BENJAMIN ZIX, MALÍŘ VELKÉ ARMÁDY

Place Benjamin Zix (Štrasburk) a pamětní deska na rodném domě

I v dobách předfotografických, ba dokonce v časech před vydáváním ilustrovaných týdeníků, měli velitelé armád, válečníci a mocnářové touhu zachytit cesty, jimiž spěli ke svým výbojům, a šlechtilo je najímání umělců, kterým dávali svobodu projevu, čímž docházelo k zajímavému paradoxu. Tito lidé táhli jako kreslíři s armádami, skicovali, nikdo jim do toho příliš nemluvil, a tak se stalo, že zachycovali situace či krajiny se skutečnými postavami nebo událostmi a alegorizovat, oslavovat či heroizovat je napadlo jen pramálo. Viděli válku na vlastní oči, což bezpochyby vede k tomu, že se příliš neoslavuje... Jen dokumentovali, jako kdyby oslavu nechávali jiným, v jejichž stínu pak zůstali, všem těm Davidům či Grosům, atd... Nemalovali účelově jako Bacler d´Albe, zachycující bojiště v souvislosti s topografií, nebo z čiré záliby jako plukovník hlavního štábu Lejeune či württemberský dělostřelec Faber du Faur, ale dokumentaristicky, profesně a naprosto volně. Takhle prošel se IV. armádním sborem cestou do Moskvy a zpět Albrecht Adam, o němž byla řeč už v jiném příspěvku blogu, ten ale měl to štěstí, že mu bylo výměrou času života dáno, aby stvořil z toho, co viděl, několik monumentálních pláten.

Boj ruských a francouzskách jezdců (1807)

Případ Benjamina Zixe, což je jméno prakticky zapomenuté, byl naprosto jiný, protože zemřel dřív, než velká epopej skončila, leč začněme od počátku s tím málem, co se o něm ví.

Vojenské ležení 14. X. 1806 před bitvou u Jeny

 Narodil se ve Štrasburku roku 25. dubna 1772, vyučil se v kreslířské škole Josepha Meillingse i Christopha Guérina a roku 1792 vstoupil do revoluční Rýnské armády, kde si jej všiml generál Balthasar Alexis Henri de Schauenburg (postava, jež dosti ovlivnila taktické zásady revolučních a později napoleonských armád), a ten z něj učinil armádního malíře.

Bitva u Jeny

Bitva u Mohrungen

Zix maloval u této i Moselské armády, skokem se ocitl i u Bonapartovy Italské armády a teprve roku 1800 dal cestám s vojsky vale. Vrátil se do Štrasburku, kde se o pět let později, v září 18705, podílel na výzdobě
města a alegoriích při příležitosti slavného vjezdu Napoleona I, táhnoucího tudy k Rýnu a odtud dál směrem na Ulm, Vídeň, Brno a Slavkov... Při této příležitosti se seznámil s Vivantem Denonem, tehdy generálním

Přechod domu císařova a hlavního štábu přes Rýn u Mohuče 30. X. 1806

ředitelem císařských muzeí (jeho jméno nese jedno křídlo Louvru) a císařovu pozornost vzbudil natolik, že byla angažován jako malíř Velké armády. Stalo se tak příliš pozdě, aby stihl malovat slavkovské bojiště, k

Boj o Lübeck 7. XI. 1806

Bitva u Pultusku

Kapitulace Erfurtu 16. října 1806

vojsku se přidal až v prosinci 1805 v Mnichově, kdy už bylo triumfálně po všem, byl však u spousty událostí pruského tažení, byť z polského stihl jen Pultusk či Mohrungeno, neboť se v únoru 1807 vrátil do Paříže, byť v létě už byl zase u podpisu míru v Tylži. Účastnil se Napoleonova krátkého válečného výletu do Španělska (přelom 1808 a 1809) a poté tzv. dunajského tažení, jež skončilo Wagramem. Kreslil i svatební průvod Napoleona a Marie-Louisy, pak se znovu vrátil do rodného města a na podzim roku 1811 se vydal s

Setkání Napoleona I. s Alexandrem I. v Tylži

Svatební průvod Napoleona I. a Marie-Louisy (část)

Denonem na cestu do Itálie, zaslíbené země všech malířů a umělců, cestou ale onemocněl a 7. prosince 1811 podlehl v Perugii horečce. Jeho jméno dodnes připomíná náměstí ve Štrasburku, kde stále stojí i Zixův rodný dům s pamětní deskou...