KRÁSA CÍSAŘSKÝCH ZBRANÍ (1. ČÁST)

Přítel Michal Šťovíček mi poslal unikátní materiál, který mě nadchl; věřím, že nadchne i mnohé z vás. Problém je jen v tom, že obsahuje tak veliké množství fotografií (každou lze zvětšit kliknutím), až je nutné dokumentaci rozdělit do dvou částí. Omlouvám se za to trochu zlomyslně, neboť věřím, že se na druhé (závěrečné?) pokračování budete těšit. A autorovi upřímně děkuji!

Michal Šťovíček
KRÁSA CÍSAŘSKÝCH ZBRANÍ

Mezi miliony chladných i palných zbraní armád všech dob, jejichž předpisové typy jsou všeobecně známy, bylo i mnoho zbraní vyráběných malosériově či přímo individuálně, na osobní objednávku. Jedná se o zbraně všestranně výjimečné, spojené s konkrétními jednotlivci nebo událostmi. Byly určeny jako dary nebo jako čestné zbraně. Tyto zbraně jsou často přímo šperkařskými výtvory vynikající zdobením a elegancí, určené zejména k reprezentaci, přitom pochopitelně plně funkční. Svědčí o dovednosti, estetickém cítění a umění tehdejších zbrojířů a zbrojířských dílen i o vkusu jejich zákazníků.
Napoleonská Francie v tomto směru pochopitelně nebyla výjimkou. Vzhledem k výjimečnosti těchto zbraní z napoleonských válek se jich docela značný počet zachoval do dnešní doby, neboť až na výjimky tvořily součást rodinného dědictví, ne-li přímo pokladu, a pokud se jich kdy potomci obdarovaného museli či hodlali vzdát, objevují se dnes porůznu buď v muzeích, nebo na renomovaných aukcích, kde dosahují astronomických částek. Nepatrný zlomek tohoto počtu bych rád ve stručnosti představil, pro stručnost bez technických popisů.
Mluvíme-li o exkluzivních zbraních Prvního císařství, je nutno zmínit jejich hlavního výrobce, jímž byl nejuznávanější puškař Francie Nicolas-Noel Boutet (1761-1833). Talent i řemeslo zdědil po otci. Byl činný již od r. 1788, kdy se výhodně oženil s dcerou osobního králova puškaře a byl jmenován řádným královským puškařem (arquebusier ordinaire du Roy). Dal se do služeb revoluce, jíž se na rozdíl od jiných dvorních umělců velmi hodil, takže byl již r. 1792 jmenován ředitelem a „uměleckým vedoucím“ versailleské puškařské manufaktury (Directeur-artiste de la Manufacture de carabines de Versailles). Direktorium jej v listopadu 1798 jmenovalo generálním ředitelem všech francouzských zbrojních manufaktur a zbrojních opraven (Directeur général des Manufactures d´Armes et Ateliers de réparation de France). Již od následujícího měsíce se Boutet začal věnovat výhradně vedení zbrojní manufaktury ve Versailles, která za císařství dosáhla přímo evropské proslulosti. V období od zrušení všech vyznamenání za Revoluce do založení řádu Čestné legie vyráběla manufaktura malosériově čestné zbraně, udělované s příslušným věnováním bojovníkům všech hodností za jejich hrdinské činy. Postupně Boutetem řízená císařská manufaktura ve Versailles již začala vyrábět téměř výhradně jednotlivé kusy, přičemž Boutet se i jako ředitel na návrzích a výrobě bezprostředně podílel. Pro Napoleona vyrobila řadu unikátních a drahocenných chladných i palných zbraní, jimiž císař obdarovával významné osobnosti kolem sebe i v zahraničí, a vyráběla stejně honosné zbraně na přímé objednávky Napoleonových maršálů a generálů i jiných patřičně movitých jedinců. Na těchto zbraních se totiž nešetřilo intarzováním ušlechtilými materiály včetně stříbra, slonoviny a zlata/zlacení, přičemž funkčnost, reálná použitelnost a špičková střelecká či šermířská kvalita těchto šperků neutrpěly ani v nejmenším. Vzhledem k individuální výzdobě a/nebo věnování je každý kus unikátem.
Po Napoleonově pádu Boutetova hvězda rázem zhasla. I když přešel do služeb Bourbonů a manufakturu ještě krátce udržel, společenská a ekonomická situace jeho umění již nepřála. Zůstal bez pracovních vyhlídek a roku 1833 dožil jako obyčejný řemeslník. V době konjunktury, tj. od roku 1800 do r. 1818 vyrobila jím řízená císařská a později královská manufaktura 145 659 zbraní.
Typické a na první pohled snadno rozeznatelné jsou zejména jeho pistole, jejichž tvar dovedl k estetické dokonalosti, díky čemuž jej dnes odborníci často nazývají „architektem palné zbraně.“ Následující obrázky snad sdostatek svědčí o Boutetově estetickém cítění a dokonalosti provedení. Všechny vyobrazené zbraně pocházejí z Boutetovy versailleské manufaktury, není-li uvedeno jinak.

Čestná šavle, dar Prvního konzula plukovníku pěších myslivců, pozdějšímu brigádnímu generálovi Jerôme Soulèsovi. Model je vyšperkovaná typizovaná šavle husarských důstojníků za Konzulátu

Čestná šavle pro vyšší důstojníky z doby Konzulátu. Šavlí tohoto modelu, vycházejícího z jiného typu husarské důstojnické šavle, bylo vyrobeno relativně hodně, liší se pouze motivy zdobení a pochopitelně věnováním.

Jiný typizovaný model darovací nebo zakázkové šavle z doby Konzulátu pro vysoké důstojníky a generály - model Vendémiaire An XII.

Čestná šavle vycházející z jednoho z mnoha typů šavle jízdních myslivců, dar Direktoria generálu Vandammovi.

Šavle vycházející z modelu pro revoluční reprezentanty lidu 1792-1793, dar generála Bonaparta svému pobočníkovi Marmontovi po bitvě u Lodi.Čestná šavle, odměnou za 18.-19. brumaire 1799 s věnováním na čepeli „Journée de Saint-Cloud 19 brumaire An VIII“. Tvarem záštitného „oblouku“ neodpovídá žádné předpisové šavli, jde o volnou fantazii.

Jedna z osobních šavlí Prvního konzula (podle standardního modelu Vendémiaire An XII).

Bonapartova šavle z bitvy u Marenga. Bitva tento druh šavle zpopularizovala - viz níže. Napoleon ji později daroval svému bratrovi Jerômovi a zůstala v rodě do dnešní doby. Když šla v r. 2007 do aukce, jeden ze vzdálenějších příbuzných Bonapartů ji pro rodinu zachránil za roztomilou sumičku 4 200 000 EUR.

Kord Prvního konzula, tzv. „anglický perlový“ typMeč Prvního konzulaBonapartův kord člena Institutu

Napoleonův korunovační kord (jaspisy, želvovina, zlato...)

Napoleonův kord, který měl císař po boku v bitvě u Slavkova (výjimečně není od Bouteta, nýbrž od zlatnického mistra Biennaise)

Napoleonova osobní takzvaná „šavle císařů“, s motivy a vyrytými jmény římských císařů na čepeli, v „rámové“ pochvě = bez kovové/dřevěné výplně - kvůli odlehčení a zlevnění výroby (což asi v tomto případě nebylo potřeba...)Kord Josepha Bonaparta

Šavle maršála Lannese. Tohoto tehdy oblíbeného typu darovací šavle „à la Marengo“ (viz výše) bylo vyrobeno více kusů, viz další ukázka.

Téměř identickou nosil např. i maršál Masséna.

Šavle maršála Bessièrese, vycházející samozřejmě z předpisového modelu pro jízdní gardu

Kord maršála Bernadotta (záštitná příčka ulomena)

příště pokračování...

Summary: Part one of the article by Michal Stovicek about beauty of napoleonic arms and "armes d´honneur" with many exemples.