středa 9. března 2011

KDYBY BYLO... ANEB OTÁZKY DO PRANICE

Občas se na tomto blogu rozvíří názorová diskuse, jejíž obsah i průběh je velmi zajímavý a s radostí takovou věc sleduji, byť třeba do ní nezasahuji; článek a otázka "Čím je pro vás Napoleon" je toho nejmarkantnějším důkazem. Pochopitelně se tu a tam snažím cosi podobného vyprovokovat a vás přimět, abyste se k nadhozenému tematu vyjádřili. V této souvislosti berte následující řádky jako cosi podobného...
V minulém týdnu mě oslovil časopis
Živá historie, který jsem na těchto stránkách už představoval, a požádal mě o odpovědi na tři otázky, které v každém čísle někomu z historiků položí. Ty otázky jsou, tuším, vždy stejné, poněkud provokativní, zajímavé, vzbuzující představivost i fantazii a já na ně odpovídal po krátkém zvážení velmi rád. Omlouvám se redakci, že svoji odpověď zveřejňuji, doufám, že to propagace časopisu, který pokládám za velmi povedený, z mé strany vyrovná... Pokud máte chuť, zkuste do komentářů napsat, jak byste na podobné tři věci (nebo některou z nich) odpověděli vy...

1. Kdybyste měl k dispozici stroj času, jakou dobu a jaké místo byste chtěl navštívit?

Belgii, silnici na Brusel před statkem Mont-Saint-Jean v neděli 18. června 1815 od 12:30 odpoledne, v místě někde vlevo od vévody Welingtona. Proč? Protože jsem dopsal dvoudílnou knihu o bitvě u Waterloo; ten první díl s podtitulem „Směr Brusel“ je věnován třem dnům války, které vlastní bitvě předcházely, a ten druhý, jehož podtitul je „Poslední bitva“, patří až na závěrečné pasáže celý onomu pro Napoleona osudnému dni. Tahle kniha rozebírá hodně velkou šíři událostí hodinu po hodině na všech stranách a někdy i po čtvrthodinách, přičemž se snaží vyřešit spousty lží, nejasností i rozporů. Chtěl bych vidět útok Napoleonova I. armádního sboru, v jakých formací šly čtyři divize kupředu a jak se ta sestava měnila. To je velká neznámá, o které při dolaďování rukopisu druhého dílu s pomocí přítele Jakuba Samka, prezidenta „The Central European Napoleonic Society“, velice dumám…

2. Jakou známou osobnost z historie byste tam chtěl potkat a co byste jí řekl?

Přál bych si potkat důstojníka Napoleonových gardových švališerů-kopiníků jménem de Brack, autora jedné pozoruhodné knihy o lehkém jezdectvu. Když jsem ji před lety četl, měl jsem pocit déjà vu, něčeho, co znám a co jsem zažil. Bylo to intenzivní, nepochopitelné a neopakovatelné. Ta kniha by se v překladu do češtiny jmenovala asi „Na předních strážích lehkého jezdectva“ a je unikátní stylem i kompozicí. Brack do ní vtělil svoje vzpomínky i zkušenosti; psal ji patnáct let po napoleonských válkách pro své jezdce, neboť zjistil, že svému řemeslu moc nerozumí. Má formu dialogu, otázek a odpovědí, a mně to připadalo důvěrně známé, i když jsem na koni seděl jen párkrát v životě. Chtěl bych vědět, zdali jsem s ním neměl v minulém životě něco společného. Jedna kuriózní a přece logická kapitolka má název: „Proč má lehký jezdec kouřit dýmku?“, celou ji lze nalézt přeloženou na mém blogu. Zeptal bych se ho nejdřív, jestli mu můžu nabídnout do dýmky tabák a pozvat ho na sklenku pálenky nebo lahev červeného. Pak bych ho nechal vyprávět o tom, co zažil, o ženách, které potkal, o kamarádech, touhách, událostech, dojmech…
Vy ale máte na mysli setkání s obecně známou osobností. Nesmím vás zklamat, jistěže Napoleona. Pokud bych si mohl vybrat místo a čas, pak opět Waterloo, pahorek Rossomme a už předtím statek Caillou, kde snídal. Musel bych čekat, až si mě všimne a něco ke mně prohodí, etiketa nedovoluje oslovit Jeho Veličenstvo jako první. Asi by chtěl vědět, co tam pohledávám. Pak bych mohl říci: „Sire, skutečně si myslíte, že jste předevčírem Prusy rozdrtil? Co když ne, co když přijdou? Nebyl by nejvyšší čas poslat kurýry maršálu Grouchymu, aby se s vámi co nejrychleji spojil?“ Jenže by nad tím mávnul rukou a já bych pak sledoval, kdy a co Grouchymu vzkáže, a také to, kdy zjistí, že má ty Prusy v pravém boku. Pokud by se ovšem nerozhněval a nezavolal generála Radeta s jeho žandarmy.

3. Kdybyste mohl v historii něco změnit, co by to bylo?

To je záludná otázka a hádám, že se některým dotazovaným nelíbí. Pravděpodobně namítají, že historie nezná „kdyby“, spíš ale jde o obavu, aby si nezadali před akademickým fórem. Odpověď vlastně prozrazuje, co považujeme v historii za klíčové, co je tím bodem, který nás ve vztahu k současnosti hněte. Prozrazujeme tak leccos o svých názorech, přesvědčení a pohledu na historii, která je vždy vědou politickou, že?
Pokud myslíte změnit mávnutím kouzelného proutku, bylo by tu cosi s koncem habsburské monarchie. Aby se nerozpadla a dokázala se reformovat. Nejsem monarchista, jen mi Palackého „Idea státu rakouského“ připadá smysluplnější než Masarykova „Česká otázka“. Kdyby František Josef zemřel trochu dřív a arcivévoda František Ferdinand nastoupil místo něho. Nebo ještě lépe kdyby Karel I. projevil takovou rozhodnost, s jakou fabuluje Jan Drnek ve skvělé historické fikci „Druhý dech habsburské monarchie“. Proč? Protože by podunajská monarchie zůstala jako hráz proti sovětskému Rusku a možná by i zbrzdila Hitlera. I pro lepší osud této země.
Mám pro vás druhou variantu, jednodušší i drsnější. Září 1938, kdy by armáda v čele s náčelníkem generálního štábu Ludvíkem Krejčím Beneše donutila nekapitulovat a vytvořila vládu národní obrany! Že by to špatně dopadlo? Trauma největší hanby národa, které se vine jak příslovečná červená niť až dodnes, je mnohem horší. Možná by to tak zlé nebylo, možná by se věci odvíjely trochu podle faktograficky podloženého scénáře už zmíněného Honzy Drnka z jeho knihy „Žáby v mlíku“; vřele doporučuji…

46 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Kdybych já chtěl někoho potkat tak by to byl buď Lannes, Marbot a nebo Napoleon.Chtěl bych být u Slavkova v den bitvy a změnit bych chtěl výsledek bitvy u Waterloo, což by šlo asi těžko a tak alespoň zachránit Lannesovi život.

Jiří Kovařík řekl(a)...

To by asi všechno šlo, jen změna Waterloo by byla nejspíš odkladem o pár týdnů. Jedna historická fikce (někdy se k ní na blogu dostanu) sice uvažuje, že Grouchy přijde včas, zaměstná Bülowa a Napoleon stihne Wellingtona porazit, načež Francouzi společnými silami rozdrtí nazítří Prusy. Pak spojenci uzavřou příměří, Napoleon se vzdá vlády ve prospěch znovuobnovené republiky a odpluje do USA; to poslední (tedy rezignace, mi připadá v jeho případě nemyslitelné...

Anonymní řekl(a)...

To teda...pochybuji kdyby vyhrál Waterloo a spojenci s ním uzavřeli mír tak by se trůnu určitě nevzdal neměl by důvod.

marcos řekl(a)...

Dobrý den,
původně jsem taky chtěl napsat, že bych rád byl u Slavkova v den bitvy a viděl vycházet ono proslulé Slavkovské slunce, ale takových nás tu zřejmě bude víc a proto jsem se po zralé úvaze rozhodl úplně jinak.
ad 1) tady bych rád navštívil buď pevnosti Pignerol nebo Bastilu na přelomu 17. a 18. století; jako druhou variantu bych si vybral den bitvy u Lützenu roku 1632
ad 2) navštívil bych vězně, známého jako Muž se železnou maskou, a zeptal se ho, kdo je; v případě druhé alternativy bych vyhledal Albrechta z Valdštejna, představil se jako astrolog a upozornil ho, že pokud 25. února 1634 pojede do Chebu, bude tam zavražděn
ad 3) pokusil bych se zabránit vypuknutí první světové války, protože ta stála na počátku všech hrůz, které Evropu ve 20. století potkaly - bez ní by se nedostal k moci ani bolševismus ani nacismus

Rád bych využil této příležitosti a položil autorovi otázku, zda neuvažuje také o vylíčení událostí na italském válčišti v létech 1798-9; sice by to bylo bez Bonaparta, ale zcela určitě ne bez zajímavosti, už jen kvůli účasti Suvorova. A pokud mohu zajít ještě dál: nelákalo by vás napsat Suvorovův životopis?

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že v té době už situace byla dlouhodobě neudržitelná a odpor a nenávist zbytku Evropy k aktuálnímu systému i vládci ve Francii maximální, tj i přes vlastní nemalé neshody by na prvním místě už vždy stála společná jednota proti Napoleonovi. I v případě, že by mocnosti po fiktivním prohraném Waterloo uzavřely mír (o čemž pochybuji - nebyl by k tomu důvod), prostě by přišlo o měsíc dva později jiné "Waterloo". Pokud v Evropě nemáte ani jednoho spolehlivého přítele, pouze nepřátele a "číhající", nezvládnete všechno a nemůžete být všude při tak masivní předchozí necitlivé expanzi. Konec byl podle mne nevyhnutelný ...

Spojenci by ani nenechali nikoho takového ani jen tak si odplout do profrancouzské Ameriky a "zapomeneme", ani vítěze od Waterloo. I kdyby Napoleon v Americe opravdu sám od sebe vydržel nebýt už osobně u dění v Evropě (o čemž pochybuji), pak by byl podle mne dřív nebo později zavražděn. Jeho moc, názory, minulost a charisma by nenechali ostatní v klidu, ani když by byl takto daleko. Stačí se podívat, jaký strach měli z Napoleona a z toho, co představoval, poraženého a izolovaného na Svaté Heleně. Natož pak případně svobodného a v plné formě, i když třeba tisíce kilometrů daleko ... Martin T. Schwarz

Jiří Kovařík řekl(a)...

Železná maska mě taky napadla, je to záhada nad záhady. První válka souvisí i s mou touhou, aby se podunajské soustátí nerozpadlo. Nevím, jestli by jí včasný nástup Františka Ferdinanda na trůn zabránil, ale tuhle války pokládám za nejděsivější z celých lidských dějin! Suvorov (a ruští vojevůdci vůbec) mě neláká, Itálie-Německo. Švýcarsko 1798-99 by bylo zajímavé, dokonce velmi..., ale trh asi na to není zralý. Spíš revoluční války (1. a 2. koalice), ale to by chtělo 2 svazky; na to by dojít mohlo :-)

Martas řekl(a)...

Kdybych si mohl vybrat nějaké misto v čase, asi bych si také vybral Waterloo. Samozřejmě na francouzské straně. Tak nějak mě fascinují předem prohrané boje (jako třeba Jan Lucemburský u Kresčaku - konec dobrý, všechno dobré). Samozřejmě ..., až za pár let, přece jen bych si chtěl ještě něco užít.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Naporosto souhlasím. Jen jsem shrnul dvoudílnou knihu Stevena Marthinsena "Napoleon´s Waterloo Campaign: An Alternate History". Nadělil mi ji Ježíšek, já na ni teď nemám moc čas, jsem v půlce 1. dílu, až se doškrábu nakonec, tak z toho udělám určitě resumé a rozbor a bezpochyby si o tom tady budeme hodně povádat...

Martas řekl(a)...

Něco málo k železné masce:
Asi před dvěma lety jsem četl knihu "Muž se železnou maskou", kterou napsal John Noone (nikdy předtím jsem od něho nic nečetl - knihu jsem dostal). Vřele ji dopouručuji, neboť jsem zatím nic podrobnějšího o této záležitosti nečetl.

Jiří Kovařík řekl(a)...

S překvapením a trochu s radostí zjišťuji, že v každém komentáři na toto téma jsme nějak na stejné lodi. Crécy en Ponthieu, česky Kresčak, to by mě zajímalo, jestli jsem v "Rytířských příbězích a osudech" odhadl konec a místo smrti Jana Slepého dobře. Taky bych chtěl být u Bosworthu, vlastně nechtěl, Richarda III. by mě bylo líto, je hloupé jen nečinně stát a vidět, jak někdo jako Jan Lucemburský či Richard padá. Ale chtěl bych vědět, kdo zabil jeho synovce; takže co Tower ve chvíli mordu. Vsadil bych se, že on to neudělal...

Anonymní řekl(a)...

Zdravím všechny přítomné a p. Kovaříka zvlášť. Dosud jsem na toto fórum nepsal (pouze pečlivě četl), tak v krátkosti o mně: 36 let, zájem o Napoleona a vůbec o historii se datuje od mých raných školních let. Dodnes si vzpomínám, jak jsem v r. 1990 hltal knihu Yorcka von Wartenburg, "Napoleon jako vojevůdce", zakoupenou v antikvariátu. První knihy p. Kovaříka byly pro mně něco jako zjevení, naprosto jsem neočekával, že vyjde tolik kvalitní literatury, opírající se povětšinou o primární zdroje, v českém jazyce. Klobouk dolů.

Kromě napoleonské epochy mě fascinuje doba antického Říma, zejména posledních dvou století existence impéria. Dále Rakousko, resp. Rakousko-uherská monarchie. Ostatně, jsem přesvědčený monarchista a původem jak z Rakous, tak i z Uher :-).

Pokusím se tu reagovat na některé příspěvky a taktéž formulovat názory vlastní. Doufám, že nebudu nudit a že snad obohatím zdejší diskuse.
Otto M.

Martas řekl(a)...

Smrt Jana Lucemburského byla alespoň opěvována jako smrt vzoru rytířstva, ale chudák Richard III., prezentace jeho života zastínila i ji (přestože mu odvahu v posledním boji nemohli upřít ani jeho nepřátelé). Je téměř k nevíře, jak snadno lze přepsat dějiny - mám na mysli, jak historici v některých případech nekriticky akceptovali fakta dramatiků a romanopisců. Asi je to tím, že ti autoři byli opravdu skvělý, a tak jsou Richard III. a kardinál Richelieu prohnaní, prospěchářští padouši a naopak Ludvík XIII. balík bez iniciativy a odvahy.

zuzana řekl(a)...

Chtěla bych se podívat do Prahy v době knížete Václava. Spíš než s jakoukouliv osobností, bych se chtěla setkat s místem, konkrétně opět s Prahou, v různých časových obdobích. A co změnit? Asi ten rok 1938... I kyžby to Praha patrně odskákala.

roman.ricka řekl(a)...

Já se divím, že vás lákají prohrané bitvy :-)
Jsem přesný opak, mám radši ty vyhrané :-)
Ta radost, ti unavení, zaprášení, zakrvácení vojáci na bitevním poli. S pocitem vítězství, to přece nemůže nahradit nic v životě muže minulé doby. To si aspoň myslím.
Já bych např. naopak chtěl být u Marenga při nástupu Kellermanových jezdců, při kapitulaci Ulmu, u Sokolnic a Telnice při netrpělivém čekání na Frianta, při Davoutově Auerstädtu, u Lannese při vázání a matení u Friedlantu atd.
Napoleona bych se rád zeptal, jestli vražda d'Enghiena nebyla zbytečná, jestli by si raději nerozmyslel táhnout do Ruska, proč raději nepropustil ty 4000 zajatců z Jaffy do pouště, ono by toho bylo moc :-)
Změnil bych rok 1938 to se shodneme. Měli jsme se bránit. Naše zem byla a je jen hračka mezi velkými hráči. Historie to ukazuje a pořád se to opakuje. Pořád někomu někam lezeme a vždycky jsem za to biti. Ještě bych změnil prohru Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Tam to měl vyhrát, vše mohlo být jinak.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Ano, mám rád ty prohrané, ať jsem bit, jen když se peru :-). Ono je to ale o úhlu pohledu. Co když se na Waterloo dívám od Wellingtonova stromu a držím palce jemu??? To byl žert, snažím se být nestranný. Je to spíš o dramatičnosti událostí. S ostatním stoprocentně souhlasím, Durnkrut, Suché Kruty, mohly leccos změnit...

jakub.samek řekl(a)...

Já bych radši neměnil nic, mohlo by se mi pak snadno stát, že bych se vůbec nenarodil, čímž by se to celé kouslo... bum, CTD, modrá obrazovka, kritická chyba systému Matrix.

Když do minulosti, tak jako neviditelný duch bez možnosti cokoli ovlivnit. Trochu jako na safari, ale nenechat po sobě ani stopu pneumatiky. Chtěl bych vidět nahou Kleopatru, jestli byla fakt pěkná, nebo posedět u stolu večer se Žižkou, abych zjistil, jestli podpis "Jan bratr Žižka z Kalicha" myslel vážně, nebo si dělal z lidí tak trochu srandu, abych byl slušný... :-)

No a měl bych foťák, kameru a noťas a chtěl bych vědět, jestli se Napoleon narodil 15. srpna 1769, chtěl bych vidět, v jakých formacích pochodovaly bataliony na Pratecké návrší (hlavně jak to měly s granátnickými pelotony), a aktuálně samozřejmě i to Waterloo. Kromě průběhu bitvy bych velice rád věděl, co dělal během ní minutu po minutě Napoleon osobně. Kde byl, kam koukal, co viděl, jaké komu dával rozkazy. A asi tak sto tisíc jiných věcí :-)

Martas řekl(a)...

Ještě jednou k prohraným bitvám. On je velký rozdíl mezi prohranou bitvou a prohranou bitvou. Třeba Fridrich Falcký - Bílá Hora, tak tady není třeba komentáře. Ale i tato bitva měla své hrdiny a nemuseli to být zrovna cizinci naverbovaní za moravské peníze (mohli to být i cizinci za jiné peníze :-).
Jinak k mému předchozímu příspěvku - samozřejmě "skvělí" :-)

Anonymní řekl(a)...

Všichni jste mě předběhli, s Napoleonem, Waterloo, Valdštejnem, Žižkou i rokem 1938 bych už nebyl originální. Takže
a)doba: mám-li zvolit jen jednu z několika mých oblíbených, tak francouzský dvůr Ludvíka XV. - tam byla pohoda = jen bych si bezstarostně užíval á la "po mně potopa" :-)
b)osobnost: tam je to ještě složitější, těch mám zástup. Ale třeba generál Patton - poradil bych mu, aby nejel tudy, kde jej potkala smrtelná autonehoda;
c) co změnit: Lipany, i s rizikem, že nevím, co by to přineslo.
MiŠ

zuzana řekl(a)...

Být v neviditelné bublině, která propouští pouze obraz a zvuk? Tak to by se mi líbilo asi ve všech historických obdobích. Jinak co se týče těch Suchých Krut, co myslíte, že by se, kdyby to Přemysl Otakar II. vyhrál, všechno stalo? Habsburkové by se patrně nestali tím, čím se stali. Ale CO VŠECHNO by to přineslo?

jakub.samek řekl(a)...

Nikdo z nás by tu nebyl. Byli by tu úplně jiní lidé. Tak třeba: koncem 17. století by prošli celkem bezvýznamným městem Vídní v jedné z mnoha českých provincií Turci. Slabošského krále Václava VII. Usměvavého by vyrušil během lovu se zprávou o této události jeho kancléř Leopold. Král by si pak večer napsal do deníčku: "Nic. Dvě srnečky, ne tři srnečky, čtyři divoká prasátka".

Jiří Kovařík řekl(a)...

Byl by to zápis jak z deníku cara Mikuláše II.; v jeho případě by asi historii nezměnil nikdo. Jsou věci, které prostě asi změnit nejdou. Teď je otázka, zda budeme brát v úvahu postuláty Poula Andersona, klasika sci-fi žánru o cestování časem, že i zašlápnutí broučka má nedozírné následky, nebo budeme jen fantazírovat. Co by z toho vyplynulo pro krále železného a zlatého? Odpadli by Braniboři v Čechách, po něm by nastoupil Václav II. a vše by šlo jak na žeklezničním nádraží, kdy se koleje a výhybky spojí v jednu trať, v tomto případě vlak směr Olomouc, zastávka 4. srpen Léta Páně 1306. Co dál, koho by páni stavové zvolili roku 1526, kdyby Habsburkové zůstali jen hrabaty? Polský Zikmund? S anarchií Rzeczpospolité bychom dobře nedopadli... Saský kurfiřt...? Slabý král, takže konflikt koruna vs. stavové by přišel dřív, stavové by vyhráli a byla by další anarchie. Nebo volba. Atd. Pak, v konfrontaci s tureckou říší, by asi Sobieski Vídeň nezachraňoval a Turek by přes Marchfeld navštívil Moravu, etc. Kolikátého bychom dnes měli podle Hidžry a muslimského kalendáře? :-). Nebo by „nás“ zachránil král Slunce, čímž bychom mohli mít na konci 17. stol. eurolouisdor. Děti by se pak učili víc o Napoleonovi jako o našem panovníkovi, na druhé straně bychom ale přišli o Bitvu tří císařů a "mon Empereur" by se neproslavil ani na jiných bojištích Rusové by možná rok 2012 neslavili jako dvě stě let od vítězství Vlastenecké války, já, pokud bych byl, bych nepsal o Waterloo, páč by nebylo, a v Anglii, God save the King, by vládl nějaký Bonaparte… Radši toho nechám, je to šílené :-) :-) :-).

jakub.samek řekl(a)...

Zašlápnutí broučka... byl bych stoupencem této představy, totiž že sebemenší změna může zásadně změnit mnohé a postupně vše. Důvodů je mnoho, jeden z nejdůležitějších spočívá ve způsobu naší reprodukce :-) je taková náhoda, že jsme se narodili právě já nebo právě každý z vás, že opravdu stačí, aby se náš praprapraprapředek musel kvůli broučkovi podrbat za uchem, malilinko se opozdil, a už není naším praprapraprapředkem, ale pra... někoho úplně jiného, čím hlouběji v historii, tím zásadnější změna, bez ohledu na nepatrnost zásahu. Zachraňte život generálu Pattonovi, jeho řidič, až pro něj pojede na letiště, přejede psíka, holčička s ním nepůjde na procházku a nepotká kloučka. Co teprve změna typu "vyhrát bitvu". Jistá věc je jedna - my dnes bychom z toho neměli nic, protože bychom tu nebyli :-) určitě ne v tomto složení.

Martas řekl(a)...

Otázka sice zněla: Jakou známou osobnost z historie byste tam chtěl potkat a co byste jí řekl?

Těch osobností by bylo strašně moc. I já bych volil většinu z těch zde uvedených (např. Alebrechta z Valdštejna, ale myslím, že by stejně dluho nežil, ať bych varoval sebe víc). Jsme opravdu na stejné vlně. Avšak je zde minimum žen a já bych třeba rád osobně potkal Elišku Rejčku. Johanku z Arku nevím, nevím - ta by mi asi řekla, že jsem z kacířské země a já bych jí musel říci, že to je sice pravda, ale já za to nebudu souzen.

Ale k jádru, začal jsem tím. že otázka sice zněla .....
Přesto si dovolím u vést, že pro mne by bylo strašně zajímavé uvidět nějakého svého předka - nejlépe několik svých předků - z každého století jednoho. Možná by to bylo více strašné (zřejmě by to byl nějaký nevolník), než zajímavé, ale ať.

Také bych měl jednu technickou:
Možná by nebylo špatné, kdyby každý komentář (příspěvek) měl své pořadové číslo. Je tady dost anonymů - to mi nevadí - Martas je také anonymní. Ale když někdo reaguje na jeden konkrétní příspěvek (myslím, že jste se s tím také setkali), tak to někdy budí dojem, že reaguje na zcela jiný, který je nad tím jeho. A psát "k anonymu ze dne ...." mi připadá divné, protože těch anonymů v ten konkrétní den může být také více.

Theodor řekl(a)...

Nechám si ty otázky ještě projít hlavou. … Ve výše uvedených příspěvcích mne však zaujaly dvě věci:

(1) Nerozumím tomu, proč chce JS pátrat po podrobnostech Napoleonova narození a ne úmrtí. Cožpak v souvislosti s ním panují nějaké nejasnosti či dohady?

(2) Líbí se mi, jak JK nenápadně naťukl otázku Bílé hory a možnost jiného pohledu na věc. Zaplať Panna Maria, že to tenkrát vyhráli Habsburci a ne české stavy v čele se vzdorokrálem, jenž se chová v rozporu s heslem, které má v erbu! (Pro uklidnění zdejších vlastenců hned dodávám: Hrom aby bacil do knížete Karla I. Lichtensteina!) Příměr k Rzeczypospolitej je velmi případný: už vidím to dělení Koruny české – a nemuselo by být ani trojí jako v případě Polska – poté, co se k moci dostali lidé, kteří způsob, jak si představují spravování zemských záležitostí, názorně předvedli na své péči o české vojsko.

TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

Díky Theodorovi za drobnou pochvalu, obvykle se zpravidla škorpíme :-). Ale těším se, co vymyslí!!! Obecně, potkat a jen pozorovat by snad šlo, měnit je horší...
Matrasovi: Pořadí by museli dávat komenttoři, já tu možnost na blohu nemám, nebo jsem na ni nepříšel. Anonymy mi nevadí; zatím jsme nemusel za celou dobu existence ani jeden komentář exkomunikovat kvůli něčemo unfairovému. S Pannou Johankou by to bylo zajímavé, obzvlášť pro cestovatele časem s té husitské země (znáte ten dopis, co jim napsala???). Ale zvláštní, že ani mne, ani nikoho jiného moc nenapadalo, že bychom potkávali dámy, děvčata; není to nespravedlivé. Budu o nějaké přemýšlet.

Theodor řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Theodor řekl(a)...

Já s pochvalami šetřím, zato štulců mívám pohotově dost.

Nějakou tu historickou ženskou tu chtěl okukovat - tuším - JS, ale zdálo se to mít poněkud sexistický podtext. Žádná jistota, že by byl veden ryze vědeckými pohnutkami.

Nejošemetnější je zajisté otázka třetí. ... Bylo by mi povoleno vrátit ty Lipany zase zpět do původního stavu po zásahu pana MiŠ?

Zaručení osobní bezpečnosti na takové výpravě pokládám za samozřejmost. Bez toho se mnou nepočítejte. Dostat kvalitně přes držku může člověk v každé době, na to není zapotřebí časostroj.

TG

jakub.samek řekl(a)...

Ovšemže je i ohledně narození jistá nejasnost. Při papírování vrcholícím svatbou s Josefínou totiž Napoleon uvedl své datum narození 5. února 1768 :-)

Ostatně, všichni dobře víme, že Napoleon ve skutečnosti neexistoval, že si ho vymysleli :-)

Martas řekl(a)...

O psaní kacířským husitům vím. Ale nevím odkud. Je to už hodně dávno, co jsem četl knihu, která se jmenovana "Ze starých francouzských kronik" nebo tak nějak - možná to bylo tam.
Každopádně není jisté, jak by moje setkání s ní pro mě dopadlo - abych ji na té hranici ještě nepředběhl :-)

Anonymní řekl(a)...

K posledním komentářům Martas + JK: Já bych četné ženy na dvoře Ludvíka XV. pochopitelně vyhledával, byť jsem žádnou nejmenoval :-) S Johankou z Arku bych byl asi velmi opatrný, anžto její dopis husitům znám, a jelikož navíc s husity dosti výrazně sympatizuji a netajil bych se s tím ani před ní, nevím, jak by mě přijala :-)
Ta myšlenka spatřit některého ze svých předků je zajímavá - ač všichni moji předci byli neurození venkované, z dědova nedokončeného pokusu o psaní rodové kroniky např. vím, že jeden z mých předků prohýřil celý svůj grunt, údajně si prý i doutníky zapaloval bankovkami. Ten by mě zajímal :-)
MiŠ

Martas řekl(a)...

Omlouvám se - v jednom z předchozích příspěvků jsem chybně uvedl titul knihy o železné masce. Kniha se správně jmenuje "Muž ZA železnou maskou".
M.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Pořád mě nenapadá nějaká žena v historii, Kleopatra, Messalina, papežka Jana, Johanka, Charlotta Cordayová, nic z toho mě nenapadá. Leda si v káhirském Tivoli popovídat s Paulinou Fouresovou a zvědavě ji okouknout. Dívat se, jak Goya maluje vévodkyni z Albi (pochopitelně v obnažené verzi)? To radši Louisu Fusil, francouzskou herečku, roku 1812 v moskevském divadle, pak ustupující s Farncouzi, nechal o tom skvělé memoáry. Nebo Idu Saint-Elme, Neyovu přítelkyni. Historie (alespoň ta vojenská) je k ženám nespravedlivá, jak vidím. Možná madame du Barry???

K Johance a dopisu husitům: ano, je to ve Starých francouzských kronikách, skvělý překlad Václava Černého, loni, tuším, vyšly znovu.

Theodor řekl(a)...

Tak to jste mne trošku zklamal, pane JS. Doufal jsem, že si přinejmenším chcete upřesnit Císařův horoskop. Ten posun data by se snad dal vysvětlit i bez cesty do minulosti. Zkusme pátrat: Čí dokumenty byly při svatbě použity? Kdy byl pokřtěn bratr Joseph? Co obvykle dělá se svým věkem stárnoucí žena a co jinoch?
... Ve srovnání s možností hledět Montholonovi pod pazoury, když jde do sklepa pro víno, nebo držet stráž u Napoleonova úmrtního lože a hrobu, zda nepřistihnete podezřelá individua s pochybnými úmysly. … Nepochopitelné!

Jak by Vás Johanka přijala, pane MiŠ? … No asi by Vás nejprve pokropila svěcenou vodou a pak bacila palcátem. Leda byste měl výmluvnost ještě lepší než Jeroným Pražský. … Proto také žádám ty záruky osobního bezpečí.

TG

jakub.samek řekl(a)...

To mě mrzí, pane Theodore, to jsem nechtěl, Vás zklamat :)

Bez cesty do minulosti by se "snad dalo vysvětlit" úplně cokoli. Jistěže to, co píšete o věku jinochově, nemůže nebýt možné. Není to ostatně nic světoborného, spíš jsem to jen tak plácnul pod dojmem jedné debaty internetové. Ale jistota je jistota :)

Napoleonova smrt mě nijak zásadně nezajímá osobně. Otráven či nemocný, nebo snad "pan Včelka", ať si, pohledy na období jeho vlády to nemůže změnit ani ničím doplnit.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den všem. Když pominu svůj soukromý život a možnost změnit směr některých událostí a zaměřím se čistě jen období před svým narozením, tak bych nechtěl měnit proud času k prospěchu jakékoliv strany, národa či člověka.
Historie je unikátní v tom, že je jedinečná. Jedičně vytvarovaná z nezpočetných možností a kombinací.

Po prvotním přečtení jsem přesto začal uvažovat co s možností využítí stroje času bych provedl já osobně.

Musím se přiznat, že mne hned napadlo zachránit život generála Pouzeta s mou nejoblíbenější postavou maršálem Lannesem. Přišlo by mi to jako skvělý nápad. Ovšem pak mne napadlo, co by tento můj zásah do historie změnil. Možná by Jean Lannes žil o nějaký ten "pátek" déle. Soupeření koalice s Francii by pravděpodobně nezměnil.
Co by se však stalo, kdyby se z Lannese stal uplně jiný člověk, chamtivý zbabělec, který všechno propije a stane se z něj troska.
Myslím, že i když jeho život byl kratší než životy ty, co jej smrtí předešli nebo jej budou teprve následovat, odešel na vrcholu. Díky tomu ho známe. Díky tomu se můžeme dočíst o jeho schopnostech, pevném charakteru a odhodlání, který tento člověk projevoval.

Přiznám se, že jsem rád, že nemám tu možnost změnit historii. Když se kouknu kolem sebe nebo i do učebnic (i těch špatných učebnic) dějepisu, vidím všude krom těch hezkých věcí i spoustu utrpení lidí. Opravdu bych nerad potom celý život přemýšlel nad tím, že je opravdu hezké že jsem viděl na vlastní oči Janu z Arku, ale co třeba varovat lidi před tsunami, výbuchem sopky, vytáhnutí malých dětí z hořících domů, aut atd.. Nevím jestli bych s tím mohl smířit, že jsem jedny zachránil a ty druhé nechal na pospas smrti.
Díky bohu, že nemám takovou zodpovědnost a podobnou zkušenost volby. S přáním hezkého dne. Petr. H.

Anonymní řekl(a)...

Odpověď panu Theodorovi:
a) jistěže Lipany můžete vrátit: cestovat v čase a měnit, co-kdy-kde nás napadne přece můžeme po libosti všichni kamkoli a vyvádět/napravovat tam cokoli. Jako jediné omezení jsem pochopil, že pouze jedna doba-jedna osoba-jedna událost
b) k Johance z Arku: no, přesně toho palcátu bych se obával a vzal bych si helmu :-) A propos: jeden nevyjasněný bod = jak by se na nás dávní předkové dívali, kdybychom se mezi nimi objevili v džínách, teniskách, kostkované flanelce a bejsbolce = chtělo by to upřesnit adekvátní převtělení (na bitevním poli bych se asi nechtěl objevit jako místní rolník) a při komunikaci s význačnými osobami i aspoň minimální únosné společenské postavení, aby nás služebnictvo/stráže neodehnali případně rovnou nezabásli. Jinak souhlasím, že se zárukou bezpečnosti (pokud by to nebyl glejt od Zikmunda) by měl našinec lepší pocit :-)
MiŠ

Jiří Kovařík řekl(a)...

Zjišťuji, že se nikdo z přispěvatelů (včetně mě) nemodlí. Jinak by někdo z nás chtěl spatřit Máří Magdalénu a zeptat se, zda měli pravdu ti, co od nich opisoval Dan Brown.

Theodor řekl(a)...

k panu JK:
No víte, on se někdo možná modlil, aby Vás zrovna tohle, nebo něco podobného – třeba prověřit panenství jisté židovské dívky okolo počátku křesťanského letopočtu – nenapadlo.

k panu MiŠ:
Nabyl jsem dojmu, že by naši předkové měli být před námi neméně zabezpečeni, než my výletníci před nimi, jak tu dle klasického sci-fi pravidla požadoval JS. (Někdo by se také nemusel udržet při setkání s některým historickým dobytkem.) Jenomže ono dokonce už slovo může být druhem skutku. Představte si, že byste proudem své výmluvnosti přesvědčil Johanku, že Hus byl prorok a Žižka kabrňák a ona se na základě toho rozhodla spojit s husity. … A už bychom tu mohli mít francouzsko-českou koalici a Třicetiletou válku na krku o 200 let dřív. Protože se však to pravidlo dostává do střetu s volností, která nám je dána otázkou 3, a nyní se zdá i 2, musím si nejprve vymyslet omezení, která bych na sebe naložil, abych se do takového rizika mohl vůbec pustit.

TG

zuzana řekl(a)...

A není to, pane Kovaříku, náhodou tak, že vaši přispěvatelé jsou lidé s dobrým vkusem, kteří Dana Browna nečtou?
Jinak díky všem za úvahy na téma Moravské pole :-)

Anonymní řekl(a)...

Já jen přemýšlel, který moment bych rád "naživo" viděl, a samozřejmě mne napadly téměř stejné věci, co zde již zazněly. Ale přesto jedna navíc - chtěl bych být u toho, když budoucí zakladatelé templářského řádu našli v Šalamounově chrámu, pro co přijeli a co hledali (a co je katapultovalo v tehdejší době z nuly na téměř "rovny králům"). Martin T. Schwarz

Jiří Kovařík řekl(a)...

Zuzaně:
Jistěže moji čtenáři mají dobrý vkus. Browna bych ale nezatracoval, jako kniha na pláž je dobrý, i když Ztracený symbol jsme po asi padesáti stranách odložil...
Martinu T. Schwarzovi:
Tam by se stroj času těžko nastavoval a mohlo by to být zklamání. Já si osobně myslím, že za tím světoborné tajemství nebylo, spíš okolnosti, bojová síla a pak pěníze...

roman.ricka řekl(a)...

Je mi líto, ale Brownovu Šifru jsem přečetl hodně rychle a moc se mi líbila :-) klidně se k tomu hrdě přiznám. Na Boha sice nevěřím, ale bez křesťanství bychom tu dnes asi nebyli. Beru to spíš jako přežitek doby......
A Jakube díky! Díky Sňatkům se smrtí ani nevím na koho jsem se to byl podívat v Invalidovně a teď se dovídám, že se vlastně ani nenarodil :D Já ty knížky snad přestanu číst a budu se věnovat dnešní politické situaci. Ta je bohužel živá a skutečná až až :D
Ne, to bylo unáhlené, raději tu historii :-)
Souhlasím s Jakubem. Nikdo bychom tu nebyli. Vy byste nezaložil žádný blog, já nemusel zítra do práce atd. Co by bylo kdyby je prostě "divné" řešit.

Anonymní řekl(a)...

Panu Theodorovi:
Diskutovat s Johankou z Arku by asi moc nešlo, nepřipadá mi, že by byla ochotná k nějakým disputacím (ten její dopis husitům o ní vypovídá mnohé).
Z celé diskuze mám pocit, že otázka "co byste chtěli v historii změnit" neměla být položena, neboť je vpodstatě nezodpověditelná.
MiŠ

Anonymní řekl(a)...

Pánové, musím se přiznat, že vaši fascinaci předem prohranými střetnutími, které je ale třeba podstoupit, sdílím. Přece by nebylo lepšího konce pro muže, než být po boku Leonidovi u Pramenů nebo útočit s výkvětem rytířstva spolu s králem Janem. K čertu s osobním bezpečím, které tady někde výš zaznělo, kdyby mi to někdo dneska nabídl, tak na to kývnu a nerozmýšlím se...

David

Unknown řekl(a)...

1) Mě by velmi zajímalo být na křižníku Tone 4 června 1942 poblíže katapultu a zjistit proč se japonské průzkumné letadlo č. 4 opozdilo při startu. Z celé historie lidstva mi to přijde jako nejpravděpodobnější zásah s pomocí stroje času.

Ale kdyby nešlo o jednu konkrétní událost, ale o sledování nějaké doby, tak bych chtěl být přítomen bádání Leonrda da Vinciho a nebo možná Tháleeta z Milétu. Oba byli na svojí dobu neuvěřitelní.

2) Rád bych potkal někoho z přínosců pro techniku. Leonardo da Vinci, Abraham Darby, Tesla nebo někdo takový.
Leonardovi bych řekl, že by mohl zkusit některé vynálezy z trochu jiných materiálů. A dějiny bych tím možná i dost změnil.:-)

3)Co bych chtěl změnit? Možná výsledek jednání husitských vyslanců na koncilu ve smyslu aby byl přijat český požadavek na svobodné vyznání v celé evropě. To by sice mohlo přinést války, ale třeba také naopak by se neudála třicetiletá válka, husité by nebyli poraženi a v čechách bychom měli první konstituční monarchii nebo republiku. :-) Třeba by tady potom byla lepší morálka. Když by se to ustálilo o dost dříve. Jen bych se bál aby Hitler pro svoje tažení nepoužil místo Německa Českou říši.

Jiří Kovařík řekl(a)...

S třetím bodem nevím nevím; myslíte asi Basilejský koncil, jenže to by nepomohlo. On ten náznak konstituční monarchie tady byl v podobě stavovské monachie, jenže z řečeného vznikal spíše chaos. Kompaktáta, Majestát, to vše jsou jakési předobrazy ústavy, dokonce kontrolované, jenže doba na to jaksi nebyla zralá. Ve společnosti, řídící se principem trojího lidu, nelze nic takové prosadit jako definitivum, myslím, to ani Magna charta nedokázala... Spíš jako Polsko bychom dopadli, než abychom Evropu polepšili...