Stále mám po Silvestru nějak rozvernou náladu, ne a ne se donutit k něčemu seriózně důstojnému a komentáře či maily některých z vás (oni už budou vědět, koho myslím) mě od úvah ryze akademických odvádějí, což jim zas nedá tak moc práce. Určitá diskuze, která se teď překvapivě rozpoutala nad starým článekem o receptu na proslulé kuře Marengo (zveřejněno 30.5., lépe při hlédání použít štítek cooking jako vaření; právě jsme ho vyrobil, protože vaření je v módě a žádná slušná show se bez něj neobejde), mě přiměla přihodit cosi , aby menu bylo úplnější. Popravdě jsem na tenhle recept zavzpomínal v prosinci na zámku ve Slavkově s kamarádem a jedním z autorů tohoto jedinečného koktejlu (a je to venku, jde o pití...), který mi dal svolení prozradit onu živou vodu širší veřejnost. Původci jsou téměř stejně atraktivní jak Emmanuele Ricci (píšu to dobře?), původem z Elby, jednu dobu malého Napoleonova císařství. Jedná se o rakouské kavaleristy hulánského pluku č. 1 Merveldt, domovem v Ostravě, kteří sice sváděli vznik šíleného receptu na Poláky, pak ale prozradili, že je trochu i jejich. Název to napovídá a raději nechtějte, abych tu vysvětloval, co v ostravském dialektu slovo "špuk" znamená. Tak tedy po dlouhém úvodu krátký recept:Hulánský špuk:
Nalijte rum (tuzemský) do velkého panáku. Vedle si do deckové sklenice připravte kyšku (kefír). Nachystejte na stůl uzené nebo klobásky na za
kousnutí. Zvrhněte rum do sebe. Okamžitě ho spláchněte kyškou! Pokud máte uniformu, sluší se přitom vystoupit na stůl. Uzené pak podle chuti...Osobně jsem to okusil před dvěma lety na letním Slavkově; po lítém boji (viz foto) Uhlanen Regiment Nr.1 následovala noční oslava vítězství na Staré poště, kde jsme zabodli pro větší pohodu šavle do stropu (rovněž viz foto). Nevím, kolik těch špuků za večer bylo, myslím, že hodně, u prvního jsem se obával, co na to moje vnitřnosti, pak mi to začalo být stále víc jedno, zodpovědně však mohu říci, že ráno (a vzhledem ke služebním povinnostem to bylo časné ráno) jsem neměl ani alergii na laktózu, ani nic z toho, čemu Francouz řekne gueule de bois, dřevěná huba, což je česky kocovina... Ona asi ta kyška nějakým mně tajemným zůsobem organickochemicky rum štěpí...
20 komentářů:
No tak tento "recept" rád ponechám hulánům, řekl bych. Možná bych ráno kocovinu neměl, zato bych se ještě ten večer slušně poblil. Pokud v uniformě, pak lhostejno zda na stole, za stolem, nebo pod stolem. Na klobásky ani uzené by už nedošlo. Rum mi pro své aroma nesedne i sám o sobě a kyška nebo kefír by to dorazily - a ani podmáslí by to, obávám se, příliš nespravilo. Dělá se mi šoufl už jen z toho pomyšlení na podobný "nápoj lásky".
TG
Tak nevím, je ten emotivní výlev projevem znechucení, individuální tělesné (in)dispozice, nebo nedostatku odvahy? Navíc se mýlíte, vůbec není jedno, ve které rovině vůči stolu v uniformě jste, být v ní pod stolem se, alespoň u důstojníků, považovalo ve všech armádách hodných toho jména, za velmi vážný přestupek proti důstojnickému kodexu. Nevěřte v tomto ohledu ani Haškovi, ani úsloví "zpitý jak carský důstojník"; za pod stolem vy vás plukovník velmi pokáral (při prvním takovém prohřešení se) a při nepolepšitelnosti byste mohl být z armády i vyloučen...
Omlouvá Vás, že Váš zrak je upřen do bájných dob monarchistických armád, ale upřímně řečeno: Vaše kariéra v ČSLA, jak jste ji tu onehdá letmo nastínil, Vás také mohla přivést k prozření.
Nicméně se musím nad Vašimi výtkami zamyslet. ... Domníváte se, že by ten "recept" fungoval i na jiný alkohol?
TG
Ten kuchař z Elby se jmenuje Emanuele Ridi.:-)
Dík za kuchaře z Elby; rád na nj občas koukám, hlavně když vaří jehněčí... Jistěže nám na mysli monarchistické armády, ne pití vodky ve dvoudecovkách v Rudé armádě, jak to líčí Viktor Suvorov, či scény z Tankového praporu, u těchto armád věřím Suvorovovi i Škvoreckému... Jasně že místo tuzemáku jde cokoliv relativně čistého, tedy nesladkého a nehořkého, ale kazit si tímhle single malt whisky nebo rum z Karibiku bych si netroufl, natolik jsme kritický... Hlavně nemíchat!!!!!!
Měl jsem k tomu původně tytéž komentáře a přístup jako Theodor a tuzemák taky nemusím, ale, snad tou atmosférou na Staré poště, snad tím kefírem, je to vysloveně dobré :)
J.
Možná tím to bude... :-)
Ono asi holt není tak důležité, co se pije, ale s kým a kde :) ...
No, mně to zprvu nejvíc připomínalo pochoutku zvanou "vodníkovo sperma" (2cl kondenzovaného mléka se vlije do 5cl pepermintky), ale možná změním názor, když tu jsou takové příznivé reference. (Já vím - nemíchat!) Každopádně bych testování přenechal odolnějším osobám a zpočátku se omezil na úlohu pozorovatele - pro jistotu.
Když už jste se do něj pustili, nevyzkoušeli jste vodku (tu bych u hulánů očekával spíše), anebo slivovici? Nebo je právě ten rum něčím nezbytný?
Ten špuk bych hádal na plivanec, tedy něco jako "hulánský flus", protože slovinsky se - tuším - "plivat" řekne "špukat" nebo nějak podobně, a co Slovan, to bratr náš. Na Staré poště asi dobře vědí, proč to raději nepřekládají.
TG
Úžasná intuice a dedukce, Poirot by z vás měl radost, z fleku můžete dělat překladatele z ostravštiny do češtiny :-) :-) :-)
Z fleku si můžete dát špuk.
Čím si tuzemský rum vysloužil takovou vlnu odporu? Kladný vztah k rumu měl už Josef Švejk ("Poslušně hlásím, že kořalku nepiju, jenom rum.").
Jak praví staré české přísloví:
Komu smrdí rum, ten se štítí práce.
Při správné příležitosti výše uvedený recept jistě vzbudí nadšený souhlas, včetně názvu s překladem.
Nojo, zmlsali jsme se, za mých mladých let to bylo běžné pití ve čtyřkách hospodách a ještě v dobách, kdy jsem coural po bunkrech v Orlických horách, tvořil nutnou součást výbavy k přežití chladných podzimních rán; do kafe je vynikající stále, zejména v teplém létě k snídani na zápraží :-). A to nemluvím o rumu jako základu pro různé specialitky typu "šavle-meče". Překlad názvu hulánského špuku vcelku naleznete mezi předešlými komentáři.
Mně rum voní :) ale pít ho mi nechutná. Dávám přednost fernetu, což teda mě nenapadlo coby nějakou variantu (špuk brunšvických hulánů?) vyzkoušet.
K Anonymnímu: Jakápak vlna? Počítám-li dobře, je to zatím včetně Vás 3:2 pro domácí (tuzemáky). ... To rčení v mém případě možná platí. Vždyť čím se lišili bohové a hrdinové od obyčejných smrtelníků? - Tím, že nepracovali! (Augiášovy chlévy jsou výjimka potvrzující pravidlo.) Z druhé strany uznávám, že ne každý, kdo nepracuje, je bůh nebo hrdina. ... O nadšení "receptem" vzbuzeném vůbec nepochybuji. Dokonce mám mírné podezření, že ke všem jeho blahodárným účinkům bude třeba připočíst i léčebné působení proti zácpě.
K Jiřímu Kovaříkovi: Pravdou je, že já vybíravý jsem, proto snad může být můj hlas považován za krajní. Likéry a tvrdý alkohol - s výjimkou whisky - mi nijak zvlášť nechutnají a slivovice nachází v mých očích milost z čirého lokálpatriotismu. O všemožných "míchačkách" ani nemluvě, i když název jedné z nich - "žabí hlen" - mne vlastně na ten špuk navedl. Zdá se však, že se k nim diskuse povážlivě sune.
TG
Mon Dieu, jak já miluju, když se mi podaří takovej příspěvěček, co budí takhle velkej ohlas :-) :-) :-). K TG: Nehcme míchaček s whisky (i whiskey) souhlasím, není li to bourbon a je li single malt; už jste vyzkoušel irskou Connemara, variantu 57,9 %? Věřte, že s malou kostkou ledu nebo kávovou lžičkou vody, aby se to rozvonělo, jde o nápoj nějakého krásného irského božstva, nebo alespoň svatého Patricka!!!
"Špuk" je opravdu flusanec. Německy plivat je spucken (špuken), takže bych původ hledal v germánštině. V každém případě unapetitlich název :-)
Věřím Vám JK! Žel, nevyzkoušel, jelikož jsem převelice silně krocen obsahem svých kapes. Omezuji se proto pouze na velmi laciné (skotské) whisky, lhostejno zda blend či single, a o irských whiskey si nechávám toliko zdát. (Ovšem podle udané značky bych řekl, že i Vy - byť máte na výběr - se kloníte spíše k těm skotským.)
Kdysi, počátkem 90. let vycházel v Reflexu seriál o skotských palírnách, který mne patřičně navnadil. Nemohu se však vydat na zkušenou, na vábivou dráhu experimentátora, a tak můj jemnocit zůstává zcela nevzdělán. Styděl bych se přiznat, která značka z mně cenově dostupných produktů nejvíce zachutnala mému nedostatečně vytříbenému jazyku. Dopustil bych se tím příliš velkého faux pas.
TG
Slušná nemíchaná se dá pořídit ve freeshopu na letišti kolem 300,--, občas...:-); je to jeden z mála druhů akčních slev, které tu a tam na webu sleduji... :-)
Zastříhala jsem ušima vida další recept a ono - ejhle! - jde o vskutku značně brutální nápoj. Kombinaci rum, ať už tuzemák, nebo třtinový, a kefír znám. Ovšem, ten kefír pívám až ráno po pitce. Jako vyprošťovák to funguje fantasticky, ale vzdálit se od toalety dále než na tři metry nedoporučuji. K problematice uniformy se vzhledem k svému pohlaví nevyjádřím. Empírový kostým nemám. Jenom rokokový... a v tom bych s ohledem na množštví sukní do špuku nešla.
Okomentovat