středa 23. listopadu 2011

TŘI MUŠKETÝŘI PODLE RICHARDA LESTERA

Michel York, Lesterův d´Artagnan
Nedlouho nato, co jsem (15. listopadu t.r.) udělil Prix Merde nedávno s halasem uvedému Andersonovu filmu The Three Musketeers 3D, se mi na kontakt pro tento blog (napoleonknihy@volny.cz) ozval pan Martin Vavříček a my se rychle dohodli na tématu následujícího příspěvku, za který mu ze srdce děkuji. Týká se dvoudílného filmového zpracování literární předlohy A. Dumase st., jednoho ze dvou (podle mého subjektivního názoru) nejlepších, jaké kdy vznikly. "Recenze" snímku ze sedmdesátých let minulého století, a jeho pamětnické příblížení je dobrým kontrapunktem k dialektice protikladů "skvělé- prachbídné", tedy Lester-Anderson. Tím spíše, že nedávno si na Lesterovy Tři mušketýry a Čtyři mušketýry vzpomněla i ČT1 a po dvě soboty je zařadila do (bohužel jen) odpoledního vysílání. Kdo nemá a propásl vysílací čas, ten si je ostatně může nazit na movie-library (prolink vkládám do nadpisu) 

TŘI MUŠKETÝŘI PODLE RICHARDA LESTERA
Martin Vavříček
Jeden za všechny, všichni za jednoho tak, jak to má být...
Dobrý scénář, výborní herci, skvělá hudba a mnoho nezapomenutelných scén. To jsou ingredience, která má mít každý dobrý film. Richardu Lesterovi se podařilo před 40 lety namíchat tyto přísady brilantní způsobem a mělo by to být dáno dalším tvůrcům, jeho vzor hodný následování. Tento recept bohužel nenašel u dalších generací tvůrců pochopení. Každý další tvůrce si mušketýry přizpůsobuje obrazu svému, děj příběhu mění, a tak vznikají snímky, které nelze ani v nejmenším porovnávat s Lesterovou verzí. Pouze Borderieho verze s Gérardem Barrayem v hlavní roli se může směle postavit na stupeň nejvyšší vedle té Lesterovy. Borderie však své dva filmy o mušketýrech natočil již v roce 1961 čili před rovnými 50 lety. Nezbývá nám než čekat až se objeví tvůrce, který zkrotí své ego a ponechá příběhu tu osobitou krásu, šarm a eleganci, kterou mu kdysi vtiskl Alexandre Dumas st. Do té doby se kochejme starými osvědčenými zpracováními a třeba právě tou Lesterovou.
D´Artagnan a světák-abbé rytíř d´Herblay, alias Aramis
 Nejprve si povězme něco o tvůrcích. Režie se ujal Richard Lester, který v té době měl za sebou především dva beatlesovské filmy, Perný den a Help!, nebo snímek inspirovaný slavným románem Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku. Herecké obsazení „mušketýrů“ obstarala plejáda vynikajících herců. Michael York (d’Artagnan), Oliver Reed (Athos), Richard Chamberlain (Aramis), Frank Finley (Porthos), Raquel Welch (Constance), Charlton Heston (Richelieu), Faye Dunaway (Milady), Christopher Lee (Rochefort), Jean-Pierre Cassel (král Ludvík XIII.), Geraldine Chaplin (královna Anna). Ve výčtu tvůrců je třeba připomenout i Michela Legranda, jehož hudební doprovod skvěle dokresluje atmosféru filmu podobně jako hudba Ennia Morriconeho u legendárního westernu Tenkrát na západě.
Jeho Emince a milady de Winter, Athosova ex...
 Děj je notoricky známý a není ho třeba popisovat příliš do detailů. Připomeňme si jen základní dějovou linii a některé povedené scény. Již úvodní scéna, kdy se v titulcích běží záběr na d´Artagnana šermujícího s otcem a na pozadí hraje dynamická hudba, do diváka pumpuje napětí od prvního okamžiku. Následuje klasický průběh. D’Artagnanův příchod do Paříže, souboj s Rochefortem, souboj s mušketýry a první setkání s Constance. Děj posléze pokračuje setkáním královny s lordem Buckinghamem, od něhož se pak odvíjí zapeklitý problém s přívěsky. Tady dává Lester prostor vynikajícímu Spiku Milliganovi, který ztvárňuje pana Bonacieuxe jako velice komickou figurku. Vetchý stařec a jeho krásná manželka Constance v podání Raquel Welch tvoří úžasně nesourodou dvojici. Vrcholem je okamžik, kdy Constance prohlásí před královnou, že ví o odvážném a spolehlivém muži, který by pro ni udělal cokoli a podnikne tedy i cestu do Anglie, bude-li 
George Villiers, první vévoda z Buckinghamu, jako kdyby vyšel z Rubensova portrétu
třeba. Divák očekává, že se obrátí na hlavního hrdinu, ale kdepak, v záběru se objeví seschlý Bonacieux. Úkolu se později ujme d´Artagnan doprovázen svými přáteli a sluhou Planchetem. To je taktéž postava, které dal Lester dostatečný prostor, aby nezapadla a občas odlehčila napětí. Roy Kinnear se této úlohy zhostil skvěle a napodobil tak své francouzské předchůdce, Bourvila v Hunebelleho verzi z roku 1953 a Jeana Carmeta v Borderieho verzi z roku 1961. Lesterova režie je energická, děj má spád, ale vždy je čas na nějaké odlehčení. Kupříkladu ve chvíli, kdy Milady láká d´Artagnana do svých spárů a divák očekává, že mu každou chvíli půjde o život, zatáhne komorná dArtagnana do své komůrky a první, co statečný dobyvatel učiní, zatřese rozvrzaným lůžkem, aby vyzkoušel pevnost postele. Dobrodružství především! A v jakékoli podobě! Lester dbá detailů a čas od času přidá nějakou perličku, která ději dodá trochu lehkosti. Je to třeba, neboť samotný příběh pojímá často vážně na rozdíl od Borderieho, jehož provedení je velice lehké a působí svěžím dojmem. V Lesterově verzi je divák udržován v napětí po celou dobu a nemůže si být jist, zda přijde scéna jako z psychologického dramatu (Athos vypráví o své minulosti) či zda v následující scéně bude nějaké odlehčující vložka. Celý příběh pak vrcholí v klášteře. Constance umírá rukou Milady, leží ve své cele a přichází d´Artagnan. Yorkovi stačí pohled v dáli a Legrandova hudba už napoví, jaké emoce v něm 
Hrabě de Rochefort, padouch a šlechtic každým coulem
odehrávají a jak jeho hněv stoupá. D´Artagnan vychází před klášter, hudba se ztiší, spatří Rocheforta, vykřikne: „Ty vrahu!“ a vrhne se bezhlavě na něj. Tomu se říká režie pane Andersone. Geniální řešení bývají ty nejjednodušší. Jeden výraz v obličeji, trochu hudby a dvě slova. To naprosto stačí a není třeba různých efektů. Nadčasovosti nelze dosáhnout jen za pomocí desítek milionů dolarů a bombastických scén. Je především potřeba těch několik ingrediencí, které byli jmenováni v úvodu. Dobrý scénář, výborní herci, skvělá hudba.
Pan Bonacieux, kterého Jeho Eminence právě nazvala přítelem...
Jak již bylo naznačeno v úvodu, ty nejlepší filmové verze už mají za sebou 40 resp. 50 let existence. Borderieho zpracování se skvělým Gérardem Barrayem z roku 1961 je plná humoru, lehkosti a bezstarostnosti. Barray ztělesnil d’Artagnana neopakovatelným způsobem, nebojím se říci, že nejlépe ze všech dosavadních představitelů. Lesterova podoba mušketýrů je živočišnější, někdy syrovější, ale stejně skvělá. Oba snímky lze řadit do zlatého fondu dobrodružného žánru. Za připomenutí stojí i klasik 
Jedna ze skvělých scén, Athosův souboj na cestě za přívěsky...
francouzského filmu André Hunebelle, který vedle Hrbáče či Fantomase natočil dvě verze mušketýrů. Jednak zmiňovanou verzi z roku 1953 a jednak parodii z dílny Les Charlorts pod názvem Čtyři sluhové a čtyři mušketýři, na níž navazoval druhý díl pod názvem Čtyři sluhové a kardinál. Tato parodie vznikla v téměř současně s Lesterovými mušketýři. Od té doby, zejména v posledních 20 letech, vznikají snímky, které příběh různě deformují. Vzpomeňme na Herekovu verzi z roku 1993. Osobně ji řadím po bok filmů s Les Charlots nebo parodie na Robina Hooda z dílny Mela Brookse. V oblasti komediálního žánru snese celkem přísná měřítka, ale jako klasické zpracování nikoli. Z dalších snímků jmenujme ještě tři. D´Artagnanovu dcera z roku 1994 v hlavní roli s Phillipem Noiretem a Sophii Marceau, Mušketýra z roku 2001 a konečně Andersonovu verzi z letošního roku. Každá z těchto verzí se více či méně oprostila od zaběhnutého příběhu, šla si svou cestou, ale bylo to spíše ke škodě než k užitku.
Paní Bonacieuxová, která si věru zaslouží lepšího muže než je její choť!
V souvislosti s jednotlivými zpracováními jsem zapátral po věku přestavitelů jednotlivých rolí. Přimělo mě k tomu obsazení Logana Lermana do Andersonovy verze. Oproti svým předchůdcům působí dost nevyspěle. Lermanovi bylo v době natáčení 18 let. Můj názor je, že dobrodružné filmy jeho naturelu sedí, ale do této role byl obsazen o deset let dříve než by bylo třeba. Pro porovnání Chrisi ODonnelovi (Tři mušketýři, 1993) bylo v době natáčení 23 let, Michaelu Yorkovi (Tři mušketýři, 1973) bylo 29 let, Gerardu Barrayovi (Tři mušketýři, 1961) 30 let, Georgesi Marchalovi (Tři mušketýři, 1953) 33 let. V nepatrně vyšším věku si dArtagnana zahrál Jean Valmont (Čtyři sluhové a mušketýři, 1974), bylo mu 38 let. Stejně starý či mladý byl i Douglas Fairbanks ve Třech mušketýrech z roku 1921. Fairbanks byl jako zrozený pro dobrodružství, 
Tanec Merlaison, z Dumase jak vystřižený
zahrál si rovněž v Hraběti Monte Christo a v Robinu Hoodovi. Podobně univerzální byl i Richard Lester, který má ve své filmografii i Robina a Marianu, kde hlavní postavy již ve zralém věku ztvárnili Sean Connery a Audrey Hepburn. Za tu odvahu patří Richardovi velký dík. André Hunebelle točil dobrodužné filmy, Bernard Borderie má na své kontě kromě mušketýrů také Rytíře Pardaillana či Angeliku, avšak takový Paul W.S. Anderson se věnuje převážně žánru sci-fi. Je to velký rozdíl v zaměření a na výsledku je to znát. Proto můžeme jen doufat, že dnešní tvůrci jednoho dne natočí třeba i moderní pojetí tohoto příběhu ale takové, která můžeme řadit vedle Tří mušketýrů, které natočil Richard Lester a kterým se diváci vrací už čtyři desítky let. 
A trailer na závěr... Stačí na něj dvakrát kliknout, abyste se přenesli do youtube a mohli jej sledovat v plném rozlišení...

12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pane Vavříčku, děkuji velice za komplexní a výstižné zhodnocení jednoho z mých nejoblíbenějších filmů!
K závěrečným odstavcům si dovoluji přidat jednu mou rovněž oblíbenou verzi, kterou možná mladší generace nezná, která také přidává některé reálie mimo dobu, ale na rozdíl od všech pozdějších verzí hýří vtipem = němou grotesku "tři mušketýři" Maxe Lindera z r. 1922. Malé t proto, že Max Linder měl tolik poctivosti a současně duchaplnosti, že jména Dumasových postav pozměnil tak, aby předlohu pouze evokovala: film nenazval "The three musketeers" nýbrž "The three must-get-theres", d´Artagnana překřtil na Dart-in-Again, jeho kamarády mušketýry na zvířata Walrus, Octopus, Porpoise, z Rocheforta je samozřejmě Roquefort atd. Mezi kordy a mušketami tam spatříte psací stroj, telefon, motospojku, kamion, hororově ošklivou královnu Annu... Ale film podobně jako později Les Charlots nepředstírá žádnou vážnost a tím pobaví mnohem víc než četné vážně se tvářící upachtěné současné paskvily. A páně Andersonovy stroje budoucnosti v 17. století jsou tak jen "obšlehnutý", již 90 let starý nápad!
MiŠ

Jiří Kovařík řekl(a)...

MiŠ nadhodil to, co v komentářích, zasílaných Theodorem a mých odpovědích k poslední (3D) verzi laureáta Prix Merde zaznělo jen mezi řádky. Tady, ve ztvárnění, posunu a rozvinutí, totiž tkví rozdíl mezi kumštem a patlalstvím za hranicí vkusu. Základem je míra úcty, obdivu a možná lásky k předloze, v tomto případě k Dumasově knize, před níž netřeba padat na kolena. Pak mohou vzniknout filmy, jaké natočili Max Linder nebo Les Charlots, a budou dobré, ba i skvělé. Andersonův film už ve scénáři či záměru nic podobného nemá a skoro by se dalo říci, že samo východisko je hloupě urážlivé, přičemž ona na pózu povýšená hloupost představuje hlavní výsledek jakož i konečný efekt. Na tom nic nezmění reklama, či výkřiky o přiblížení díla mladému divákovi, generaci, atd.

Martin Vavricek řekl(a)...

MiŠ: Verzi Maxe Lindera jsem dosud neviděl, ale co nejdřív to napravím. Z Vašeho popisu to zní velice zajímavě.

JK: Naprosto souhlasím. Ještě bych dodal, že tvůrce potřebuje taky trochu zápalu pro dané téma. Vzpomeňme na Kubrickova Napoleona. V souvislosti s tím jsem si vzpoměl, že před časem Liam Neeson odmítl hlavní roli ve Spielbergově Lincolnovi s tím, že se obává, že Lincoln bude pro Spielberga to co pro Kubricka Napoleon. Neeson se prý také považoval za příliš starého na roli Lincolna. Buď jak buď, Spielberg Lincolna už točí a premiéra je plánována na prosinec 2012. Předlohou, tuším, byl bestseller Team of Rivals: The Political genius of Abraham Lincoln od Doris Kearnsové, o němž jsem zatím četl jen samé nadšené recenze. Uvidíme.

Anonymní řekl(a)...

A jako na zavolanou již ve středu jde na "Barandově" (20:00) MILADY, zase jiná adaptace Mušketýrů, tedy z jiného úhlu pohledu a další námět k diskuzi o dobru a zlu, vkusu a nevkusu, romantice a paskvilu... KAŘ

Jiří Kovařík řekl(a)...

Já ji viděl, nebyla zas tak špatná, jen ta herečka se mi nezamlouvala, nebo spíš její botulínem intoxikované rty. Vypadala ordinérně, ale třeba to byl záměr, coura katem poznamenaná nemůže být zas tak úplně dáma, že... Myslím, že k tomu natočili i druhou stranu mince, Tři mušketýry, se stejnou Milady a stejným obsazením...

Anonymní řekl(a)...

Bohužel v dnešní více méně vyprázdněné době spousta "autorů" vezme osvědčený starý kousek, kompletně přepracuje k obrazu svému a má tu drzost ho vydávat s původním názvem a jako titul původního autora...proč si tedy nenapíše a nedá název vlastnímu výtvoru? Protože více lidí půjde na zfušované Tři mušketýry než na "no name" kousek. Bohužel se toto děje ve filmu, ale i v divadle. Klikněte si na recenzi nového nastudování Krále Leara v ND Praha!!!...
Nevím jestli je to k tématu, ale když jsme u těch filmů ze staré dobré Francie...pro mě je top filmové zpracování Cyrana z Bergeracu s úžasným Gérardem Depardieu.
Petr Sládek

roman.ricka řekl(a)...

Tedy ta včerejší MILADY byla děs a hrůza na kterou jsem se vydržel dívat jen asi hodinu. Výběr hlavní představitelky byl naprosté šlápnutí do lejna. Přišla mi jako vysloužilá herečka z filmů pro dospělé.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Nojo, těžko pochopit, čím Athose uchvátila, ale jsou i mnohem horší verze...

Martas řekl(a)...

Lesterovi mušketýři byli samozřejmě skvělí, ale nemohu si odpustit kritickou poznámku k obsazení postavy Porthose. Podle mne to měl být "hromotluk". I v románové předloze je to tak trochu postava vzbuzující úsměv, ale ve většině filmových verzích je zněho téměř šašek. To mi vadí. Někde jsem četl, že A. Dumas plakal, když jej v závěrečné části "nechal zemřít". Jsem si jistý, že při četbě pak zaplakal nejeden čtenář.
Proto sláva Porthosovi.
M.

Anonymní řekl(a)...

prave jsem se divala na tento film tri musketyri.vim ze byla vydana kniha v roce 1923 vydavatelstvi jos.jelinek praha ,mate nejake informace o teto knize ?

Jiří Kovařík řekl(a)...

Upřímně řečeno Vašemu dotazu za mák nerozumím. Jakou knihu míníte? Jestli překlad Dumasových Tří mušketýrů, tak ti vyšli v češtině nejméně 30x počínaje Vrchlického překladem (což je právě vydání z r. 1923)... Pokud sháníte konkrétně toto vydání, musíte se obrátit na antikvariáty, nebo na aukro, ne na mne...

Anonymní řekl(a)...

Je to od filmu, ale při slovech p. Vavříčka o osobité kráse, šarmu a eleganci, si neodpustím upozornění na fantastické knižní ilustrace Maurice Leloira (Tři mušketýři) a Edouarda Ziera (Po 20 letech a ještě po 10 letech): i na ně zjevně bralo ohled Borderieovo a Lesterovo filmové zpracování, ty ostatní verze byly kostýmově naprosto out.
MiŠ