Mistr Karel Maria Toman, na nějž jsem v tomto blogu už vzpomínal, mi spolu se srdcem otevřel i svou knihovnu a já objevoval věci, které by šly jinak mimo mne. Dík jemu mi bylo dáno číst memoáry vojáků z napoleonských válek, o nichž jsem předtím ani netušil, že existují, a ježto mě častoval svými oblíbenci, dostával jsem do rukou četbu víc než dobrou. Bylo to v době, kdy jsem uvažoval nad tím, zda si troufnout napsat knihu o Napoleonově ruském tažení roku 1812, a po letech přiznávám, že bez toho, co mi půjčoval, by to nešlo! Mezi jinými svazky mi do ruky strčil i nepříliš objemnou knihu s poetickým názvem Des krieges Grauen und das lebens Luft (Hrůzy války a života vzduch by zněl trochu toporný překlad), a když z mé tváře vyčetl, že stran autora netuším, o koho jde, dodal pár slov o vojenském kreslíři, co táhl s armádním sborem italského vicekrále Eugena de Beauharnais do Ruska, kde skicoval a později podle těchto skic maloval (v ukázce jsou plátna zachycující prostor bitev u Borodina/Moskvy a Smolenska) .Vzpomínky Albrechta Adama (1786-1862), mnichovského rodáka a talentovaného autodidakta, zahrnují dvě válečná tažení, dunajské roku 1809 a ruské roku 1812. Adam obě prožil jako válečný kreslíř, v prvním případě u bavorsk
ého sboru, jemuž velel maršál Lefebvre; tehdy se stal hlavně svědkem bojů v oblasti Abensbergu. Pak jej vzal do svých služeb Napoleonův adoptivní syn Eugène de Beauharnais, s nímž Adam vyrazil na tažení do Ruska jako kreslíř V. armádního sboru, a skicáky zaplnily stovka kreseb bojů, žánrových scén, krajiny i osob, vesměs výtvarných děl, jejichž dokumentární hodnota je nesmírná a kterým se vyrovnají, pokud jde o ruské tažení, jen stejně proslulé kresby württemberského dělostřeleckého důstojníka Fabera du Faur (ukázkou je pár z celkem 83 litografií žánrových scén, mj. z boje o Velkou redutu, zachycují např. smrt generála Caulaincourta). Adam měl ovšem štěstí, na cestu zpět vyrazil krátce po požáru Moskvy. Největším hrůzám ústupu a nejprudší ruské zimě unikl; už 5. listopadu totiž překročil v Tylži Němen, čímž z Ruska vyvázl. Do napoleonských válek pak už nevytáhl (byť namaloval roku 1815 plátno
, zobrajující rakouský generální štáb) , přesto je ztvárňoval celý život a o zákazníky neměl nouzi: kromě Eugèna de Beauharnais u něj objednávali württemberský král, vévoda Holstein-Augustenburg, kníže Wrede, bavorský král Ludvík, car Mikuláš i císař František Josef …Z tažení roku 1809 namaloval Adam i monumentální plátna bojů u nichž většinou nebyl, zejména boje v Alpách (Bitvu v soutěsce Lueg a hlavně „Rakouské Thermopyly“, tj. Henschelovu obranu tvrze Malborghet; jejich reprodukci a článek k tomuto střetnutí jsem dal na blog před pár měsíci). Ve dvaašede
sáti vyrazil Adam na bojiště znovu, tentokrát na pozvání polního maršála Václava Radeckého z Radče; tehdy prošel místa bitev u Volty, Custozzy, Santa Lucie a Vicenzy. Jeho pravděpodobně nejznámějším obrazem se stal jezdecký portrét maršála Radeckého. Adam zemřel 28. srpna 1862; obrazy, které namaloval, najdete především ve Vídni, Mnichově a Petrohradě.Výňatek z jeho vzpomínek jsem přeložil v V. díle Napoleonových tažení (nazvaných Ať žije císař!); toto je jeden odstavec z nich, který zachycuje boje u Ostrovna:
"Boj v onom nehostinném lese trval s proměnlivým štěstím dlouhou d
obu, až konečně Rusové, vytlačení z lesa, začali ustupovat a část velké silnice se uvolnila pro náš postup. O tom, že by se tím rozhodla bitva, ale nemohlo být řeči, neboť terén tvořily až k Vitebsku výšiny, údolí, rokle a lesy, což vše Rusům skýtalo příležitost k zaujetí výhodného postavení a současně ukrývalo protivníka před našima očima. Stálo mnoho úsilí pokaždé je z takového postavení vyhnat a o každý další krok se tvrdě bojovalo. Boj sílil a slábnul už víc jak čtrnáct hodin, když se Eugène a Murat ocitli na výšině, z níž měli konečně otevřený a nekrytý výhled na další pevné postavení, jež nepřítel zaujal. Bitva ustrnula a den se rychle chýlil ke konci, když tu náhle zazněl daleko za námi silný křik, který se k nám čím dál víc blížil. Objevil se Napoleon a vojáci mu provolávali obvyklé „Vive l´ Empereur!“. Eugène i Murat mu vyjeli naproti a všichni tři se společně rozjeli na vyvýšeninu. Napoleon pozoroval nepřátelské postavení a vydával dispozice k novému útoku. Nechal si zavolat generála d'Anthouarda, velitele dělostřelectva IV. sboru, a poručil, aby všechna použitelná děla popojela kupředu. Rozkaz byl proveden neuvěřitelně rychle. Bylo impozantní sledovat z výšiny, jak se třicet a
ž čtyřicet děl se všemi kolesnami a veškerým příslušenstvím řítí vpřed a kterak se jízdní dělostřelci valí z údolní roviny vzhůru. S příchodem noci se rozvinula zuřivá dělostřelba, která přinesla očekávaný výsledek. Rusové povolili a stáhli se zpátky do lesa, k němuž se jejich obranná linie přimykala. Spali jsme na bojišti, Murat a Eugène ve špinavém domě, Napoleon pod svým stanem." Autodidakt Albrecht Adam byl prvním z neuvěřitelně početné malířské rodiny Adamů, čítající čtyři syny (dva válečné malíře, jednoho malíře zvířat a jednoho grafika) a několik vnuků (Emil proslul jako malíř koní a dostihů, Julius jako „Katzenmaler“, malíř koček, Richard kreslil na frontě první světové války, zejména roku 1915 u armády generála Böhma-Ermolliho).
Summary: An article about a German painter of battles Albrecht Adam. Most of Adam's subsequent works deal with Napoleon's Russian campaign, in which he participated under Eugene de Beauharnais. Among other works, he painted a diary of the campaign in 83 scenes and a wrote very interresting memoirs Des krieges Grauen und das lebens Luft.
Žádné komentáře:
Okomentovat