ŠPINAVÁ ALŽÍRSKÁ VÁLKA

V poslední době si občas zoufám nad tím, jak nezajímavé tituly z oblasti literatury faktu ať už české, nebo překladové vycházejí, zásilka z minulého týdně mi ale zvedla náladu natolik, že jsem dal stranou vlastní psaní a začetl se i zaposlouchal. Knihu, která mě takhle vzala, vydalo nakladatelstvím Český cestovatel (jehož produkci jsem tu už párkrát představil a lze ji vidět na www.ceskycestovatel.cz), jmenuje se ŠPINAVÁ VÁLKA, má podtitul Alžírsko 1954–1962, napsal ji Andreas Lutz, byla přeložena z němčiny, čítá téměř 250 stran téměř klasického formátu, obsahuje několik stovek fotografií včetně barevné přílohy a text je velmi svižný, čtivý i faktograficky nesmírně důkladný. Jde o první svazek z (předpokládám) dvou, v tomto případě sahající do roku 1957, a já se těším na druhý, byť slovo těšit se je zde trochu rozporuplné.

            Proč?

            Protože ve Špinavé válce je spousta velice drsných skutečností a autor právem čtenáře upozorňuje následující poznámkou:

            „Tuto knihu by měl brát do rukou jen poučený čtenář, obeznámený s dějinami 20. století a hrůzami válečných konfliktů, protože průvodní znaky alžírské války jsou mimořádně otřesné…“

            Nejsem zcela nepoučený, leč patřím ke generaci, které vymývali bolševické sdělovací prostředky mozek o spravedlivosti boje alžírského lidu a zvěrstvech francouzských parašutistů i legionářů (a je s podivem, že ještě roku 2012 vyšla kniha dříve prominentního komunistického publicisty Ivana Brože Povstalci, vlastenci, pučisté a de Gaulle - Drama alžírské války 1954–1962, která tvoří klasický příklad onoho „třídního“ pohledu), což do jisté míry akcentovala i řada u nás promítaných filmů. Tady je jiný obraz, který neříká, že by byli Francouzi andělé, leč začíná se kreslit od kořenů, od vzniku koloniálního Alžírska a jeho rozvoje (neřku-li rozkvětu) před 2. světovou válkou, od soužití Arabů s Evropany a od zrodu problémů, který přinesli islamističtí radikálové. Ne, nudit se nebudete, ten úvod není dlouhý a drsně končí 8. květnem 1945, kdy se Evropa radovala z konce války a v Setifu rozpoutali islamisté peklo, které si, než zasáhla armáda, vyžádalo 2628 obětí, většinou nevinných. Razantní zásah ozbrojených sil způsobil, že až do roku 1954 vládl v Alžírsku klid, pak ale propukla skutečná válka, teroristická, guerillová, bezohledná, fanatická, cíleně namířená na „pieds noirs“, bílé usedlíky a jejich sympatizanty, stále víc podpořená především Sovětským svazem, poslušně následovaným celým tzv. lidově demokratickým blokem (případ čsl. lodi Lidice, zadržené s nákladem zbraní, které by stačily pro celou jednu divizi, tvoří jednu kapitolu knihy). Válka, které čelila francouzská armáda, především zpočátku Cizinecká legie, pak ale i řadové jednotky, mnohdy oplácející krutost krutostí… Válka, která se vedla i ideologicky, v níž sehráli neblahou roli naivní francouzští levicoví intelektuálové jako Jean-Paul Sartre a které padl za oběť i Albert Camus…

Tohle válečné drama je opřeno o impozantní soupis pramenů i literatury včetně dokumentárních i hraných filmů, atmosféru však zdůrazňuje i něco jiného. Součástí Špinavé války je totiž (samostatně neprodejné) CD s podtitulem Pochody, písně a melodie francouzských vojáků a legionářů. Na něm najdete devatenáct skladem začínajících od La Marche de la Garde impériale de Napoléon (tradice jsou tradice a bez tohoto pochodu se málokterá francouzská přehlídka obejde) či Auprès de ma blonde a Sambre et Meuse, pokud jde o staré věci, přes legendární legionářskou Képi blanc či Adieux de Bataillon de Choc až po slavnou Edith Piaf s proslulou písní Non, je ne regrette rien. Tušili jste, že nejde o zpověď šansoniérky, ale o skladbu R. Assa, věnovanou 1. paradesantnímu pluku Cizinecké legie (1. REP), za trest rozpuštěný po nezdařeném puči v dubnu 1961 a opouštějící základnu v Zeraldě s vzdorným skandováním: „Ničeho nelitujeme!“? Nejspíš to nevěděli ani soudruzi z ÚV KSČ či sovětského Politbyra, jinak by se tahle píseň u nás nehrála…! 

S laskavým svolením nakladatelů dávám jednu píseň z CD na ukázku, byť je z youtubu. Jde o Les hussards de Berchény, pochod 1er Régiment de Hussards Parachutistes (1. RHP), výsadkového pluku, navazujícího na pravděpodobně nejstarší tradici francouzské armády, na husarský pluk Berchény, založený uherským hrabětem Berchénym/Bercsényim už roku 1720. Pokud jste frankofonní, porozumíte i textu… A kliknutím na video se dostanete do youtubu i na nejlepší rozlišení...

Knihu, abyste ji nemuseli shánět po knihkupectvích, si můžete objednat na adrese http://www.ceskycestovatel.cz/obchod (prolink je i v nadpise) na 309,-Kč bez CD, nebo za 389,-Kč i s ním. Ručím za to, že investované částky nebudete litovat!!!