Před časem mě AKCENT, můj nakladatel, oslovil ohledně druhého vydání Maršálů Napoleonových orlů, titulu, který vznikl před více než desetiletím. Jistěže jsem souhlasil, koho by to nepotěšilo, dal jsem si ale podmínku, že celý rukopis důkladně zreviduji, rozšířím a mnohé pasáže zcela přepíšu. Tak se stalo, že se nové vydání Maršálů Napoleonových orlů od původního liší nejen podstatně větším rozsahem (odhadoval bych nejméně o třetinu), ale i mnoha detaily stejně jako a obrazovou dokumentací. Bylo to logické, za roky, které uplynuly, jsem získal řadu nových materiálů, které umožňují odstranit omyly cizí stejně jako moje, doplnit mnohé údaje, ozvláštnit je podrobnostmi o akcích, rodinném zázemí či rozmarnými historkami a zároveň lépe pochopit, jaké místo oněm šestadvaceti výjimečným mužům v epopeji koaličních válek patřilo. Takže teď mám potěšení vám knihu, která by měla být na pultech zhruba v půli října, představit i s ukázkou přebalu a jedné strany z osmistránkové barevné přílohy. V té najdete znaky všech pánů maršálů i jejich uniformy...A propos, zapomněl jsem uvést prolink a kontakt na AKCENT, pokud jej chcete zasypat objednávkami :-). Teď už je prolinkem na kliknutí do nadpisu :-)
14 komentářů:
Určitě zakoupím :)
Uff, maršálové rozšířeni o třetinu? To mám dilema. První vydání má čestné místo v mé knihovně už zhruba celé desetiletí a dodnes se k ní rád vracím. No co, Marbota mám taky ve dvou vydáních (1909 a 1999), bude to zajímavé porovnání :) Nenašla by se nějaká zajímavá historka, o níž jste obohatil druhé vydání? Trochu navnadit čtenáře...:)
Určitě by se našla, ale dá to dřinu, po 3/4 roku už nezbývá než o víkendu usednout a obě verze porovnávat; kdo si to má pamatovat :-) Zatím jen pro vás jednu pikantní a mírně odpornou nemaršálskou, z bitvy u Ligny 16. VI.1815. Vlastně vytípnutý odstaveček:
Úmorné celodenní vedro dopadalo na muže s plnou vahou ve chvílích, kdy jim hladina adrenalinu v krvi jen trochu poklesla.
„Viděl jsem v ten den vojáky, kterým žízeň způsobila cosi podobného záchvatu vztekliny; u úst měli pěnu a vrhali se do špinavých louží, jen aby trochu svlažili rty,“ vzpomínal Friedrich Förster, poručík 25. pluku.
Major hrabě Henckel von Donnersmarck, tehdy velitel 7. husarského, později napsal:
„Vládlo nesnesitelné horko a muži byli nesmírně žízniví. Já sám měl žízeň nepopsatelnou a uviděl jsem jednoho vyprahlého zeměbrance, jak hasí žízeň tím, že do svého propoceného čáka nabírá močůvku. Co jsem mohl dělat? Řekl jsem, ať mi dá taky, a polkl jsem pořádný doušek; ujišťuji vás, že to do chutě uherského vína mělo hodně daleko.“
Skvělá zpráva! ... už jsem si lámal hlavu s tím, co si "poručím" koupit k Vánocům, protože literatury tohoto ražení vychází nedostatečno:-( a proto se člověk musí občas porozhlédnout také po antikvariátech.
Pro Vás mám dle mého názoru také skvělou zprávu. Vaše knihy jsou v tomto jinak bohatém zdroji nedostatkovým zbožím, což znamená, že podobně jako já, na nich jejich majitele lpějí a dost si je hýčkají...;-) Mým posledním úlovkem je provorepublikové Chatrian-Erckmannovo "1813" a "Waterloo":-D
Nemáte nějaké informace o dostupnosti Vaší avizované nové knihy "Napoleon a ženy"? Stihne ještě předvánoční trh? Děkuji.
M.Kolomazník
Ha a je to tady, na tuto knihu čekám. Právě finišuji s Neyem tak jsem zvědav na ostatní, jelikož o druhých moc literatury není. Čím to vůbec je? Je o nich málo informací, nebo to není čtenářsky atraktivní?
Odpověď na dva dotazy jedním rázem. Napoleon a ženy budou do Váno (tvrdí AKCENT); korektury jsem odevzdal, jazykové jsou taky hotové. Dám vědět s malým předstihem, až budu mít jistotu. Jiní maršálové: je to atraktivní, ale není mnoho těch, co věci vyšťourají. Kolega Elbl napsal před časem Lannesa, jak se nedávno svěřil, píše Bernadotta. Já si brousím zuby na Davouta a Berthiera, ale tak za dva roky...
Aniž bych chtěl nějak lichotit, musím říct, že biografie Michela Neye byla prostě brilantní. Víc není třeba dodávat.
Jean Lannes je jedna z mých oblíbených postav, a tak jsem se na tuto knihu velice těšil. Možná až příliš. Výsledek je dobrý, ale taková delikatesa jako Ney to zatím není. Avšak co není může být. Bernadotte je rovněž vynikající téma, takže piš barde, střádej a až budeš mít hotovo, běžím si pro to do prvního knihkupectví. Do té doby bych se mohl začíst do elblova Bagrationa. Není to sice fr.maršál, ale proč to nevzít i z protivníkovy strany :) Jestlipak se autor zmínil o tom, jak Kateřina Pavlovna zahnula svému generálovi s Metternichem a porodila mu dceru Klementinu? I to bylo součástí života vojáka a historie je přeci o historkách...:)
A co se týče Davouta a Berthiera? Dva roky jsou dlouhá doba, budu to muset nějak vydržet, ale už si na ně dělám místečko v knihovně....:)
Toho Bernadotta píše kolega Elbl, a jsem přesvědčen, že to bude dobré. Je to muž, který má k tématům vztah, a v takovém případě autor s každým krokem roste... Což srovnání s mými deset let starými knihami možná i dokazuje (není-li to neskromná věta).
Pokud jde o mne, bard píše, až se z něho kouří, ale nestíhá, což je dobře, nápady mu totiž nedocházejí. Když dám nahlédnout pod pokličku, plánuje (pokud ho neklepne): Dodělat rozepsaný druhý díl Waterloo. Napsat v návaznosti na Port Artur M. Jelínka "Cušimu" (jak zpíval Skoumal "u Cušimy uřízli uši mi":-)), pak skočit na rok 1812 stejně důkladně jako na Waterloo (díl tam, díl nazpátky), stvořit kolektivní dílo o roce 1805 (a protože kolektivní znamená pro jednoho méně práce, začne být čas na ty maršály...:-)). Bard ví i co dál, ale to si zatím nechá pro sebe :-)
Již jsem zmínil, že právě dočítám Vašeho Neye. Před rokem jsem četl Lannese pana Elbla, přičemž si dovolím, aniž bych chtěl Vaše díla jakkoli kvalitativně snižovat, že je stejně dobré jako Váš maršál Ney.
Pokud si vzpomínám, běhal mi mráz po zádech stejně, ať už se jednalo o popis životních událostí jednoho či druhého maršála. Ale to se může samozřejmě jevit každému rozdílně. Právě Elblův Lannes u mě vzbudil nárůst zanícení a chtění vědět víc o daném tématu o 100 %, které mě následně zavedlo až do Paříže. Tento titul převážil pomyslnou misku vah na stranu, která představovala pořídit si Napoleonova tažení a další tituly od Vás :-)
A to je jen dobře!!!
Nebylo by dobré být sám voják v poli :-)
To se tu rozjela pěkná debata :) Já jsem naopak nejdříve přečetl Orly, Maršály, Napolenská tažení atd., což mě přivedlo až k místu posledního odpočinku nejenom Jeana Lannese. Až posléze se mi dostala do ruky kniha pana Elbla. Lannes byl pro mě numero uno mezi maršály, a tak jsem mu věnoval při četbě více pozornosti než třeba Neyovi, což možná zapříčinilo, že z Neye jsem se dozvěděl nové historky, kdežto Lannes byl spíše opakování již známých faktů. Souhlasím rovněž s panem Kovaříkem, že postupem času jsou ty knihy lepší a lepší.
Zvolání piš barde a střádej bylo původně určeno autorovy Bernadotta čili panu Elblovi (vyjádřil jsem se trochu neobratně), ale koneckonců platí pro oba pány autory a nejen pro ně, i pro jejich vydavatele:) Jen houšť, napoleonská éra byla plná zajímavých osobností různých profesí. Nevím, jak je to s prodejností těchto knih, ale takový Ney nebo Lannes ležel u mě na stole sotva uschla barva z tiskárny :)
Já už kolegu Elbla upozornil..., jistěže ho to potěší... A slíbil, že mi pošle anotaci na Bernadotta, až to začne bát horké a veleaktuální :-)
Pane Vavříčku v Bagrationovi se skutečně mimo jiné dočtete i o milostné aférce Kateřiny Pavlovny s Metternichem. Snad by Vás mohly potěšit i jiné historky ze života tohoto generála.
Ale zajisté! Abych tak řekl, Metternich mě seznámil s Bagrationem, odtud můj zájem o tuto fázi generálova života. Rád se seznámím s jeho celým osudem.
Okomentovat