FONTAINEBLEAU-REZIDENCE, KTEROU ŠLY DĚJINY
Michal Šťovíček
Fontainebleau bylo panovnickým sídlem již od 12. stol. (zde
byla mj. v lednu 1332 podepsána svatební smlouva mezi Janem z Valois - budoucím
králem Janem II. Dobrým a českou princeznou Gutou/Jitkou/Bonou, dcerou Jana
Lucemburského a Elišky Přemyslovny a tudíž starší sestrou budoucího našeho
Karla IV.). V průběhu Stoleté války vyklidili francouzští králové Paříž a
vrátili se do střední Francie (Île-de-France) až po skončení bouřlivého 15.
století. František I. si ze všech panovnických rezidencí zamiloval právě
Fontainebleau, hlavně kvůli rozsáhlému loveckému revíru, a po svém návratu ze
zajetí r. 1528 po porážce u Pavie rozhodl o zásadní přestavbě středověkého
hradu v pohodlný zámek. Protože za válek v Itálii se zhlédl v italském stylu
života, povolal k dílu italské architekty a umělce. Jindřich IV. zámek
podstatně rozšířil a přidal nádvoří i zahrady, vše již za účasti francouzských
architektů a umělců. Ve Fontainebleau často a rád pobýval i Ludvík XIV., ale do
velkých úprav se nepustil - zámek opět rozšířil až Ludvík XV.
Revoluce zámek vcelku ušetřila, "pouze" ho
připravila o veškeré vnitřní zařízení.
Napoleon si Fontainebleau jako sídlo rovněž oblíbil. Nechal
jedno křídlo zbořit, aby otevřel výhled do okolí, jinak se věnoval jen interiérům
a zahrady nechal částečně upravit v módním anglickém stylu. Zámek byl poprvé od
Revoluce kompletně zařízen již v r. 1804, aby 25.-28. 11. 1804 hostil papeže
Pia VII. na jeho cestě do Paříže k Napoleonově korunovaci (právě ve
fontainebleauském lese Napoleon zaranžoval své první setkání s papežem).
Zámek je spojen s mnoha
událostmi Napoleonova státnického i soukromého života, přestože zde nakonec
strávil celkem jen 170 dní své vlády.
 |
| Napoleonův pokoj |
Ještě za Konzulátu, v r. 1803 založil ve Fontainebleau
vojenskou školu (v r. 1808 ji přeložil do Saint-Cyr, vrátila se zčásti jako
dnešní Vojenské sportovní jezdecké středisko - Centre sportif d’équitation militaire
sídlící přímo v zámku). Ve zdejších rozlehlých lesích pořádal panovnické hony,
v nichž si sice neliboval, ale pokládal je za vladařskou tradici.
 |
| Napoleon na lovu - F. Flameng |
R. 1807 zde bylo podepsáno několik smluv: o hranicích mezi
Rakouskem a Itálií, spojenecká smlouva s Dánskem, tajná smlouva se Španělskem o
Portugalsku, v listopadu 1810 zde bylo hromadně pokřtěno 25 dětí -
Louis-Charles-Napoléon = budoucí Napoleon III. a 24 dětí různých hodnostářů a
generálů, v červnu 1812 se sem nedobrovolně na 19 měsíců vrátil Pius VII. a
podepsal zde druhý konkordát.
 |
| Papežova ložnice |
Nejznámějšími událostmi jsou ovšem až Napoleonova první
abdikace 6. 4. 1814, jeho pokus o sebevraždu 12.-13. 4. 1814, rozloučení s
gardou před odjezdem na Elbu 20. 4. 1814. Naposled se zde Napoleon krátce
zastavil 20. 3. 1815 při svém návratu k moci.
 |
| Napoleonova abdikace |
 |
| Nádvoří loučení a schodiště Cheval Blanc, Bílého koně, místo, z nějž císař odjížděl na Elbu |
 |
| Loučení s gardou ve Fontainebleau |
Dnes jsou v zámku zachované interiéry s výzdobou od 16. do
19. stol. a Napoleonovo muzeum, kde jsou k vidění různé císařovy osobní věci, stůl,
na němž podepsal abdikaci, jakož i jediný zachovaný francouzský trůnní sál.
 |
| Trůnní sál |
Žádné komentáře:
Okomentovat