Michal ŠŤOVÍČEK
2.3 Trubky (trompette
- ve femininu znamená trubku, v maskulinu trubače
„Spojovacím prostředkem“ kavalerie byla trubka. V bitevní
sestavě měl plukovník po boku vždy velitelského štábního trubače (brigadier-trompette: existovala i
neupřesněná funkce plukovního trubače
trompette-major, ale to byl podle
všeho náčelník trubačů plukovní hudby), připraveného předávat jeho rozkazy
vytroubením ustálených povelů/signálů. Tento signál okamžitě opakovalo všech osm
trubačů pluku, seskupených na doslech pod velením adjutanta, což již bylo
dostatečně hlasité velení pro celý pluk. Trubka tak přesněji řečeno nenahrazovala
ústní rozkaz, nýbrž ho předcházela jako avizo nebo jej bezprostředně
následovala jako zesílení.
V této logice měl rovněž každý velící generál divize i brigády vedle
svých pobočníků u sebe neustále i jednoho trubače = jakýsi „telefon“.
Jezdecké pluky měly rovněž své speciální identifikační „refrény“
(ty měly pochopitelně i ostatní zbraně - ženisté, artilérie, atd.).
U pluku byl vždy jeden trubač na kompanii. Do útoku vjížděli
trubači za svou eskadronou. Když byli napadeni, byli na tom o něco lépe než bubeníci.
Měli standardní jezdeckou šavli svého druhu jezdectva, v boji si tudíž okamžitě
přehodili trubku do levé ruky k uzdě a mohli tasit. Když trubač tasit nestihl,
jednoduše vzal útočníka po hlavě svým
nástrojem, který nebyl nijak křehký a dokázal ublížit... Typické praporky na
trubkách se navlékaly pouze pro přehlídky.
Napoleonské celoarmádní jezdecké trubačské povely/signály („ordonanční
troubení“ = sonneries d´ordonnance) byly
kodifikovány nařízením z 1 vendémiaire An XIII (23.9.1804) o výcviku a manévrování
jezdectva. Obsahovalo 28 povelů/signálů, které dílem převzalo od armády
monarchie, dílem je nově složil tehdy známý skladatel David Bühl:
-Generální nástup resp. poplach (la générale) - stejný význam jako u pěchoty
-Sedlat (le boute-selle)
-Na koně naložit (le
boute-charge) - přidat na osedlané koně ostatní jezdeckou přesunovou
výstroj a výzbroj
-Do sedel (à cheval)
-Nástup (l´assemblée) - stejný význam
jako u pěchoty
-Na pochod (la marche)
- stejný význam jako u pěchoty
-Do útoku (la charge)
-Svolání (le ralliement)
- podobný význam jako u pěchoty + shromáždit se po ústupu
-Ústup (la retraite)
-Palbu ukončit (cesser
le feu) - chybí logický povel Zahájit palbu; oba tyto povely u jezdectva
jsou na pohled dost zvláštní, používaly se totiž při výcviku na střelnici.
-Budíček (le réveil)
-Nástup na krmení koní (le
repas des chevaux)
-Nástup na hřebelcování koní (le pansage des chevaux)
-Fasování/Rozdílení (les
distributions)
-Nástup na výcvik (l´instruction)
-Nástup na rajony (les
corvées)
-Výdej stravy (la soupe)
- „pro polívku“
-Nástup k rozkazu (le
ban) - stejný význam jako u pěchoty
-Odchod z rozkazu (la
fermeture du ban)
-Instruktáž (à l´ordre)
- stejný význam jako u pěchoty
-Svolání furýrů (à
l´ordre pour les fourriers)
-Svolání trubačů (la
réunion des trompettes)
-Svolání stráží (rassemblement
des gardes)
-Svolání služby/pohotovosti (appel des hommes consignés)
-Průjezd
městem (le cavalquet): troubilo se
při průjezdu městem do pole = zvalo se jím obyvatelstvo k podívané a k projevům
sympatií... Obdobný signál používala
určitě i pěchota, ač není v její ordonanci zmiňován
-Svolání po ústupu (appel
après la retraite)
-Zhášení ohňů = večerka (pour
faire éteindre les feux), což bylo Napoleonovo oblíbené troubení.
Jeden signál zde není uveden - byl prakticky dvoutónový a krátký,
nikde jsem nenašel jeho význam, možná to byl doplňující povel Proveďte - exécution)
A jistě jste postřehli, že nevysvětlitelně chybí povel
Sesednout (pied à terre)!
K těmto ordonančním signálům/povelům se mimo dotyčné nařízení
přidávaly další, např.:
-K
poctě praporu (à l´étendard) - stejný
význam jako u pěchoty
-Kapitulace
(la chamade) - stejný význam jako u
pěchoty
-Svolání
nočních stráží (le guet): svolávalo
noční stráže v pevnostech.
 |
| Jízdní myslivec a jízdné dělostřelec |
 |
| Dragouni a 1. karabinický |
 |
| 5. husarský |
 |
| 4, kyrysnický |
 |
| 7. kyrysnický (ten je evidentně i na známém obrazu E.Meissoniera „Friedland“) |
Kromě nich
existovaly ještě četné povely manévrovací-taktické = obrat vpravo/vlevo/vzad,
tasit, šavle skrýt, krokem/klusem/tryskem vpřed, zastavit apod.
Pro ilustraci přikládám i starou nahrávku. Jde sice o
jezdecké povely z přelomu 19. a 20. stol., ale jsou to s drobnými změnami v
názvech a doplňky stále ty výše uvedené napoleonské (u jezdeckého pluku
republikánské gardy platí ostatně 200 let dodnes)!
= po úvodních taktech: Krokem
vpřed, Klusem vpřed, Tryskem vpřed, Zastavit, Sesednout, Zahájit palbu, Palbu
ukončit, Do sedel, Obrat vzad, Tasit, Šavle skrýt, Obrat vpravo, Obrat vlevo, Pláště
obléknout, Do útoku, Svolání pícníků, Nástup, Svolání, Budíček, Apel, K
lékařské prohlídce, Fasován/rozdíleníí, Výdej stravy, Svolání trubačů, Svolání
důstojníků, Generální nástup, Na pochod, Nástup k rozkazu, Odchod z rozkazu, K
poctě praporu, Večerka.
Trubači v
drtivé většině neznali noty (to nebylo kritérium pro zařazení k trubačům),
učili se tedy pouhým odposlechem a opakováním a k zapamatování melodie
používali popěvky, většinou náležitě jadrné - nikoli samoúčelně, nýbrž aby si
je lépe pamatovali, snáz než nějaké vznosné lyrické verše...
K zapamatování
toho také nebylo málo, takže řešením byla i často tradovaná odpověď starého
husara na otázku nováčka, zda zná všechna ordonanční troubení : „Až uslyšíš
nějaké troubení, rozhlédni se po ostatních a dělej to, co oni.“
Akustické spojení bylo reformováno r.
1831, kdy byly pro pěchotu zrušeny bubny a zavedena polnice - clairon (od trubky se liší tvarem a melodickým
„posazením“ v Es, trubka je pronikavější, v Hes/B):
Trubka a polnice
Bubeníci a trubači byli tak dalšími skutečnými předchůdci
spojařů v rámci své jednotky. Ač byli zvláště bubeníci téměř na samém dně
vojenské hierarchie, těšili se stejné vážnosti jako jejich spolubojovníci s
puškou a vzhledem ke své důležitosti se těšili i některým výhodám - pobírali
dvojnásobný žold řadového vojáka (z něhož ovšem museli financovat údržbu a
opravy svého bubnu), fasovali dávky jídla a ubytování jako poddůstojníci, před
založením Čestné legie dostávali jako vyznamenání čestné paličky nebo trubky.. Tyto
čistě vojenské a bojové bubeníky a trubače nelze tedy zaměňovat s bubeníky a
trubači vojenské hudby, do níž se často najímali nevojáci resp. dočasní vojáci
„na dobu určitou“ a na náklady plukovníka - v boji se tudíž nepoužívali.
2.4 Děla
Kanon byl rovněž klasickým taktickým spojovacím prostředkem,
ovšem již na vyšším stupni velení - střelbou „slepými“ náboji mohl prodloužit
dosah bubnování a troubení na několik kilometrů. Tak tomu bylo například v
Bouloňském táboře, kde vyhlašoval budíček a večerku. Na taženích pak pokaždé oznamoval
začátek bitvy = tři rány v pravidelných intervalech, vypalované baterií gardové
artilérie. Dalším příkladem je jedna ze Soultových dispozic před Slavkovem:
„Pokud se nepřítel pohne k předním hlídkám, baterie na vyvýšenině u kaple vypálí
na poplach čtyři dělové rány... a na toto znamení se Vandammova divize připojí
k Legrandově a rozvine se do bitevní sestavy...“
V r. 1809 se jednalo o spojení na zvláště velkou vzdálenost =
mezi Landshutem a Eggmühlem, 35 km vzdušnou čarou, podle císařovy směrnice z
22.4.1809 Davoutovi : „Budete-li připraven zaútočit, vypalte v poledne dělovou salvu 12 ran naráz,
další takovou v 1 hodinu a další ve 2 hodiny.“ Stalo se a Davoutovi tak mohly
dorazit posily.
Na rozdíl od děl není nikde zmínka o spojení v armádě prostřednictvím
rachejtlí, ač možné bylo celkem snadno - viz např. oslava císařových narozenin
16.8.1804 v Bouloňském táboře, kdy bylo naráz vypáleno skoro 50 000
světelných nábojů z pušek a jejich několikavteřinovou záři bylo možno pozorovat
až na druhé straně La Manche.
3. Vzduchoplavba (aérostation)
Zcela nový, pokrokový a efektivní způsob předávání informací
tudíž spojení, ovšem zároveň případ, kdy technický pokrok nedokázal držet krok
s Napoleonovým způsobem válčení... Napoleon se s ním setkal jen zcela okrajově
a o spojovací prostředek šlo vlastně také jen okrajově či přesněji nepřímo,
přesto do přehledu způsobů spojení v napoleonské době balony pro úplnost
patří.
Revoluce nabídla armádě upoutaný pozorovací balon plněný
vodíkem, notoricky známý z takřka všech vyobrazení bitvy u Fleurus. Předchozí
historií balonů ani technikou výroby a provozu se zde nebudu zabývat, tudíž
rovnou k věci:
Již 25.10 1793 bylo rozhodnuto, že bude vyroben
balon pro Severní armádu a za tímto účelem byly zřízeny výrobní dílny v
Meudonu. Hlavním problémem bylo, že vodík se získával tehdy jedinou známou
metodou - pouze z kyseliny sírové, jenže veškerá síra se v té době konfiskovala
pro výrobu střelného prachu. Bylo tedy nutno vyvinout nový způsob - skupině
chemiků včetně Lavoisiera se podařilo vynalézt výrobu vodíku rozkladem vody na
rozžhaveném železe.
Poprvé byl ovšem takto vyrobený balon nasazen již v
obleženém Maubeuge (2.6.1794) a při dobývání Charleroi (kapitulovalo 25.6.), až
poté byl převezen a použit 26.6.1794 u Fleurus.
Ještě předtím - 2.4.1794 (někde se píše 12.4.) zřídil Výbor
veřejného blaha první kompanii vojenských vzduchoplavců (aérostiers militaires). Tvořilo ji 26 mužů - specializovaných řemeslníků:
tesařů, zedníků, mechaniků... pod velením kapitána, poručíka, podporučíka,
hlavního seržanta a 4 nižších poddůstojníků. Kapitánem roty byl jeden ze
spolutvůrců balonů, nadšený vzduchoplavec a fyzik Jean Marie Joseph Coutelle
(1748 - 1835), který také vystoupal v balonu při jeho výše uvedených i dalších nasazeních.
Kompanie byla organizačně přičleněna k dělostřelectvu a oblečena do jeho
uniforem. Ještě v červnu = 23.6.1794 byla zřízena druhá vzduchoplavecká kompanie. Výrobu
balonů v Meudonu řídil Coutellův pomocník, fyzik a všeuměl Nicolas-Jacques
Conté (1755 - 1805) - mj. vynalezl tužku v dnešní podobě a později v Egyptě
dokázal zázraky v logistice. Společně uvedli do provozu celkem 23 balonů ve
třech velikostech, většinou o průměru něco přes 10 m, válečnicky pojmenovaných
(Odvážný, Herkules, Válečník, Kastor a Pollux apod.), které se dále nasazovaly
u Severní a Rýnské armády (obléhání Mohuče atd.).
 |
| Coutellův balon při obléhání Mohuče |
Nelze říci, že balony byly hlavní příčinou francouzských
vítězství, avšak nemalou měrou se na nich podílely, nejen přehledem a hlášeními
o rozmístění a pohybech nepřátelských sil, ale měly i nezanedbatelný
psychologický účinek. Hned při prvním použití u Maubeuge: „Zpráva podaná po
sestupu ženijním důstojníkem, který kapitána doprovázel, byla tak jasná a
zevrubná, že nepřítel se zjevně již nemohl ani pohnout, aniž by se to v
pevnosti nevědělo (...) s našimi dalekohledy jsme mohli spočítat okenní tabule
v oknech pět mil vzdáleného Monsu (...) Morální účinek, který tento zbrusu nový
prodstředek vyvolal v rakouském táboře, byl nesmírný; ohromil zejména velitele,
kteří si záhy všimli, že jejich vojáci jsou přesvědčeni, že mají co do činění s
kouzelníky. Aby tuto víru potřeli a vojsko povzbudili, rozhodli se po poradě,
že se neblahé zařízení pokusí sestřelit. Jakmile zjistili, že balon stoupá
každý den ze stejného místa, umístili do úvozové cesty dvě čtyřliberky a když
se ráno balon majestátně vznesl, první koule prolétla nad pláštěm a dopadla do
opevněného tábora; ihned poté se druhá koule otřela o dno koše, v němž stál
kapitán, který přivítal obě koule zvoláním Vive
la République! Nás ostatní obě ty rány až tolik
nerozveselily, neboť jsme si spočítali, že když dělové koule minuly, nepřítel
by mohl použít bombu nebo granát, který by mohl dopadnout do zahrad, v nichž
jsme balon drželi, a mohl by zasáhnout personál a poškodit vypouštěcí materiál.
Ten nápad nedostal či spíše nedali jsme mu na něj čas, neboť již nazítří
povolali z Lille jistého seržanta dělostřelectva, který slíbil, že děla vyřadí
z boje přímo na jejich střeleckých stanovištích; což se pravděpodobně doneslo
nepříteli, který se již neprojevil a nechal nás již v klidu pozorovat.“ (Selle
de Beauchamp, Paměti důstojníka vzduchoplavců). A v relaci o bitvě u Fleurus
Coutelle napsal: „Jistě, balon nám bitvu nevyhrál; ovšem musím říci, že
Rakušanům značně vadil, neboť se domnívali, že nám neunikne ani jediný jejich
krok, a že naší armádě tato dosud neznámá zbraň dodala sebedůvěru a dobrou
náladu.“ Hovoří se i o tom, že někteří Rakušané viděli v balonu ďáblův výtvor, v
hrůze padali na kolena a modlili se.
Vzápětí po bitvě zřídil Konvent Státní vzduchoplaveckou
školu, rovněž se sídlem v Meudonu, a jejím řízením pověřil J.-N. Conté.
V akci bylo samozřejmě nutno zajistit spojení = předávání
zpráv z balonu ve výškách 300-500 m na zem. Šlo tedy o spojení
jednosměrné, uskutečňované shazováním psaných zpráv o výsledku pozorování,
zatížených pytlíkem s pískem, jak píše sám Coutelle v jednom svém memorandu: „V
koši jsem měl pytlíky s pískem a vlaječkou, poznámky nebo zprávy jsem do nich
vkládal a na domluvené znamení je shazoval dolů.“
Selle de Beauchamp k bitvě u Fleurus dodává: „...spojení se
uskutečňovalo pomocí pytlů (sic) zátěže, jejichž shození se avizovalo signálem,
neboť jsme jimi byli vybaveni pro různé činnosti. Když se jako zde jednalo o
podrobnější zprávy, do pytle byla vložena listina, určená pouze důstojníkovi
vzduchoplavců, který ji osobně předával adresátovi, zpravidla generálovi.“
Za tmy balon komunikoval se zemí pomocí soustavy barevných
luceren zavěšených z koše. Díky novátorské technologii totiž mohl zůstat
naplněný až měsíc, nemusel se tudíž každý den stahovat a mohl tak pozorovat i
ohně v nepřátelském ležení.
Vztah revolučních generálů k balonům byl po úspěšných
začátcích nakonec nejednoznačný - viděli, že se nehodí k manévrové válce:
přeprava byla nesnadná, potřebného materiálu hodně, bylo vždy nutno vybudovat
na místě celou malou továrničku, výroba vodíku byla riskantní, naplnění balonu
trvalo 6-10 hodin...
Přesto Bonaparte vzal celou Coutellovu vzduchoplaveckou rotu
do Egypta (museli ho přesvědčovat). Jedna loď s materiálem se však před
Alexandrií potopila, druhá byla zničena u Abukiru. Conté vzápětí po vylodění
navrhl rovněž improvizovaný optický telegraf mezi Alexandrií a Abukirem (cca 22
km) na varování před anglickou flotilou, k němuž hodlal využít malých
upoutaných balonů. Jeho projekt byl zamítnut nebo se ani nestihl realizovat?
což možná k porážce u Abukiru přispělo... Vzduchoplavci tak posléze
improvizovali a nakonec třikrát vypustili pouze lehoučké balony bez posádky jako
atrakci (mj. při káhirské oslavě výročí bitvy u Rivoli) a k ničemu
smysluplnějšímu se nedostali, tudíž byli přeřazeni na vykopávky.
Druhá vzduchoplavecká rota i škola v Meudonu zatím zůstaly v
nečinnosti a Direktorium je nakonec dekretem z 28.1.1799 zrušilo, přičemž bylo
opatrně nařízeno, že „tento výnos nebude vytištěn.“
1 Uniforma
vzduchoplavců v Egyptě 1799 - 1801.
2 Uniforma
vzduchoplavců před vyplutím na egyptskou výpravu r. 1798.
3 Vzduchoplavec v r.
1794
4 Vojín vzduchoplavec
v r. 1801.
5 Důstojník
vzduchoplavec v r. 1801
V pozadí pec na výrobu
vodíku - takovou bylo nutno postavit na každém stanovišti, z něhož měl být
balon naplněn.
Za bezvětří stačilo k
udržení balonu na kratší dobu 40 mužů
 |
| Galantní aerostatiér, Myrbachova ilustrace ke vzpomínkácm vzduchoplavce barona de Selle de Beauchamp |
První vzduchoplavecká rota byla
pak rozpuštěna ihned při svém návratu z Egypta. Někde se lze dočíst, že
vojenské vzduchoplavce zrušil v r. 1799 právě Bonaparte, ale to je blud (i
kdyby, tak to mohl učinit až bezprostředně po 18. brumairu, ale to měl jiné
starosti). Bonaparte a později císař Napoleon na svých taženích pochopitelně
vzhledem ke statičnosti tohoto pozorovacího a spojovacího prostředku jeho
využití neobnovil. Balony tentokrát bez posádky byly využity pouze při oslavách
korunovace Marie-Louisy a pak také při vítání Ludvíka XVIII. Čímž končí historie
napoleonské vzuchoplavby i tento příspěvek.
Žádné komentáře:
Okomentovat