WATERLOO, MARŠÁL NEY A LAHEV VÍNA...

Osudná láhev burgundského

Zavinil maršálek Ney porážku u Waterloo?

Na osmnáctého t.m. připadá výročí Waterloo, poslední Napoleonovy bitvy a katastrofy, která vedla ke ztrátě jeho trůnu i svobody. O bitvě byly napsány snad tisíce knih a já k mezi ty v češtině letos přidám další, byť ne vlastní: jde o komentovaný překlad pamětí Neyova pobočníka Octave Levavasseura, doplněný o vzpomínku na Waterloo z pera plukovníka Heymese, dalšího pobočníka Nejstatečnějšího ze statečných. Oba byli očitými svědky bitvy a vnesli pozoruhodné světlo do otazníků, jimiž je Waterloo dodnes opředeno, leč podobé věci čtou jen ti, kteří se o bitvu seriózně zajímají. Mnoho jiných o ní ví jen málo a vysvětlní "nepochopitelné prohry" hledají ve všem možném i nemožném, čehož dukazem je následující text. Přítel a můj nepostradatelný spolupracovník Karel ŘEZNÍČEK si dal nedávno práci s přepsáním osm desetiletí starého novinového článku o bitvě, který dokazuje, že hledání senzací není u novinářů zdaleka ničím novým. Berte jej jako příkladnou četbu o tom, co za hypotézy si lze při troše fantazie vymyslet...Byť tento novinář se při psaní zjevně bavil!

Staré francouzské přísloví praví: „Doušek burgundského rozveselí srdce i mysl. Napij se ho pořádně, a budeš odvážný jako lev; ale když si přihneš přespříliš, zhloupneš jako osel.“

            To přísloví jistě neznal francouzský maršál a pair Michel Ney, vévoda e[l]chingenský a kníže moskevský, bednářův syn ze Sarrelouis, chrabrý voják a miláček Napoleonův, kterého veliký císař rád nazýval „Brave des braves“. Jinak nebyl by asi vypil večer dne 15. června 1815 nešťastnou láhev starého burgundského ze sklepa rodiny Dumontovy v belgickém městě Gosseliesu, kde měl svůj hlavní stan.

            Historie bitvy u Waterloo, jež před 116 lety neslavně ukončila slavnou epopej napoleonskou, měla mnoho vykladačů a každý uvádí jinou příčinu prohry nezmarného Korsičana po slibném návratu z Elby. Nikdo však, ani sám Napoleon, nedovedl si nikdy vysvětlit, proč veleudatný maršál Ney váhal celou noc a dopoledne s rozkazem k útoku, který mu přesně nařídil sám císař. Odpověď podle tvrzení anonymního autora spisku (z doby kolem 1870) „De l‘influance du Bourgogne sur la campagne de Belgique 1815“ (o vlivu burgundského na válečnou výpravu do Belgie r. 1815) sluší hledat na dně láhve nebezpečného moku, ji vyprázdnil ve dnech, kdy se rozhodovalo o osudu hlavní bitvy, jeden z vůdců armády velikého císaře, maršálek Ney.

            Plán bitvy u Waterloo vypracoval podivuhodně sám Naapoleon, a do večera dne 15. června šlo vše dokonale. Síly nepřátelských vojsk byly takřka stejné: Napoleon měl jen asi o 5000 mužů více než spojené armády anglicko-německo-holandské, jimž velel anglický generál Wellington a pruský maršálek Blücher. Napoleon zamýšlel strategicky překvapit vojsko anglické a pruské, rozptýlené po nekonečné rovině belgického území, a potřít je odděleně, dříve, než budou s to se spojit a připravit k boji. Ale stal se opak: poražen byl Napoleon, Blücher mohl ustoupit bez velkých ztrát a Wellington odolal; a to vše prý vinou maršála Neye, který neprovedl císařské rozkazy anebo je uskutečnil příliš pozdě.

            Statečnému Neyovi, který se skvěle osvědčil při tažení do Ruska, byl svěřen úkol neobyčejně důležitý pro osud celé bitvy. Měl obsadit vísku zvanou Quatre Bras, již drželo 6000 Němců, a jež bylo jedinou cestou, kde se mohla spojit vojska Blücherova a Wellingtonova. Rozkaz obsadit Quatre Bras vydal Napoleon dne 15. června večer; a Ney skutečně rozestavil tam své hlídky a poslal císaři ujištění, že obec bude obsazena za dvě hodiny. Zatím se utábořil svou armádou u Gosselies, kde měl hlavní stan ve zmíněném již paláci Dumontském.

            Všechny Napoleonovy rozkazy z příštího dne nasvědčují, že císař byl jist, že Ney obsadil předchozí noci Quatre Bras a že celý jeho válečný plán počítal s tímto pevným strategickým bodem. A skutečně Bonaparte, který stál s hlavním jádrem svého vojska mezi Blücherem a Wellingtonem, udeřil k večeru dne 16. června na vojsko německého generála u Ligny, jsa přesvědčen, že Ney obklíčí Prušáky a překvapí je útokem zezadu. Ale o maršálovi a jeho vojsku nebylo vidu ani slechu a jeho děla zahálela jako oněmělá. V devět hodin večer byli Prušáci donuceni k potupnému ústupu, ale unikli souzenému pobití, protože maršál Ney se svou armádou se nehnul.

            Teprve příštího dne ve tři hodiny odpoledne vytrhl se Ney ze záhadně osudné nečinnosti a dal rozkaz k útoku na Quatre Bras. Ale je pozdě. Důležitý uzel, který do 2. hodiny odpolední hájilo jen několik pluků prušáckých, je už obsazen 50.000 mužů! Všechno hrdinství armády Neyovy nebylo s to prorazit hradbu nepřátel, hájících Quatre Bras. Maršál, který měl pouze jeden armádní sbor, marně čekal, že mu přispěje na pomoc vojsko D‘Erlonovo. D‘Erlon, již na pochodu, dostal jiný rozkaz od císaře. Octl se totiž několik set metrů od armády Blücherovy, již měl podle r ozkazu Bonapartova napadnout ze zad a znemožnit jí ústup.

            Avšak Ney, jako by neznal rozkazů císařových, volal jej ku Quatre Bras. D‘Erlon zprvu váhal, ale potom poslechl rozkazu Neyova a táhl mu na pomoc. Tím zachránil německou armádu od úplného zničení, ježto ke Quatre Bras dorazil příliš pozdě, neb jeho vojsko nebylo tam teď už nic platno...

             –   –   –   –   –   –   –   –   –   –

            Když se vrátil Ney 15. června večer do svého hlavního stanu v paláci Dumontském, měl zlou žízeň. Vykládal o tom, že za hodinu, dvě musí vzít útokem Quatre Bras. Rád přijal nabídnutou sklenku starého burgundského ze sklepa, který se pak stal historickým... Burgundské však žízně neuhasí, ani když člověk vypije několik skleniček. A účinek, který zachytilo výše citované francouzské přísloví, platí pro všechny smrtelníky... Žízeň strhla patrně maršála hned k třetí větě... Ney upadl do hlubokého spánku nezvykle prodlouženého...

            Když se probudil, měl těžkou hlavu a v ní zmatené myšlenky: je naprosto neschopen jednat, učinit rozhodnutí, dávat rozkazy. A skutečně nedal žádný rozkaz k útoku, ba ani neodpověděl na dopisy císařovy. Podle všeho nečetl vůbec rozkazů, jež mu Napoleon v osudné chvíli poslal. A když se Ney probral a vzpamatoval, bylo již příliš pozdě. Burgundské ošemetně zvrátilo geniální bitevní plány Bonapartovy.

            Kdyby se byl Ney zastavil při druhém odstavci jmenovaného přísloví, byl by hned zaútočil odvážně jako lev na Quatre Bras, a důležitý ten strategický uzel mohl býti před úsvitem dne 16. června obsazen jeho statečnými hochy. Bataliony Droueta d’Erlona, jež Ney tak nevýhodně povolal na vlastní pěst a post festum, byly by byly vpadly do zad armádě Blücherově a tak urychlily a dokonaly její zkázu.

            Anglické a holandské posily, jež následkem Neyovy neposlušnosti měly dosti času pohodlně se spojit u Quatre Bras, byly by našly posici již obsazenou a opevněnou, a poněvadž tam přitáhly, jak císař správně předvídal, odděleně a roztroušeně, byly by bývaly poraženy a rozprášeny, takže Wellingtonovi nezbylo by zbylo nic jiného, než ustoupit až k Ostende, kde bylo shromážděno anglické loďstvo.

            Ale Ney utopil všechny přesné výpočty Bonapartovy v osudné láhvi burgundského -  nebylo-li jich několik... Co by byl řekl sražený orel na Svaté Heleně, kdyby mu byl někdo odhalil nerozluštitelnou záhadu nepřátelského vítězství u Waterloo?

            Že vše zavinil jeho chrabrý, milý Ney, Braves des braves, kterého nesčetněkrát vyznamenal, ale nejvíce v den jeho sňatku, kdy mu dal svatebním darem skvostnou vykládanou šavli, ukořistěnou na bojišti abukirském, šavli, která později ubohého Neye, prohlášeného za velezrádce a psance, prozradila na zámku příbuzné u Aurilacu, kde jej vyslídil vládní úředníček, a přivedla ho před soud pairů a pak do zahrady Luxemburského paláce, kde byl zastřelen 7. prosince 1815?

            Michel Ney? Pro butelku burgundského? Nesmysl, hloupý žvást! 

                         Národní politika – 14. ledna 1932, č. r. 50, č. v. 14, str. 7 v ranním vydání pro Prahu...