neděle 13. března 2011

BOJUJÍCÍ TEMERAIRE

Když jsem se poprvé dostal do londýnské National Gallery, toužil jsem spatřit právě tenhle obraz, a přitom jsem to odkládal, neboť některá výtvarná díla už mi dokázala vzít iluze; na reprodukcích vypadala nejednou lépe. Trpělivost prý růže přináší a já dal proto napřed prozaicky přednost čokoládovému cake s kafem v muzejním bistru, což mě velmi naladilo, načež jsem vyrazil bezohledně skrze sály a mistry, kteří si moji nepozornost nezasloužili, k vytčenému cíli. Ten obraz nese dlouhý název The Fighting Téméraire tugged to her last Berth to be broken (Bojující Témeraire vlečená ke svému poslednímu kotvišti, kde bude rozebrána) a namaloval jej velký mistr, impresionista, který předběhl imperesionisty, abych tak řekl, byť má nálepku romatického malíře historických a krajinářských motivů. Celé umělcovo jméno zní Joseph Mallord William Turner (1775 - 1851) a záměrně tu nebudu psát o jeho díle, neboť to, co u něj s válkou i mořem souvisí, si schovám ještě v rukávu na jindy, jen tenhle jeden jediný obraz nenechám na pokoji. Proč? Pro tu velebně oslavnou a současně tristní atmosféru, pro náladu, která z plátna vyzařuje, kvůli náhernému trojpalubníku, ozářenému sluncem i slávou Nelsonových dob. Tmavý, nevzhledný a v porovnání s řadovou lodí mrňavý kolesový remorkér, z jehož dlouhého komínu šlehá oheň, vleče ten symbol statečnosti i slávy do zatracení, k obvyklému a nepříliš důstojnému konci podobných svědků zašlých časů. Supí námahou, bezpochyby napíná vlečné lano a topič dole má co přikládat, neboť HMS Témeraire jako by se vzpouzela, jako by vskutku bojovala svou poslední bitvu, tu předem ztracenou... Slunce nad Surrey Canal klesá k obzoru, scéna se co nevidět uzavře, spadne opona, his transit gloria mundi... Až z toho mrazí, jak je Turnerův obraz velebný. Originál v londýnské Národní galerii mě nezklamal; Turner vytvořil obraz-pomník, dílo skutečně mistrovské.

A cože je to za loď za tím nevzhledným kolesákem? Osmadevadesátidělová second rate, spuštěná v září 1798 v Chathamu a pojmenovaná po francouzské lodi, ukořistěné roku 1759 u Lagosu. Má tedy francouzské jméno, které značí stejně tak Smělá, jako Nerozvážná či Zbrklá, což asi neměla Admiralita na mysli... Ta nerozvážnost je symbolizován
a vzpourou, k níž na ní došlo roku 1801, smělost pak účastí v bitvě u Trafalgaru, kde ji kapitán Harvey vedl do největší vřavy, aby pomohl zle ničené HMS Victory, které Francouzi dávali co proto. HMS Témeraire změřila síly s Lucasovou Le Redoutable, jejíž neznámý střelec měl na svědomí Nelsonovu smrt, a přinutila chrabrou čtyřiasedmdesátku, aby strhla vlajku i ze zbytku stežně, kde vlála přibitá. Pak stihla ještě v téže bitvě zajmout francouzkou Le Fougueux.

Osud nebyl k HMS Témeraire vlídný, už roku 1812 se z ní stal vězeňský ponton a roku 1838 nadešel její Turnerem zvěčněný konec... Pokud vím, nikdo z velkých malířů té doby ji v časech, kdy brázdila moře a oceány, nezachytil, proto snad nebude nepatřičné připomenout loď v plné slávě současnou kresbou Olivera Hursta, mladého Brita, který graduoval na Falmouth University College roku 2006.

6 komentářů:

marcos řekl(a)...

Nádherný obraz, nádherná loď...a i ten supící parní remorkér by měl dnes jako technická památka stejnou hodnotu jako samotná Téméraire :)
Když jsem posledně psal, do jaké doby bych se chtěl podívat, mohl jsem klidně odpovědět, že bych moc rád na vlastní oči viděl tyhle úžasné staré válečné lodě (i když život na nich rozhodně úžasný nebyl, ale i lidi byli kdysi nějak míň cimprlich), nejen ty řadové z 18. století, ale i o sto a víc let starší galeony. To nebyly jen válečné nástroje, to byla umělecká díla a je jich věčná škoda!

jiri kovarik řekl(a)...

Souhlas, však se taky k některým vrátím, nejen k HMS Victory či USS Constitution, tedy k lodím napoleonské doby, těch krás je mnoho. A když jsem psal loni Válku Řeků s Peršany, moc bych chtěl vidět plout nějakou tu triéru, nejen replikovou Olympii... I ty z 20. stol. stojí za podívanou, HMS Belfast, a určitě i Mikasa, nebo Avrora..., o těch z 2. války, co jsou v USA, ani nemluvě... Holt nostalgie suchozemce...

marcos řekl(a)...

Přesně tak, válečné lodi 20. století taky můžu (i když to je zase krása trochu jiného druhu), ale jen do druhé světové války, to, co přišlo potom, už jde nějak mimo mě...jak to nemá děla, není to pro mě válečná loď :)A když už je řeč o USA, vidět boj USS Monitor a CSS Virginia by byl zážitek nad zážitky...

jiri kovarik řekl(a)...

Z USS Monitor se dá vidět věž. Ten boj by byl zajímavý; mimochodem, vzpomínám si na tv film Ironclads, česky šel pod nějakým šíleným názvem, tam to všechno bylo..., ale sehnat ho nemohu.

marcos řekl(a)...

Taky jsem ten film viděl, nahrál jsem si ho i na vhs...nejdřív jsem od něj nic moc nečekal, ale pak mě to vtáhlo tak, že jsem ani nedýchal, dokonce jsem ani nevnímal, že jsou to jen trikové záběry :)
Pokud vím, byl z vraku kromě věže vyloven i šroub, kotva, obě děla..

jiri kovarik řekl(a)...

Jojo, Monitor lovil, tuším, týž Ballard, který naše Titanic, Bismarcka a USS Alabamu; je o tom jedno staré číslo National Geographic..., a když jsme pro svého nakladatele sháněl dobové ilustrace i fotky k loňskému vydání Součkových "Rakví..." (páč na Lhotáka neměl autorská práva), brouzdal jsme stránkami toho muzea, co tam věž je...