Když jsem se začínal probojovávat knihou o bitvě u Cušimy (které je až na pár map, tabulek a spoustu práce s čištěním rukopisu i výběrem obrázků hotová), narazil jsem na jednu pozoruhodnou loď, původně čínskou a posléze japonskou, která sehrála dosti významnou roli v době, kdy japonské válečné loďstvo získávalo první bojové zkušenosti, tedy konkrétně v čínsko-japonské válce roku 1894. Tento zapomenutý a u nás pramálo známý konflikt vrcholil bitvou ústí řeky Ja-lu do Korejského zálivu a ona loď vedla čínskou flotu proti japonské. Tehdy to byl mastodont, který neměl na japonskéstraně sobě rovného, a přesto Japonci (na jejichž straně vedl jeden křižník i Heihačiró Tógó, budoucí „japonský Nelson“ a vítěz od Cušimy) zvítězili. Proč, to nechme na jindy, nebo do mé knihy Cušima, až vyjde, neboť tato bitva tvoří jednu kapitolu „ouverturové“ části dramatického příběhu, a věnujme se raději lodi, přesněji dvěma lodím, neboť šlo o plavidla sesterská, vybudovaná ve dvojici.
Technicky vzato se jedná o barbetové bitevní lodě, postavené pro Čínské císařství německou firmou Vulcan ve Štětíně, přičemž výchozí ideou byla pancéřová loď Sachsen. Hlavní výzbroj tvořily dvě diagonálně uspořádané pancéřové věže (jedna na boku vpředu víc, než druhá na opačné straně) v přední části lodí, každá s dvojicí dvanáctipalcových (305 mm) Kruppových děl, s malou věž se šestipalcovým dělem na přídi, jedním šestipalcovým dělem na zádi a po jednom na boku. Měly výtlak 7670 t, délku bezmála 94 metrů, silný pancéřový pás, dosahovaly rychlosti 15,4 uzlů a byly tím nejmohutnějším, co v asijských vodách v dané době plulo. První obrněnec nesl podle jedné provincie jméno Čching-jüan (Zhenyuan), druhý (jenž se lišil jen opačným uspořádáním hlavních věží) byl pokřtěn podle jedné osobnosti čínských dějin jako Ťing-jüan (Dingyuan). Obě lodi porážku v námořní bitvě přežily, Čching-jüan se však v únoru 1895 vzdala a po určité modernizaci byla pod jménem Činjen (Chinʼen, Chin Yen) zařazena do císařského námořnictva jako obrněnec pobřežní služby (řadová loď 2. třídy). V této roli se dokonce zúčastnila se i bitvy u Cušimy a sešrotována byla až roku 1914. Sesterská loď Ťing-Jüan se potopila v závěru japonsko-čínské války ve Wei-hai-wei.
Teď by měl příběh skončit, jenže právě tady začíná důvod, pro který tento článek píšu. Na počátku našeho století se totiž přístavní úřad ve Weihai za podpory průmyslové skupiny Weigao rozhodl postavit repliku 1:1 druhé z dvojice oněch obrněnců a jako důvod těmto subjektům stačila myšlenka na obnovu námořních tradic i připomínku jedné z epizod bohaté čínské historie. Dne 20. prosince 2003 stavba začal s příslovečnou čínskou rychlostí i pílí a dnes už je z Ťing-Jüan plovoucí námořní muzeu. Podrobnosti neznám, na evropských webech nejsou a těm čínským, velmi nesnadno vysunovatelným, zas nerozumím, na jednom s nich je ale obrazová reportáž tak výmluvná, že slov nepotřebuje a já většinu snímků přebírám, přičemž prolink k potěše sinologů vkládám do nadpisu.Jistěže, originál je originál, ale i tak vznikla možnost přenést se do éry lodí, z níž zbyly jen USS Olympia, Avrora či Mikasa…
Žádné komentáře:
Okomentovat