NAPOLEONLAND: FÁMA, NEBO PROJEKT?

Napolenský zábavní park, jak o něm informoval ParisMatch

Když mi přišla od jednoho jinak velmi seriózního kolegy následující zpráva ze zpravodajského serveru iDnes.cz, v první chvíli po jejím přečtení jsem nahlédl do kalendáře, zda není aprílový 1. duben, neboť zněla takto: 

Francouzskému Disneylandu má konkurovat Napoleonland
(Tomáš Šťástka 20. ledna 2012, 22:51)
S postupující dvousetletou metou, která v současné době míjí jednotlivé momenty Napoleonova panování, uvažují Francouzi, že svému slavnému vojevůdci postaví zábavní park. Takzvaný Napoleonland by měl konkurovat i pařížskému Disneylandu.
    S nápadem přišel bývalý francouzský ministr Yves Jégo. Park by měl stát na místě slavné bitvy u Montereau, které se nachází jižně od Paříže.
    Jednotlivé slavné bitvy francouzského císaře by měly být zpodobněny samostatnými atrakcemi.    Návštěvníci by tak s Napoleonem mohli opět slavně zvítězit v bitvě u Slavkova, bojovat proti admirálu Nelsonovi u Trafalgaru či dojít až k definitivní porážce ve Waterloo.
    ,Nechceme to pojmout jednostranně,‛ ujišťuje Yves Jégo. Napříč Evropou totiž dodnes rezonují různé pohledy na Napoleonovu osobnost. Od brutálního diktátora, přes geniálního, ale krvavého stratéga, až po ideál osvíceného politika a panovníka.
Kutuzovova sjezdovka?
Park by mělo doplnit muzeum a samozřejmě hotel, obchody, restaurace i kongresové centrum. Mezi ty nejkurióznější nápady, které lze v plánech najít, pak jednoznačně patří návrh lyžařské sjezdovky. Na té by návštěvníci mohli projíždět mezi zmrzlými těly vojáků i koní, což má evokovat neúspěšné tažení do Ruska.
    ,Bude to taková zábava pro celou rodinu,‛ uzavírá Jégo. Stavba by měla začít v roce 2014, slavnostní otevření proběhne tři roky poté, píše britský Telegraph. Projekt má zároveň pomoci lokální ekonomice, do prvního roku po otevření se počítá s milionem a půl návštěvníků.“

Yves Jégo, který s projektem v půli ledna vystoupil

Nedalo mi to, zagoogloval jsem, začal surfovat a narazil na řadu odkazů, které mě právě nepřesvědčily, protože většina z nich pocházela z britských sdělovacích prostředků a já měl stále dojem, že jde o novou fázi Stoleté války či cosi ve stylu humoristických románů Stephena Clarka, v jejichž titulu se objevuje okřídlené francouzské slovo Merde. Pravda, články podobné výše uvedenému přinesl Telegraph, The Economist, či Daily Mail, to však nevylučuje možnost recesně vypuštěné kachny, která by rozhodně nebyla první tím spíše, že padesátník Yves Jégo představuje politickou osobnost zvláštního ražení. Je příslušníkem Parti radical a členem ARES (Alliance républicaine, écologiste et sociale), poslancem Seine-et-Marne, starostou Montereau, který přestal být státním sekretářem pro zámoří a loni neuspěl s členstvím v Senátu.
    Googlovat francouzské sdělovací prostředky dá trochu víc práce, leč obdobně jako britské (i české) deníky informaci potvrzují ParisMatch či Le Figaro. Podle nich by měl Thème Parc Napoléon (nebo Bivouac Montereau či Napoléonland) vyrůst u Montereau, což je nejen místo slavné bitvy z kampaně 1814, ale i Jégova starostování, do roku 2017 (s předpokládaným položením základního kamene při výročí bitvy u Monterau v roce 2014). Jégo záměr prezentoval v půli ledna dosti podrobně s tím, že by měl mít plochu 50 až 100 hektarů, tedy něco mezi zábavními parky Futuroscope a Astérix, přičemž vzdálenost 90 km od Paříže (s dopravním napojením na Sud francilien) by mohla přilákat přes milion návštěvníků ročně a dát práci 3000 lidem. Jsou to populistické výkřiky, nebo vize skutečně vybudovat místo, kde by návštěvníci s pomocí běžných prostředků i 3D technologií mohli (řečeno slovy pana poslance) „vstoupit do císařských armád na bojišti u Slavkova či Waterloo, projít labyrintem Velké pyramidy, sjet na lyžích ze svahů Velkého svatého Bernardu, letět na Antily za Josefínou či být u císařské korunovace v Notre-Damu.“? Stejně tak Jégo uvažoval i o virtuálních návštěvách císařských paláců, přehlídkách vojsk, útocích jezdectva, efektech dunění děl a svistu kulí, fanfár i vnímání „vůně“ střelného prachu a závěru v podobě návratu z Elby či návratu ostatků roku 1840. Jistěže se nevyhnul ústupu z Ruska, umírání hladem a v mrazu či hrůzné slávě přechodu Bereziny, ani na svém blogu to však neudělal způsobem, jakým pak „lyžování mezi zmrzlými těly“ zdůraznili novináři.
    „Dost seriózní, aby to bylo věrohodné, dost bláznivé, aby to bylo atraktivní,“ konstatoval mezititulek v ParisMatch.
    A Thierry Lentz, renomovaný napoleonský historik (osobně jej pokládám za jednoho z nejlepších na světě), jinak ředitel Fondation Napoléon, pravil:
    „Není naším úkolem dávat požehnání, ale podobný projekt nám může udělat jedině radost.“
    Což si, koneckonců, myslím i já…
(Pokud jste frankofonní, dávám do titulku prolink na blog Yvese Jéga)