úterý 15. listopadu 2011

PRIX MERDE PRO TŘI MUŠKETÝRY 3D

Příspěvek, napsaný 24. února 2011 a zveřejněný pod názvem Tři mušketýři 3D: jací asi budou, jsem zakončil určitou skepsí, že tento film (tehdy známý jen z kusých informací, pár fotografií a nic moc neříkajícího trailleru) nejspíš nedostihne dva svoje (tam rovněž vzpomenuté) předchůdce, Borderieho dvoudílný snímek s Gérardem Barrayem (1961) a Lesterovu dvoudílnou verzi s Michelem Yorkem (1973).
„Mělo by jít o anglo-americko-německo-francouzskou kooprodukci v režii Paula W. S. Andersona, čímž umírá už dopředu část naděje, že vznikne něco přece jen lepšího než Herekova příšernost z roku 1993 (ta s OʼDonnellem jako dʼArtagnanem a Sutherlandem v roli Athose) či paskvily typu Mušketýr, případně DʼArtagnanova dcera. Anderson totiž předtím natočil věci jako Mortal Kombat, Resident Evil či Alien vs. Predator, a to není právě nadějná vizitka,“ napsal jsem tehdy.
Nebyl jsem špatným prorokem, bohužel, leč film shlédnutý nedlouho poté, co po Praze jezdily tramvaje s upoutávkou na českou premiéru na bocích, předčil moje nejhorší očekávání a já jsme teď velmi na rozpacích, jak o něm napsat cosi bez příliš silných a pro publikování nevhodných slov…
Bylo velmi případné, že Tereza Spáčilová nazvala svoji recenzi na iDnes.cz (prolink je v nadpisu) Tři mušketýři z Karibiku na vzducholodi s Larou Croft a dodala, že recenzovat není co, neboť nastínění děje mluví za vše.
O jaký děj vlastně jde?
Na začátku se z hlubin benátského Canal Grande vynoří někdo podobný ninjům a Darth Vaderovi, aby začal pobíjet něčí (dóžecí) stráže, a kamera nám jej představí jako Athose. Jiným muž zatím pobije kohosi na gondole, načež ulehne na dno s jeho společnicí; to je Aramis. Silák vyrve okovy, jimiž je připoután ke zdi, přepere stráže a kamera pro jistotu oznámí, že jde o Porthose. Žena, vášnivě líbající Athose, pak vykročí, a stylem zmíněné Lary Croft, říznuté Indiana Jonesem, prokotrmelcuje nástrahami kamsi v podzemí, kde najde, co všichni hledají, plán Leonarda da Vinciho (Šifra Leonardo je asi stále v módě) na létající válečný stroj. Je to Milady a čtveřice, stojící pohromadě, si řekne legendární „Jeden za všechny, všichni za jednoho“, jenže žena zradí a plán na vynález prodá Buckinghamovi, čímž se z nerozlučné čtveřice stane pouhá trojka, čekající (tuším dva roky) na to, až z gaskoňského venkova dorazí náhradník.
Tehdy konečně přichází ke slovu Dumasova předloha s dʼArtagnanovým příjezdem do Meungu (zkráceným animací, která je komickým kouzlem nechtěného) a střetem s Rochefortem (s páskou přes oko, opsáno z Lestera…); ta kardinálova stvůra mládence střelí z pistole zezadu, leč Milady (brunetka, ne plavovláska, aby se od Dumase neopisovalo) jej zachrání, aby ho kardinálovi pochopové nedorazili.
Velký plakát, abyste vědeli, čemu se obloukem vyhnout...
Hlavní hrdina dorazí do Paříže, leč proč komplikovat dobré nápady scénáristů a režiséra nějakým Trévillem, Athosovým ramenem, Porthosovým pásem a Aramisovým kapesníčkem. Je to jednodušší a víc prostoru zůstane na pranici s gardisty, kde choreografii šermu z Lestera či šermířské umění Barrayovo nahradí 3D kousky se směsicí řežby na kordy a východních bojových umění. Jaksi se v tom objeví madame (pardon, je to slaďounce plavá a neprovdaná mademoiselle) Bonacieux, a už tu máme po vládě bažícího pana kardinála, strojícího důmyslný úklad, v čemž mu napomáhá Milady, krátce předtím přilétající s Buckinghamem na válečné vzducholodi… Je dvojitá agentka, potvora jedna, a kardinál chce, aby ukradla královně Anně přívěsky (chráněné čímsi jako laserovými paprsky...). Proč, když je Anna nevinná jak lilium a Ludvíka miluje, jakož i on ji? Richelieu totiž hodlá králi nalhat, že jeho choť je mu nevěrná a dala Angličanovi ten šperk jako zástavu… Z toho bude rozchod, vojna s ostrovní říší a čertví, co ještě.
Královna ovšem ztrátu objeví a jako chytrá dívka pochopí, oč se jedná, dokonce ještě dřív, než královský manžel projeví přání, ať si diamanty vezme na připravovaný ples. Opět přichází ke slovu nebohý Dumas, čtveřice pádí za Kanál, zmocní se Buckinghamovy vzducholodi, vystřílí mylorda z Toweru, popadne šperk a plachtí zpátky, jenže ouha, z mlhy vypluje jiná vzducholoď, silnější (a s kostlivcem na přídi, což není jediná reminiscence na Piráty z Karibiku, tady vylepšená o Constance Bonacieuxovou, přivázanou ke galionu jako rukojmí). Rochefort ji má, protože Milady prodala plány i jemu… Následující vzdušný souboj připomíná útok létajícího stroje Robura Dobyvatele na vzducholoď Go Ahead, z Rochefortova stroje přeskočí na ten mušketýrský Milady a chce přívěsky ukrást podruhé, leč je lapena, a protože nemá na rameni lilii, musí být odsouzena jinak než katem z Lille. Jak? Po pirátsku, chůzi po prkně, až spadne z výšin…
Jeden (obrázek) za všechny...
Boj dvou vzdušných plavidel ovšem pokračuje a kulminuje těsně nad sanktusovou vížkou katedrály Nôtre-Dame (že by režisér cosi slyšel o Zvoníku od Matky Boží?), na níž se ten zlý aerostat napíchne. Následuje souboj na hřebeni katedrální střechy, a když už se zdá, že spadne dʼArtagnan, sletí dolů Rochefort a v pádu jej provází vtipná Gaskoňcova věta:
„Měl jste se omluvit mému koni!“
Tedy tomu, co se mu Rochefort v Meungu vysmíval…
Pak už je vše OK, královna dostane přívěsky, světák dʼArtagnan poradí králi, jak se na ženy musí, Jeho Veličenstvo mu občansky potřese rukou a Richelieu, kterého čtveřice dost kryje, jim nabídne, ať vstoupí k němu, jenže to ne, to ti hrdopýšci odmítnou.
Měl by být konec, ale následuje ještě závěrečný záběr. Na Francii pluje vzduchem i po moři Buckinghamova armáda, on stojí na můstku velitelské vzducholodi a Milady, která mu spadla z oblaků, tvrdí něco jako Jen počkej, zajíci. Náznak druhého dílu? Proboha, snad ne…!
Děj máme za sebou a co jinak? Lze vůbec něco pochválit? Tereza Spáčilová věnovala trochu přízně hercům, jenže těm nedal scénář prostor vůbec k ničemu. Proč hrál Orlando Bloom v takovém filmu Buckinghama, ne-li pro honorář? Proč Milla Jovovich vzala roli Milady, ne-li kvůli manželovi-režisérovi? Z herectví všech nezbylo nic, jen hezké tváře a nákladné kostýmy, v nichž vyniká kardinálova garda, připomínající maltézské rytíře. Ostatně jedinou kloudnou myšlenku celého filmu lze precizovat takto:
„Která barva je teď v módě, zelená, modrá, nebo dokonce červená“.
Celý Andersonův film je úžasný doklad vítězství nápadu (zbořit vzory, v tomto případě v podobě po Bibli nejvydávanější knihy na světě) nad rozumem a pro mne dává politováníhodnou příležitostí povýšit mnou před rokem vymyšlenou Prix Merde na cenu mezinárodní. Zdá se, že jsem jí do vínku vložil prokletí, neboť i poprvé ji dostalo zprznění Tří mušketýrů (v onom případě za převyprávění a zhuštění, vydané nakladatelstvím Fragment, viz článek z 6. února 2011…).
Jednu malou útěchu pro mne i pro vás... ČT1 v brzké době uvede na obrazovky Lesterovy Tři mušketýry i Čtyři mušketýry s Michelem Yorkem, atd., což si nelze nechat ujít!!!
Závěr a příslib druhého dílu. Napadá mě jen to, co krákal havran E. A. Poea: "Never more...!"

27 komentářů:

Martin Vavricek řekl(a)...

Minulý týden jsem sem sepsal recenzi v podstatě stejného obsahu, ale neposlal jsem ji, poněvadž ten film je taková pitomost, že je škoda o něm cokoli psát. Zůstal jen název a jména postav. Jediné, čím se Anderson inspiroval u svých předchůdců, byl Planchet. Jeho představitel byl velice podobný Royi Kinnearovi, který ho ztvárnil v Lesterově verzi. Také mě mrzí plýtvání potenciálem Christopher Waltze (Richelieu) a Madse Mikkelsena (Rocherfort). Oba se do těchto rolí hodí, bohužel nemají, co hrát. A souboj Rocheforta s D'Artagnanem? Vzpomínáte na Yorka s Christopherem Lee? To byl souboj. Toto byla fraška. Jakoby boji ošlehaný veterán peskoval teenegera. Nezbývá než si v sobotu na čt1 spravit chuť.

Jak jsme tu před několika měsíci diskutovali o tom, jak budou vypadat mušketýři, tak v Hollywoodu nelení a připravují nám další téma k diskuzi. Spielberg připravuje Lincolna a Tom Hopper (John Adams, Králova řeč) připravuje Bídníky, ovšem v muzikálové podobě.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Já k tomu dospěl úvahou, že tak velký nesmysl by neměl zůstat bez ohlasu. Na Lincolna bych byl zvědav! Bídníky jako filmový muzikál si asi odepřu... A na Lesterovy Mušketýry s budu koukat, zdaleka ne poprvé, i když je mám na DVD v originále s titulky...! Pokud byste si na nich chtěl recenzně smlnout, dám vám prostor a nebudu litovat času na screenshoty... Já pomýšlím, že si pustím před mnoha lezy viděný Útok lehké kavalerie (s D. Hemmingsem) mna spravení chutě a na recenzičku někdy příště!

Martin Vavricek řekl(a)...

Dát vedle recenze na Andersonovy mušketýry recenzi na Lesterovy, to je výzva. Aneb jak to má a nemá vypadat. To bychom měli poslat tvůrcům, ať příště natočí po hodně dlouhé době něco pořádného! Sepíšu to a co nevidět pošlu.

Já bych si chtěl spravit chuť ještě třídílným filmem Alexandr Dumas s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli. Knihu Andrého Mauroise jsem četl, ale film si nemohu nijak vybavit a ani není k sehnání.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Tož do toho, těším se!
Alexandr Dumas s Menšíkem opravdu asi nikde není...

Theodor řekl(a)...

Ale pánové, nebuďte takovými beznadějnými staromilci! :-) Téměř jste mne navnadili se na film podívat, byť jsem to neměl v úmyslu. Abych rozšířil zdejší omezené obzory, dávám ODKAZ na recenzi Kamila Fily, s nímž obvykle souhlasím. http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=718288 („Tři mušketýři plní mise od vrchního káleče“)

Vyjímám: Kdoví proč máme zafixováno, že dobrodružné romány Alexandra Dumase staršího jsou klasika. V jistém smyslu se pochopitelně za klasiku dá označit vše, co se čte po mnoho generací a je oblíbené. (…) V zásadě jde o brakové čtivo, novinové psaní na pokračování placené od řádku a vymyšlené tak, aby bylo dílo jednak co nejdelší a jednak, aby se v něm toho dělo co nejvíc. Sám Dumas si jistě s uměleckostí svých populárních děl hlavu nelámal… Účelem takové četby není poznání, ale čiré potěšení. (…) Pokud ale sám Dumas vykrádal a naprosto překrucoval životopisné a historické knihy, pak jen těžko vinit filmové tvůrce, že tak trochu (nebo tak trochu hodně) kálejí na to respektovat Dumasovy předlohy... (…) …přemodelovat je opět do svého druhu počítačové hry … není od věci, protože film zjevně cílí pouze na náctileté publikum, které nezná dotyčné knihy… (…) Jinými slovy: Dumasovy romány vznikající v 1. pol. 19. st. a vyprávějící zavádějícím způsobem o 1. pol. 17. st. hrály v tehdejší kultuře obdobnou roli jako komerční hollywoodské filmy v 21. st. Tyto filmy mají tedy stejné právo na stylové a významové posuny jako svého času Dumas; naopak Dumasovi čtenáři "nemají právo" hájit tyto knihy jako nedotknutelnou klasiku a umění. (…) Rozvleklého Dumase lze krátit i přepisovat a pořád zůstává kostra přímočarého vyprávění a přesunu od akce k akci. V Dumasově stylu není žádné "posvátné jádro" - je to čiré řetězení událostí, které můžou být popsány nebo obrazově předvedeny dost libovolně. (…) K dobrému požitku z pravověrného braku stačí to, že se Andersonovi daří vygradovat tempo a po počátečních rozpacích můžete ocenit zdařilé šermířské souboje (podle mého dosud nejlepší ze všech existujících verzí), které dokonce nejsou téměř poznamenány prvky asijských bojových umění. (…) Nemůžu si pomoct, nedaří se mi najít na nových Třech mušketýrech něco opravdu, ale opravdu špatného a zločinného. Snad jen představitelé oněch tří mušketýrů nejsou tak výrazní; ale to je dáno spíše tím, že je hrají méně známí herci…

A k tomu se, prosím, kloním já, který prve odmítl vzít na vědomí a zatratil všechny verze po Borderieho (FR/IT 1961).
TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

Užasné, tohle mě opravdu pobavilo a původně jsem napsal asi půl stránky výhrad, které jsme pak smazal, protože to nemá cenu. Místo toho radši napíšu:
-Myslíte, že Kamil Fila "Tři mušketýry" četl???

Anonymní řekl(a)...

Pro Martina: Dumase s Menšíkem určitě nahrávala mamka na VHS, ale po té co 5. řijna zemřela jsem musel většinu z mnoha tisíc vidokazet rozdat či až vysloveně zahodit... :-( Vim, že jsem nad touto VHS-kou dlouho polemizoval, ale fakt teď nevím na jaké hromádce nakonec skončila, ale i kdyby na té »zachovat a uložit«, tak mám šanci ji z těch hald uložených na chatě vyhrabat nejdříve na jaře, teď bych tam jedině zmrznul... Až, a pokud, mi opětovně padne do rukou, tak zkusím nějak dát vědět... K. "A". Řezníček

Theodor řekl(a)...

To jste mne tedy naštval, pane Jiří Kovaříku. Jaképak „nemá cenu“? Cožpak to, že by si ony výhrady se zájmem přečetli všichni čtenáři, včetně mne, je málo? Nebo to mám chápat tak, že „by to nemělo účinek“ a máte tedy, vzdor svému dřívějšímu vyhlášení, misionářsko-prorocké ambice? Jestli jste to ještě z koše nevysypal, bezodkladně s tím na světlo boží, ať se ukáže, co je na tom pravdivého!

Ta Vaše (řečnická?) otázka by nás, myslím, zbytečně odváděla od námětu. Moje dohady o cizí četbě by byly irelevantní. Buď skutečně chcete znát odpověď, a v tom případě je třeba obrátit se přímo na KF, anebo je to skrytá námitka „názor KF svědčí o tom, že buď Dumase pořádně nečetl, anebo mu neporozuměl, a to má ten a ten vliv na jeho závěry, neboť v tom a tom úsudku vychází z těch a těch mylných předpokladů“. V takovém případě by však bylo lépe vyjádřit ji přímo. (Když by byla nějak odůvodněna, dalo by se na ni i reagovat.)

Jádro té Filovy námitky, je – soudím – shrnuto v úsudku: „Dumasovy romány vznikající v 1. pol. 19. st. a vyprávějící zavádějícím způsobem o 1. pol. 17. st. hrály v tehdejší kultuře obdobnou roli jako komerční hollywoodské filmy v 21. st. Tyto filmy mají tedy stejné právo na stylové a významové posuny jako svého času Dumas.“ Je zacílena pouze na ty odsudky, které filmu vyčítají, že nějakým způsobem przní románovou předlohu, a i kdyby byla správná, zůstává stále ještě otevřená otázka, zda se jedná o dobrý film.

Uvedl jsem ji tu, protože se mi zdálo, že zdejší odsudky mají právě tento ráz: Zhrzená očekávání důvěrně známého a milovaného v novém šatě. Já to sice chápu a také bych docela uvítal něco ve stylu nového Sherlocka Holmese (US/D/GB 2009), který na jedné straně vychází vstříc současnému pojetí akčnosti, na druhé straně se překvapivě silně drží knižních předloh, ba vyzdvihuje některé stránky, které byly v dřívějších zpracováních potlačeny. Přesto mi to připadne trochu jako pohoršení křesťanů nad Scorseseho Posledním pokušením Krista (US/CND 1988) – někdo svým „rouháním“ prolomil žárlivě střežený interpretační monopol. Jenomže film je přece dobrý či špatný bez ohledu na to, do jaké míry se drží předlohy či tradice.
TG

roman.ricka řekl(a)...

Bude to asi od člověka k člověku různé. Asi jako co člověk to názor, přičemž každý bude mít svoji pravdu. Stejně jako tanky u Slavkova (starší příspěvek zde) tak i toto je pro mě děs (viděl jsem jen několik ukázek). Mám malé děti a i když vím, že to u nich nebude hrozit, díky mně :-) měl bych strach kdyby za mnou přišli s tím, že v sedmnáctém století mušketýři uměli kung-fu a létaly vzducholoděmi. Od uměleckého ztvárnění teď odhlížím.
Ale proti gustu........

Jiří Kovařík řekl(a)...

Nemám nejmenší chuť se K. Filou zabývat a tu kritiku pokládám za úlet nezralého exhibicionismu, či hůře, za druh pohledu na umění, který povýší mizernou věc na kumšt (asi jako když M. Knížák koupil obraz F. R. Čecha "Zvířátka sa dívají na kudnu" do Národní galerie). "Nevědomosti, tvé jméno je hloupost," říká klasik a má pravdu. Jen poznamenám, že KF si plete lidový román s roman-feuilleton. Moje věta, že asi knihu nečetl, vpodstatě říká, že na jeho kritiku škoda slov... Pokud jde o Vámi vybranou klíčovou větu, "vyprávění zavádějícím způsobem" (tedy s deformací a libovolným nakládáním s historií), "které hrály v tehdejší kultuře obdobnou roli jako komerční holywoodské filmy". toto tvrzení lze plně aplikovat i na Shakespeara a Globe ("Richard III." je jeden příklad za všechny). Problém tkví v tom, že Shakespeare (a Dumas, jakož i mnozí další) svořili kumšt, který přetrval věky, a Anderson se svým stylovým právem a významovými posuny jen prostinký snímek jepičího života bez špetičky jiskry.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Pour Théodor:
Tentokrát se poněkud mýlíte vy, nebo špatně formulujete.
-Dumasovy romány (ne všechny, of course)nejsou uměním PODLE MNE. Stačí si v Paříži všimnout sochy A.D. s mušketýrem při úpatí, nebo toho, kde byl v 21. století pochován...
-brak rovná se čiré potěšení??? Ale Tři mušketýři nejsou román pro čiré potěšení... Mnozí pochopili, a také napsali, že je to největší oslava přítelství ve světové literatuře.
-film LZE posuzovat na základě předlohy už proto, že je to hlavní materiál pro jeho vznik. Přesněji jste měl napsat, že to může být jedním z kritérií, či náhledů. Předlohou se nemíní příklon či odklon od děje, ale sujet, charaktery postav, smysl zápletek, etc... Proto se něco stává uměním (na základě předloh) a něco ne.

P.S. úplně a velmi na okraj: Pokud jde k autora KF, jeho poznámka, že ve filmu je ten nejlepší šerm, jaký viděl, sama o sobě naznačuje beze studu hlásané nedouctví a v žádném případě o kritikův názor. Šerm je stoletími prověřená disciplína s přísnými regulemi a vyhraněnými školami (v případě Tří mušketýrů mnohonásobně, neboť AD byl vynikající šermíř a navíc zkušený duelant), a pokud to kritik nerozezná od hloupých pranic, vytváří tristní představu, že příliš neví, co vlastně kritizuje a obdivuje.

jakub.samek řekl(a)...

No já nemůžu než si tu věc pustit, takové vášně kolem vzducholodí, to člověka nenechá lhostejného :))

Přemýšlím, jak by se mi líbila či jak bych reagoval na nějaké podobně zpracované dobrodrůžo z období, které nás tu zajímá především. Ostatně už tu jezdily u Slavkova Tigery či co. Je zřejmé, o co jde, a podstatné a kritizovatelné je na věci tedy výhradně zpracování. Může to být karikatura, může to být myšleno i vážně, podstatné je, jestli je to dobře napsané a zahrané, a nezapomínejme na to, že Dumase v tom filmu může hledat jen ten, kdo hledá klíček takovej alumíniovej 'tady', protože 'tam' je tma.

Hrozně se mi nelíbí třeba nový Fanfán Tulipán, což je taky podle mě dílo, po kterém nejen za chvíli (a možná už dnes) neštěkne pes, pustí ho asi obaleného reklamou na prací prášky a jogurt nějaká televize, ale z webu to nikdo nestáhne a ani se o tom nikdo na webu či v hospodě nepohádá.

Jestli je to případ mušketýrů, to ještě nevím. Víc než zbytečná, uřvaná a jánevímjaká karikatura Tří mušketýrů mě ovšem vytáčí, a to neustále - protože přes youtube někdo pořád cpe na fb scény z toho, ta Asterixova čtyřdílná napoleonovka. Kdyby tam hrál Orlando Blům a lítaly tam vzucholodě, nehnul bych asi brvou... ale oni to mysleli vážně.

Theodor řekl(a)...

Ten můj předchozí příspěvek se propadl někam do apeira? Bez něj bude Vaše odpověď čtenářům nesrozumitelná. Lze jej dohledat a vylovit, nebo jej mám poslat znovu? ... Pak bych mohl odpovědět.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Theodorovi:
Propadl???
Moje odpověď z 19/XI.-8:25 navazuje na Vaši z 18/XI-11:35...
Ale není vyloučeno, že jsme chybně na cos kliknul a vy jset zmizel(zastoupen jsa vaším příspěvkem...). V tom případě sorry, very sorry..., zkuste formulovat ještě jednou

Jiří Kovařík řekl(a)...

Ad Jakub:
Ano, to je jádro pudla... Nejde o to, že je to jinak, ale jak jinak. V Lesterovi mi nevadí Louis Treize J.-P. Cassela, i když takovej nebyl, protože to má esprit, stejně jako Rochefort na bruslích, atd. V Borderiem mi nevadí, že Milady píchnou a nesetnout, protože to má gradaci. Ve 3D není ani jiskra, ani duch, ani vtip, ani za nehet charakteristiky, te to neuvěřitelně tupé a tupost mě popuzí natolik, že, řečeno s J. P. Nestroyem, si moje trpělivost nasazuje klobouk a sahá po holi. Ed Wood kdysi taky točil veleblbé filmy, ale jeho nízkonákladovky měly kouzlo nechtěného, zatímco tohle je jen drahé, reklamní bublinou showbussinesu nafouklé merde... :-)

Theodor řekl(a)...

A.S.: Odpověď JK 18/XI-19:33 byla reakcí na TG 18/XI-11:35, a odpověď JK 19/XI-8:25 byla reakcí na tuto (nezvěstnou) TG 18/XI-cca23h.

No vidíte, aspoň něco! :-) Nejde přece o nějaké sáhodlouhé rozklady a už vůbec ne o pana KF, nýbrž o to, abychom Vám správně rozuměli. Vždyť nemusí být každému jasné, z čeho vycházíte a co máte za samozřejmé. Nyní víme, že podle Vás Dumasovy romány uměním jsou (a zasloužily by si tedy možná nějaké ohledy) a že bez ohledu na to, v jaké míře se Anderson (ne)drží předlohy, je výsledek špatný.

V jednom se mýlíte: Pan KF netvrdí, že dotyčný film je uměním. Právě naopak! Má jej za „brak“ stejně jako Dumase, měří je proto podobnými měřítky a vycházejí mu oba dobře. Problém je spíš v tom, že nedává jasně najevo, že výraz „brak“ u něj nemá obvyklý hodnotící význam – jen to není tvorba pro jakékoli poučení, nýbrž pro čiré potěšení. Řekl bych, že proto je rozsah toho pojmu u něj širší – pravděpodobně by do něj spadal nejen lidový román. Tudíž přirovnání roman-feuilletonu ke komerční hollywoodské produkci nemusí být projevem nerozlišování mezi oběma.

Výtka se Shakespearem je sice správná - kdyby jediným měřítkem „braku“ bylo jeho zaměření na zábavnost a svévolné nakládání se skutečností, vznikla by potíž s tím, že podobné zaměření měla v minulosti i díla, která my dnes považujeme za umění – nemíří však proti něčemu, co Fila nikde netvrdí? Hlavní teze, kterou ve vybraných zlomcích zastává, je že Andersonův film nelze odsuzovat na základě „prznění předlohy“. Dokonce i oblibu u veřejnosti (či její trvalost) nepokládá ani za známku „braku“ či „umění“, ani za doklad jejich opaku.

No, ale ponechávám to dalším čtenářům, ledaže bych se nakonec film odhodlal zhlédnout a měl co říci přímo k němu.
TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

Na mnohé z toho jsem odpověděl, myslím... Znovu opakuji, Dumasovy romány (ne všechny při tom kvantu) uměním jsou ne JEN podle mne. Nemyslím, že by byli Francouzi nevkusní hlupáci, když Velkého vypravěče uložili r. 2002 do Panthéonu. A názory Karla Fily odstatně nestojí ani za Váš, ani za můj čas, který snad dokážeme využít smysluplněji...?! Začínám Vás podezírat z taktické kličky, z toho, že se takto pokoušíte protlačit komentáře k tomuhle článku na první místa žebříčku. :-)

Theodor řekl(a)...

A.D.: Protože můj předchozí, dočasně ztracený příspěvek náleží časově i logicky mezi JK „Nemám nejmenší chuť…“ (18/XI-19:33) a JK „PourThéodor“ (19/XI-8:25), (zprvu na mne, coby sladkou franštinou netknutého, působilo oslovení dojmem „Poor Theodor…“ :-) ) navazuji znovu nit a odpovídám na ten druhý.

Nikoli, problém je v tom, že do mých napsaných vět vkládáte něco, co v nich obsaženo není. Výrok o tom, že se domníváte, že Dumasovy romány jsou podle Vás uměním (přesněji některé, jak mne poopravujete), je stejně pravdivý jako výrok, že podle KF jsou Tři mušketýři „brakem“. Jsou to výroky o mínění, ne o skutečnosti, jsou tudíž pravdivé bez ohledu na to, zda Dumasův román je uměním, brakem, či ani jedním z obojího. Že si do mého výroku přimýšlíte slůvko „pouze“ (tj. o své vůli jej chápete ve smyslu „Dumasův román uměním není, to si jen Kovařík tak myslí“), za to nemohu nést odpovědnost.

Odstup, který jste z mých slov správně vyčetl, má odlišný význam a jiné důvody. Nechtěl jsem rozvířit spor o to, zda Tři mušketýři jsou či nejsou uměním. Za prvé proto, že nemám po ruce žádná kriteria, jak to rozhodnout, za druhé proto, že mám podezření, že obdobně jako KF rozšiřuje pojem braku na zábavnou tvorbu vůbec, tak Vy ztotožňujete díla kvalitní a umělecká, kdežto já nechci přistoupit ani na jedno z obou hledisek, a konečně mám za to, že spor o kvalitu onoho filmu půjde rozhodnout bez ohledu na tuto otázku. Myslím také, že by to byl rozsáhlý a samostatný námět, to je další důvod. (Argumentem s pomníky prostě neberete na vědomí, že KF „brakem“ nerozumí automaticky nekvalitní dílo. Příběh vyprávějící o přátelství by ještě stále nemusel být uměním atd.)

Pokud byla řeč o věrnosti předloze, hovořili jsme (tj. JK, TG i KF), domnívám se, o tomtéž – o námětu, charakteru postav a zápletkách. KF měl za to, že tvůrce „brakové“ (což v jeho pojetí znamená pouze „čistě zábavné“) literatury či filmu se jimi nemusí cítit vázán. No, já si to sice myslím i o umění, ale řekl bych, že mu šlo pouze o to, zamítnout v důsledku odsudky založené na zradě předlohy. Akorát, dle mne, vzniká otázka, proč by se - kromě obchodních důvodů - měl pak výsledek jmenovat „Tři mušketýři“ a ne třeba „Čtyři vagabundi ve vzducholodi“.

Myslím, že o přetrvávajícím nedorozumění dobře svědčí i Vaše P.S. o šermu. Jestliže pro KF dotyčný film není uměním a už vůbec ne historickým filmem, pak není důvod, proč by měl kvalitu soubojů posuzovat tím, do jaké míry jsou věrné dobovému šermířskému umění. Řekl bych, že „dobré“ je pro něj v těchto filmech to, co „dobře vypadá“. Neříkám tím, samozřejmě, že by tím názor Váš a KF došel nějaké shody, ale že spor by byl jinde, než jej vidíte: Nejde o to, že KF neumětelsky aplikuje něco, o čem nemá páru, ale že aplikuje jiná měřítka než Vy, přičemž v oprávněnosti jejich užití byste se nejspíš neshodli. Ostatně, kdybyste vzal ta Vaše opravdu vážně, musel byste film odsoudit ihned, jakmile byste viděl dělat Mylady při šermu přemet ve vzduchu, navíc v nepříliš duelantské výstroji.
(pokračování)

Theodor řekl(a)...

(dokončení)
Dále se opakují nedorozumění mezi námi dvěma. (Pokolikáté už?!) Mne názory zajímají ani ne tak kvůli závěrům jako kvůli odůvodnění. Myslím, že Kamil Fila nikde neříká, že film není možno hodnotit na základě předlohy, tj. srovnávat. Tvrdí jen slaběji, že není možno učinit odsudek pouze na základě jejího nedodržení. Konkrétně by to znamenalo klást mu otázky, zda také film – podobně jako předloha – nějakým vlastním způsobem vypráví o přátelství (anebo je to jen bohapustá, duchaprázdná a vtipuprostá, nudná „mlátička“), anebo má nějaké jiné „brakové“ kvality. Protože jste se na mne párkrát obracel jako bych býval byl přímo zastánce jeho názoru v daném případě, připojuji na vysvětlenou svůj postoj k „dosud neviděnému“: Kdybych přijal spíše Vaše měřítka, očekával bych něco na způsob již zmíněného Sherlocka Holmese (US/D/GB 2009), kdybych přijal Filova, „spokojil bych se“ (není míněno co do kvality, nýbrž co do věrnosti předloze) s něčím jako je Hvězdný prach (GB/US/IS 2007). Podle Vašich slov se zdá, že bych nebyl uspokojen ani v jednom z těchto očekávání.

Vypadá to, že počkám na referát pana JS (což by byl na rozdíl od jakéhokoli stupně četnosti zobrazování článku a komentářů následek vskutku hmatatelný a prospěšný, jakkoli mnou taktéž nezamýšlený), a pak si podle výsledku stáhnu film z internetu.
TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

Potíž, ta hlavní, je v tom, že provozujete estetikou a filosofickými úvahami prošpikovaný balet hry se slovy, v němž ne každý dokáže sledovat jemné nuance subjektivity či objektivity, pravdy nebo nepravdy, a všechno je to scholastické disputace připomínající cvičení, v němž už se původní jádro věci vytratilo... Zkuste se držet biblického "tvá řeč budiž ano-ano, ne-ne", třeba se pak přídá do diskuze víc lidí...

jakub.samek řekl(a)...

Takže můj verdikt: nuda, trapné, hloupé, merde jak vyšité :))

Jiří Kovařík řekl(a)...

Pour Jacques: Dík za verdikt..., je to stručné a jasné...
For Theodor: To jste mi dal tedy ránu jak z Cara-pušky a poslední věta mě uvedla do euforie netušeného, či přesněji neuvěřitelného. Zkuste to příště obrátit, nejprve shlédnout (stáhnout, navštívit) a na základě toho hodnotit. Polemizovat o filmu, který jste neviděl, jen proto, že Vás zaujala exihibicionisticky estétská recenze, je větší nedorozumění než v ping-pongu slovních formulací a poručík Goodbody by vám stroze řekl: "TAKHLE SE KRIKET NEHRAJE!"

Theodor řekl(a)...

No to je dobré! Já si tu celou dobu marně lámu hlavu, proč mne pořád tak umíněně tlačíte do hodnocení filmu, který jsem neviděl, a stále dokola vysvětluju, že mi nejde o závěry, nýbrž o argumentaci. Tu recenzi jsem přece uváděl ne kvůli jejímu výsledku, nýbrž kvůli odmítnutí položit základ odsudku pouze na tom, že film nenaplňuje předlohu. (A k tomu jsem se výslovně přikláněl.) Vždyť to bylo to, co mne na zdejších komentářích zaujalo (a proč jsem též zmínil své dávné, mladické pohoršení nad novou verzí mušketýrů): že se příliš zaobírají tím, co bylo ve filmu jinak (a údajně hůř) oproti předchozím zpracováním či předloze. Hned na začátku prvního příspěvku říkám, že jste mne „téměř přiměli se na film podívat“, tak jsem předpokládal, že je jasné, že jsem film dosud neviděl a že předmětem, o němž hovořím, není on, nýbrž vaše komentáře, přesněji způsob namítání. Myslel jsem, že jím také skončím. … Vidím, že bych se měl opravdu vyjadřovat srozumitelněji. Alespoň pro některé. :-)
Teď si nejsem jist, zda bych neměl sám sebe zpětně objasnit, když to, co jsem pokládal za zjevné, pro Vás bylo tajemstvím. :-D
TG

P.S.: Nejlepší na tom je, že jsem si od začátku myslel zhruba to, co mi nyní (neprávem) vyčítáte: "Takhle se kriket nehraje!" ve smyslu: "Takto proti tomu filmu přece namítat nemůžete."

Anonymní řekl(a)...

1. Co by říkali Američané + zastánci tohoto filmu, kdyby takhle někdo předělal třeba Jih proti Severu nebo Posledního Mohykána? Cpát do "tří mušketýrů" vzducholodi a asijská bojová umění je stejná zhovadilost jako dát Washingtonovi u Yorktownu automatickou pušku s optickým zaměřovačem a řízené střely s plochou dráhou letu = významový posun a stylový posun nejsou jedno a totéž! Dumas nakládal volně s postavami, ale nikoli s dobovými reáliemi!
2. Čili ať si pro mě za mě takovéhle filmy točí, kdo a jak chce, ale ať to nenazývá Tři mušketýři a nepoužívá Dumasovy postavy;
3. Odpověď na to, zda jsou Dumasovi mušketýři klasikou nebo ne, je přímo v každém remaku = kdyby nebyly klasikou, nikdo by se nenamáhal z nich po 150 letech čerpat a schovávat se za ně, aby si dodal lesku.
MiŠ

Jiří Kovařík řekl(a)...

Theodore, takže znovu: stáhněte si film, nebo na něj jděte, a teprve na základě Vašich dojmů hodnoťte moje komentáře, bude to jasnější z Vaší strany a srozumitelnější pro mne.

roman.ricka řekl(a)...

Tohle je přesný postřeh! reaguji na MIŠ a plně souhlasím s bodem 3. Vlastně se všemi třemi :-) Je to výstižně řečeno.
Vesměs se remaky drží děje atd.
Kdyby tento nový film totiž natočili a pojmenovali nějak jinak, je docela dost možné, že návštěvnost a zvědavost (vlastně naopak) nebudou tak velké jako když tomu dá někdo jméno po Dumasových hrdinech. Film by třeba propadl (např. Království Nebeské apod.).
Marketingový tah jak vyšitý.
Ve finále je to zase "jen" o penězích.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Jistě, protože o peníze jde vždy teprve až na prvním místě :-) :-(. Naštěstí ne tak úplně a ne u každého... Mimochodem, už mám na blogu připravený příspěvek, napsal mi jej po dohodě p. Vavříček, na téma Lesterových Tří mušketýrů z let 1973 a 1974, což bude dobré porovnání dvou zpracování; zítra ho pustím ven (ten příspěvek :-)), aby se moc rychle nepřekryl Austerlitz 2011. Myslím, že se vám bude velice líbit...