BITVA U CHLUMCE A PŘESTANOVA ANEB KDO ZA TO MOHL? (2)

Druhá část:

Průběh bitvy očima svědků

Druhá část překladu příslušných pasáží Du Casseho díla s názvem Generál Vandamme a jeho korespondence líčí samotnou bitvu u Chlumce a Přestanova (Kulm), přesněji tento průběh ilustruje několika klíčovými dokumenty a hlášeními. Pokud jde o celkový obraz dvoudenní bitvy, odkazuji čtenáře na třetí svazek svých Napoleonových tažení s názvem Proti všem.

Mapa z Woerlova Atlas der Schlachten, Treffen u. Belagerungen... (Freiburg im Breisgau 1860)

A. du Casse: 

Le général Vandamme et sa correspondence, Tome 2 (Didier, Paris 1870), p 502 ad.
2. část

Imperátor Alexandr zatím přešel 29. ráno Krušné hory, a když se ocitl na jižních svazích, zjistil, že z jedné strany se nachází Chlumec, před nímž Vandamme čelem k Rusům zastavil, a z druhé Teplice s chebským údolím. Zděsil se, k čemu dojde, pokud se nepovede 1. sbor zastavit. Nepřátelští generálové měli stejný názor a Ostermannovi i princi Württemberskému byl poslán rozkaz, ať se u Chlumce za každou cenu udrží. Vzkázali jim, že z hor po cestě od Altembergu začínají vycházet kolony ruské gardy a pruské jednotky, které jim pošlou, jen co se zformují.

K odeslání posil bylo nicméně potřeba pár hodin. Vandamme se neodvažoval protivit jasným rozkazům, a třebaže viděl nepřátelské kolony, jak zastavují a obracejí jeho směrem, rozhodl se po krátké poradě s generálem Haxem a divizními generály pro útok.  Měl dosud po ruce jen Reussovu brigádu, s níž od rána osobně postupoval, nicméně Rusy z Chlumce i z vesnice Stradov [Straden] vyhnal. Po dobytí té druhé se ocitl před dosti silným postavením, chráněným úžlabinou. Nepřítel měl středem obsazenu ves Přestanov [Priesten], která lemuje výšiny a ovládá cestu z Chlumce na Teplice. Pravé křídlo se opíralo o mokřiny a ves Chabařovice [Karbitz], levé o hory. K útoku na Přestanov nicméně došlo, Reussovu brigádu ale odrazili ruské Izmajlovské gardy. Vandamme neměl po ruce ani svou artilerii, ani jezdectvo, a čekal na 42. pěší divizi. Jen co dorazilo devět ze čtrnácti batalionů oné divize (Mouton-Duvernetova), vydal se s nimi osobně doprava lesu a k výšinám a nepřítele srazil na Přestanov. Do linie se zapojilo čtrnáct eskadron ruské gardy, rozvinuly se na chabařovické planině a vrhly se nalevo. Toto jezdectvo útočilo zuřivě. Bataliony generála Moutona je zastavily, zatímco se v terénu objevila vlevo od Vandamma Corbineauova [jezdecká] divize a ta je zastavila v lukách. Přesto se postup ukázal nemožným a bylo nutno se spokojit s dobytým terénem. Ve dvě hodiny se objevila 1. brigáda (Pouchelon) Philipponovy divize. Vandame kvapem posílil 12. řadovým svoje pravé křídlo, svůj střed zpevnil 7. lehkým a obnovil útok na Přestanov. Brzo se ukázala 2. brigáda (de Fézensac) a byla rovněž nasazena. Sedmý lehký , zasažený při útoku na Přestanov kartáči a šavlovaný ruským jezdectvem, byl zachráněn onou Fézensacovou brigádou. Její velitel onen pluk opět v palbě stmelil.

 

Když Vandamme viděl, že je to houževnatý odpor, že nepřítel nasazuje co chvíli nové síly, stáhl se na výšiny Chlumce a silně je opevnil. Spojenci se na ně chtěli vrhnout, záložní děla generála Balthuse a útoky jezdectva je ale zastavily. Oni se vrátili do postavení v Přestanově s pravým křídlem v lukách, levým u hor a s tím, že kontrolovali cestu na Teplice.

Nazítří 30. srpna měl Vandamme 52 batalionů, krásnou divizi jezdectva a 80 dělových hlavní. Poradil se s generálem Haxo a rozhodl se držet svoji pozici u Chlumce až do příchodu vévody z Trévisa, o němž věděl, že má rozkaz obsadit Pirnu a jeho podpořit. Počítal rovněž s příchodem 14 sboru a s divizí vyslanou 6. sborem směrem od Altembergu. (…)

Napoleon (…) byl naneštěstí v Drážďaněch a situaci mohl posuzovat jen z hlášení, která dostal, ne de visu, a přirozeně věřil, že Marmont a Saint-Cyr srážejí rozloženého nepřítele do hor, zatímco na opačných svazích se Vandamme, který opanoval soutěsky a zatlačil Ostermanna s princem Württemberským, chystá uprchlíky uvítat hroty bodáků 1. sboru, podpořeného gardou.

Znovu poslal 30. srpna další rozkazy, které už známe: vévodovi z Trévisa, ať Vandamma podpoří, a Vandammovi, ať se neohlíží ani na týl, ani na boky, a žene se kupředu.

Zatímco důstojníci Berthierova štábu tyto nevhodné rozkazy rozvážely, situace se zcela měnila a okolnosti dál zhoršovaly. Hlavním cílem spojenců bylo zastavit Vandamma a poskytnout ustupujícím kolonám čas projít teplickou silnicí, sami ale neměli žádné zprávy o Kleistově pruském sboru, který ustupoval přes Dippoldswalde a měl by se tudíž nacházet mezi Vandammem a Saint-Cyrem.  Jeho pochod zbrzdil přesun Barclaye de Tollyho a Kleistovi Prusové se 29. nalézali na severních svazích hor. Jeden důstojník byl k němu poslán, aby jej upozornil na přítomnost 1. francouzského sboru v Chlumci.

Takový byl stav věcí 29. k půlnoci. Třicátého byla obě vojska v doteku. Vlevo koalice (Rusové) u hor, na středu (Rusové) před Přestanovem, napravo (Rakušané a kavalerie) v lukách u Chabařovic. Nepřítel se rozhodl zahájit proti Vandammovi ofenzívu, aby usnadnil Kleistův přesun.

Přenechejme zde slovo samotnému generálu Vandammovi. Zde jsou jeho rukou psané poznámky, v nichž skládá účty ze dne 30. srpna 1813:

„Generál Vadamme znovu pročetl císařův souhlasný rozkaz a opakované rozkazy knížete z Wagramu, aby uspíšil operace a co nejrychleji vyrazil na Teplice, aniž by se nechal zastavit jakýmikoliv ohledy. Armádní sbory maršálů Saint-Cyra, Victora a Mortiera obdržely rozkazy následovat za 1. sborem. Císař i náčelník hlavního štábu generálovi opakovali, že se nemá nikterak zajímat o svá křídla ani týl a že maršál Mortier byl pověřen střežením i dopravou mostu z Pirny. Generál Haxo tyto rozkazy viděl a generál Vandamme s nimi seznámila velitele svých divizí.

30. srpna za úsvitu se generál Vandamme po spatření jednotek ruských, rakouských a pruských, které se ve značném počtu připojily k Ostermannovu sboru, poraženému a odraženému včerejšího večera, rozhodl zaujmout striktně defenzivní pozici.

Generál Haxo s tímto jediným možným rozhodnutím souhlasil. Všechny odřady se postupně vracely, postupně dojížděly dělostřelectvo i munice, zpožděné v soutěskách na špatných cestách, a byly rozmístěny tam, kde vrchní velitel určil. Vše odpovídalo velmi houževnaté obraně, která trvala mnohem déle, než bylo možné proti tak velké přesile nepřátel žádat. Imperátor Alexandr a pruský král byli onomu útoku přítomni a knížata Schwarzenberg i Barclay de Tolly se často objevovali na dohled od naší linie.

Generálu Vadammovi tudíž nelze vyčítat, že postoupil navzdory rozkazům svého panovníka a náčelníka štábu příliš dopředu. Generál nicméně znal jak císaře, tak postavení, v němž se nacházel. Viděl, že se od poledne 29., v den, kdy jejich dopisy dostal, vše do rozbřesku 30. mění. Vše prchalo před kolonami, které Jeho Veličenstvo z Drážďan na Teplice proti nepříteli poslalo, pak se ale dozvěděl o úspěchu švédského korunního prince a byl nucen poslat maršála Neye na pomoc maršálu Oudinotovi. Jemu samotnému nezbylo než zastavit a spojenci toho využili, aby levým křídlem obchvátili pravou stranu 1. sboru a čelně aby zaútočili všemi silami tří armád, které měli.

Generála Vandamma nepodpořily sbory, které měli přinejmenším krýt jeho týl, a když viděl, že je obklíčen Prusy, kteří mu odřízli ústupovou cestu, byl nucen postupně rušit svoje linie, aby ustupoval k armádnímu sboru maršála Saint-Cyra.“

Vysvětleme poslední větu.

Řekli jsme, že Kleistův sbor, odtržený od spojenecké armády a stojící mezi Saint-Cyrem a Vandamem na silnici z Petrovic na Hellendorf v týlu posledně jmenovaného, dostal zprávu o naší silné diverzi za účelem záchrany 1. sboru (…). Kleist se nacházel mezi silnicí na Petrovice, obsazenou 1. sborem, a silnicí na Altemberg, drženou 6. sborem. Neváhal a pustil se stezkami na odvrácené horské svahy bez ohledu na nebezpečí, že se s Vandammovými jednotkami střetne. Krom toho si myslel, že jeho samotného pronásleduje 14. sbor Saint-Cyrův. Prusové (…) přešli hory a byli rozhodnuti si prorazit skrz 1. sbor cestu, bude-li třeba. Šli celou noc z 29. na 30. příčnou cestou přes Fürstenwalde a Streeckenwalde, což je dovedlo přesně za Vandammem vytvořenou linii. Jakmile dokázal Kleist posoudit nově vzniklou situaci a viděl, že 1. sbor čelí sto tisícům mužů, zahájil do jeho týlu rovněž útok se třiceti tisíci Prusy.

            Dejme nyní opět slovo Vandammovi:

„Několikrát se snažil prorazit skrze pruský sbor a ústup mohl uskutečnit jedině úzkým průsmykem, jímž přišel. V první fázi obrany se rozhodl obětovat svoje dělostřelectvo, neboť nechtěl vidět úzký průchod zatarasený, čímž by přišel o řadu lidí mnohem cennějších než pár kusů děl. Dělostřelbu vedl co nejdéle a byla pro nepřítele velmi zhoubná. Nechal tam hrstku kanonýrů, poručil odvést všechny koně, spálit prázdné kolesny a nařídil vyhodit do vzduchu ty, které nebyly před zajetím baterií zcela prázdné.

Generál hned na počátku ústupu zjišťoval, že se jeho rozkazy neprovádějí dostatečně bystře, přesně a tak, jak nařídil, proto se rozhodl jet tam osobně a provést vše sám. Hodně se vystavoval nebezpečí a byl nucen vést osobně hlavní úseky obrany i útoky v týlu, které měly jeho kolonám otevřít cestu. Zajat byl až poté, co nechal projít poslední kolonu pod velením mladého generála Montesquiou de Fézensaca, do zajetí padl sám, bez eskorty a bez štábního důstojníka, protože takto byl méně nápadný a mohl předtím vyrážet na všechny strany. To už padl do nepřátelského zajetí i generál Haxo.“

(…)

 Maršál Gouvion Saint-Cyr, který se mohl 30. srpna k Vandammovi připojit, nebo alespoň nespouštět z očí Kleistův sbor, psal z Lautensteinu, pár francouzským mil severně od Chlumce, náčelníku hlavního štábu následující list.:

„ Můj princi! (…)  Moje pěchota se nacházela odstupňovaně na silnici z Altembergu (…). Dorazil jsem (…) v pět hodin večer do vsi Libeneau ve chvíli, kdy z druhé strany docházelo v největším zmatku velké uskupení jednotek. Nato se objevil peloton jezdectva a my je poznali. Jednalo se o 1. armádní sbor. Pobočník generála Corbineaua nám sdělil podrobnosti o katastrofě, která onen armádní sbor potkala. (…)“

Téhož dne dostal vévoda z Trévisa, který mohl se špetkou iniciativy a válečnického rozhledu  Vandamma bez čekání na císařův rozkaz podpořit tím, že by z Pirny či Hellendorfu poslal jednu čí více svých divizí, následující dopis, přeposlaný náčelníkem hlavního štábu, a odpověděl během dne třemi svými: 
„Napoleon Mortierovi.

 Drážďany, 30. srpna 1813

Bratranče, napište vévodovi z Trévisa, ať s divizemi Lefebvra-Desnouettese, Rogueta a Decouze podpoří generála Vandamma. Pošlete důstojníka ke generálu Vandammovi, aby zjistil co se děje, a ať se ten důstojník ihned vrátí.“

První Mortierův dopis náčelníku hlavního štábu:

Pirna, 3 hodiny odpoledne

„Monseigneure, (…) vyhlašuji poplach jednotkám pod mým velením, abych podpořil, bude-li to nutné, generála Vandamma, a vysílám jednoho důstojníka.

V tomto okamžiku mi generál Lefebvre-Desnouettes oznamuje, že kolona 7 až 8000 Prusů s početným dělostřelectvem postupuje cestou od Petrovic na Pirnu. Jdu jí vstříc.““

Druhý dopis:

5 hodin večer

„Monseigneure, byl jsem na pochodu na Petrovice a potka generála *** od Vandammova sboru. Podle jeho hlášení došlo včera v Chlumci u Chabařovic k osudnému boji, v němž byl 1. sbor v sázce (…). Mám před sebou nepřítele, jehož síly nedokážu dost dobře odhadnout (…).“

Třetí dopis:

10 hodin večer

„Monsiegneure, přesunul jsem se odtud dvě francouzské míle na Petrovice, abych získal o generálu Vandammovi zprávy. Všichni vojáci a důstojníci, kteří unikli, mi potvrzují zprávy o katastrofě, k níž došlo dnes v Chlumci u Chabařovic.

Velitel parku 1. sboru, kterého jsem spatřil, mě ujistil, že všechna děla včetně těch záložních padla do zajetí; říká se, že generál Vandamme byl raněn a je v moci nepřítele, jeden furýr od trénu mě nicméně ujišťuje, že ho nějakou dobu sledoval a že si myslí, že vyvázl. Zdá se, že měřil síly s čerstvými jednotkami, které přišly od Teplic a Ústí. (…)“

Dopis komisaře ordonátora 1. sboru náčelníku generálního štábu:

31. srpna 1813

„Monseigneure, Vaše Excelence už musí být informována o šarvátce, kterou včera podstoupil 1. sbor. Všechna moje snaha o zachování administrativního materiálu, nebo alespoň jeho části, byla marná. S výjimkou několika koní 10. batalionu trénu ekvipáží byl všechen zbytek ponechán na bojišti. Dělostřelectvo, pokladna, pošta, zavazadla, ambulanční materiál, vše tam zůstalo. Personál nebyl o nic šťastnější, mnoho správních úředníků bylo zabito či zajato; dosud jsem nenašel jediného důstojníka zdravotní služby. Jsou u mne jen hlavní ředitel nemocnic a dva vedoucí ošetřoven, inspektor masných potravin (…) a jeden intendant přes chléb. (…) Jsem zde s jádrem 2. divize pod velením generála Dumonceaua, který nás za našeho ústupu, při němž nás chránil 25. řadový, vyprostil z rukou Prusů. Neví se, jaký osud potkal generála hraběte Vandamma . Říká se, že jeho náčelník štábu, p. generál Revest, dorazil v noci do Drážďan.

Když došlo k šarvátce, byl jsem s ošetřovnou ve vsi Chlumec a moje papíry byly v poli pod vsí, čtvrt francouzské míle od mých zavazadel, sluhů a koní s výjimkou jednoho, kterého půl hodiny nato pode mnou zabili (…).

Hlášení pobočníka generála Vandamma (p. de Koenigsegga)“ 

         „30. srpna v deset ráno byl 1. sbor napaden u vsi Chlumec spojenými armádami ruskou, rakouskou a pruskou. Jedna nepřátelská kolona se objevila na silnici z Petrovic a vrchní velitel p. de Koenigseggovi, svému pobočníkovi, nařídil, ať doručí rozkaz p. generálu Gobrechtovi, aby na onu kolonu zaútočil a vyčistil cestu, aby nedošlo k odříznutí 1. sboru. Tento rozkaz byl vykonán 9. kopinickým, který po brilantním útoku ukořistil na nepříteli děla a udržel se v pozici. Nicméně se objevila jedna pruská kolona i s artilerií a vrchní velitel p. Koenigseggovi znovu poručil, ať tam vyšle šest batalionů pěchoty a půlbaterii lehkých děl na podporu p. generála Gobrechta, Tento přesun byl proveden velice ohnivě a nepřítel byl donucen setrvat ve svém postavení, z něhož nepostoupil ani o krok.

Vrchní velitel viděl, že co se jeho týče, útočí na něj čelně velmi značné síly, a předepsal šéfu dělostřeleckého batalionu de Coisymu, aby doručil rozkaz p. generálu Balthusovi, ať soustředí část dělostřelectva na výšině před Chlumcem, což bylo vykonáno. Řada dělostřelců byla u děl rozšavlována. Vrchní velitel dal rozkaz generálu Philipponovi, ať přijde s 2. brigádou, který byla nejslabší, aby ji mohl umístit nalevo od našeho dělostřelectva a podpořil tak generála Gobrechta. Tento rozkaz předal šéf batalionu de Coisy a přesun byl proveden, vrchní velitel ale viděl, že jej nepřátelská armáda svírá ze všech stran, proto poslal generálu Philipponovi po p. kapitánu Berckheimovi, štábním důstojníkovi, rozkaz ustoupit se zbytkem divize tak, aby se dostal na silnici k Petrovicím při okraji lesa, který by jeho ústup kryl. Onen přesun začal, podle hlášení p. de Berckheima však část ekvipáží pospíchala k lesu tak, že pochod divize zdržela a donutila ji vrhnout se do lesa. Divizi byl poslán nový rozkaz, aby provedla přesun, jak měla poručeno, důstojník, pověřený doručením, ale divizi nenašel a byl nucen nechat rozkaz bez provedení. Od té chvíle byla porážka úplná.

Co se týče Dumonceauovy divize, která tvořila 1. sboru levé křídlo, musela ustupovat planinou a všechny přesuny provedla v nejlepším pořádku, přičemž odrážela všechny útoky jezdectva.“

Hlášení náčelníka štábu (Revesta) o přesunech a bojích 1. sboru od 24. srpna do 8. září:

Ležení Raknitz, 8. září 1813.

„První sbor dostal 25. srpna zprávu, že se má dát na Koenigstein a překročit Labe, aby dosáhl výšin u Pirny.

            Zmíněný přesun se konal 26; na planině jsme narazili na nepřítele; byl odražen až k Pirně, ačkoliv artilerie 1. sboru do té doby nedorazila.

Sedmadvacátého dorazila k 1. sboru artilerie a on postupoval dál, srazil nepřítele, zmocnil se planiny Pirny a ovládl město.

Osmadvacátého postupoval armádní sbor dál, zatlačil nepřítele na Petrovice, kde mu pobral 2000 až 3000 zajatců; bojovalo se ustavičně, z jedné pozice ke druhé, od Petrovic až k Chlumci. Při dobývání výšin Hellendorfu zasáhla kule brigádního generála knížete Reusse; tento odvahou a vojenským nadáním skvělý vysoký důstojník po několika hodinách zemřel.

Nepřítel zaujal postavení jednu francouzskou míli před Chlumcem s levým křídlem směrem na Teplice a pravým ve směru k Labi a na Ústí.

Třicátého v půl deváté ráno vyrazil nepřítel od Teplic dvěma silnými kolonami pěchoty. Jedna se pak stočila armádnímu sboru do levého boku a druhá zaútočila na Chlumec; už zrána se silou zmocnila sedla na Hellendorf [Revest míní Kleistovy Prusy, které nejspíš ani neidentifikoval].

V této situaci dostal 1. sbor rozkaz k ústupu na Hellendorf.

První a 42. divize, které držely pravé křídlo linie, nemohly do Chlumce dorazit a pustily se do hor napravo.

Druhá divize, Quiotova brigáda od 23. divize, dva bataliony 46. a jeden batalion 72., který patřil k Reussově brigádě, byly se vším dělostřelectvem a zavazadly 1. sboru v centru boje. Bojující jednotky vyvinuly mimořádné úsilí. Nepřátelské jednotky, které se zrána zmocnily Hellendorfu a sestoupily ze sedla, utrpěly velmi vysoké ztráty. Prchaly na všechny strany, opouštěly svá děla, leč nepřátelská kolona, postupující na Chlumec, nenarážela na žádný odpor, napadla to, co zbývalo z 2. divize, z Quiotovy brigáda a Reussovy brigády. Štěstěna obrátila tvář, 1. sbor přišel o svá děla, zavazadla i velícího generála, který padl do zajetí.

Třicet dalších generálů a štábních důstojníků bylo v tomto boji ztraceno a jejich jména jsou uvedena v seznamu v příloze hlášení.

Jeho císařské Veličenstvo nařídilo seskupit 1. sbor do 25 batalionů tak, jak ukazuje přiložený situační přehled.“

pokračování příště