Prostřednictvím mailu jsem dostal od kamaráda informaci, kterou si nemohu nechat pro sebe. Jak říká přiložená část pozvánky, bude
Rakouské kulturní forum pořádat v Praze v den výročí narození (2. listopadu 1766) polního maršálka Jana Václava Josefa, hraběte Radeckého z Radče (nebo, chcete-li, Johanna Wenzela Josepha Radetzkyho von Radetz), jednoho z největších vojevůdců českého původu (na sklonku napoleonských válek byl náčelníke štábu České armády knížete Karla Schwarzenberga), vzpomínkovou akci nazvanou
Velení vojenským jednotkám a oddílům v 1. polovině 19. století. Předvedení se koná ve výše zmíněný den, tedy
2. 11. 2010 v 16:30, na pražském Výstavišti (což býval pro dříve narozené Park kultury a oddechu JF) v budov
ě Lapidaria Národního muzea, tj. v budově hned za branou napravo. Právě zde je uložen i pomník maršála Radeckého, odstraněný z Malostranského náměstí (jak dokládá dobová fotografie) v souvislosti se vznikem Československa, neboť tento v Čechách narozený válečník nezapadal do legionářsko-vlastenecké legendy, která se začala počínaje 28. říjnem 1918 budovat. Mimochodem, dodnes se občas vynoří myšlenky vrátit Radeckého pomník, kam patří; někteří je podporují (a já s nimi souhlasím), jiní však (zejména Čsl. obec legionářská) jsou vehementně (a často i nevybíravě) proti, jak dokazují dva roky staré novinové články, které, pokud budete mít zájem, naleznete v prolinku nadpisu.
Prostřednictvím mailu jsem dostal od kamaráda informaci, kterou si nemohu nechat pro sebe. Jak říká přiložená část pozvánky, bude Rakouské kulturní forum pořádat v Praze v den výročí narození (2. listopadu 1766) polního maršálka Jana Václava Josefa, hraběte Radeckého z Radče (nebo, chcete-li, Johanna Wenzela Josepha Radetzkyho von Radetz), jednoho z největších vojevůdců českého původu (na sklonku napoleonských válek byl náčelníke štábu České armády knížete Karla Schwarzenberga), vzpomínkovou akci nazvanou Velení vojenským jednotkám a oddílům v 1. polovině 19. století. Předvedení se koná ve výše zmíněný den, tedy 2. 11. 2010 v 16:30, na pražském Výstavišti (což býval pro dříve narozené Park kultury a oddechu JF) v budov
ě Lapidaria Národního muzea, tj. v budově hned za branou napravo. Právě zde je uložen i pomník maršála Radeckého, odstraněný z Malostranského náměstí (jak dokládá dobová fotografie) v souvislosti se vznikem Československa, neboť tento v Čechách narozený válečník nezapadal do legionářsko-vlastenecké legendy, která se začala počínaje 28. říjnem 1918 budovat. Mimochodem, dodnes se občas vynoří myšlenky vrátit Radeckého pomník, kam patří; někteří je podporují (a já s nimi souhlasím), jiní však (zejména Čsl. obec legionářská) jsou vehementně (a často i nevybíravě) proti, jak dokazují dva roky staré novinové články, které, pokud budete mít zájem, naleznete v prolinku nadpisu.
10 komentářů:
Doufám, že se tam dostanu, protože mě hodně zajímá, co si představují pod větou "predvedou horniste a bubenik, jakym zpusobem marsal Radecky udilel povely vojenskym jednotkam"; jaké povely vyslovuje generál či maršál a jak mohou takové povely být předány pomocí bubnu a provedeny.
Z praxe dob, které mě zajímají, to neznám, a významy bubenických signálů jsou pestré, ale v poli mohou nejvýš řídit krok, shromáždit rozpadlou jednotku, rozpustit ji, přerušit palbu, více nesvedou... jak pomocí bubnu specifikovat třeba změnu formace.
Přesto existuje pokus tyto věci zavést, a sice v ordonanci z 1. ledna 1766, kde je kapitola věnovaná bubenickým signákům vztahujícím se k evolucím. Přímo je odkazováno na nedostatečnou sílu hlasu, který mají bubny nahradit. Myslím, že potačí ocitovat jednu náhodně vybranou větu, aby bylo zřejmé, proč se taková věc neuchytila:
"Má-li se batalion rozložit po divizích, po jednom či dvou virblech (ty určují na kterou stranu) budou provedeny dva údery paličkou, čtyři, pokud to bude po půlbatalionech, tři, pokud to bude po pelotonech a pět, pokud to bude po sekcích, poté budou bubeníci hrát Aux champs."
...slyšel jsem jeden úder paličkou po dvou virblech, nebo tři údery paličkou po jednom virblu? Každopádně slyším Aux champs, neměl bych pochodovat vpřed? :))
U stolu se to pěkně vymýšlí, na cvičišti zdlouhavě procvičuje, a v ostré akci by to vedlo k nekonečným problémům.
Oč realističtější je popis vydávání povelů linii několika batalionů v předpise z 1. ledna 1791 (http://www.austerlitz.org/predpis-tykajici-se-vycviku-manevru-pechoty-z-1-srpna-1791_a1232, s. 213)
"Předávání povelů pomocí bubnů" je věc, která se v literatuře zhusta opakuje. Když ovšem přijde na konkrétní příklady a systémy, každý tápe, a i proto mě zajímá, k čemu používal Radecký v roli velitele či vrchního velitele kde jaké bubenické signály. Horny pro pohyb mimo sevřenou formaci jsou problém jiný, ovšem vrchní velitel se takovým detailem zpravidla nezabývá (totiž aby řídil pohyb tirajérů daného pelotonu doleva či doprava).
Zajímavá informace, jen to výročí NAROZENÍ 2.11.1866 nebude asi správně :-((.
Dík za upozornění, tohle je moje nemoc :-(, sto let sem a tam... Už je to tam dobře. Holt, jak (prý) pravil Komenský, všeliký šturm item kvaltování toliko pro hovada dobrý jest :-)
Potíž - ovšem překonatelná - je v tom, že původním místem projíždí tramvaj a nachází se na něm nástupní ostrůvek, takže by se musel trochu posunout. Nejlépe asi na místo parkoviště před bývalým klášterem, což by sice k okrášlení jistě přispělo, ale zase by poslanci neměli kde parkovat, a to by mohla být větší překážka.
TG
Jistěže to je vážný důvod, něco jako to úsloví o holi a psu :-). A celá idea má stejně nadějí jako chobotnice na Letné, neboť českorepubliková pohádka o třech stech letech úpění pod Rakouskem je stále až příliš živá.
S tou "poslaneckou překážkou" jsem to myslel jako ironii: Možná by se ukázalo, že překonat (ne)vůli motorizovaných zástupců lidu je příliš tvrdý oříšek.
Jinak samozřejmě souhlasím, že hlavní problém spočívá v tom přetrvávajícím národním úpění.
TG
Ano, slovo úpění je velmi výstižné!!!
Pokud jde o mne, já bych místo 28. října raději vzpomenul události o tucet dní dříve, Manifestu císaře Karla. Bohužel, příliš pozdě to přišlo...
Příliš pozdě, není to tak, že tonoucí se stébla chytá? S Maďary to šlo a s námi ne? Kdepak byl asi problém?
Vzpomínám si na historku ze školy, shodou okolností jsem v Rakousku pobýval v 90. letech a chodil tam do školy, kde jsem byl Rakušany obklopen, kdy se mě učitel s nadsázkou, k pobavení celé třídy ptal, jak dlouho jsme trpěli pod jejich nadvládou? On to myslel tenkrát ze srandy, ale na 400 letech jsem se shodli :-)
Pozdě to bylo, bezpochyby. Mělo to přijít zhruba tak, jak píše Honza Drnek v "Posledních dnech habsburské monarchie". Nepřišlo a za "tatíčka" TGM pak zaplatilo smutnou daň několik generací nejen jím vyfabulovaného "národa československého".
Okomentovat