pondělí 7. dubna 2014

ŠPINAVÁ ALŽÍRSKÁ VÁLKA

V poslední době si občas zoufám nad tím, jak nezajímavé tituly z oblasti literatury faktu ať už české, nebo překladové vycházejí, zásilka z minulého týdně mi ale zvedla náladu natolik, že jsem dal stranou vlastní psaní a začetl se i zaposlouchal. Knihu, která mě takhle vzala, vydalo nakladatelstvím Český cestovatel (jehož produkci jsem tu už párkrát představil a lze ji vidět na www.ceskycestovatel.cz), jmenuje se ŠPINAVÁ VÁLKA, má podtitul Alžírsko 1954–1962, napsal ji Andreas Lutz, byla přeložena z němčiny, čítá téměř 250 stran téměř klasického formátu, obsahuje několik stovek fotografií včetně barevné přílohy a text je velmi svižný, čtivý i faktograficky nesmírně důkladný. Jde o první svazek z (předpokládám) dvou, v tomto případě sahající do roku 1957, a já se těším na druhý, byť slovo těšit se je zde trochu rozporuplné.
            Proč?
            Protože ve Špinavé válce je spousta velice drsných skutečností a autor právem čtenáře upozorňuje následující poznámkou:
            „Tuto knihu by měl brát do rukou jen poučený čtenář, obeznámený s dějinami 20. století a hrůzami válečných konfliktů, protože průvodní znaky alžírské války jsou mimořádně otřesné…“
            Nejsem zcela nepoučený, leč patřím ke generaci, které vymývali bolševické sdělovací prostředky mozek o spravedlivosti boje alžírského lidu a zvěrstvech francouzských parašutistů i legionářů (a je s podivem, že ještě roku 2012 vyšla kniha dříve prominentního komunistického publicisty Ivana Brože Povstalci, vlastenci, pučisté a de Gaulle - Drama alžírské války 1954–1962, která tvoří klasický příklad onoho „třídního“ pohledu), což do jisté míry akcentovala i řada u nás promítaných filmů. Tady je jiný obraz, který neříká, že by byli Francouzi andělé, leč začíná se kreslit od kořenů, od vzniku koloniálního Alžírska a jeho rozvoje (neřku-li rozkvětu) před 2. světovou válkou, od soužití Arabů s Evropany a od zrodu problémů, který přinesli islamističtí radikálové. Ne, nudit se nebudete, ten úvod není dlouhý a drsně končí 8. květnem 1945, kdy se Evropa radovala z konce války a v Setifu rozpoutali islamisté peklo, které si, než zasáhla armáda, vyžádalo 2628 obětí, většinou nevinných. Razantní zásah ozbrojených sil způsobil, že až do roku 1954 vládl v Alžírsku klid, pak ale propukla skutečná válka, teroristická, guerillová, bezohledná, fanatická, cíleně namířená na „pieds noirs“, bílé usedlíky a jejich sympatizanty, stále víc podpořená především Sovětským svazem, poslušně následovaným celým tzv. lidově demokratickým blokem (případ čsl. lodi Lidice, zadržené s nákladem zbraní, které by stačily pro celou jednu divizi, tvoří jednu kapitolu knihy). Válka, které čelila francouzská armáda, především zpočátku Cizinecká legie, pak ale i řadové jednotky, mnohdy oplácející krutost krutostí… Válka, která se vedla i ideologicky, v níž sehráli neblahou roli naivní francouzští levicoví intelektuálové jako Jean-Paul Sartre a které padl za oběť i Albert Camus…
Tohle válečné drama je opřeno o impozantní soupis pramenů i literatury včetně dokumentárních i hraných filmů, atmosféru však zdůrazňuje i něco jiného. Součástí Špinavé války je totiž (samostatně neprodejné) CD s podtitulem Pochody, písně a melodie francouzských vojáků a legionářů. Na něm najdete devatenáct skladem začínajících od La Marche de la Garde impériale de Napoléon (tradice jsou tradice a bez tohoto pochodu se málokterá francouzská přehlídka obejde) či Auprès de ma blonde a Sambre et Meuse, pokud jde o staré věci, přes legendární legionářskou Képi blanc či Adieux de Bataillon de Choc až po slavnou Edith Piaf s proslulou písní Non, je ne regrette rien. Tušili jste, že nejde o zpověď šansoniérky, ale o skladbu R. Assa, věnovanou 1. paradesantnímu pluku Cizinecké legie (1. REP), za trest rozpuštěný po nezdařeném puči v dubnu 1961 a opouštějící základnu v Zeraldě s vzdorným skandováním: „Ničeho nelitujeme!“? Nejspíš to nevěděli ani soudruzi z ÚV KSČ či sovětského Politbyra, jinak by se tahle píseň u nás nehrála…! 
S laskavým svolením nakladatelů dávám jednu píseň z CD na ukázku, byť je z youtubu. Jde o Les hussards de Berchény, pochod 1er Régiment de Hussards Parachutistes (1. RHP), výsadkového pluku, navazujícího na pravděpodobně nejstarší tradici francouzské armády, na husarský pluk Berchény, založený uherským hrabětem Berchénym/Bercsényim už roku 1720. Pokud jste frankofonní, porozumíte i textu… A kliknutím na video se dostanete do youtubu i na nejlepší rozlišení...
Knihu, abyste ji nemuseli shánět po knihkupectvích, si můžete objednat na adrese http://www.ceskycestovatel.cz/obchod (prolink je i v nadpise) na 309,-Kč bez CD, nebo za 389,-Kč i s ním. Ručím za to, že investované částky nebudete litovat!!!

8 komentářů:

novak jan řekl(a)...

Moc s vámi v hodnocení "alžírského klidu a míru" pod francouzskou trikolorou nesouhlasím. Především tam Francouzi od začátku neměli co dělat. Vzhledem k tomu co tam Francouzi dělali (vyhánění z úrodné půdy, hladomory, neustávající útlak a trestné výpravy za každou věc)"islamisté" tolik práce neměli.Francouzi během 2 světové slibovali Alžíru mnohé jenže po konci války na to nějak zapomněli. On i masakr v Setifu nebyl zase tak jednoznačný jak tvrdíte-dodnes se neví zda za ním nestáli francouzští policejní agenti a na 108 mrtvých Francouzů bylo více než policií a armádou pobitých 2500 Alžířanů. Brožovu knihu jsem četl a také bych s vámi nesouhlasil v jejím hodnocení. Mnohé knihy ze západní provenience jsou ještě víc "třídní a více bolševické".))))Každopádně můžeme být rádi že podobné vycházejí. Jen houšť!

Jiri Kovarik řekl(a)...

Na svůj názor máte právo. Neměli tam ale co dělat??? To neměl ani Kolumbus a Otcové poutníci v Americe :-). A historii Alžírska od Ludvíka Filipa po 1945 hodně zjednodušujete. Co přítomnost Alžířanů v divizích SS, např.
???

Jiri Kovarik řekl(a)...

Neodolám ještě malou poznámku p. Novákovi: V Setifu stáli proti těm, kteří v den, kdy v Evropě skončila světová válka, neozbrojení policisté a žádná armádní jednotka. Mrtvých (krom dvou italských vojáků bezbranní civilisté) bylo 102 (včetně tajemníka alžírské komunistické strany, kterému islamisté uťali ruce), zraněných 110, znásilněných žen ve věku 15-84 deset. Zahrajme si hru. Chtěl byste být 8. května v Setifu a na dalších místech Francouz, nebo Alžířan? Těch 2500 arabských obětí (přesně 2628) je bilance ne Setifu, ale potlačování šest týdnů pokračující vzpoury. Následkem čehož následovalo devět let klidu...

novak jan řekl(a)...

Nezlobte se na mne pane Kovaříku ale to demagogie. Alžírsko bylo před rokem 1830 sice primitivní ale přeci jen nezávislí stát který se pomalu společensky reformoval. Po útoku Francouzů se v mnohém životní podmínky lidí zhoršili. Od roku 1830 do roku 1872 se propadla populace o třetinu. Ano Francouzi tam neměli co dělat. i de Toequeville stejně jako Britové v Indii nebo Nizozemci na Jávě. Kolumba bych do toho moc nepletl. Ten si chudák do smrti myslel že přistál v Indii. A vzhledem nejen k přítomnosti ale celé existenci celé jedné francouzské divize (33. granátnická divize SS „Charlemagne“) bych jim to doopravdy nevyčítal.)))

Jiri Kovarik řekl(a)...

My se jednoduše neshodneme, asi jsme každý přesvědčením jinde. Vaše odpověď jen opakuje, co jste napsal hned zkraje a argumenty nemá, zato hodně gramatických chyb ohledně shody podmětu s přísudkem, skloňování přídavných jmen i interpunkce a špatně napsaného jména Alexise de Tocquenvilla. Obávám se, že váš rozhled v politice je stejný jako v gramatice mateřského jazyka...

Anonymní řekl(a)...

Omlouvam se pisu z mobilu a jsem tedy rad ze mi tam neco skoci. Argument s gramatikouneni argument nibrz dukaz nedostatku argumentu. Jsem dysortografik a jednoduse mi gramatika unika. Pokud vas to urazi a hodnotite dle toho co vim a co nevim velmi se vam omlouvam ale je toponekud povrchni hodnoceni.Znovu Alzir nepotreboval objevovat ci zkulturnovat(ostatne ani Indie ci Amerika) od moudrych belochu. Mimochodem knihu jsem si koupil a souhlasim ze je kvalitni. Nelze z ni ovsem vytrhnout prvni kapitolu o tom jak se tam francouzi 100 let chovali a co tomelo za dusledky. S pranim vseho dobreho novak

novak jan řekl(a)...

Nevím jestli vám přišla moje noční odpově´d psal jsem ji u tabletu a ještě k tomu cizího...Předně se omlouvám za chyby ale jsem dysortografik a prostě píšu tak jak píšu (i přesto jsem vystudoval VŠ). "Gramatické argumenty" nabývají na váze tam kde jiné argumenty nejsou a odpusťte mi jsou velmi povrchní. Tocquenville už v počátcích chování Francouzů kritizoval a Camus věděl také o čem mluví neboť byl místní. Knihu jsem si koupil a musím s vámi souhlasit že to je drsné čtení ovšem a pro Alžírské Francouze bohužel se jejich osud odvíjel především od prvních kapitol které popisují jak se Francouzi do cizí země dostali a jak se tam chovali. Přeji jinak vše dobré a spoustu dalších dobrých knih!

Jiri Kovarik řekl(a)...

Jsem rád za Vaši odpověď, tak by se měly názory, byť protichůdné, prezentovat.... I já se omlouvám, netušil jsem Vaše problémy.... A přeji také vše dobré!!!