BITVA U CHLUMCE A PŘESTANOVA ANEB KDO ZA TO MOHL? (1)

Blížící se dvousté výročí bitvy u Chlumce a Přestanova (které všichni mimo české země říkají Kulm), mě přimělo vrátit se k tomu, co jsem o ní napsal v třetím svazku Napoleonových tažení s názvem Proti všem. Uvedl jsem, že okolnosti, které k bitvě a k porážce generála Vandamma vedly, jsou do určité míry záhadné, neboť není jasné, proč velitel 1. armádního sboru vlezl nakléřovským průsmykem bez podpory do pasti, která se za ním zavřela. Řečeno argotem napoleonských vojáků tu doslova strčil hlavu do nočníku, což je u tak zkušeného vojáka nepochopitelné…

Bitva u Drážďan

První část:
Otázka odpovědnosti, aneb proč táhl Vandamme do Čech zcela sám?

Sedmadvacátého srpna 1813 kolem třetí odpoledne vyhrál Napoleon bitvu u Drážďan a dobyl skvělé taktické vítězství v boji, v němž se střetlo 120 000 jeho vojáků s 180 000 vojáky koalice.

Vandamme

Neoddiskutovatelně porazil o třetinu silnějšího protivníka, věděl však velmi dobře, že tyto vavříny nestačí. Potřeboval víc, vítězství strategické, skutečné dokončení obchvatu, jímž by protivníka odřízl od možnosti ustoupit přes česko-saskou hranici na Petrovice, a to se nepodařilo.

Tomuto strategickému obchvatu mohl do jisté míry napomoci generál Vandamme, jenž měl na základě císařových dispozic působit s 1. armádním sborem poražené spojenecké České armádě od Pirny do pravého boku a týlu. Ráno 27. srpna však jeho sbor teprve dokončoval přechod Labe u Königsteinu a k Mouton-Duvernetově divizi, připravené na dobývání Pirny, v průběhu boje o Drážďany nedorazil. Díky tomu neměl Vandammův sbor šanci přetít koaličním vojskům ústupové trasy do Čech, mohl však postupem do boku a případným pronásledováním Schwarzenbergův ústup notně ztížit.

Císař chtěl nazítří 28. srpna v bitvě pokračovat a dokončit, co nestihl. Není známo, kde bral jistotu, že se spojenci nedají na ústup, ani jaké dispozice pro boj vydal. Před devátou dopolední však Marmont a Victor hlásili, že postoupili na výšiny Räcknitz a místo, kde byl včera hlavní stan koalice, našli prázdné. Po nepříteli nebylo vidu ani slechu, stále se však naskýtala obrovská šance vyrazit, dokončit manévr, jenž včera nevyšel, a přitisknout Českou armádu k saským svahům Krušných hor. Lze si představit, co by se dělo v soutěskách na cestách, zacpaných povozy, děly i lidmi? Spojencům hrozila těžká porážka, po níž by Rakousko muselo nejspíš žádat o mír…

Ráno vydal Napoleon rozkazy k pronásledování nepřítele. Původní záměr nařizoval Gouvionu Saint-Cyrovi, Marmontovi i Mortierovi postupovat k jihovýchodu na Dohnu, stočit se k jihu a dorazit do prostoru mezi Berggiesshübel (cca 13 km jižně od Pirny) a Hellendorf (osada na saské straně dnešního hraničního přechodu Petrovice). Tady se měli spojit s Vandammovým sborem, jenž by vyrazil z Pirny na Hellendorf před nimi. Tato čelist kleští mohla působit do boku ustupujících a drtit je ve všech hraničních přechodech i v soutěskách od Petrovic přes Špičák až po Cínovec. Z druhé strany by pak Českou armádu sevřel Murat s Victorem, postupující na Frauenstein, eventuálně na Saydu (tedy k hraničnímu přechodu Český Jiřetín).

Toto byla výchozí situace k dalšímu dějství války roku 1813, k bitvě u Chlumce a Přestanova, jak jsem ji nastínil ve třetím svazku svých Napoleonových tažení. K bitvě samotné existuje dost materiálů, které zůstaly nevyužity jak M. Švankmajerem v jeho monografii o bitvě (a následně v jeho knize Čechy na sklonku napoleonských válek), tak i mnou. Naprosto klíčovým pramenem přitom představuje druhý svazek knihy A. du Casse Le général Vandamme et sa correspondence (Didier, Paris 1870) a já soudím, že zpřístupnění pasáží z tohoto díla i Vandammovy korespondence, která se dnů kolem bitvy týká, bude dobrou připomínkou střetu, který stojí stále v pozadí dvou bojů na Moravě, Slavkova a Znojma (nepočítáme-li Štoky na Jihlavsku). Vše, co bude v několika pokračováních následovat, je překladem z du Casseovy knihy, místy kráceným, neboť samotné události 28. až 30. srpna 1813 tu zabírají přes padesát hutných stran.

A. du Casse:
Le général Vandamme et sa correspondence, Tome 2 (Didier, Paris 1870), p 502 ad.
1. část

Císař, který vybojoval 27. srpna rozhodující vítězství u Drážďan, dal následujícího dne, osmadvacátého ráno, nezbytné rozkazy k pronásledování nepřítele. Vandamme měl v zaujatém postavení a s obsazením prvních průsmyků do Čech, jimiž poražení ustupovali, podle vší pravděpodobnostech završit pohromu spojenců.

          Aby byla porážka co nejstrašnější, nechal Napoleon 28. ve 4 hodiny ráno napsat generálu Balthusovi, veliteli Vandammova dělostřelectva, ať se dá ihned na pochod se zálohou dvanáctiliberek 1. sboru, střežených v Drážďanech, a zamíří s nimi do prostoru generálem zaujatého.

V šest ráno napsal Berthierovi dva následující dopisy, které obsahovaly instrukce pro Saint Cyra a pro Mortiera:

„Bratranče, dejte rozkaz maršálu Saint-Cyrovi, ať postupuje na Dohnu. Obsadí výšiny a po oněch výšinách bude sledovat nepřátelský ústup mezi Dohnou a planinou.

Vévoda z Trévisa půjde hlavní silnicí.

Jen co se uskuteční spojení s generálem Vandammem, bude maršál Saint-Cyr pokračovat jeho směrem tak, aby dostal svůj sbor spolu s Vandammovým na Gieshübel.

Vévoda z Trévisa zaujme pozici u Pirny. Já se tam ostatně odeberu, jakmile zjistím, že přesuny začaly (…).

Napište generálu Vandammovi a seznamte jej s přesuny i nepřítelovým ústupem. (…) Uvědomte ho, že maršál Saint-Cyr a vévoda z Trévisa pochodují na Dohnu a Pirnu. Jakmile se uskuteční spojení, zformuje celý svůj sbor na výšinách Gieshübelu a Hellendorfu.

Já budu na silnici k Pirně.“

Druhý dopis:

„Psáno před Drážďany 28. srpna 1813.

Bratranče, dejte rozkazy neapolskému králi, ať vyrazí na Frauenstein a napadne boky i týl nepřítele, k tomu účelu ať spojí kavalerii, pěchotu i dělostřelectvo. Dejte rozkaz vévodovi z Ragusy, ať nepřítele živě pronásleduje na Dippoldswalde a všemi směry, kudy jde. Dejte rozkaz maršálu Saint-Cyrovi, ať nepřítele pronásleduje na Maxen a všemi směry, kudy jde. Poučte ony tři generály, jaké jsou jejich pozice ve vztahu k ostatním, aby věděli, jak se mohou navzájem podporovat.“

Berthier poslal císařovy rozkazy, jak měl ve zvyku. Jeho dopisy maršálům byly parafrází císařových a bylo by zbytečné je opakovat.

Depeše odešly v 8 hodin ráno ve stejné době jako následující řádky náčelníka hlavního štábu Vandammovi. Pro objasnění následujících událostí jsou svrchovaně důležité:

„Pane generále Vandamme, upozorňuji vás, že dávám rozkaz p. maršálu Saint-Cyrovi k pochodu na Dohnu. Přesune se na výšiny a po těch výšinách bude sledovat nepřátelský ústup tak, že půjde skrz Dohnu a planinou; vévoda z Trévisa bude sledovat hlavní silnici. Jakmile dojde ke spojení s vámi, zformujete na výšinách Gieshübelu a Hellendorfu svůj sbor a budete pokračovat vám určeným směrem spolu se 14. sborem, abyste dospěl do Berg-Gieshübelu. Vévoda z Trévisa zaujme postavení na Pirnu. Jeho Veličenstvo se tam ostatně odebere osobně, jakmile bude vědět, že přesuny započaly.“ 

Z toho plyne:

Vandame s 1. sborem v postavení v Pirně musí čekat na Saint-Cyra, pochodujícího přes Dohnu, uskuteční s ním spojení a v Pirně jej vystřídá Mortier. Pak se vydá po stopách za nepřítelem a hlavní přesuny bude řídit císař osobně.

Jenže ve 4 hodiny večer téhož dne, 28. srpna, se věci změnily. Berthier psal generálovi následující dopis:

„Francouzskou míli od Pirny, 28. srpna ve 4 odpoledne.

Pane generále Vandamme, císař přikazuje, abyste se vydal s celým armádním sborem, Corbineauovou divizí, 42. divizí a nakonec i s jednou brigádou 2. sboru, již velí generál kníže Reuss, což dohromady činí 18 batalionů,  a Peterswalde [Petrovice].

Pirnu budou chránit jednotky vévody z Trévisa (…).

Generál Balthus  s vaší baterií dvanáctek a parkem dorazí do Pirny dnes večer, pošlete někoho, aby jej vyhledal. Císař si přeje, abyste shromáždil všechny síly, které vám dal k dispozici, a abyste pronikl do Čech, kde srazíte prince Württemberského, pokud se vám postaví.

Mortier, vévoda z Trévisa

Nepřítel, kterého jsme porazili, ustupuje podle všeho na Altemberg [Altenberg]. Jeho Veličenstvo si myslí, že byste mohl dorazit na silnici z Děčína, Ústí a Teplic před ním, pobrat mu kočáry, povozy a zavazadla i vše, co se za armádou vleče. Císař rozkazuje rozebrat lodní most u Pirny, aby mohl být jeden most spuštěn v Těšíně.“

Tento nový rozkaz dorazil k Vandammovi kolem páté hodiny. Už nebyla řeč o tom, že generál má čekat na Saint-Cyra a Mortiera. Musel celý 1. sbor seskupit a jít k jihu na Petrovice.

Vandammovi nezbývalo než tak striktní rozkaz poslechnout a nebylo vůbec jeho starostí ptát se, bude-li mít kryté boky. To byla císařova věc, to on osobně řídil všechny přesuny. Navečer v půl deváté už byl v půli cesty z Pirny do Petrovic, v Hellendorfu, a odtud Berthierovi psal:

„Monseigneure, dorazili jsme do Hellendorfu. Nepřítel podnikal proti našim mladým hrdinům marné pokusy, všude byl odražen a obrácen na naprostý útěk. Zmocnili jsme se děla a kolesny. Dělostřelci se nechali u svých děl pobít. Mám před sebou kolem čtyř až pěti tisíc mužů. Zítra za rozbřesku na ně zaútočím a půjdu na Teplice s celým 1. Sborem, pokud nedostanu jiný rozkaz. Všechny moje jednotky jsou skvěle vedeny a předhánějí se v zápalu i odhodlání. Máme dost dobrý počet zajatců, mezi nimi i pár důstojníků. Nepřítel má hodně raněných a na bojišti zanechal dosti mrtvých.“

Vévoda z Ragusy oznámil toho večera Berthierovi, že po příchodu na výšiny Wendischcarsdorfu objevil masy ustupující přes Dippoldswalde na Teplice, které se mu jeví jako soustřeďovací místo.

Tak se věci měly, vše se zdálo na dobré cestě směrem k tomu, aby se ústup velké spojenecké armády změnil v katastrofu, když tu všechno změnily dvě nečekané okolnosti.

Po bitvě u Drážďan se jádro Rusů Barclaye de Tollyho stahovalo za Ostermannem silnicí na Petrovice s cílem probít se tudy, pokud ji Vandamme obsadil. Prusové a část Rakušanů se pustili po cestě od Altembergu a Zinnwaldu [Cínovec] na Teplice, západně od Petrovic. Zbytek rakouské armády měl rozkaz dostat se na silnici od Lipska ku Praze a to po cestě od Freybergu, což je ještě západněji, aby se stáhl směrem na Chomutov na opačné straně horských průsmyků.

Spojenecký ústup se vskutku započal, jak už jsme řekli, avšak 28. změnil Barclay de Tolly

Gouvion Saint-Cyr

z obav, že narazí cestou na Petrovice na podstatné překážky, rázem směr  a pustil se západně na Altemberg. Ostermannovi nechal vzkázat, ať ustupuje k němu, a princ Eugen [Württemberský] měl postupovat na Petrovice jako jediný. Tato změna se stala předmětem ostré výměny názorů mezi ruským generálem a württemberským princem. Ten už se popadal s Vandammem do křížku a nechtěl zůstat vůči obávanému protivníku sám. Oprávněně říkal, že pokud velitel francouzského 1. sboru pronikne na Teplice, ovládne průsmyky do Čech. Ostermann tomu odolával, nakonec se ale rozhodl jít stejnou cestou jako princ a přidat se k němu s cílem předběhnout Vandamma v soutěskách na Teplice.

Osmadvacátého srpna pokračovali württemberský princ a Ostermann v ústupu. K jejich pronásledování došlo až navečer s ohledem na to, že císař Vandammovi nařídil čekat v Pirně na dva přesuny, Mortierův a Saint-Cyrův, a že až v pět generálovi předepsal pochod na Petrovice. Mohli tedy uniknout po svazích Gieshübelu a dostat se na silnici k Petrovice.

Vandammovi tudíž nelze klást za vinu, že se oba nepřátelští generálové na Petrovice dostali. Pronikly na silnici k Peterswalde jen následkem rozkazu, poslaného Vandammovi 28. ráno, aby čekal na příchod Saint-Cyra a Mortiera (…). Nezapomeňme, že Vandamme dostal změněný rozkaz k pochodu s 1. sborem na Petrovice 28. v pět večer, který provedl tak rychle, že v půl deváté psal náčelníkovi hlavního štábu z Hellendorfu  a informoval jej o úspěchu. Během dne ale dokázali Ostermann a princ Württemberský proniknout do Petrovice. Tím 1. sbor na cestě k Chlumci a k Teplicím předešli.

Osmadvacátého srpna (…) císař z drážďanských výšin zjišťoval šikmý přesun spojenců a obával se, že Marmont nebude dost silný, proto rychle Saint-Cyrovi přikázal, ať se stáhne na západ, přes Dohnu na Maxen, aby vévodu z Ragusy podpořil. Tím prvotní instrukce změnil (…). Sám se pustil k Pirně, kam dorazil ve 4 hodiny navečer (…), pocítil lehké bolesti břicha a dostal zprávu o porážce vévody z Reggia ve směru na Berlín. To byly důvody k návratu do Drážďan. Krom toho se dozvěděl, že kolona prince Württemberského a generála Ostermanna dosáhla silnice na Petrovice. V důsledku toho je nemohl Vandamme odříznout a zbývalo mu jen zprudka je pronásledovat. (…)

V průběhu 29. svedl Marmont brilantní střet u Falkenheimu, mezi Dippoldswalde a Altembergem, a hlásil, že nepřítel ustupuje směrem na to druhé místo (…). Saint-Cyr ze své strany

Marmont, vévoda z Ragusy

rovněž navečer 29. hlásil, že nepřítel opustil v noci z 28. na 29. pozici u Maxenu (…) a že všechny spojenecké kolony podle všeho ustupují na Altemberg (…).

Co se stalo v 1. sborem v době, kdy 6. a 11 sbor pronásledovali spojence na Altemberg? Dál dorážel podle rozkazu na Ostermanna a Württemberga ve směru na Petrovice a Teplice, aniž se zneklidňoval o svůj týl a boky, neboť to bylo jeho kategorickým úkolem.

Třicátého ráno byly hlavním štábem v Drážďanech vydány nové rozkazy pro maršály Mortiera a Saint-Cyra. Ten první měl nechat Marmonta, aby pronásledoval nepřítele na Altemberg, a jeho úkolem se stala podpora 1. sboru. Vévoda z Trévisa měl s Lefebvre-Desnouettesovou, Roguetovou a Decouzovou divizí Vandamma v případě potřeby podpořit. Depeše končila takto:

„Pošlete jednoho důstojníka ke generálu Vandammovi, abyste zjistil, co se děje, a důstojník ať se ihned vrátí..“

Jak uvidíme, bylo na to už pozdě. (…)

Devětadvacátého císař z depeší pochopil, že spojenci ustupují z Altembergu do Čech přes Teplice, a usoudil, že Vandamme, pokud dostane posily, může kolony ustupujících před sebou rozdrtit, Teplice obsadit a s nimi i soutěsky, to vše předtím, než spojenecké jednotky od Altembergu dorazí, následkem čehož budou poražení od Drážďan zastaveni čelně 1. sborem a zezadu napadání 6. sborem. Poslal tudíž rozkaz Mortierovi, ať dá tři gardové divize Vandammovi k dispozici, a Saint-Cyrovi, ať hledá průsmyk, jímž by se s generálem spojil.

Byl přesvědčen, že Vandammovi nehrozí žádné nebezpečí, že Saint-Cyr a tři Mortierovy divize přijdou včas, a by zajistily týl i boky 1. sboru, a proto generálovi nařídil, ať pochoduje rovnou na Teplice, vrhne se na nepřítele a nestará se ani o boky, ani o to vzadu. Vandamme poslechl ve všech bodech. (…)

Už jsme řekli, že Vandamme, pyšný na svůj úspěch 28. u Hellendorfu, viděl, že se mu před očima rýsuje naděje na maršálskou hůl, již by si právem zasloužil, a nepříteli tudíž nedopřál oddechu. V čele avantgardy, tvořené brigádou knížete Reusse, srazil 29. ráno mezi Hellendorfem a Petrovicemi Rusy a pobral jim 2000 zajatců. V patách nepříteli přešel hory a naprosto se spolehl na ujištění, které dostal, že boky i týl mu budou dokonale kryty Saint-Cyrem a vévodou z Trévisa, proto sestoupil do podhůří. Z výšin sice viděl vyrážet další nepřátelské kolony, které ustupovaly před pronásledováním od Altembergu a snažily se dosáhnout Teplic. Co na tom, měl rozkaz jít bez ohledu na cokoliv na Teplice. Neváhal a udělal to, co mu předepsali.

pokračování příště