Kolega Elbl mi před nějakým časem poslal text rekrutské či vojenské písně z roku 1806, kterou objevil, a já pokládám text za natolik kuriozní i zajímavý, že ji rád přetiskuji i s jeho úvodem. Může být z doby kolem Slavkova i z léta následujícího roku, kdy se schylovalo k válce Francie s Pruskem, která, jak známo, dopadla pro pruského krále katastrofálně a rozhody o ní už paralelní bitvy u Jeny (k níž se vztahuje i přiložené Detaillovo plátno Victoire a Iéna) a Auerstedtu. Nápěv se, bohužel, nedochoval.Zasílám Vám malý, ale domnívám se, že zajímavý případný příspěvek na Váš web. Jedná se o jarmareční píseň moravského rekruta z roku 1806, kterou později vytiskla Ripplova tiskárna v Jihlavě. Objevil jsem ji při pátrání po stopách Bernadottova pobytu v Jihlavě v roce 1805. Píseň je uložena v archivu jihlavského muzea Vysočiny.
Nová píseň o Francouzích
Jaká to novina, bratři milí,
od severní strany té hodiny,
Francouzi se svou celou silou
do Pruska spěchají, až se třesou.
Ty mají munici na dvě strany,
červené obleky premovaný,
veliké jich tábory
do Pruska se ženou i na koráby.
Vítězové páni generáli
v Sasích se před králem meldovali,
on jim hned ukázal cestu,
kady do Berlína vede k městu.
Snad nechce pruský král ani míti,
že ho chce pán Francouz navštíviti,
žádá moje milé pány,
poshovte, až svolám jen moje lidi.
Moji lidé v poli jedí chleba,
bude ho pro hosté tuze třeba,
na Francouzi dlouho nepočkáme,
co jen pruské tolary spočítáme.
Postavil pruský král mnoho lidu,
blíž města Berlína do svých klidu,
pak statečně obě strany,
tři hodiny stále bojovali.
Komu Bůh vítězství chce popřáti,
tomu se má sláva věnovati,
Milost Královská se diví,
jak jsou Francouzové hodné lidi.
Moc chleba nejedí,
jenom víno a pak maso uzený,
klobásy nebo salámy, tak jsou Francouzi na hody.
Jestli se skrz Prusy prosekají,
pak se až do Dánska podívají,
na ten Dipol do pevnosti,
to Francie žádá bez milosti.
Když ze své otčiny odcházeli,
ach, jak jich přátelé zprovázeli,
jděte dítky s jménem Krista,
Francouz jest katolík dozahista.
Kvéry na dvú strany dlouhé špice,
federpuš pasován s věnci,
malá chasa jen se směje,
diví se celý svět, co se děje.
Rakouský vojáci jedou z Brna
na zemské hranice do logru,
bude-li chtět někdo nám škoditi,
mají ho s kanony zastaviti.
Dobře se rodiče tady mějte,
jen na nás s modlitbou zpomínejte,
my musíme na hranice,
zastávat tam svoji vlast a věrné srdce.
S Bohem Moravěnko roztomilá!
S Bohem má milenko vždy upřímná!
Pošli aspoň jedno psaní
za mou věrnou lásku a milování!
Žádné komentáře:
Okomentovat