MALÍŘ JERZY KOSSAK

Od založení blogu jsem si vytvořil pár pomyslných rubrik, jimiž si usnadňuji nápady na příspěvky, a mezi ně patři i okruh, mnou označený v popiskách ve sloupci nalevo jako art, umění. Malířů, kteří po sobě zanechali díla navýsost napoleonská, existuje mnoho, a krom Francouzů, Němců či Rusů tu velice čestné místo patří Polákům, což je vzhledem k jejich legionům, Varšavskému velkovévodství, polským plukům i polskému sboru víc než pochopitelné. Jerzymu Kossakovi (1886-1955) náleží mezi zmíněnými umělci čestné místo, i když se může zdát divné, že začínám právě jím. Byl totiž synem Wojciecha Kossaka a otcem Juliusa Kossaka, kteří také malovali napoleonská plátna, a můj výběr je ryze subjektivní, snad i proto, že se jedno jeho plátno objevilo na přebalu mojí knihy Rok 1812: Napoleonovo ruské tažení. Tento umělec kreslil hlavně obrazy historické, související s minulostí Rzeczpospolitej, a jeho záběr při výběru témat sahal od 17. století až zhruba po rok 1920, kdy legiony maršála Pilsudského odrážely od Varšavy a poté porážely bolševické jednotky Tuchačevského i jeho politruka Džugašviliho-Stalina. Jistěže to byl důvod, proč u nás z dějin umění do roku 1989 vymizel...
Pokud jde o Napoleona, jsou plátna Jerzyho Kossaka navzdory živým barvám poněkud nostalgická a točí se kolem osudového roku 1812. Začíná scénerií nazvanou Přechod Napoleona se štábem přes Vilju, kupodivu přeskočí Smolensk či Borodino a namaluje až emotivní Návrat z hořící Moskvy. Pak už je to tragédie ústupu, zastoupená Návratem od Moskvy a vrcholí Napoleonovou vizí za ústupu z Moskvy, kde se v oblacích rýsuje sfinga, ta věčná otázka, výstraha i připomínka triumfů z Egypta. Tečkou jako kdyby byly saně s císařem, ujíždějícím od armády jen v doprovodu vrchního štolby Caulaincourta. Pokud je mi známo, druhý okruh napoleonských maleb tohoto Kossaka tvoří Somosierra; tento slavný útok polských švališerů namaloval roku 1929 a znovu jinak roku 1945.