Knih s tematikou starších vojenských dějin u nás nevychází mnoho a takových, v nichž by se setkala historie napoleonská s tou, jež se dotýká i vojáků bývalé "širší vlasti", tedy habsburské monarchie, je jak šafránu. Luboš Taraba se svou publikací, příznačně nazvanou podle verše ze zlidovělé vojenské písničky "Byla bitva, byla tam u Solferina, teklo tam krve, krve po kolena", spojil oboje a navíc vkročil na pole hodně dlouho neorané, doslova býlím i pýrem ideologického nezájmu, datovaného od roku 1918, zarostlé. Napsal příběh války roku 1859 mezi sardinsko-piemontským královstvím a Francií Napoleona III. na jedné straně a rakouskou říší mladého Františka Josefa na straně druhé, což je konflikt, jenž sehrál rozhodující roli ve sjednocení Itálie a při zrodu Italského království. Tohle italské tažení (či druhá válka za italskou nezávislost), které skončilo prohrou rakouských zbraní a rakouského císaře, který se tu snažil osobně velet, připravilo vlast našich předků o Lombardii a bylo spjato s osudy tisíců mužů ze zemí koruny České, neboť od Montebella po Solferino bojovaly řada pluků, formovaných právě "u nás doma". Taraba (který už má za sebou Waterloo, Vídeňský kongres, či Divnou válku o prusko-francouzském konfliktu roku 1870) napsal Krve po kolena čtivě, přehledně i poutavě, což je vždy velké plus, navíc nosný text proložil graficky podbarvenými bloky s exkurzy k armádám, osobnostem i situacím a, opřen o literaturu německou, francouzskou i italskou, vypráví zajímavý příběh o námi zapomenuté válce, doslova patřící do edice nakladatelství Epocha, která se Zapomenuté války i jmenuje. Prvních padesát stránek uvede do hodně komplikované problematiky italských obrozeneckých snah i víc než cílevědomé diplomacie sardinsko-piemontského premiéra hraběte Cavoura, které mu notně komplikuje jeho spojenec Napoleon a víc než usnadňuje vídeňský dvůr, abychom se odtud nechali nést po stopách cest, jimiž dvakrát (1796 a 1800) táhla už vojska velkého strýce malého synovce (abychom s parafrází Victora Huga srovnali Napoleona I. a Napoleona III.).  |
| Napoleon III. u Solferina (Meissonier) |
Válka začala první rakouskou prohou a zastavením rakouského postupu Foreyem u Montebella, pokračovala přes Turbigo a Magentu či Melegnano a kulminovala u Solferina (v knize dosti podrobně rozfázovaného), které o výsledku války rozhodlo a kde se zrodila myšlenka Červeného kříže. Knihu doprovází řada ilustrací (škoda, že tu chybí právě Meissonierovo mistrovské Solferino, které pro doplnění přikládám) i bitevních schemat, kde by ovšem neškodila přehledná mapa celého operačního prostoru, nebo ještě lépe mapy pohybů hlavních kolon či uskupení, neboť někdy je těžké se v údolí Pádu a v alpském podhůří směrem k Veroně orientovat, i když řadu míst znáte s Bonapartových kampaní. Třeba to Taraba napraví v příští knize, což by (podle jeho zájmu soudě) mohla být italská válka roku 1848 s Custozou jako centrem pozornosti. Určitě bych se na ni těšil, jako jsem se těšil na tuto. Jak už bývá zvykem, prolink na vydavatele, nakladatelství Epocha, máte v nadpise článku, kdybyste zatoužili mít Krve po kolena ve své knihovně: rozhodně to není špatná investice
Luboš Taraba: Krve po kolena. Solferino 1859-zlom ve válkách o sjednocení Itálie. 315 str., mapy, ilustrace. Nakladatelství Epocha, Praha 2011. ISBN: 978-80-7425-062-0 EAN: 9788074250620
Žádné komentáře:
Okomentovat