neděle 2. prosince 2012

SLAVKOV PO DVĚ STĚ SEDMÉ

Když těchto pár řádků začínám psát, blíží se ručičky hodinek zvolna k magickému času.
Za pár minut ukáží 07:29:59.
Čas chvile, od které právě uplyne dvě stě sedm let.
Je neděle 2. prosince 2012.
Okamžik, kdy se před dvě stě sedmi lety (i když tehdy bylo pondělí) vyhouplo nad Pratecké výšiny slunce, které pak vstoupilo do legend.
Včera, v předvečer onoho 207. výročí, proběhla pod Santonem mezi Rohlenkou a Tvarožnou  bitevní ukázka, která toto výročí už tradičně připomíná. Místa, kde kdysi bojovalo levé Napoleonovo křídlo, Muratovo záložní jezdectvo a pěšáci maršála Lannese, s pravým křídlem spojeneckým, jezdci Johanna Liechtensteina, gardou velkoknížete Konstantina Pavloviče a předvojem knížete Bagrationa, znovu zahalil dým černého prachu, zarachotily tu křesadlové pušky, zaduněla děla, ozval se křik a vítězné fanfáry Marche d´Austerlitz, Slavkovského pochodu.
Na devět stovek lidí v dobových uniformách, k tomu šest desítek koní a patnáct děl rekonstruovalo scénu ze závěrečné fáze bitvy, útok vítězících a téměř vítězných Francouzů I. armádního sboru maršála Bernadotta na poražené a přesto vzdorující Rusy i Rakušany, tlačené, pokud jde o historické reálie, z Prateckého kopce do údolí Rousínovky. Tři císařové pod Santonem včera chyběli, zato se zápolení podle dobových pravidel i předpisů, s maximální autentičností při zachování co největší bezpečnosti, účastnili nejen Češi a Moravané, ale i Slováci a hosté z Polska, Rakouska, Německa, Francie, Belgie, Itálie, Maďarska, Ruska i Rumunska.
Tihle všichni se upsali posedlosti, pro mnohé těžko pochopitelné a anglicky nazývané re-enactement, oživování, v tomto případě vojenské historie, což je hodně náročné hobby, do nějž musíte investovat spoustu prostředků finančních, umu, ochoty cvičit i hrát, nesmírně času, přičemž z toho všeho neplyne finanční zisk, neboť se aktéři sjedou za stravu, střechou nad hlavou a něco nákladů cestovného. Pak pochodují, útočí, brání se, střílejí, promrzlí i zpocení, čistí stejnokroje od bláta i křesadlovky zanesené výstřely, hřebelcují koně a vypadají šťastně, protože vidí diváky, kteří jim dají najevo obdiv, a protože jsou spolu, mezi stejnými blázny jako oni. Znám jich hodně a vím dobře, že tohle všechno dělají s pokorou i úctou k historii, do níž skrze svoje uniformy vstupují, se znalostmi dobových předpisů a dovednostmi dávných soldátů, mnozí navíc s vědomostmi, jimiž by zahanbili nejednoho profesionální historika, pokud by na pole jejich znalostí vstoupil. To, co předvádějí, dělají navíc s úctou ke svým dvě století starým vzorů, k jejich činům, hrdinství i obětem. S pietou, které je v nich asi víc než v mnoha z těch, jimž diplomatický protokol ukládá pokládání věnců za státnickou povinnost. I tihle vojáci ostatně budou dnes pokládat u Mohyly míru věnce...
Nic z toho nedělaji, aby obdivovali válku a mordování, jak si občas nějaký osel v novinách myslí, a určitě je v nich víc pochopení hrůz války, utrpení i pacifismu.... 
Včera se na bojující usmálo počasí, jaké deset let, co tam jezdím, nepamatuji, nebe bylo často modré a i slunce se přišlo na vojáky tří císařů podívat. Přijel diplomatický zástupce Francouzské republiky a generální konzul Ruska, na začátku se děkovalo sponzorům, bez nichž by něco podobného dělat nešlo, já ale chci poděkovat těm, na které se dívali diváci... Obdivuji vás, chlapi, i vy holky markytánky, byť se držíte v za svými mužskými v pozadí, někdy i s dětmi. Děkuji, že jste, a přeji vám i sobě, ať v nás tahle vášeň nezestárne...
P.S.: Dodatkově přikládám dnes (v pondělí) tři z několika snímků z nedělní pietní vzpomínky, které mi právě poslal kamarád a věrný přispěvatel blogu Míla Kolomazník. Zde jsou:



4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Akce byla úžasná, ostatně jako vždy.
Lze někde dohledat seznam zúčastněných jednotek? Přece jen vágní popis "tři francouzské pluky" příliš nenaplní zvědavou duši amatérského nadšence.
Díky

Jiri Kovarik řekl(a)...

Seznam jednotek mám např. já.
Napište mi na blogovou kontaktní adresu napoleonknihy@volny.cz, já ho pošlu...

www.historickeprapory.cz řekl(a)...

Jako přímý účastník akce oceňuji Jiří tento tvůj příspěvěk a to poděkování opravdu potěší. Myslím si, že jako účastníci děláme pro diváky maximum a ukázka se líbila jak nám tak doufám, že i návstěvníkům.

Anonymní řekl(a)...

Letos jsem u Slavkova nebyl, ale mé dojmy z minula jsou naprosto totožné s příspěvkem JK i komentáři - všichni "re-enactmen" si zaslouží jen chválu a úctu. O to víc mě zklamal dvoudílný "dokument" Mýty a fakta historie: Austerlitz, kde právě "re-enactmen" byli podle mě to jediné, co stálo za shlédnutí.
MiŠ