novogotického slohu, byl odhalen už 2. května 1817 na tzv. Návrší mocnářů. Velkou zajímavostí je, že tento konkrétní typ pomníku byl Schinkelem odlit v celkem osmi exemplářích, přičemž byl každý z nich postupem času osazen na některém z bývalých bojišť, jež se v letech 1813-1815 zapsala zlatým písmem do pruské vojenské historie. Jeden takový, nezvykle zvýšený díky několikametrovému, bohatě zdobenému, kamennému podstavci, je možné nalézt také na severu našeho území, na západním okraji obce Varvažov (Arbesau), u níž se během dvoudenní bitvy u Přestanova a Chlumce vyznamenal pruský sbor generálporučíka Friedricha Kleista (1762-1823). Další z pomníků jsou k vidění u Gross-Beeren, Dennewitz, Haynau, Wartenburgu a také v belgickém Plancenoit. Osmý, vztyčený u Katzbachu, byl údajně zničen sovětskou armádou v roce 1945.

    Na konci 70. let minulého století se pomník nacházel v natolik špatném stavu, že musel být v roce 1980 rozebrán. Jednotlivé části byly pečlivě uskladněny a postupně podrobeny opravě. Pro některé nevratně poškozené díly bylo nutné vyrobit nové formy a znovu je odlít. Během zdlouhavého a finančně náročného restaurování bylo nakonec rozhodnuto, že se pomník na své původní místo na Návrší mocnářů už nevrátí a nově bude instalován na severním okraji Großgörschen, nedaleko Scharnhorstova pomníku, kde mu bude věnována větší pozornost a samozřejmě také lepší péče. Za tímto účelem byl vyzděn nový podstavec, na kterém byl pomník v tichosti usazen dne 7. října 1985.

   GPS: 51°13'5", 12°10'51"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 0,1 km.

Pomník prince Leopolda von Hessen-Homburg (Großgörschen)

stojí přibližně v místech, kde byl dne 2. května 1813 smrtelně zraněn princ Leopold Victor Friedrich von Hessen-Hombug (*1787). Hessenský princ byl pobočníkem pruského generálporučíka Hanse Ernsta Karla hraběte von Zieten (1770-1848), jehož štáb se osudného dne ocitl uprostřed obce Großgörschen pod palbou mušket francouzské pěchoty, která se během jednoho z úspěšných výpadů zmocnila severního okraje obce. Generál Zieten se cítil být za příslušníka významného šlechtického rodu, který byl navíc od roku 1804 švagrem králova bratra, obzvláště zodpovědný, proto ho v předešlých momentech pověřoval často jen podřadnými úkoly, kterými ho příliš nevystavoval rizikům nepřátelské palby. Mladý princ byl s takovým osobním příspěvkem nespokojený a s díkem odmítl novou podobnou laskavost, jíž ho jeho velitel odesílal do týlu se zprávou pro pruského krále. S lehkovážností se údajně postavil i ke generálově žádosti, aby si z uniformy alespoň odstranil hvězdu pruského řádu Černé orlice, která, v kontrastu s tmavou podkladovou barvou, byla lehce rozeznatelná a na dálku odhalovala princovy vznešené kořeny. Hessenský princ krátce na to padl z koně mrtev, zasažen kulkou přímo do srdce.

    O vznik pomníku, který byl odhalen 12. října 1817, se zasloužila princezna Maria Anne Amalie von Hessen-Homburg, známá též jako pruská princezna Marianne (1785-1846). S významnou podporou své lantkraběcí rodiny a pruského královského domu, do něhož se v roce 1804 přivdala, nechala Leopoldova sestra v centru Großgörschen vybudovat neogotický, bohatě zdobený, litinový pomník. Návrhem a provedením pomníku byl pověřen opět architekt Karl Friedrich Schinkel. Pomník vážil úctyhodných 10 tun a stál více než 1 100 Tolarů.

    V roce 1913, v průběhu oslav stoletého výročí bitvy, patřil klenbový litinový pomník k nejvyhledávanějším místům návštěvníků. V následujících desetiletích obdržel několik ošetřujících nátěrů, poslední z nich v roce 1963, tím však problém korodujících litinových částí nebyl vyřešen. Na konci 60. let už některé silně zkorodované ozdobné prvky odpadly a začaly vyvolávat otázky ohledně budoucnosti celého monumentu. V roce 1973 bylo definitivně rozhodnuto o jeho úplném rozebrání a sešrotování. Ve stejné době už se hledaly prostředky na opravu jiného Schinkelova, povětrnostními vlivy neúnosně poškozeného pomníku – na Návrší mocnářů.

    V roce 1996 rozhodla obecní rada o instalaci kopie původního pomníku. Každičký prvek byl vyroben podle původních Schinkelových nákresů a dochovaných fotografií.  Základní kámen byl položen 2. května 1998 při příležitosti konání výročních Scharnhorstových slavností a o rok později byl slavnostně odhalen nový pomník.

   GPS: 51°12'55", 12°10'55"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 0,5 km.

Scharnhorstův pomník (Großgörschen)

je ústředním symbolem bitvy a jak už napovídá jeho samotný název, je věnován generálporučíku Gerhardu Johannu Davidovi von Scharnhorstovi (*1755), znamenitému pruskému armádnímu reformátorovi a diplomatovi, který na jaře roku 1813 působil jako náčelník štábu Blücherova armádního sboru.

   U Großgörschen se Scharnhorstovi smůla zpočátku vyhýbala, neboť pod ním padli „jen“ dva koně. Později, uvádí se, že to bylo někdy kolem sedmé hodiny večer, byl ale zasažen kulkou do levého kolena a z bojiště byl odnesen na provizorních nosítkách. O několik týdnů později byl pověřen cestou do Vídně, kde měl dosud váhající rakouskou stranu přesvědčit o vstupu do protinapoleonského tábora. Během cesty se mu ale jeho nedoléčené zranění zanítilo a na zpáteční cestě zemřel 28. června 1813 v Praze.

    Jeho pomník stojí v malém udržovaném parčíku na severním okraji obce Großgörschen. Vznikl díky iniciativě obyvatel obcí Grossgörschen, Kleingöschen, Rahna a Kaja, kteří zorganizovali rozsáhlou sbírku. Pomník byl slavnostně odhalen dne 2. května 1913 při příležitosti stého výročí bitvy. Návrhem i realizací desetimetrového monumentu byl pověřen sochař Paul Juckoff von Schkopau (1874-1936). Pomník tvoří masivní kvádrový podstavec a téměř čtyřmetrový orel s křídly složenými u těla. Do přední části podstavce je vsazena Scharnhorstova bronzová podobizna a jeho do zlata vyvedené  jméno. Orel symbolický pohlíží směrem k Lipsku, do míst, kde se tyčí monumentální památník Bitvy národů - Völkerschlachtdenkmal. Na zadní straně kvádrového podstavce je připevněna bronzová pamětní deska věnovaná všem spojeneckým pěším i jezdeckým plukům, které se bitvy u Grossgörschen zúčastnily.

    Na obou stranách široké dlážděné přístupové cesty k pomníku jsou osazeny dvě těžkopádné kamenné lavice. Vedle několika bronzových destiček s důležitými milníky Scharnhorstova života, umístených na bočnicích, je na opěrce každé z lavic uvedena polovina údajného generálova hesla: „Ziel erkannt - Kräfte gespannt!“. 

    Za pomníkem, ve směru k již výše zmíněnému pruskému (Schinkelovu) pomníku, se na zemi nachází kamenná pamětní deska, která označuje hrob osmi vojáků, jejichž ostatky byly v Großgörschen objeveny při výkopových pracech v roce 1972.

    V roce 1975 byl Scharnhorstův pomník zrekonstruován a jeho blízké okolí upraveno do současného stavu. Během každoročních vzpomínkových akcí, jimž už dlouhá léta Scharnhorst propůjčuje své jméno, jsou u tohoto pomníku pravidelně kladeny věnce.

GPS: 51°13'6", 12°10'51"

Liebknechtův náhrobní kámen (Kleingörschen)

je jedním z pouhých dvou míst, které v Kleingörschen dodnes připomínají dramatické válečné události první květnové neděle roku 1813.

    Prvním vyhledávaným „pamětníkem“ je původní románský kamenný kostelík, který jakoby zázrakem přežil četná ostřelování vesnice dělostřelectvy obou bojujících stran a následné požáry, jimž padlo za oběť mnoho, pro tento kraj typických, hrázděných obytných a hospodářských stavení.

    Druhé místo představuje jednoduchý kamenný kvádr, označující místo posledního odpočinku teprve osmnáctiletého podporučíka Franze Wilhelma Liebknechta (*1795),  rodáka z Gießenu a příslušníka regimentu tělesné stráže Hessenského velkovévodství, jehož jednotka byla součástí 39. (bádensko-hessenské) divize pod velením zkušeného francouzského generála Jean-Gabriela Marchanda (1765-1851). Liebknecht byl zřejmě jednou z obětí odpoledního útoku 2. ruského sboru knížete Eugena von Württemberg (1788-1857), jehož část, pod přímým velením tohoto carova bratrance, se pochodem  podél vodního kanálu Floßgraben pokoušela prolomit pozice Francouzů na levém středu jejich obrany. Liebknechtův hrob se nachází v zadní polovině obecního hřbitůvku, nalevo od zmíněného románského kostelíku.

GPS: 51°13'19", 12°11'11"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 0,8 km.

Bergerův kámen (Rahna)

označuje hrob Christiana Gottlieba Bergera (*1787), příslušníka pruského gardového mysliveckého praporu, který byl na severním okraji vesničky Rahna smrtelně zasažen kulkou do čela.

    Ch. G. Berger patřil mezi vzdělance a prominenty, kteří v únoru 1813 reagovali na výzvu pruského krále a v hojném počtu dobrovolně vstupovali do pruské armády. Pocházel z dobře situované rodiny v Breslau (dnes Wrocław, česky Vratislav), která mu v roce 1805 umožnila studia práv na univerzitě v Halle. Jedna z jeho prvních cest údajně vedla do Výmaru (Weimar), kde se měl osobně seznámit s Johannem Wolfgangem Goethem (1749-1832). Po ukončení studií podnikl bezpočet studijních a badatelských cest po Evropě, které mu později poskytly pevné základy pro uspořádání jeho mineralogické a botanické sbírky. Na radu Gerharda Johanna Scharnhorsta se nechal zapsat do nově vznikající dobrovolnické jednotky myslivců, která měla shromaždiště právě v Breslau. Později byl přeložen k praporu gardových myslivců.

    Bergerův jednoduchý pomník – kamenná krychle osazená na nízkém kamenném soklu, s dělovou koulí na vrcholu a stručným věnováním, zde byl znovu postaven v roce 1989. Nachází se asi 100m od křižovatky Starsiedel-Rahna, v zákrytu za zahradou u nejblíže stojící budovy (či spíše dvora).

   GPS: 51°13'6", 12°10'17"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 0,9 km.

Velitelský dům maršála Neye (Kaja)

stojí na jižním okraji malé zemědělské osady, která se v průběhu dne 2. května 1813 stala klíčovým bodem obrany Francouzů a zároveň výchozím bodem několika jejich protiútoků, kterými se snažili zastavit příval pruských a ruských uniforem, usilujících o průnik do jejich týlu. Urputná a velmi krvavá obrana Francouzů u Kaje, se později ukázala být jedním z rozhodujících faktorů jejich úspěchu v této bitvě.

    Francouzský maršál Michel Ney (1769-1815), velitel pěti omlazených divizí, z nichž se na jaře 1813 zformoval jeho III. armádní sbor, dorazil do Kaje v odpoledních hodinách dne 1. května. Třípodlažní zděný dům s mansardovou střechou, hladkou fasádou a malými, dělenými okny, z nichž se mu nabízel dobrý výhled na plošinu mezi vesnicemi, kterou obsadili „holobrádci“ generála Josepha Souhama (1760-1837) i zkušení bádenští dragouni z jezdecké brigády druhého vévody z Valmy, generála François-Ettienna Kellermanna (1770-1835), si vybral jako své velitelství. Kníže moskevský zde strávil celou noc a brzy zrána se odtud vypravil k Lützenu, aby tu vyhledal  francouzského císaře a vyžádal si další propozice. Nečekaný útok Prusů na pozice v Großgörschen, který na překvapené Francouze dopadl krátce před polednem, francouzského maršála donutil k urychlenému návratu a příkladnému osobnímu zapojení do velmi těžkých bojů.

    Uvnitř budovy se dnes nachází malé museum, které je údajně zachováno téměř tak, jak tomu bylo před 200 lety, kdy zde císařův oblíbený maršál pobýval. Expozice sice není trvale přístupná a pravidelně se otevírá pouze při příležitosti výročních oslav, ale domluva s majitelem nabízí možnost individuální prohlídky i v jiných termínech.

    V těsném sousedství se nachází už od pohledu letitá hrázděná stodola, na níž je umístěna dřevěná pamětní deska s dělostřeleckou koulí uprostřed. Zdobený nápis upozorňuje jak na krátký pobyt francouzského maršála v prostorách sousední budovy, tak i na devastující ostřelování  dělostřelectvem v průběhu útočení na pozice armády, která vesnici aktuálně ovládala.

    Jen pár desítek metrů od stodoly, na okraji pozemku, obehnaného drátěným plotem,  stojí jednoduchý, asi metrový, krychlový pomník, v roce 2008 věnovaný památce francouzského 9. pěšího batalionu, který v těchto místech zasáhl do boje.

   GPS: 51°13'34", 12°10'2"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 1,7 km.

Jahrhundertstein (Starsiedel)

se ve Starsiedelu, obci ležící asi 3km na západ od Großgörschen, nazývá kamenná mohyla, věnovaná padlým rusko-pruským spojeneckým vojákům. Navršena a opatřena pamětní deskou a výrazným železným válečným křížem, byla v roce 1913, při příležitosti stého výročí od konání těžkých bojů o tuto ves.

    Před nájezdy a demoralizujícím dělostřeleckým ostřelováním ruského a pruského jezdectva se tu nejprve opevnila pěchotní divize generála Jean-Baptista Girarda (1775-1815), která se ve Starsiedelu původně rozhodla jen přečkat noc a druhý den se dotáhnout na zbylé divize z III. armádního sboru. Po poledni dospěly ke Starsiedelu dvě pěchotní divize ze sboru maršála August-Frédérica Marmonta (1774-1852), které postupovaly od Weißenfellsu po stejné ose jako celý Neyův sbor. Pozornost nepřátelské kavalerie se nyní upřela k nim, zatímco Girard vyrazil podpořit dílčí protiútok Neyových jednotek, vedený proti Prusům v Kleingörschen. Jeho jednotka byla v obranných bojích u Kaje téměř zdecimována a Girard sám byl těžce zraněn. Marmontův sbor setrval ve Starsiedelu až do podvečera, kdy se zúčastnil generálního útoku bojeschopných francouzských jednotek, během něhož zprava podporoval krajní útočnou kolonu císařské gardy při jejím postupu na Rahnu.

    Mohyla se nachází napravo od komunikace Gostau-Rahna. Do současné podoby byla obnovena v roce 1969.

   GPS: 51°13'0", 12°8'30"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 3,0 km.

Pomník padlím příslušníkům Lützowova Freikorpsu (Kleinschkorlopp)

nemá s děním na bojišti u Großgörschen nic společného. Nachází se na severovýchodním okraji obce Kleinschkorlopp a je věnován třiceti příslušníkům tzv. Lützowova Freikorpsu, kteří na tomto místě dne 17. června 1813 padli během srážky u Kitzenu, která vešla do historie tím, že se odehrála téměř dva týdny po uzavření dohody o příměří.

    Lützowova jednotka, jež v názvu nesla jméno svého velitele majora Ludwiga Adolfa Wilhelma svobodného pána von Lützow (1782-1834), byla složena výhradně z německy mluvících dobrovolníků. V první fázi saského tažení bylo jejím prvořadým úkolem napadat zásobovací trasy a jiné strategické cíle Francouzů a narušovat tak klid v jejich týlu. Tam ji také zastihlo příměří, které Francouzi na jedné a Rusové s Prusy na druhé straně, stvrdili podpisem dne 4. června 1813 ve slezském Pläswitz. Dodnes není úplně jasné, který z aktérů srážky u Kitzenu je zodpovědný za první výstřel, jež následně rozpoutal krvavou řež. Na 500 Lützowových jezdců zde bylo napadeno několika jezdeckými oddíly francouzského divizního generála Françoise Fourniera-Sarlovèse (1773-1827) a würtemberského generálmajora Karla hraběte von Normann-Ehrenfels (1784-1822). Lützow si z obležení prosekával cestu ven a přestože byl zraněn, podařilo se mu uniknout, stejně tak i 300 jeho jezdců; na 195 jich bylo údajně zajato a zabito.

    Zraněn šavlí na hlavě byl také Lützowův pobočník Theodor Körner (*1791), původně  basník a divadelní autor, který se do této „partyzánské jednotky“ nechal naverbovat v období vrcholícího německého nacionalismu, jenž do řad pruské armády vehnal velké množství mladé a nadějné inteligence. Jedna z Körnerových básní, do níž mladý autor vetkal hrdinské činy Lützowova Freikorpsu, se později stala předlohou písně ”Lützows wilde Jagd", ke které později složil hudbu slavný skladatel, dirigent a pianista Carl Maria von Weber (1786-1826). Píseň je dodnes součástí tzv. “Velké večerky” německého Bundeswehru. Theodor Körner padl 26. srpna 1813 během srážky u lesa Rossnow v Pomořansku.

    Černo (základní barva uniformy) – žluto (knoflíky) – červená (lemy) barevná kombinace uniforem Lützowova Freikorpsu se později objevila na německé státní vlajce.

   GPS: 51°14'12", 12°14'11"; vzdálenost od Scharnhorstova pomníku = cca. 4,8 km.