NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJOŠKLIVĚJŠÍ POMNÍK

Radecký, jak už není dávno k vidění

Mohyla míru, vítěz bez diskuze

Celé léto jsem se tu a tam spolu s mnohými z vás bavil hledáním nejkrásnějšího i nejošklivějšího pomníku a s koncem "babí" části nejpříjemnější roční doby nastává čas toto téma uzavřít. (Pokud si je chcete znovu projít, začněte u prolinku v nadpisu a ve štítcích u hesla "monuments") Měl-li bych hodnotit svůj pokus vyprovokovat vás k aktivitě, předestření vašich názorů, adeptů či komentářů, viděl bych věci tak napůl, což samo o sobě znamená úspěch a já naprosto chápu, že v dnešních dobách má ne každý chuť či čas uvažovat v ruchu života se všemi překvapeními nad námětem tak vzdáleným, jakým jsou pomníky. Přesto se sešlo od pár jedinců příspěvků dost, některé přerostly v samostatné články a je těžké sestavit nějakou tabulku nebo žebříček vítězů. Pokud mne ale paměť nešálí, bezprecedentním vítězem se stala (jak se očekávalo) Mohyla míru na slavkovském bojišti. Za ní se poměrně úspěšně řadil monument devět desetiletí schovaný, tedy pomník maršála Radeckého, druhdy stávající na Malostranském náměstí v místech blízkých Malostranské kavárně. Další nejvyšší "divácké ocenění" získal pomník rakouského myslivce z bitvy u Náchoda roku 1866, následovaný v těsním závěsu pomníkem bitvy u Kolína u Křečhoře.

Myslivec u Náchoda a monument u Křečhoře

Zahraniční kandidáti se ným výrazněji neprosadili, byla jich sice řada, žádný ale nepřevážil tak jednoznačně, aby se dalo říci, že tohle je vítěz. Pokud ano, pak v podobě Vídně (pomník Deutschmeisterů a pomník Karla Filipa Schwarzenberga), přičemž došlo i na Aspernského lva a arcivévodu Karla. Holt Vídeň a stará dobrá širší vlast...
    S nejošklivějším pomníkem se to má hůře a cítím, že jistá decentnost vám i mně bránila vytáhnout na světlo ty pravé kandidáty, čímž se stalo, že na přetřes přišly spíše výtvory lidové tvořivosti (Jankov z Třicetileté války), či relikty socialismu (husitské Tachov a Ústí), případně pomníky stvořené s nadšením (Frierenbergerův pomník na slavkovském bojišti), před nímž lze (narozdíl od výsledku) s obdivem smeknout. Snad tedy někdy příště, až zas, jak bývá v této zemi zvykem, dojde na draze placené, stylem "já na bráchu" prosazené, komisemi vysvětlené a schválené pomníky...
   Jestli ten či onen monument vyhrál nebo nevyhrál, to je ve velké míře otázkou jeho známosti a neznámosti. V mailu od Jana Grenadiera mi přistál třeba ten, který máte na následujícím snímku. U mne by se řadil mezi preferované, kdyby se realizoval... Pomník maršála Murata u Pruského Jílového však zůstal jen v modelu a já ani netuším, kde je uložen, či kdo jej vytvářel. Ví to někdo z vás?

Nerealizovaný model jezdeckého pomníku maršála Murata

  Loučit se s tématem monumentů ovšem nehodlám a důvody mám nejméně dva.
   Předně už mi leží v zásobníku dva docela obsáhlé příspěvky na toto téma (jeden se týká znovu bojiště u Chlumce a Přestanova, druhá pak ostrova Lobau na Dunaji).
   Druhým důvodem je téma samotné, které, jak se zdá, zakotvilo stejně jako další pomyslné rubriky o obrazech, muzeích, výtvarném umění s militární tematikou obecně, memoárech a knihách. Je to téma volné i široké a těším se i doufám, že o něm budu psát nejen já sám. Navíc muže přesahovat do mnoha témat i období jiných, o čemž by vás mohly jako inspirace přesvědčit dva málo známé pomníky z Paříže, které přikládám...

Dominique Larrey, vrchní chirurg císařské gardy, pžerd kostelem Val-de-Grace blízko Lucemburských zahrad

Můj oblíbenec, mušketýr d´Artagnan pod sochou Alexandra Dumase st. na náměstí s parkem hned u stanice metra Malesherbes

Přeji vám všem hezký den a děkuji za spolupráci...!