Jsem skeptický k mnoha současným historickým filmům, a když jsem si včera pustil jedno nedávno získané video, nečekal jsem nic překvapivého, leč opak byl pravdou a já šel spát dosti pozdě, protože tenhle snímek bylo třeba dokoukat! Abych vás nenapínal, jmenuje se L´Évasion de Louis XVI., česky Útěk Ludvíka XVI., a celký děj se točí kolem králova nezdařeného útěku z Tuilerií na Montmédy i jeho zatčení s celou rodinou ve Varennes 22. června 1791, což byla událost, která naplno otevřela stavidla revoluci i myšlence změny konstituční monarchie v republiku se všemi důsledky včetně popravy královských manželů. Musím přiznat, že způsob podání po stránce kostýmů, historických scén i reálií mně hodně nadchnul (snad až na uniformy dragounů) a krom toho jsem se nechal vtáhnou do velmi emotivního scénáře. Za ním stojí Jean-Christian Petitfils, vynikající francouzský historik, autor velmi objemných a skvělých monografií, mimo jiné právě o tomto nešťastném panovníkovi. Petitfils (nedávno jsme si v Paříži koupil jeho Ludvíka XIV.) dokáže navíc skvěle stylizovat a mnohokrát podané téma pojal velmi netradičně, neboť příběh s odbočkami do minulosti nechává vyprávět samotného krále... Přidal do děje trochu romantiky v podobě Axela Fersena a jeho lásky k Marii-Antoinettě, což má opodstatnění i smysl, a opět potvrdil, že historie je vědou politickou. Jeho Ludvík (Antopine Gouy) je muž nešťastný i sympatický, zdaleka ne tak nemotorný a nerozhodný, jak se líčí, vedený dobrými úmysly i zoufalstvím, a útěk rozhodně nepředstavuje snahu utéci pod ochranu královnina bratra, císaře Josefa, natož aby král uvažoval, že s rakouskými vojsky dobude zpět Paříž! To je sympatické, neboť tak se nám ve většině případů (o učebnicích škoda mluvit) ona epizoda líčila, jenže král nehodlal pozvednout zbraň proti vlastním poddaným, jen z pevnosti a zprostřed svého vojska vyjednat se Shromážděním trochu jinou ústavu a trochu jinou konstituční monarchi, než chtěl Lafayette... Petitfilsovo poněkud monarchistické pojetí (velmi francouzské pojetí, což se projevuje i v kritice Marie-Antoinetty, tady téměř králova kontrapunktu), bezpochyby hodně opřené o prameny, bylo pro mnoho francouzských historiků silnou kávou a vzbudilo polemiku i odpor; frankofonní čtenáři se o ní mohou dočíst na:http://lyonelkaufmann.ch/histoire/2009/02/23/telefilm-levasion-de-louis-xvi-suscite-la-polemique/
Nemohu do sporů zasazovat, tak moc zas v této fázi revoluce v kramflecích silný nejsem, jen konstatuji, že je to veledobrý film. Trailer z youtube, který vkládám, by to měl dokázat... V češtině jej vydal Popron, k mání je i prolinkem, který máte v nadpisu. Jde vlastně o jeden (nejspíš první) film s francouzské série Ce jour-la tout changait (Toho dne se vše změnilo), z níž už byl dokončen i Atentát na Jindřicha IV. (rovněž česky vydal Popron) a snímek o de Gaullovi; úvodní titulky naznačují další záměry (Kolumbus, bitva u Marignanu, Waterloo...), tož doufejme, že Francouzům nedojde dech.
24 komentářů:
Díky za zajímavý typ. Určitě se po něm podívám.
Pěkný film (nebo mně se aspoň líbil :-) ), v kterém hraje tento králův útěk roli, je starší francouzský Cesta do Varennes. Také vyšel nedávno na levném DVD.
Skvělé! Podle ukázky a Vašeho líčení konečně dobře zpracovaný a ke králi Ludvíku XVI. spravedlivější snímek. Vivat roy a ať žije evropská kinematografie! Po Králově řeči (2010) tedy další povedená věc. (Vlastně před, když to bylo natočeno v roce 2008.) Doufám, že uvidím něco podobného jako La Révolution française (1989), ze které jsem měl zprvu naprosto zbytečné obavy, jaké bludy mi to přijde zhlédnout.
TG
Pěkné... škoda těch uniforem nejen dragounských, je to příliš kostýmní. Není přece problém zjistit, jak vypadá hodnostní označení kapitána, atd. Ale dobré, není to obvyklá karikatura.
A ano, Revoluci z roku 1989 to připomíná :-)
Cesta do Varennes mne trochu sklamala. Až do konce jsem čekal, že tam bude útěku královského páru věnováná také nějaká úloha. Ale já jsem vděčný za každý film, který trochu zavání francouzskou historií
:-)
Na film Útěk Ludvíka XVI. se moc těším a děkuji za tip.
M.
Tento film už jsem viděl někdy v televizi a ihned se mezi mnou a otcem rozhořela debata.On, zarytý roajalista, mě začal popichovat urážet revoluci, Napoleona atd.Nějakou dobu poté jsme se koukali na film Manželé z roku II, což je komedie a odehrává se to za války ve Vendée, samozřejmě otec opět začal o tom jaká to byla genocida a podobně, proto jsme se o to začal zajímat ale nic pořádného nemůžu najít, takže o tom nic moc nevím.Jen to, že tam bojoval generál Lazare Hoche a pak o tom něco napsal.A já se vás chci zeptat jestly nevíte něco o nějaké knize o té válce a jaký máte názor na tu "genocidu".
Pokud vím, o válce ve Vendée nic česky nevyšlo, pominu-li Krystůfkův Boj monarchické Evropy... z 2. pol. 19. stol, což je ovšem syntéza, kde je třeba hledat kapitolky... Takže nám zbývají jen romány "Devadesát tři", "Šuani".... Ale Michal Šťovíček slíbil na blog seriálek, snad na něj dojde. Jinak to budu muset nejdnoho dne napsat sám, jestli se pustím na válek I. a II. koalice...
Podstatná je kapitola v knize Yvese Ternona Genocidy XX. stoleté (Themis, Praha 1997); je to takový pokus vysvětlit, proč že ty prasárny, s prominutím, nebyly genocida. Stačí se oprostit od zájmu občana Francouzské republiky nepřipustit takové obvinění (byť by poctivě připouštěl vše ostatní), Ternonovu argumentaci malinko přeskládat, aby byla logická, a výsledek je zřejmý. Genocida to jednoznačně byla. Ternon píše, že Vendejci "nebyli etnickou či náboženskou skupinou, ani náboženskou, ba dokonce ani politickou skupinou, nýbrž pouze obyvateli povstalecké oblasti. Konvent se rozhodl srovnat ji se zemí, zničit vše bez rozdílu, tak jako to v průběhu dějin často činily státy, které vydávaly při potlačování rebelií obyvatelstvo na pospas rozběsněné soldatesce."
Není třeba velkého úsilí, aby bylo z těchto vět zřejmé, jak křečovitě se Francouz Ternon snaží zbavit slova "genocida". Funguje jako jakási nálepka, pod níž každý "všemu rozumí", a proto je třeba ji nepřipustit. Centrální vláda rozhodla (což je zásadní) o tom, že v povstalecké oblasti zničí vše bez rozdílu. To není ponechání toho či onoho místa na pospas "rozběsněné soldatesce", to je rozběsnění soldatesky s cílem vyvraždit geograficky vymezenou skupinu lidí. Bylo lhostejné, zda dotyčný je či není vinen odepřením vojenské služby či účastí na povstání, podstatné bylo, že jeho dům stojí na vymezeném území.
Ostatně, co je na tom celém neuvěřitelného. Při pohledu (nejen) do Paříže během období jakobínského teroru a ceně, kterou tento mimořádně nechutný režim přikládal životu jednotlivce, nemůže nikoho šokovat, že se také dopustil masového zločinu, pro který je slovo genocida na místě. A jestli někdo při definování toho pojmu "opomněl" nejpřirozenější z lidských společenství, totiž geograficky vymezené, "sousedy sousedů", bez ohledu na jejich politické, náboženské či jiné přesvědčení či příslušnost k té či oné skupině, je to vysvětlitelné snad jedině snahou vymluvit vraždění ve Vendée, a tím zbavit slavnou a povznášející Revoluci odpovědnosti za nejhorší ze zločinů, jichž se může stát dopustit.
Odkaz na dva roky starou debatu o Vendée : http://napoleonika.cz/component/option,com_forum/Itemid,32/page,viewtopic/t,2089/lang,cz/
ERRATA:
Jakub S. ke svému komentáži vzápětí dodal, že věta v půli prvbního odstavce má znít: Vendejci "nebyli etnickou či národní skupinou, ani náboženskou... Požádal mě, abych vypadlé slovo "národní" opravil, leč do cizích komentářů mě systém nepustí, čímž víte, že vám je nemohu deformovat... :-)
k Anonymnímu 2011-03-15-20:01
Kdyby mi někdo kazil tu skvělou komedii s Jean-Paulem Belmondo svými poznámkami o smutných událostech ve Vendée 1793-4, také bych byl mrzutý, bez ohledu na vyznání.
Na druhé straně, ty uvozovky u genocidy ve Vendée rozhodně nejsou na místě. Vizte zejména počínání tzv. pekelných kolon v době od ledna do dubna 1794. Určitě tu se mnou budou všichni souhlasit. Nebo se snad pletu?
Záleží na tom, zda si chcete přečíst román, nebo odborné pojednání, anebo se třeba jen seznámit s různými pohledy na dotyčné události či jejich popisem a výkladem. K tomu poslednímu byste možná našel zajímavé věci i zde, na webu. Stačí zadat na www.google.cz heslo „Vendée genocida“ a vybrat dle libosti a uvážení.
Tak to jsem opravdu moc zvědav, co k tomu námětu pan MiŠ napíše. Už se těším.
TG
S TG souhlasím nejen ohledně "Manželů z roku II", kterýžto film je geniální (kdyby někdo protestoval, dá mu Rekviem napít svého elixíru...). Statistiky, byť nejde o exaktní čísla, lze najít, a jako v každé občanské válce nejde hájit modré či bílé (rudé nebo bílé, Yankee nebo Rebels...), jen některé události, případně jedince, vyzdvihnout, nebo zatratit. Jsou to témata, kde je těžké zachovat odstup a vážit fakta, neboť tady je historie politická ještě víc a snadno lze podlehnout emocím, sympatiím, antipatiím... Já se nedávno (v souvislosti s Waterloo) stručně hrabal v posledním záchvěvu Vendée v roce 1815 a ani tam to nebylo pěkné... Z obou stran!
TG:Ty uvozovky u genocidy jsou protože to není genocida jako každá jiná...A ještě mám dotaz na pana Kovaříka...stále nechápu velení v francouzské armádě v pluku...teda jasně že vím že pluku velel plukovník, praporu šéf batalionu, kapitán rotě ale nechápu kde je teda major třeba ve služebních záznamech Marbota je poručík, kapitán, šéf eskadrony a plukovník a mojor nikde jak to tedy bylo moc to nechápu v žádné knize jsem nenašel něco co by mi pomohlo...
Myslím, že k tomu se vztahuje jedna poznámka v Marbotovi, ale které teď, že...? Jakub to určitě vysvětlí na základě předpisů..., včetně toho, že není šéf eskadrony, ale eskadron, páč velí dvěma; trochu je potřeba, jako v každé armádě, rozlišovat hodnosti a funkce.
Žádná genocida není jako "každá jiná", mi přijde teda.
Major existoval v královské armádě do roku 1791 a byl nadřízeným kapitána a podřízeným podplukovníka, od r. 1749 byl nejnizším stupněm vyšších důstojníků. Hodnost byla spojená s administrativními funkcemi v rámci pluku a také s dohledem na výcvik. Jeho místo v bitevní sestavě pluku bylo po levici plukovníka, na rozdíl od velitelů batalionu (druhého plukovníka a podplukovníka) sloužil v sedle, fungoval jako plukovníkův pobočník (ordonance 1776).
V roce 1791 byli podplukovníci dva a postaveni do čela batalionů. Hodnost majora mizí až do r. 1803, kdy je obnovena a postavena mezi plukovníka a šéfy batalionu (jak se od r. 1793 říká podplukovníkům). Je to hodnostní stupeň svázaný se specifickou administrativní funkcí v rámci pluků, zjednodušeně bychom ho mohli popsat jako náčelníka plukovního štábu. V plukovníkově nepřítomnosti velel pluku (viz major Bigarré v čele 4. řadového místo Josefa, nebo majoři v čele pluků, jejichž plukovníci veleli granátnickým plukům Oudinotovy divize, apod.), jinak zůstával s doplňovacím batalionem a řídil administrativu pluku.
Právě pro ono svázání tohoto hodnostního stupně se specifickou funkcí v rámci pluku byl major mimo hlavní osu služebního postupu, která stále byla ...kapitán - šéf batalionu - plukovník - brigádní generál...
Podobně tomu bylo mezi poddůstojníky s hodnostními stupni, rovněž spojenými s administrativní funkcí, caporal-fourrier a sergent-major; kaprál byl povýšen přímo na seržanta a seržant se mohl stát podporučíkem, aniž by kdy sloužil jako furýr či seržant-major. Tam je to ovšem dáno spíše tím, že furýr a seržant-major je jeden v rotě a povinnost projít tímto stupněm by byla absurdní zátkou, jež by způsobila nedostatek kandidátů na početnější vyšší pozice :)
U majora je to podobné, protože tabulkových míst pro tento hodnostní stupeň bylo relativně velmi málo. V roce 1811 bylo jmenováno několik majors en second, aby veleli v rámci pluků s vyšším počtem válečných batalionů jejich části a uvolnili tak trochu ruce plukovníkovi.
Děkuji za vysvětlení a já si s tím lámal hlavu...a k té genocidě bych chtěl dodat že zvěrstva byla páchaná na obou stranách.
Jak se tak dívám na výběr Googlu, tak zjišťuji, že ta výše jmenovaná www.napoleonika.cz jsou na čestném pátém místě, hned za anglickou wikipedií.
Obzvlášť genocidně to vře, zdá se, na www.euportal.cz (články "Genocida ve Vendée v době Velké francouzské revoluce" 14.7.2006 a "Genocida francouzských katolíků ve Vendée" 3.3.2011) - tedy ne že by zrovna tihle "mladí (neo)konzervativci" byli můj "šálek čaje" či "kotlík guláše", ale je dobré, že zprostředkovávají určitý pohled na věc.
Pokud celé heslo "Vendée genocida" zadáme v uvozovkách, dostane se na druhé místo tento blog - asi že jsem ho tu v uvozovkách uvedl?!
Tak zdroje (inspirace a názorů či argumentů) k případné debatě nad ohlášenými články MiŠ by už byly.
TG
Zakoupeno, zhlédnuto. Opravdu moc hezký film... pravda, pár scének mi přišlo poněkud patetických a předstva Ludvíka XVI. jako schopného, inteligentního a duchapřítomného člověka mi zpočátku moc neseděla. Obzvlášť když byl dáván do kontrastu s Marií Antoinetou stylem - ona zabloudí v Tuileriích, on ne a ještě ji najde :-) Ale postupem filmu se mi dobrý král, který věří v dobro svých poddaných, začal zamlouvat. A o to víc mi to celé přišlo smutné.
Jinak kostýmy samozřejmě naprosto úžasné!!! Tedy až na ty husary, ale to bych, kdybyste mi to neřekli, nevěděla :-)
Ježíšmarjá! Dragouny přece, ... ženská! :)
P.S.: Já měl také za to, že krále (ve skutečnosti) doprovázeli husaři. Budu se muset na ten film podívat.
Ne husary, dragouny..., ale to je jedno :-) Jinak jsem z toho měl podobný pocit, beletrie i levicová historiografie mi zafixovaly Ludvíkův obraz nemotory-dobráka s nízkým libidem (na čemž mají lví podíl Feuchtwangerovy Lišky na vinici s barvitě líčeným problémem královské předkožky), jenže ono to asi tak úplně nebylo. Přiznám se, že mám velkou chuť sehnat si onu Petitfilsovu (autor scénáře) monografii Ludvíka XVI. (má přes 1000 stran) a dozvědět se víc. Je to ovšem velmi důkladný historik, a i když film vztah Ludvík-M.-Antoinetta nejspíš kvůli stavbě scénáře romantizoval, jádro bude pravdivé. Vlastně nejde o nic o jiného než o (mně sympatický) jiný pohled na problém (a kolikpak my jich známe z naší historie, která přehodnocuje nám časově mnohem bliží věci, že)... Problém tkví v tom, že jakákoliv analýza odráží mnohem objektivněji osobnost autora než osobnost či dobu analyzovanou. Tím chci říci, že repoublikánský historik (v tomto případě Thiersem a Micheletem počínaje), natož marxista (Soboul je z Francouzů, zabývajících se Fr. revolucí, nejmarkantnější případ) nemůže NIKDY dospět k tomu, k čemu dospěl Petitfils... Na druhé straně, jestliže Thiers či Michelet vyzdvihli Dantona, Barnava, etc. a Soboul Marata se Robespierrem, proč by Petitfils nevyzdvihl Ludvíka? Pro jedny je to a priori občan Kapet, pro druhé Jeho Veličenstvo; o tom už historie (i s historiky) je :-) Pokud si člověk navíc přečte Schamovy "Občany" (vynikající!!!), dospěje ke smutnému závěru v duchu jedné věty Shakespearova Jendy Falstaffa: "Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími". Což je pro změnu můj názor na Velkou revoluci...
Ve Varennes jsou vskutku husaři, ti dragouni tam jsou na jiné štaci, dojede k nim jen udýchaný kadeřník Leonard... :-)
Nedá mi to, abych nezareagoval na tu Vaši „dlážděnou cestu“. Schamu jsem sice dosud – ke své škodě – nečetl, ale F. Furet, jímž jsem okouzlen, překvapivě leč z dobrých důvodů ukončuje Francouzskou revoluci republikou 1870-80 (14. července 1880 – první oslavy státního svátku). Tím pádem by běh událostí byl jakousi „cestou od horšího (absolutní monarchie) k lepšímu (třetí republice) oklikou přes peklo (jakobínskou republiku)“. (Čímž se zároveň nenápadně snažím upozornit na zdejší dvě rozsáhlé polemiky z minula: „o dobytí Bastily“ a „třetí debatu o Napoleonovi“.)
V jednom ze svých příspěvků jsem uvedl, že ač usiluji o nezaujatost, na nestrannost tak docela nevěřím. Možná bych měl při této příležitosti trochu osvětlit, co jsem tím mínil.
Proč se dva historikové neshodnou na výkladu nějaké události, např. Francouzské revoluce? Buď proto, že jsou zaujatí, tj. jejich výklad je součástí souboje idejí, který popisují, a jejich vlastní život jim brání vidět věci s odstupem. Anebo proto, že vyznávají odlišné zásady, které se však na jejich výkladech podílejí. Toho prvního se lze zříci, a to podle mne také Furet oproti dříve jmenovaným udělal. Toho druhého nikoli, poněvadž za našimi výklady bude vždy stát nějaké vyznání a to se může dostat do střetu s jiným. To nemusí být na škodu věci. Člověk není Bůh, aby jeho výklad mohl být zcela práv skutečnosti. Co by to ostatně znamenalo? Pravda náleží skutečnosti, jen odvozeně výkladům. Ani popis smýšlení a jednání všech zúčastněných minutu po minutě by nebyl žádným výkladem - k němu vždy musí přistoupit ještě hodnotící principy, které ze skutečnosti samotné vydestilovat nelze. Avšak co zaručí, že tyto principy lze sladit? Mohou ovšem být lepší nebo horší, nakolik pravdu skutečnosti odkrývají či zakrývají.
Předpoklad „objektivní pravdy“ je přeludem, který stojí na domněnce, že pravda je v oné skutečnosti ukryta ve formě výkladu, který můžeme, když ne plně odhalit, tedy se k němu alespoň blížit. Jestliže tuto představu zavrhuji, neznamená to nijak, že se musím domnívat že „všechny výklady jsou stejně dobré“. Snaha o nezaujatost je úsilím o to, aby můj pohled byl co nejvíce odkrývající. Rezignace na úplnou nestrannost je doznáním, že můj pohled nejenom že nemůže být Božím, ale že ani nevím, zda takový existuje či zda by mohl mít formu výkladu.
Měl jsem pocit, že ten povzdech nad nesmiřitelností „republikánských“, „marxistických“ a „monarchistických“ výkladů zakrývá onu druhou, optimističtější stránku věci. Ona pojednání jsou totiž často nejenom stranická, nýbrž i zaujatá.
TG
P.S. Napadlo mne přitom, zda by nešel do levého pruhu přidat aktualizovaný seznam cca 5-ti článků s největším počtem komentářů, aby se čtenáři dovídali, co budí ohlas.
Já zas nečetl Fureta, ale časem to doženu. Na poleomiku to, bohužel, není, musím s vámi vpodstatě souhlasit takřka do písmene... Pokud jd eo pruh, zkusím promyslet, ale blog (bohužel) není web, jen editační program, který má své meze a tohle, tuším, nedovoluje. Budu na to myslet a zkusím, zda nejde přejmenovat něco hotového, ono TOP bych ale musel dělat já, stroj to nedokáže... Tak těžká by ale statistika nebyla...
Tak jsem si s tím poradil, jak stroj dovoloval..., viz lišta vlevo
Už jsem se bála, že jsem si popletla dragouny s husary. A ono - ejhle! - je to mnohem horší. Špatně jsem si přečetla úvodní příspěvek pana Kovaříka!!! Z toho se nevykecám. Jinak s úvahami na téma zaujatost, nestrannost atd. mohu jenom souhlasit.
Okomentovat