pátek 30. září 2011

NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJOŠKLIVĚJŠÍ POMNÍK

Radecký, jak už není dávno k vidění
Mohyla míru, vítěz bez diskuze
Celé léto jsem se tu a tam spolu s mnohými z vás bavil hledáním nejkrásnějšího i nejošklivějšího pomníku a s koncem "babí" části nejpříjemnější roční doby nastává čas toto téma uzavřít. (Pokud si je chcete znovu projít, začněte u prolinku v nadpisu a ve štítcích u hesla "monuments") Měl-li bych hodnotit svůj pokus vyprovokovat vás k aktivitě, předestření vašich názorů, adeptů či komentářů, viděl bych věci tak napůl, což samo o sobě znamená úspěch a já naprosto chápu, že v dnešních dobách má ne každý chuť či čas uvažovat v ruchu života se všemi překvapeními nad námětem tak vzdáleným, jakým jsou pomníky. Přesto se sešlo od pár jedinců příspěvků dost, některé přerostly v samostatné články a je těžké sestavit nějakou tabulku nebo žebříček vítězů. Pokud mne ale paměť nešálí, bezprecedentním vítězem se stala (jak se očekávalo) Mohyla míru na slavkovském bojišti. Za ní se poměrně úspěšně řadil monument devět desetiletí schovaný, tedy pomník maršála Radeckého, druhdy stávající na Malostranském náměstí v místech blízkých Malostranské kavárně. Další nejvyšší "divácké ocenění" získal pomník rakouského myslivce z bitvy u Náchoda roku 1866, následovaný v těsním závěsu pomníkem bitvy u Kolína u Křečhoře.
Myslivec u Náchoda a monument u Křečhoře
Zahraniční kandidáti se ným výrazněji neprosadili, byla jich sice řada, žádný ale nepřevážil tak jednoznačně, aby se dalo říci, že tohle je vítěz. Pokud ano, pak v podobě Vídně (pomník Deutschmeisterů a pomník Karla Filipa Schwarzenberga), přičemž došlo i na Aspernského lva a arcivévodu Karla. Holt Vídeň a stará dobrá širší vlast...
    S nejošklivějším pomníkem se to má hůře a cítím, že jistá decentnost vám i mně bránila vytáhnout na světlo ty pravé kandidáty, čímž se stalo, že na přetřes přišly spíše výtvory lidové tvořivosti (Jankov z Třicetileté války), či relikty socialismu (husitské Tachov a Ústí), případně pomníky stvořené s nadšením (Frierenbergerův pomník na slavkovském bojišti), před nímž lze (narozdíl od výsledku) s obdivem smeknout. Snad tedy někdy příště, až zas, jak bývá v této zemi zvykem, dojde na draze placené, stylem "já na bráchu" prosazené, komisemi vysvětlené a schválené pomníky...
   Jestli ten či onen monument vyhrál nebo nevyhrál, to je ve velké míře otázkou jeho známosti a neznámosti. V mailu od Jana Grenadiera mi přistál třeba ten, který máte na následujícím snímku. U mne by se řadil mezi preferované, kdyby se realizoval... Pomník maršála Murata u Pruského Jílového však zůstal jen v modelu a já ani netuším, kde je uložen, či kdo jej vytvářel. Ví to někdo z vás?
Nerealizovaný model jezdeckého pomníku maršála Murata
  Loučit se s tématem monumentů ovšem nehodlám a důvody mám nejméně dva.
   Předně už mi leží v zásobníku dva docela obsáhlé příspěvky na toto téma (jeden se týká znovu bojiště u Chlumce a Přestanova, druhá pak ostrova Lobau na Dunaji).
   Druhým důvodem je téma samotné, které, jak se zdá, zakotvilo stejně jako další pomyslné rubriky o obrazech, muzeích, výtvarném umění s militární tematikou obecně, memoárech a knihách. Je to téma volné i široké a těším se i doufám, že o něm budu psát nejen já sám. Navíc muže přesahovat do mnoha témat i období jiných, o čemž by vás mohly jako inspirace přesvědčit dva málo známé pomníky z Paříže, které přikládám...
Dominique Larrey, vrchní chirurg císařské gardy, pžerd kostelem Val-de-Grace blízko Lucemburských zahrad
Můj oblíbenec, mušketýr d´Artagnan pod sochou Alexandra Dumase st. na náměstí s parkem hned u stanice metra Malesherbes
Přeji vám všem hezký den a děkuji za spolupráci...!

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Ohledně Larreyova pomníku si dovoluji neuctivě polemizovat: podle mě nestojí u Sorbonny, nýbrž až na nádvoří vojenské nemocnice Val de Grace = u spojnice bulvár Saint-Michel/bulvár du Pont-Royal?
MiŠ

jiri kovarik řekl(a)...

A máš pravdu, střelil jsem kozla o pár bloků dál..., už jsme to oparvil.

Martin Vavricek řekl(a)...

Dumasův pomník je také můj oblíbený :) Mimochodem narazil jsem na zajímavou informaci z filmového světa. Zatímco nová verze Tří mušketýrů se už pomalu dostává na plátna kin, na příští rok je plánována nová verze Bídníků v režii Toma Hoopera. který mě v poslední době potěšil minisérií John Adams a Královou řečí.

Theodor řekl(a)...

Mám radost z toho, že se ujal nápad s pomníky, i že se prosadili mí kandidáti (mohyla Míru, Myslivec od Náchoda 1866 a pomník u Křečhoře k vítězství u Kolína 1757). Spěchám tedy s dalším, podobným: Což takhle – až se tu dostatečně vydovádíme s knihami a filmy – uspořádat obdobnou čtenářskou soutěž vojenských pochodů? – Sám už bych měl několik kandidátů (každého odjinud), kteří by převálcovali cokoli, co se jim postaví do cesty.

Když jsem o tom tak přemýšlel, vyřadil bych však asi ze soutěže ty, které se staly státními hymnami, poněvadž ty by byly zvýhodněné.
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Tohle vůbec není špatný nápad, jen musím domyslet, jak je prezentovat, s videi je příliš velká práce, abych je vytvářel a vkládal. Možná prolinky na youtube, kde jich je většina, by to spravily. Tady bych to omezil ale výhradně na pochody do roku 1815 (to abych mohl uplatnit svoje favority v podobě Pochodu Šedých mušketýrů a Pochodu Černých mušketýrů). Osobně preferuji před napoleonskými pochody roajalistický Pochod Jindřicha IV. a Ich hatte einen Kamerad, což (to se ví málo), vzniklo v King´s German Legion někdy kolem 1810...

Theodor řekl(a)...

Vidím, že už mi začínáte brakovat moje kandidáty. :-) Nevadí, mám jich dost.

Také jsem myslel na odkazy na YouTube. Má to jen jednu nevýhodu: Po čase tam mohou být smazány a odkaz se stane prázdným. Kdyby existovalo trvalejší úložiště, bylo by to lepší.

Pokud jde o nějaké časové omezení, mohlo by se to udělat podobně jako v případě pomníků - rozdělit na dvě kategorie, soutěžní a "moderní". Otázkou zůstává, jakou zvolit hranici. Rok 1815 se mi zdá být zbytečně vzdálený. Uhodnete asi, zařazení jakého pochodu mezi "soutěžní" mi leží na srdci. Přimlouval bych se stanovit jako mez První, nebo Druhou světovou válku, tedy rok 1914, 1918, 1939, nebo 1945.
TG

jiri kovarik řekl(a)...

To bylo jen pár výstřelů od boku... Rok 1814 by asi šel, myslíte na Johanna Strausse otce, nejspíš... Škoda nedostat tam Radetzky Marsch, že, nebo Castaldo-Marsch. Dál ne, někdo by tam mohl cpát nazi pochody... Youtuby jdou stáhnout, smazat obraz a dát je možná jen jako mp3 (to nevím, jestli na blog jde), nebo jako video znovu na youtube bez obrázků, jen s titulky, pak by byly pod mou adresou a držely se tam tak dlouho, jako se bude držet blog...

Theodor řekl(a)...

Ano, také bych byl pro rok 1914. I když, přiznejme si, takový Panzerlied má něco do sebe: http://www.youtube.com/watch?v=8JDkdc246QQ Zatímco Faccetta nera je příliš salónní: http://www.youtube.com/watch?v=J_wVPwQwjxc

Rovněž nám tím pádem vypadnou pochody revoluční, čímž přicházíme o takové perly jako Pochod rudých námořníků: http://www.youtube.com/watch?v=J3C-jDnBQAc&feature=autoplay&list=PLE3EB4E1C2EC72D11&playnext=1 anebo Bandiera rossa: http://www.youtube.com/watch?v=BAO3-h0qtps&feature=related (pro opravdové tvrďáky je tu punková verze: http://www.youtube.com/watch?v=mLtZYjXFhxk&list=PLE3EB4E1C2EC72D11&index=5)

Ale dělejte, jak uznáte za vhodné. Ostatně, kdoví, zda by pro ty revoluční nebylo třeba zřídit zvláštní kategorii vedle vojenských. A taky čertví jaké fanoušky by to sem přilákalo, že ano.
TG

jiri kovarik řekl(a)...

No právě. Ne že bych se toho bál, jen vyhnout bych se tomu chtěl, pokud jde o německé druhoválečné. Revolučních jsem se za bolševika naposlouchal dost, Směr Praha dokonce povinně zpíval ve službě vojanské a ani Pochod amerických námořníků moc nemusím...

Theodor řekl(a)...

Máte pravdu. Píšu nyní už jen proto, že jsem zjistil, že jsem se překlepnul a poslal ODKAZ na jinou verzi Rudých námořníků, než jsem chtěl. Omlouvám se - za vzpomínky, které jsem tím nechtěně vytáhl z hlubin zapomnění. Správná byla tahle: http://www.youtube.com/watch?v=5ckAocEhJ8Y&list=PLE3EB4E1C2EC72D11&index=1
(No, ... nevím, jestli jsem to napravil.)

A taky bych měl dodat, že tentokrát jsem to - zcela mimořádně - nemyslel ironicky. Mně se všechny ty pochody opravdu líbí. Snad s výjimkou Faccetta nera, která je, jak jsem psal... Dnes, myslím, působí směšně.
TG