Výzva na obranu knih, kde počet podpisů přesáhl 100 000, zaznamenala určitý úspěch v podobě ústupků vlády, hlásající od včerejška "jen" 14 % DPH, ovšem s tím, že od roku 2013 to bude 17,5 % DPH. Vydavatel Výzvy, Svaz českých knihkupců a nakladatelů, se s tím nespokojil, bude bojovat dál (viz prohlášení na stránkách Výzvy z 11. 3. t. r.); podpisy stále přibývají a zjevně budí u některých vládních představitelů nelibost. Na webu vydavatelů Výzvy (http://www.sckn.cz/index.php?p=vyzva_na_obranu_knih_informace) se objevila informace z 10. března, jejíž první věty říkají toto:Představenstvo SČKN vydalo prohlášení ke slovům despektu ze strany prezidenta Václava Klause na adresu knihkupců a nakladatelů:
Václav Klaus, prezident ČR, se ve svém rozhovoru pro televizi Nova dne 7. března 2011 vyjádřil s despektem o iniciativě Svazu českých knihkupců a nakladatelů spojené s Výzvou na obranu knih. Za motiv této iniciativy označil snahu zachovat naše zisky, přičemž celou obec nakladatelů a knihkupců označil za ty, „kteří ze sebe dělají světlonoše světa, ty nejlepší, které jediné nesmí stát tímto způsobem poškodit.“
Dotyčný svaz odpověděl a tuto odpověď si lze přečíst na výše uvedené stránce (prolink je v nadpisu). Co se však větou prezidenta ČR míní? Vzato do důsledků označil všechny, kdo Výzvu podepsali, za zbloudilce a prosťáčky, kteří neprohlédli to, co on, a hodil je do jednoho pytle se "světlonoši světla". De facto se tak muž, skloňující slovo demokracie ve všech pádech, pohoršuje nad vox populi, který by měl být výrazem této demokracie, pokud ovšem hlas lidu ve svém nitru neoznačuje oblíbeným výrazem dr. E. Beneše "ulice". Vzato kolem a kolem tak ústavní hlava země svým despektem urazila 100 000 lidí, kteří nechtějí víc, než číst, a brání knihy, jež mají rádi. Arogance moci, nebo arogance povahy? Je škoda, že pan prezident už nemůže v příštích volbách kandidovat, v přímé volbě by se nejspíš přesvědčil, jak se takové neuvážené výroky nevyplácejí. Je ovšem dobře, že dopíše další svazek svých projevů, esejů, etc. a titul Rok desátý že bude (po devíti předchozích Rocích) závěrečnou knihou, kterou přispěje nakladatelům a knihkupcům k jejich ziskům.
P.S. Odpověď Svazu panu prezidentovi obsahuje i jednu úžasnou perličku, kterou nelze neocitovat:
"Čeští nakladatelé a knihkupci se rozhodli upozornit na důsledky zvýšení DPH na knihy. Učinili tak jako odborníci, kteří jsou nejspíše schopni problém analyzovat, a učinili tak ve chvíli, kdy žádnému z politiků nedocházelo, čím zvýšení DPH vlastně hrozí. Teprve po našem prohlášení přiznal ministr školství Josef Dobeš, že si negativní dopad zvýšení DPH na učebnice před tím vlastně neuvědomil..."
No comment...
33 komentářů:
Co k tomu dodat. Napadá mě snad jen, škoda mluvit. Ale na druhou stranu, koho jsme si zvolili ten tam sedí.....
Ale ne, já bych to rozhodně tak ostře neviděl a necítím se prezidentovým výrokem nijak uražený. Čeho si na něm naopak cením, je soulad onoho prohlášení s ideovou pozicí VK, čili jeho důslednost. U toho však taky má chvála končí, poněvadž tu s prezidentem nesdílím.
Spíše se mi to jeví jako dobrá příležitost promyslet východiska obou protikladných smýšlení v dané věci, tj. daňovém zvýhodnění knižní a časopisecké tvorby.
VK zajisté vychází z toho, že u knihkupců a vydavatelů se jedná o prosazování čistě skupinového zájmu a o nic jiného se buďto jednat v zásadě ani nemůže, anebo aspoň v tomto případě nejedná. Vsadil bych si spíše na to prvé, vzhledem k jeho pojetí občanské společnosti jako souboru nátlakových skupin. Existuje podle něj přece jen společnost občanů, kteří se sdružují kvůli prosazení svých skupinových zájmů, které pak hájí v demokratických institucích, k nimž takové sepisovaní petic asi nepatří, to je jen svévolná nátlaková akce opírající se o houf přesvědčených či snad přesněji popletených a svedených.
Ta otázka, která za tím stojí, zní: Co je obecný či veřejný zájem – existuje vůbec něco takového? A pokud ano, jak zjistit, kde se nachází? Tj. jak odlišit, kdy nějaká skupina prosazuje pouze svůj vlastní a kdy naopak skrze ten obecný prosazuje i svůj zvláštní, protože je v daném případě v souladu s obecným?
To, že někdo odmítá uznat existenci jiných než ryze osobních a skupinových zájmů (ačkoli mu to třeba jindy nebrání stavět se do pozice ochránce předpokládaných zájmů státních či národních), může souviset s tím, že opačný názor je nucen odvolávat se na nějaký pojem společného dobra, jehož tento obecný zájem je pak výrazem. To však je v některých ideologických koncepcích nepřípustné.
… To jen pár vlažných, obecných výroků, dřív než tu začnou vřít skupinové vášně.
TG
Hezký politologický rozbor, místy vypadá jak hořká ironie. Obzvlášť se mi líbí pojetí petice jako svévolné nátlakové akce. Podle toho bych měl jako občan s důvěrou čekat, že se mě možná zastane poslanec mnou zvolený, či ministr skrze můj hlas zvolený, případně prezident, navržený prostřednictvím mnou zvolených reprezentantů. Druhá možnost je vytvořit frontu v poslaneckých předpokojích a žádat je o přihlédnutí k mému názoru. V praxi tento systém dokonale vyjadřuje německé "Maul halten und weiter dienen". Podotýkám, že se zastávám knih, ne knihkupců, distributorů a nakladatelů; v dané chvíli se moje zájmy účelově spojily s jejich. Jediné, co z toho chápu, jsou důvody, proč se Camille Desmoulins, George Danton, etc., chopili pera.
JK napsal: "...Jediné, co z toho chápu, jsou důvody, proč se Camille Desmoulins, George Danton, etc., chopili pera."
Tak to možná ocení Jakub Samek, až se tu spolu opět pustíte do debaty o kladech a záporech Revoluce.
P.S.: Můj výklad často začíná rozborem různých protivných a protikladných stanovisek, ale to, myslím, nikoho mást nemusí.
Co vás na těcho dvou postavách pohoršuje? Stejně tak by tam mohla stát jména Johna Adamse, Benjamina Franklina (a zlomyslněji i nizozemští gézové se svou nátlakovou akcí vedenou pod heslem "Věrni až k žebrácké mošně" :-)). Ostatně dva póly "různých protivných a protikladných stanovisek" ke kauze knihy jsou názorně a srozumitelně vyjádřeny stanovisky Havel vs. Klaus.
Z čeho usuzujete, že mě na nich něco pohoršuje?
Ano, je velmi užitečné přečíst si a porovnat stanoviska VK a VH, a ještě lepší je nezůstat u toho, ale zamyslet se nad východisky obou, abychom si ujasnili, jaký přesně názor zastáváme a proč. Můžeme totiž střet s protivným názorem pojmout pouze jako podnět k projevu pohoršení, anebo jako příležitost k prověření či upevnění vlastního přesvědčení.
To je zhruba vše, co jsem chtěl říci. Měl jste jiný dojem?
TG
Měl, ale vysvětlil jste mi to :-) :-) :-)
Z blátivého cvičiště na pole politické filosofie? Jak zjistit, kde se nachází veřejný zájem? V libovolném režimu ho definuje vláda. S definicí takového či makového zájmu pak může část obyvatel nesouhlasit. I větší část. A pořád to ještě nemusí znamenat, že ve skutečnosti tento zájem nejde "objektivně" vstříc "dobru" těchto obyvatel. No a proto i pro to se vede politický boj, že ano. Banální?
Přičemž spor se v tomto případě nevede v principu o veřejný zájem podporovat vzdělanost; ten podepíše asi s výjimkou naprostých exotů každý. Spor se vede o to, zda zvýšení daně z knih tento veřejný zájem kříží, či nekříží. Je to zcela konkrétní a věcný názorový střet. Vláda si myslí, že to problém nebude. A min. sto tisíc lidí si myslí, že bude. Tedy tlačí na vládu, aby své rozhodnutí změnila. Ano, je to nátlak. No a co? Až bude kvůli tomu někdo někomu vyhrožovat "exitem", tak zvedejme obočí. Jinak je přece politika především boj za vlastní způsob toho, jak dosáhnout toho či onoho.
Pan prezident si myslí, že kniha je stejný produkt jako toaletní papír, resp. si nemyslí, že by různými sazbami daně bylo možné či vhodné podporovat "to či ono". Třeba by ujednotil i spotřební daně a my bychom kupovali benzín po dvaceti korunách a cigára za třicet. Každý přece ví, kdo je "světlonošem světa" a že tento post je dávno obsazen. A kdo to neví, může si to přečíst v knize. A komu se dražší knihy nebudou prodávat, ať se naučí pořádně psát. Možná i jeho knihy pak budou překládat do všech světových jazyků, čímž pádem ho nebude česká DPH moc trápit.
VELMI TREFNÉ!!!
JS napsal: "...spor se v tomto případě nevede v principu o veřejný zájem podporovat vzdělanost; ten podepíše asi s výjimkou naprostých exotů každý. Spor se vede o to, zda zvýšení daně z knih tento veřejný zájem kříží, či nekříží. Je to zcela konkrétní a věcný názorový střet. Vláda si myslí, že to problém nebude. A min. sto tisíc lidí si myslí, že bude. Tedy tlačí na vládu, aby své rozhodnutí změnila. Ano, je to nátlak. No a co?"
Ano, a je také dobré, když k tomuto závěru dojde každý sám, vlastní úvahou, aby jej dokázal takto bez okolků a ostychu vyjádřit a pak si za ním stát.
Pamatuji ne tak dávné doby, kdy řada občanů tleskala názoru "postarejte se o trh a trh se o veřejný zájem postará sám". Toto - míněno prohlášení VK - je jen aplikací podobného smýšlení na vzdělání. Až přijde do módy jiná ideologie, ti kteří si nezvyknou používat rozum a vůli, budou tleskat zase jí. To je politická, a proto praktická filosofie.
TG
Mon cher TG, stále sklouzáváte do politologických teorií a paradigmat, což činíte poněkud jednostranně; já si dokonce pamatuji, když jsme u toho, jak řada občanů této země tleskala mnohem horším věcem. Tak to chodí, nejen v tomto národě a této době. Vysvětlujete, jak bych já (ty, on, ona, oni, my, vy oni, ony) měl chápat myšlení Václava K. Nemyslíte, že by měl spíš Václav K. chápat myšlení těch, kteří proti něčemu protestují? Je to dokonce jeho povinnost jako hlavy státu, pokud, a to opakuji i zdůrazňuji, nepokládá občany této země opovržlivě za "ulici" jako Edvard Beneš.
1) Sklouzávám? Možná ano. Umožňují mi pochopit, proč někdo tvrdí to, co tvrdí.
2) Že jednostranně? V čem by ta jednostrannost měla spočívat? Snad že jsem se věnoval jen názoru VK? Jenomže o něj ve Vašem článku běží. Nebo že jej nepodávám zcela nestranně? To ani netvrdím, ale nemyslím, že naprostá nezaujatost je v lidských záležitostech možná. Nebo se Vám zdá, že příliš teoretizuji? K tomu vizte můj dovětek pro JS.
3) Ano, tleskala i horším věcem. To však neprotiřečí ničemu z toho, co jsem uvedl.
4) Používáte výraz „chápat“ ve dvojím smyslu: „porozumět správně“ a „porozumět po svém“. Ano, pokouším se vysvětlit smýšlení VK. Ano, měl by se pokusit o správné porozumění (a nejenom jelikož je prezident) protestujícím, jenomže on už jim zároveň nějak „rozumí“. Tím jej neobhajuji a ani obhajovat nechci. Mám pocit jako byste tomuto zase nerozuměl Vy.
5) Zda to jeho „porozumění“ znamená „pokládat občany za ulici“, na to si musíte odpovědět sám. Já jen mohu říci, že Váš výše uvedený výklad toho, co by Vám zbývalo, kdyby vládě nepohodlné petice byly pojímány tak, jak jsem napsal (a připisoval VK), pravděpodobně docela odpovídá. Samozřejmě s dovětkem, že nikdo by nikomu nebránil, aby se takových akcí účastnil.
Ještě snad na vysvětlenou pro JS: Vy se ve svém popisu problému soustředíte na střet s vládou, proto můžete být konkrétnější. Já jsem hovořil o myšlenkovém střetu s prezidentem, tudíž jsem byl „teoretičtější“. Ty dvě věci nejdou proti sobě.
TG
Doplněk k tomu, co již bylo řečeno:
a) Viděl jsem ten rozhovor na Nově. Překvapil mě moment, kdy p. prezident vzal do ruky svou(!) knihu a pronesl přibližně, že jestli taková kniha bude stát 250 nebo 280 Kč, je to jedno. Považuji to za naprostý a u něho zcela nečekaný primitivizmus - asi si V.Klaus myslí, že každý si v životě koupí nanejvýš 1 knihu za rok (viz níže bod c)), nejlépe ovšem právě tu, kterou držel v ruce = byla to podprahová nebo otevřená reklama?:-)...
b) Tady přece nejde jen o kratochvilnou literaturu pro dospělé či o Blesk, nýbrž mj. i o knihy pro děti, o nichž se jedním dechem mluví, jak nečtou a jak je to zhoubné. Nemluvě ani o učebnicích, vysokoškolských skriptech, literatuře naučné, vědecké atd.
b) Prohlášení o ziskuchtivosti skupiny nakladatelů, vydavatelů a knihkupců je naprostá demagogie: proč pan prezident neprotestuje proti jiným skupinovým zájmům = ziskuchtivosti energetických firem, pojišťoven atd., které také neustále zvedají ceny a ani nečekají na zvýšení DPH? A nebere se v úvahu "skupinový" zájem občanů, kteří by chtěli číst za nezvýšenou cenu a jichž je nepoměrně víc než nakladatelů a knihkupců? nejsem z branže a nepíšu, ale pochybuji, že dnes dosahují nakladatelé a knihkupci bůhvíjak nezměrných zisků. Pan prezident by zasloužil, aby všichni jeho novou knihu bojkotovali i v Levných knihách a aby šla celá do stoupy. Vždyť přece tím, že ji napsal a vrhá ji na trh, právě podporuje "ziskuchtivost" nakladatele i knihkupců = kde je nějaká konzistence slov a činů?
c) kdesi jsem četl (s výhradou omylu), že prý zvýšení DPH na knihy přinese do státního rozpočtu "pouze 250 mil. Kč" - tak proč nad tím stát nemávne rukou? Nehledě na to, jak se k této cifře došlo = statisticky jedině tak, že každý občan ČR si koupí pouze 1 knihu za 250 Kč ročně?
c) Ignorance peticí a vůbec mínění občanů je bohužel trvalým jevem naší nedávné, současné a obávám se i budoucí politické garnitury. Pamatuji na slova tuším zesnulého L.Smoljaka před již cca 15 lety! v tom smyslu, že za totality mělo slovo (myšleno nesouhlasné) obrovskou moc a režim se jej obával, za demokracie režim dovoluje říkat cokoli, ale nesouhlasné slovo již nikoho nezajímá... Jestliže hlas 100 000 občanů nic neznamená, dostáváme se někam, kde jsme se vůbec neměli ocitnout...
d) spekulace na to, že se aspoň budou psát jen kvalitní knihy, je velmi odvážná: co to je kvalita knihy obecně? Nelze také od všech obyvatel této země očekávat, že pasou jen po "kvalitních" knihách, "kvalita" je zde subjektivní pojem, přičemž na reklamu spoléhat nelze, ta bude nadále propagovat cokoli bez ohledu na kvalitu... Kromě toho i dnes se vydává spousta skutečně kvalitních knih, ale ani při dnešní nižší DPH na odbyt nejdou.
MiŠ
On ho asi chápe, to myšlení protestujících, jen s ním nesouhlasí, což je přece principiálně v pořádku, to může :-)
Budu na poslední komentáře reagovat stručně:
A: Jak by to vypadalo, kdyby VK vzal před kamerou Novy do ruky místo své knihy Slabikář? Smysl jeho reakce by přece zůstal stejný...
B: Úvodník víkendové přílohy Lidových novin přirovnal roční zisk státního rozpočtu za zvýšené DPH k nákladům na 1 km dálnice v ČR a podotkl, že by bylo lepší postavit levněji dálnici.
C: Prezident není absolutní monarcha a ve svých výrocích MUSÍ brát v potaz onen vox populi a podle toho má na veřejnosti korigovat svoje soukromé názory, má na ně právo jen do jisté míry a jako jeden z mnoha, ne jako hlava státu.
D: Je-li onen vox populi vnímán jako unfair nátlaková skupina a má-li rozhodovat jen špička, je to deformovaná demokracie. Zastupitelským systémem se těžko ohánět, povolební vyjednávání vždy výsledky voleb změní zcela nezávisle na voličích.
...
Atd.
A i B souhlasím, ale C nesouhlasím.
Nemyslím si, že by prezident či vláda "museli" brát ohled na "vox populi". Rozumný člověk přijme rozumný argument. Ale pořád ještě ho nemusí přesvědčit. Co prezident NESMÍ, není nekorigovat své názory podle vox populi, ale pohrdavě se vyjadřovat o komkoli, třeba o nakladatelích. Nesmí, protože je to neslučitelné s významem jeho funkce a zbytečné až do trapna.
A D jako deformovaná demokracie, to tu jistě máme. Protože máme defomovaný démos, z něhož jsou vyzdvihování deformovaní zástupci, kteří nám ten démos, například vyšším zdaněním knih, dále deformují.
Plně souhlasím; ano, asi jsem měl formulaci bodu "C" věnovat větší péči; Jakub Samek jej přeformuloval způsobem, krerý se ztotožňuje s mým přesvědčením!
K panu MiŠ
Ad a) Tak to mne naopak vůbec nepřekvapilo. Tedy samozřejmě až na to, že nelze předvídat, s jakou rétorickou figurou se zase blýskne. Že však s nějakou jistě, na to jsem si zvykl. Nevadí mi u něj tolik konkrétní názory, jako argumentační nezpůsoby. … Pokusím se však tyto jeho kroky ukázat v jiném, lepším světle:
Někteří si knihy nekupují vůbec, jiní často – ona demonstrace nebyla závislá na roční útratě za knihy na osobu, nýbrž měla znázornit, ba přímo „ztělesnit“ tvrzení, že nárůst cen bude u jednotlivé knihy zanedbatelný. Z čistě rétorického hlediska bych ovšem vytknul onen rozdíl 30,- Kč (pokud byl použit právě tento), jelikož by někomu mohl nevhodně připomenout „julínkovských třicet“. City občanů je třeba šetřit, ne bezděky jitřit.
Dále je správné i příznačné, že k demonstraci byla použita právě Klausova kniha. Prezident není náboženský horlivec, aby věc předváděl na Bibli, ani osvícenský osvětář, aby používal Slabikář. Předkládá své vlastní názory – jde s nimi tak říkajíc na trh myšlenek, či dokonce na kolbiště jako pravý panovník ducha – proto je zcela důsledné a náležité, že při tom používá k demonstraci vlastní knihu. Zajisté se tím vydává v nebezpečí, že si to nějaký šťoura vyloží jako skrytou reklamu nebo honění vlastního ega, ale s tím se nutno smířit vzhledem k tomu, že pohnutky samotné jsou vždy skryté a usuzovat na ně lze jen z jejich viditelných projevů.
Ad b) No to je právě ten Váš osvětářský, potažmo inženýrský přístup, který předpokládá, že nějaký člověk nebo skupina může s dostatečným nadhledem posuzovat, která produkce je hodnotná a která nikoli. Pokorný člověk to ponechává trhu a pečuje o jeho co nejvolnější chod. Kvalita se pak projeví (čili mínění potvrdí) tak, že kvalitní lidé poptávají kvalitní zboží. Osvícenci všeho druhu se naopak snaží svými svévolnými zásahy - za nimiž bystrému duchu neujdou zištné a ctižádostivé pohnutky - ovlivňovat trh a důsledky jeho deformací vychovávat občany k obrazu svému. Vpravdě pokorný člověk – jako třeba VK - vychovává sebe a svým příkladem ostatní, bohorovný Světlonoš se snaží určovat běh trhu a upravovat jednání jiných.
Ad c) Napadá mne, že jsem to s tím svým vylíčením pojetí petičního práva poněkud zjednodušil a přehnal, když jsem jej připsal VK. Jednak možná tato výzva dosud není peticí ve smyslu zákona (podpisy se shromažďují jak písemně tak elektronicky, ale jen prvý případ, kdy je uváděno bydliště a podpis, vyhovuje zákonu a pokud vím, není dosud určen odpovědný občan ani petiční výbor) – ale to by nebylo prozíravé napadnout, protože se může peticí velmi jednoduše stát. Jednak by možná nebyl tak přísný ke všem mimopetičním výzvám bez rozdílu – „Děkujeme, odejděte!“ by odsoudil, ale nějakou „Prosíme, zůstaňte!“ by možná vzal na milost. Mně spíše nejsou jasná jeho kriteria, na základě kterých rozlišuje. Jsou podle něj všechny mimopetiční výzvy nedemokratické? A pokud nikoli, pak pomocí jakých měřítek je rozpoznáme? Nebo jde jen o to, že tuto výzvu, ač demokratickou, prohlédl jakožto zištnou a luciferskou? Třeba proto, že na úkor rovného tržního přístupu prosazuje zvláštní zvýhodnění.
Ad d) Tu „spekulaci“ uvedl JS a myslel to, řekl bych, ironicky či snad lépe: vykresloval tím smýšlení, které může stát za protivným názorem. Každopádně však za Vašimi námitkami – řečeno z hlediska VK – se opět skrývá ono osvícenské osvětářství pokládané za chvályhodnou samozřejmost, ve skutečnosti v důsledku ďábelsky zhoubné. Co zasluhuje člověk neb anděl, který namísto toho, aby se kál a zpytoval svědomí, opovážlivě se staví na místo Boží a soudí, jak by Svět a Řád, společnost a trh bylo možno vylepšit a snaží se vnutit Stvoření vlastní omezená pravidla? Myslím, že tu již JS doporučoval nahlédnout do Knihy.
TG
Dovětek: Nejsem si jist, zda by mi VK za tento pokus o obhajobu poděkoval. V každém případě prosím, abyste jednak jeho názory nepřipisovali mně a jednak vzali v úvahu, že se při jejich výkladu mohu mýlit a VK poškozovat.
TG
K panu JS
U Vaší námitky vůči „bodu C“ jsem si uvědomil, jak moc jsem si zvykl na rozličné nehoráznosti VK, takže se jimi už ani necítím uražen, ačkoli bych možná měl. Předesílám, aby nedošlo k omylu, že s tím hodnocením Klausova prohlášení jako oprávněného vyjádření vlastního názoru, ale současně projevu pohrdání, souhlasím. Mám však jednu výhradu, která souvisí též s Vaším v úvodu vyjádřeným názorem, že „veřejný zájem podporovat vzdělání podepíše každý“. Ono totiž ty dvě věci – vyjádření názoru a projev pohrdání – nemusí být snadné oddělit, protože druhé vyplývá z prvního a to, co chápete jako nevhodný odsudek, může být nazíráno rovněž jako součást přesvědčení, které má být vysloveno. („Jsem přesvědčen, že zájmy autorů výzvy jsou zištné.“) Pokusím se to objasnit.
I. Co by mohl říci VK?
Jestliže jsem nazřel ďáblovo kopyto Vašeho úsilí a prohlédl zištné či ctižádostivé ledví, které se za ním skrývá, pak je na místě svedené, popletené a hříšné otcovsky pokárat a varovat spořádané občany před následováním. Musím se toho odvážit bez ohledu na nebezpečí, že budu mnohými nepochopen, což by nebylo divu, když někteří ukrývají svou zištnost a ctižádost nejen před druhými, ale nedovedou ji přiznat ani sami sobě. Jsou v zajetí „falešného vědomí“, řekl by někdo. Nejopovážlivější z nich mne jsou schopni obviňovat a vyzývat k porozumění, namísto aby zpytovali vlastní svědomí.
II. Jakou to má souvislost s Vaším tvrzením ohledně údajně všeobecného podpisu pod veřejný zájem podporovat vzdělání?
Takto obecně by jej samozřejmě podepsal každý, jenomže jde o to, jak si kdo vyloží onu „podporu“. Pro někoho může být tou nejlepší podporou třeba volnost trhu a zásahy, které Vy máte za žádoucí pro uskutečnění onoho obecného zájmu, on pokládá za v důsledku pro něj škodlivé.
Jinými slovy, ten podpis vůbec neříká, pod čím vlastně je, dokud není dodána nějaká interpretace, co je podstatou veřejného zájmu, jak se projevuje a jak prosazuje. Může se přihodit, že souhlas dvou lidí o tom, že podpora vzdělanosti je ve veřejném zájmu, se ukáže bezobsažným, protože si jej budou vykládat protichůdným způsobem - neshodnou se totiž na žádném předmětu, jehož by se onen souhlas týkal. Nelze tu stanovit jednou provždy pevné hranice mezi prostředky a cílem. Co pro jednoho je prostředek, který může svými zásahy upravovat k snazšímu dosažení cíle (např. trh prostřednictvím daňových úlev kvůli zvýhodnění zboží, které pokládá za hodnotné), může být pro druhého cíl, který je-li řádně opečováván, prostředkuje mnohá dobra (mimo jiné i vzdělání).
S prezidentem (na rozdíl od vlády) se nejedná pouze o konkrétní a věcný názorový střet, ale též a zejména o střet abstraktní, ideový, který však může být neméně věcný. … A proto jsem psal pro někoho asi nadmíru „abstraktně“, „teoreticky“ a co já vím co ještě. Kdyby šlo o debatu pod článkem o výzvě vládě, ne pod statí o reakci prezidenta na ni, psal bych jinak.
TG
K panu JK
Myslím, že z toho, co jsem uvedl, je už sdostatek zřejmé, že pokud vůbec někoho, pak za Lucifera bych pokládal nejspíše VK, neboť neoliberalismus se mi jeví jako zhoubný pokus o utopii, který ničí tradiční a solidární vazby všude, kde odporují zásadě maximalizace peněžního zisku, a navíc se o to snaží právě prostřednictvím zbožštění lidského nálezku, zlatého telete trhu.
Abych se však vyhnul Vašim výtkám z „paradigmatizování“, uvádím na svou omluvu, že důvodem mého počínání je vždy snaha pochopit protivné stanovisko nejprve zevnitř, tzn. z jeho vlastních východisek a zásad, ne zvnějšku pomocí odlišného pojetí (to posléze též). Že se mi přitom nedaří oprostit se od jisté jízlivosti - oprávněně přisuzované právě Světlonoši - mi budiž shovívavě prominuto, neb jsem jen člověk slabý a omezený. Neberte si ze mě, prosím, v tomto ohledu příklad! A když, tak odstrašující.
JS mne přesvědčil, že bych se měl cítit uražený, já se však vzdor tomu uražený stále necítím. Třeba to bude tím, že výroky bláznů nemají tu moc, a být spoután poučkami nějakého ideologického schematismu je svého druhu bláznovství odporující každému konservatismu, nakolik je zdravý. To nás však nezprošťuje povinnosti snažit se o porozumění.
TG
Theodorovi:
Za sebe mohu říci, beru polemiku jako podnětnou diskuzi, ve které i já koriguji své názory, páč jsem si předtím cosi neuvědomil, nebo nevzal v úvahu. A pokud komentář nutí přemýšlet, tím lépe! Od chvíle, kdy jsem se seznámil s Voltairovým výrokem, jehož přesnou citaci už se mi povedlo zapomenout, ježto to bylo někdy kolem 1968, se jím (až na výroky extrémistické a samou formou blbé)snažím řídit. Zněl nějak takto. "Nemáte pravdu, ale dám cokoliv za to, abyste ji mohl svobodně hlásat."
Pardon, já nikoho nechtěl přesvědčovat, aby se cítil uražený. To je věcí každého osobní. Nahlédnout jsem doporučoval do "knihy", pro pořádek, nikoli "Knihy", leda by "Knihou" byl myšlen Rok ikstý :))
Znám jednoho TG a styl Vaší argumentace, Theodore, je mi velice povědomý :)
Jinak k panu prezidentovi, naposled: "Jsem přesvědčen, že zájmy autorů výzvy jsou zištné." = "Jsem přesvědčen, že autoři výzvy lžou. Nejde jim o vzdělanost (jako mně, protože v mém systému všechno funguje samo, svobodně a skvěle, tedy fungovalo by, kdybych měl tu moc ho bez ohledu na nesouhlas okolí zavést, mimochodem přesně vím jak a jsem si jistý, že by to fungovalo), jde jim o neoprávněnou výhodu, díky níž mají víc peněz, než by měli (protože vydávat knihy je totéž jako vyrábět toaletní papír nebo vozit po světě plyšové medvídky, motivace je tam vždy na prvním místě prachy, pak prachy, pak ještě prachy a nakonec úplně vzadu prachy)."
Panu Theodorovi a jeho reakci na můj komentář:
Díky za názor.
ad a) za tou "reklamou" VK byl smajlík! = ovšemže kniha v ruce p. prezidenta byla nepodstatná;
ad b) trh rozhodne - "kvalitní lidé poptávají kvalitní zboží": trh není a nikdy nebyl ukazatelem skutečné kvality. Teoreticky si každé zboží najde svého kupce, zkrátka pochybuji, že se budou prodávat pouze "kvalitní" knihy, stejně jako se neprodávají např. jen kvalitní značkové obleky. Určitě však dojde k tomu, že celkový objem prodeje knih zprvu poklesne a to může způsobit bankrot nikdo neví kolika menších nakladatelů/knihkupců, ale po čase se vrátí na předchozí úroveň - ti případní zbankrotovaní nakladatelé a knihkupci se ovšem na trh vrátí těžko;
ad c) myslím, že technický/právní rozdíl mezi výzvou a peticí je nepodstatný, jde o hlasy jako takové, na něž by měl být brán ohled v každém případě. Např. totalitní režim u nás také nepadl peticemi v právním slova smyslu. Skupinový názor je přitom věc zcela běžná, všechny skupiny/kategorie občanů prosazují své skupinové zájmy a dostávají se do střetu s jinými skupinovými zájmy a "není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem". Přiznávám p. prezidentovi (ať je jím kdokoli) právo na názor a na jeho veřejné vyslovení, není a nikdy nemůže být stoprocentně "tatíčkem" všech a vždycky u někkoho vzbudí nadšení a u jiných nevoli;
ad d) a obecně: Nyní jde spíše o to, nakolik bylo proklamované všeobecné zvýšení DPH čistě ekonomicky zodpovědně propočteno - již se ukazuje, že s ním nebylo po této stránce vše tak zcela v pořádku = jsme o trochu jinde, než jsme byli na počátku diskuze.
Nebezpečí vidím jedno = zda budou peníze ze zvýšené DPH skutečně využity tak, jak zamýšleno a proklamováno: platíme Julínkových 30 Kč, celá léta se každý rok zvyšuje sociální a zdravotní pojištění, cena dálniční známky atd. a přitom se pořád dozvídáme, že na zdravotnictví, důchody, dálnice atd. nejsou peníze = abychom to za několik let po zvýšení DPH jako všeléku neslýchali opět...
Myslím také, že se celá léta zapomíná na jedno staré známé pořekadlo, že "schody se nikdy nezametou zdola nahoru" = tam, kde nahoře mizí miliardy, to desetikoruny od občanů nezachrání. Kdybychom my, "řadoví" občané, prokazatelně viděli, že se napřed udělal pořádek v miliardách, určitě bychom např. Julínkových 30 Kč i současné chystané zvýšení DPH (včetně knih?) nazírali jinak...
MiŠ
K panu JS:
Vidíte, nechtěl jste nikoho přesvědčovat, ale přesvědčil jste mne. Vždyť já Vám také dotyčný úmysl nepřipisoval, jen konstatoval výsledek, na kterém měla Vaše argumentace podíl.
Promiňte mi, prosím, ten obmysl s velkým písmenem. Když ono se to tak nabízelo… Vynasnažím se obrátit svou mysl k lepšímu.
Upřímně a se studem přiznávám, že nevím, co máte na mysli oním „Rokem ikstým“.
No TG jsem přece já, Theodor. Máte nějaké námitky nebo výhrady k mému stylu? Sem s nimi! Obzvláště od Vás si je rád vyslechnu a zvážím.
Ano, ten Váš popis pokládám za výstižný. Ukazuje to, nač jsem chtěl upozornit: Že názor v sobě může ukrývat pohrdání jinými.
K panu MiŠ:
Za málo, rádo se stalo.
Ad a) Promiňte, jsem nepozorný. Já to však nemínil jako Vaši kritiku. Tím šťourou jsem nemyslel nikoho konkrétního. Jakou knihu k demonstraci VK použil, bylo sice nepodstatné, leč příznačné.
Ad b) Jistěže. V tom se asi shodneme. Ne ovšem s VK.
Ad c) Dovolil bych si trochu odporovat, ale rozvádět to nechci. Zvažte, že obsah výzev může být i velmi hanebný a podívejte se, co petiční zákon zakazuje. … Problém, jaký může nastat s vyjadřováním názoru, zde popisuje dobře JS, když ukazuje jak součástí nějakého takového názoru je pohrdání druhými. A existují ještě horší možnosti.
Ad d) Ano, důležitější je pro nás nyní ten praktický problém. Myslím, že v hlavních závěrech se tu všichni shodneme, byť možná ne ve všech premisách.
TG
Nemám námitek :) jsou tu dvě možnosti. Buď se pletu a iniciály TG skrývají na dvou různých místech dva různé lidi, kteří si nejsou nepodobní stylem uvažovaní a vyjadřování, což jistě není vyloučeno, anebo se nepletu, leč mě nějak nenapadá, jak to zjistit (cheche).
Rokem ikstým myslím třeba Rok první, druhý, čtvrtý, sedmý, případně třeří, apod.
Aha! Díky za nápovědu. ... To víte, já se orientuji podle jiných autorit, kdežto Lucifer je Lucifer a knihy jeho proroků mi jaksi zapadají za obzor. Nanejvýš zaslechnu jejich hlas, pokud jsou ty trouby silné.
TG
Ante scriptum
Když jsem si po sobě znovu přečetl své příspěvky a porovnal s TV záznamem, kde prezidentova slova zazněla, přepadla mne nespokojenost s tím, jak jsem postupoval. Možná jsem měl: (A) jasně říci, co mi – po argumentační stránce – na jeho projevu vadilo, (B) vyslovit jeho teze v co možná nejsilnějším a nejpřijatelnějším tvaru, aby bylo zjevné, že se skutečně mohou stát předmětem k úvaze a ne jen pohnutkou k vyjádření nesouhlasu či pohoršení.
Odkaz na ten záznam měl být už v samotném článku, aby si jej čtenář nemusel vyhledávat a měl hned při ruce, nač SČKN reaguje, a nebyl-li tam, měl jsem jej připojit.
Nedostatek článku a své selhání nyní napravuji:
http://voyo.nova.cz/multimedia/rok-vaclava-klause-3.html?s=0 (Rok Václava Klause – 7.3.2011, viz čas 29:30-33:30)
Přinejmenším jeden bod ukazuje, že mé dřívější varování je třeba brát vážně: ač se snažím o nezaujatost, rozhodně nejsem nestranný. Jinak bych nemohl napsat tu hloupou poznámku, že je příznačné, jaká kniha byla k demonstraci použita. Každému, kdo sledoval záznam od začátku, muselo být jasné, že to vyplynulo jen z toho, že byla námětem již předtím. … Možná nikoli důvod k sypání popele na hlavu, ale k zamyšlení určitě.
TG
Nechci se znovu, lépe a opravdověji pouštět do obhajoby teze: „Prezident pouze vyslovil svůj názor a nijak pohrdlivě se přitom o autorech výzvy (nebo o komkoli jiném) nevyjádřil.“ Namísto toho se pokusím splnit dva výše jmenované body.
VK v rozhovoru prohlásil: 1) Rozlišovat jeden výrobek od druhého a zvýhodňovat (léky, knihy, chléb …) je zničující, jelikož tento proces nemá konec. 2) Nárůst ceny způsobený zvýšenou sazbou DPH nebude výrazný a její podíl na výsledné ceně není zjistitelný. 3) Ideální by sice byla jednotná sazba, ale i s rozdílnou se lze smířit – nejsem purista ani fundamentalista, nýbrž realista. 4) Lidé žijící z obchodu s knihami ze sebe dělají světlonoše světa, ty nejlepší a jediné, které stát nesmí oním způsobem poškodit, a proti tomu já protestuji.
Nejsilnější je asi bod (1), poněvadž - realisticky viděno – udělení jakékoli výjimky otevírá diskusi co ještě a proč má být z obecného pravidla vyjmuto též a jakým způsobem nebo v jaké míře, a taková debata nemá přirozenou mez. Tohle není neopodstatněné tvrzení a měli by se s ním vyrovnat všichni realisté. Slabou stránkou tohoto bodu je skutečnost, že obchází otázku, zda obecný zájem podpory vzdělání utrpí významnou újmu či nikoli a jak se této újmě případně vyhnout.
Výrok (2) je naproti tomu házením písku do očí, neboť podstata problému nespočívá v nárůstu spotřebitelských cen vinou zvýšené sazby DPH, na což právě argumentace SČKN upozorňuje, takže tvrzení směřuje mimo zásadní argument, proti kterému by se mělo vymezit, navíc se tváří jako by se s ním vyrovnávalo. Shrnuto: jde o podsunutí argumentu jiného a útok proti tomuto.
(3) To je právě, oč běží, a tím, že jsou argumenty SČKN zneváženy jako názor lidí údajně zištných a pyšných (nárokujících si neoprávněně výsadní postavení v názoru a ohledech), je uzavřena věcná debata o všech PRO a PROTI. Je hezké vyjádřit svou otevřenost a smířlivost, ale to by vzápětí nesměl následovat tento krok protichůdný.
(4) V tomto bodě se VK dopouští úskoku. Přichází-li nějaká skupina s argumentem, vždy pravděpodobně sleduje nějaký zájem (což však - takto široce pojato - je jen jiné vyjádření toho, že má jednoduše ke svému počínání nějaké důvody a něčeho chce dosáhnout), ale někdy je tento její zvláštní zájem nadto v souladu se zájmem obecným. Zda výzva SČKN sleduje obecný zájem či nikoli je podstatnou částí problému, takže její vynechání nutně vzbuzuje zdání, že otázka již byla vyřešena záporně. (Jinak by přece musela být projednávána!) Poukaz na postavení autorů výzvy je sice sám o sobě pravdivý: žijí skutečně z obchodu s knihami, mají tedy na produkci knih opravdu svůj zájem, ale protože zamlčuje otázku, zda je v dané věci zároveň zájmem obecným, nechává na posluchači, aby si sám doplnil neplatnou část premis: Jde jim POUZE o jejich zvláštní zájem, a vyvodil pak závěr: obsah výzvy není v souladu s obecným zájmem podpory vzdělání. To je ještě zesíleno poukazem na jejich údajné a nedoložené pyšné smýšlení.
TG
Já bych možná přidal bod E, tedy další, ale nejsem si jist, zda se nepletu. Premisa je taková: Prezident se promptně vyjádřil k Výzvě na obranu knih. Vyjádřil se prezident a vrchní velitel armády k zásahu složky jemu podřízených ozbrojených sil v ČT? Nějak mi to uniklo, zda něco pravil, a rád bych si to přečetl či poslechl.
Aspekt jednotné DPH je také žádoucí nazírat z hlediska evropské praxe: země, které mají určité kategorie zboží se sníženou DPH, a jichž je zatím včetně nás většina, asi dobře vědí, proč tak činí. Ze všech evropských zemí hospodaří s přebytkem pouze Dánsko, Finsko, Estonsko, Švédsko; nejnižší veřejný dluh mají Lucembursko, Estonsko, Litva, Lotyšsko - kromě Dánska mají všechny tyto země dvojí DPH. Země, které hospodaří se schodkem státního rozpočtu, jichž je v Evropě rovněž většina, mají také dvojí sazbu DPH. Takže jednotná vysoká DPH vliv na snížení schodku státního rozpočtu nemá? U nás kromě jednotné vysoké DPH zatím postrádám další opatření, která rozpočtový deficit sníží, zejména konkrétní nemilosrdné a pořádné výdajové i příjmové škrty na vládní/ministerské/institucionální úrovni. To, že minulé vlády hospodařily po turecku, takže každý z nás včetně nemluvňat teď statisticky dluží x tisíc a teď to všichni musíme platit, je pustá demagogie = platit má ten, kdo se zadlužil, ne aby za něj platili ostatní.
MiŠ
Určitě je dobré poohlédnout se, jak se s podobnými problémy vyrovnávají jinde, přinejmenším v Evropě.
Možno třeba začít tou nejhrubší orientací, jaké strategie plnění státní pokladny se používají: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2011/03/09/grafika-jak-se-plni-statni-pokladny-zemi-eu/
Cituji: "Státy EU se liší v tom, kolik peněz berou z kapes daňových poplatníků. Základní rozdíl je v tom, do jaké míry zdaňují výdělky občanů a firem. Dánsko tak pokryje 50% rozpočtu, Bulharsko jen 17%.
Pokud státy tyto přímé daně sníží, pak se musí rozhodnout, jak nahradí výpadek. Mohou předepsat vysoké sociální pojistné, anebo přejít k nepřímým daním v čele s DPH, které se vybírají za prodej služeb a zboží. ČR míří právě touto cestou.
19 z 27 zemí EU zdaňuje nižší sazbou DPH nejméně 10 z 15-ti významných druhů zboží či služeb.
Tradičními položkami pro nižší sazbu DPH jsou: potraviny a nápoje, léky, veřejná doprava, knihy a noviny, vstupné na kulturní a sportovní akce, výstavba sociálního bydlení, rekonstrukce bytů, ubytování v hotelích a stravování v restauracích, služby kadeřníků, sociální služby a pohřby.
8 zemí EU (dle mapky: Portugalsko, trojice baltských zemí, Polsko, Maďarsko, Rumunsko a také ČR) se výjimek téměř zbavilo. Dolní sazbou DPH zdaňují nejvýš 6 druhů služeb či zboží, všechno ostatní převedly do horní sazby."
To Vaše závěrečné postesknutí jde bohužel mimo realitu - jestliže naše vlády zadlužily nás všechny, pak my všichni a naši potomci to také budeme splácet.
TG
Panu Theodorovi:
Měl jsem na mysli vládní škrty a získávání příjmů i jiným způsobem než ždímáním všech za tzv. "rovných podmínek":
a) snaží se někdo získat zpět zmizelé miliardy z tunelů, zašmelených prodejů státního/veřejného majetku, nekompetentního rozhodování, předražených veřejných zakázek, prokázaných daňových úniků apod.?
Za tím vším jsou konkrétní lidé/instituce a nikoli my všichni;
b) z přednášky P.Macha v březnu 2010:
"Stát má stovky úřadů, v nichž zaměstnává na půl milionu lidí. Jeden úředník stojí ročně na platu, pojištění, topení, osvětlení a papírech milion korun. Na rušení zbytečných úřadů lze snadno ušetřit 20 miliard korun. Stačí rušit úřady nebo propustit zbytečné úředníky v objemu 20 tisíc lidí.
Musí mít Úřad vlády 509 lidí – nestačilo by sto jako v době, kdy byl premiérem Klaus? Musí mít Český statistický úřad 1500 zaměstnanců? Nač má Správa státních hmotných rezerv 420 zaměstnanců? Potřebujeme úřady práce s 8250 zaměstnanci? Musí mít Generální ředitelství cel 6690 zaměstnanců? Potřebuje Pozemkový fond 895 zaměstnanců? Potřebujeme Podpůrný a garanční rolnickýa lesnický fond s 248 zaměstnanci a Státní zemědělský intervenční fond s 900 zaměstnanci? K tomu Ministerstvo zemědělství s 2074 lidmi? K čemu je Výzkumný ústav rostlinné výroby s 321 lidmi a Výzkumný ústav pro okrasné zahradnictví s 215 lidmi? Potřebujeme Výzkumný ústav myslivosti se 159 lidmi? Co asi dělá každý den 8 hodin 487 lidí na Státní rostlinolékařské správě? A co zapomenutých 950 úředníků Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského? Mohl bych pokračovat do nekonečna."
Nevím, proč u takových věcí někdo říká, že jsme se zadlužili všichni? Někdo může namítnout "a co s těmi propuštěnými 20 000?" Mávnutím proutku by se to asi nevyřešilo, letitý bordel se za měsíc neurovná (ostatně by se mávnutím proutku ani nerušilo/nepropouštělo), ale racionální daňovou politikou a všestrannou podporou zaměstnanosti, podnikání a výroby určitě ano. Zatím se ovšem mluví jen o daňovém zatěžování zaměstnanců, rodin, živnostníků apod. (kromě DPH rušení různých příspěvků a benefitů apod...) ale o úsporách v konkrétních vládních a institucionálních sférách nikoli.
MiŠ
Okomentovat