ÉDOUARD DETAILLE, MISTR DETAILU

Když tak srovnávám svoje knihy před lety a dnes, zjišťuji, jak velký rozdíl v nich je co do počtu počtu i kvality obrázků; zpočátku jsem jich dával deset či dvacet, dnes se pohybují kolem stovky a u čištěného rukopisu 1. dílu Waterloo jich bude, odhaduji, na sto padesát. Ten rozdíl tkví nejen ve volnosti, již mi v tomto ohledu dopřává Akcent, můj nakladatel, ale i v tom, že s léty vím, kde, co i koho hledat. Navíc se internet před dvanácti lety ještě nerozvinul do šíře, jakou má dnes, a zdroje byly mnohem omezenější. Já měl štěstí na lidi, kteří mě učili (a stále mě mnozí učí, byť jsou mnohem mladší než já); v případě obrázků (vznešeně ikonografie) mi napovídali, který mistr co maloval a jaké byly hvězdy uměleckého nebe, které se napoleonským válkám či militariím vůbec věnovali. Ke jménům jako Meissonier, Raffet, Myrbach, lady Butlerová, Detaille, Knotel, Neuville, Kossak, Adam a dalším (byla by jich slušná řádka) mě i s názornými ukázkami přivedl Karel Maria Toman, malíř, grafik a velký človek, na nějž jsem na tomto blogu už vzpomínal. A Jeana-Baptista Édouarda Detaille (1848-1912) měl obzvláště rád...

Tento francouzský akademický malíř, který si říkal posledním z křestních jmen, tedy Édouard Detaille, možná dospěl k tomu, co tvořil, původem i skrze učitele. Malovat jej učil proslulý Meissonier (medailonek opět naleznete na blogu, snadněji podle lišt "art") a pokud jde o předky, patřil mezi ně poražený od Trafalgaru, neboť Detaillova prateta byla chotí viceadmirála de Villeneuva...

První plátno představil Detaille roku 1867, nemaloval však dlouho, neboť za Prusko-francouzské války se stal dobrovolníkem 8. pěšího batalionu, příslušníkem štábu generála Ducrota a účastníkem bojů před Paříží. Obrazy, které z války 1870 maloval, splývaly s osobním prožitekem a nebylo divu, že spolu s Alphonsem de Neuville dostal zakázku na velká plátna bitev u Champigny a Rezonville, komponovaná tak, že z nich Prusové neměli radost.

Na přelomu 70. a 80. let objel Detaille kus světa, maloval v Egyptě, Rusku i Anglii a po návratu dostal zakázku na sérii 390 kreseb i akvarelů ke knize Types et uniformes de l'Armée française od Julese Richarda. Roku 1890 začal tvořit to nejslavnější, sérii pláten, zachycujících především jezdectvo Napoleona I. Nejslavnější Vive l´Empreur opět naleznete pátráním v blogu, obraz posledního útoku generála Lasalla u Wagramu na přebalu V. dílu mých Napoleonových tažení a ten olej, který miluji nejvíc, na obálce Orlů Napoleonovy armády (i ta tady někde níž je...). Už na salonu v Paříži jej Detaille představil s názvem Haut les tetes, la mitraille n´est pas de la merde (Vzhůru hlavy, kartáče nejsou z hoven). Je to autentická věta centrální postavy malby, plukovníka Lepica od gardových jízdních granátníků, který takto napomenul své muže, vtahující u Pruského Jílového hlavu před ruskými střelami mezi ramena...

Co dál o tomto mistru, který proslul (v duchu svého učitele Meissoniera) nesmírně pečlivým studiem všech podrobností, reálií a situací doslova do detailu? Že ilustrace k Massonovým Cavaliers de Napoléon obletěly svět? Že vyzdobil svým triptychem apsidu pařížského Panthéonu, že za svoje dílo získal Čestnou legii (až je stupni komandér), že patřil mezi ty, kteří založili pařížské Musée de l´Armée, že má dodnes obdivovatele po celém světě a že odpočívá na pařížském Pere-Lachaise... Že vyvořil dílo, které je stále živé...

Obrázky v barvě, které jsem přiložil, zachycují portrét kyrysnického generála d´Hautpoula, pěšího granátníka staré gardy, důstojníka kyrysníků s trubačem, a pokud jde o grafiku, kresba gardových Červených kopiníků i odpočívajících dragounů je ze zmíněné Massonovy knihy.