pondělí 14. června 2010

"KÝM JE PRO VÁS NAPOLEON?" PODRUHÉ

V půli května jsem zde položil otázku: „Kým je pro vás Napoleon?“
Teprve při čtení vašich velmi smysluplných odpovědí mi docházelo, jak velice různorodé názory mohou být. Slíbil jsem, že po čase napíšu i ten svůj, což jsem dělat neměl, protože to vůbec není jednoduché.
Vlastně bych odpověď rozdělil na dvě části.

První část mi velice splývá s dobou a atmosférou koaličních válek, s časy barvitými, plnými dramatických událostí, příběhů, prožitků i emocí, přičemž nejde ani o romantický, ani o romantizující pohled. Z tohoto úhlu je Napoleon ztělesněním velké epopeje, což ovšem neznamená, že bych chtěl něco nekriticky glorifikovat. Přiznávám, že tuto dobu miluji, že mám své oblíbené příběhy, postavy a memoáry...

Druhá část je sám Napoleon a odpovědět nelze ani krátce, ani snadno. Můj postoj k němu se vyvíjel a obdiv k němu časem střídal kritičtější pohled. Čím déle se jeho osobností zabývám, tím více inklinuji k sokratovskému „Vím, že nic nevím“. Pochopitelně mě nejvíce zajímá Napoleon vojevůdce, leč i to je problém, o kterém existují stovky knih. Generál Bonaparte byl bezesporu vojenský génius a tuto genialitu si uchoval hodně dlouho, minimálně do přelomu let 1806 a 1807. Pak se zvolna mění on i soupeři. On žije z podstaty své geniality a protivníky podceňuje , oni se od něj učí. Dlouze by se dalo mluvit i o změně charakteru armád, o výzbroji, taktice, ale to sem nyní nepatří. Jsem přesvědčen o tom, nač upozornil už York von Wartenburg: Napoleon-státník a Napoleon-vojevůdce si zhruba od polského tažení začínají překážet, jeden střídavě omezuje druhého. Pokud jde o státníka, musel bych odlišit vnitřní a zahraniční politiku. Tu druhou charakterizuje neukojitelná expanze, na čemž nic nemění fakt, že mu válku většinou vyhlašovali jiná. Do jisté míry tento postoj zdědil z revolučního myšlení a v samotných základech není podle mne rozdíl, zda se jednalo o vývoz revoluce či univerzálního císařství. Vnitřní politika představuje trochu jinou věc, byť s celým systémem souvisí. Napoleon uzavírá éru revoluce, po letech zmatků zemi stabilizuje a dává jí řád, což je nejvíc patrné v letech 1800 až 1804. Jenže pak začíná kolotoč dalších válek, který zemi vyčerpává. Občas si kladu otázku, co by se stalo, kdyby napoleonské války skončily u Tylže, nebo ještě dřív, po Slavkovu? Co by přinesla redukce armády, onoho obrovského válečného stroje, který vynesl Napoleona k moci? Neznamenala by taková demobilizace vznik nespokojenosti, vzrůst opozice a nové vnitropolitické zápasy? Takto by se dalo pokračovat dál náboženskou otázkou, koloniemi, soupeřením s Británií, francouzskou ochranářskou politikou, nerovnoprávným postavením satelitních spojenců, atd.
Měl bych tyto řádky uzavřít, než se v nich ztratím! Jak to ale formulovat co nejjednodušeji? Napoleon je pro mne velkou osobností, která procházela přirozenými proměnami v závislosti na změnách postavení a okolnostech. Bonaparte a „mladý“ císař představují vůdčí postavu, která vyvádí zemi z krize i ze zmatků, stabilizuje určité vymoženosti Francouzské revoluce a Francii přetváří v republiku střední majetných vrstev, přičemž jí získává velmocenské postavení. Napoleon už vnucuje Evropě svou představu uspořádání, přesněji francouzské dominantní postavení, čímž nutně vzbuzuje nepřátelství., což znásobuje jeho dynastická politika, protěžující klan Bonapartů. Do jisté míry se ocitá v pohybu v kruhu, neboť jej vynesly na trůn vojenské úspěchy a armáda, se kterou musí jednat jako s privilegovanou vrstvou. Jistěže je ve velké míře absolutistickým vládcem, který se nechává omezovat jen tím, co sám vytvořil (Code Napoleon, senát, atd.) a k liberálnímu císařství jej donutí až jaro 1815, kdy je příliš pozdě... V téhle době je člověkem, u nějž se vlastní představy a ideje dostávají do stále většího rozporu s realitou; v tom je možná největší problém. Není to nic nového, podobný osud potkal mnohé velikány, kteří vystoupali tak vysoko, že odtud pro mraky a inverzi už neviděli dolů...
Takže jsem místo odpovědi dal nanejvýš podněty, která, jak doufám, vás přimějí k tomu, abyste ve svých názorech pokračovali a třeba i oponovali...

18 komentářů:

roman.ricka řekl(a)...

Je zvláštní si myslet, že je možné nahradit dynastie (dynastii), které se utvářeli několik staletí, novou "umělou" dynastií rodinou. A to si on myslet musel. To se přece nedalo na delší dobu udržet jinak než silou. Národní uvědomění si nepřipouštěl vůbec. Každý národ toužil po svém vlastním uspořádání. Někomu to trvalo desetiletí, někomu jako nám staletí. Spojenci byli spojenci toho,, kdo víc zaplatil, nebo jak zrovna vál vítr, který přivál nějaké to území. Krom toho je to vše postaveno na jedné osobě. Jakmile již není, téměř 100% se impérium hroutí. Jak píšete absolutistická monarchie v bledě modrém.
Napoleon si musel být vědom co se stane, když se vrátí do Francie v roce 1815. Zde bych už rozpor mezi generálem a vladařem neviděl. Musel by být smyslů zbavený, kdyby předpokládal, že se nic nestane a on bude dál v klidu panovat Francii. Stejně tak si musel být vědom, že jakmile neuspěje v Rusku, půjde vše ke dnu, i když ho asi rychlost jakou mu "spojenci" odpadávali a nepřátelé přibývali, nemile překvapila.
Je to se stále opakující, Karel Veliký, Alexander stejně Veliký :) atd.
Historie se opakuje stále, jen provedení se mění - Die Geschichte wiederholt sich stetig, jeglich die Darstellung variiert.

jakub.samek řekl(a)...

"Napoleon už vnucuje Evropě svou představu uspořádání, přesněji francouzské dominantní postavení, čímž nutně vzbuzuje nepřátelství"

Spíše než "vzbuzuje" bych řekl "přiživuje", protože nepřátelství rozhodně nespalo. A bylo by spravedlivé říci, že ho nepřiživuje sám, že se na krmení obludky podíleli tak nějak všichni.

Těžko říci, co neměl Napoleon udělat, aby válka mohla skončit a další nezačala vzápětí. Třeba kontinentální blokáda... výchozí bod Napoleonova pádu: mohl si dovolit nechat Británii volně obchodovat s poraženými evropskými mocnostmi? A vnutil-li blokádu Rusku, mohl si dovolit netrvat na ní v případě Portugalska?

Bylo vůbec možné se s Británií úspěšně utkat v zásadním až existenčním střetu? "Netvrdím, že nepřijdou, ale nepřijdou po moři," věta, která nevystihuje jen problém invaze, či spíše "invaze", z let 1804-1805, ale dost možná ji lze chápat v kontextu celého období jako prosté vyjádření faktu, že Británie je jednoduše neporazitelná, nedobytná pevnost. Lze ji porazit v dílčím střetnutí, ale má prostředky na to, aby se opět postavila na nohy, a nikdo a nic jí v tom jednoduše nemůže zabránit.

Jak se postavit takovému protivníkovi? Valit jak Sisyfos kámen do svahu, nebo se snažit za cenu ponížení a ústupků vycházet Británii vstříc a zajišťovat si její neutralitu?

Případně podpořit námořnictvo, vystavět kvalitní lodě a vycvičit nové posádky, přijít s úspěšnou strategií a změnit ono "nepřijdou po moři" na "mohou přijít, kdy chtějí"? Je něco podobného možné v rámci pár let, desítky let? Těžko... nadto, kdo by to měl udělat, kdo byl tím námořnickým géniem, stratégem?

V každém případě bych řekl, že moře bylo jediným bojištěm, kde bylo možné Británii účinně zasáhnout. Vše ostatní, vč. ekonomické blokády, mohlo působit nejvýš povrchová zranění.

Kdo z toho vychází hůř, kdo z toho vychází jako viník konfliktů a smrti milionů. Anglie poroste, Slunce nad impériem nezapadne, a vy, na kontinentě, vy se pěkně držte svého dvorečku, nejvýš pak se snažte o to, co vám Británie laskavě dovolí.

Jak se v rámci takové situace pohybovat a vést jakou zahraniční politiku tváří v tvář Františkovi, který vyhlásil válku Francii postupně čtyřikrát, Alexandrovi, který dojatě přistoupil na pro Rusko nepřijatelné podmínky a než by problém řešil, nechal věc dojít k otevřené konfrontaci. Případně tváří v tvář zbabělému Fridrichu-Vilémovi a uražené a neopodstatněné pruské pýše (být pyšní mohou naopak bez výhrad na svou armádu let 1813-1815 a její výkony).

Kontinentální blokáda vnucená Rusku, Dánsku, Španělsku a Portugalsku byla chybou. Francie si mohla dovolit nechat Rusko s Británií obchodovat. Obsese Británií měla mít své meze, snad se na věc šlo dívat trochu realisticky. Snad se šlo s Británií domluvit a neztratit přitom přes bolestivé ústupky tvář. Bylo by však třeba přijmout, že Británii nelze v horizontu desítky let porazit. Pro vše, co mezi perfídním Albionem a Napoleonem dosud zaznělo, je však takový požadavek jednoduše absurdní... člověk je jen člověk. Já ho celkem chápu. Včetně jeho podrážděnosti vůči čemukoli, co zavánělo (zasmrádalo) britským vlivem a zájmy.

A proto Vive l'Empereur :)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Skvělé, dík za oba příspěvky!!! "Léopard Anglais" je vskutku největší oříšek celých koaličních válek, a pokud bychom vyhlásili anketu o největšího válečného štváče v nich, dal bych Britům první místo. Tady vskutku byla válka jen pokračováním diplomacie jinými prostředky. Být na Napoleonově místě (směšná představa...), nevěděl bych, co s nimi, před Trafalgarem, ani po něm! Co kdybych v Berlíně kontinentální blokádu nevyhlásil, nevtáhl do Portugalska a nesáhl po koruně španělských Bourbonů? Co kdybych z anglického obchodu těžil skrze své poslušné spojence, posiloval tak vlastní ekonomiku a v klidu dostavěl Cherbourg dřív? Nesměl bych ovšem, mimo jiné, předtím nahnat Villeneuva pod anglická děla...

Pokud jde o "jaro národů", zvláštní, že to Napoleon odmítal vidět. Hesla o národu přece důvěrně z revoluce znal a věděl, co dokázala. Výsledek monarchistického myšlení a dynastické politiky? A propos, Napoleon hodně obdivoval Ludvíka XIV., a přesto se nepoučil z jeho válek, které de facto přinesly hospodářský úpadek i vyčerpání Francie. S Anglií válčil stejně urputně jako král Slunce s Nizozemci a výsledek byl hodně podobný...

Matto řekl(a)...

Asi nenajdu odvahu pustit se do balancování a hodnocení tak zajímavé a rozporuplné postavy jako je Napoleon, ale chci vám se hodit do placu zajímavý (a podle mě nesprávný) názor, který jsem sebral při mailové korespondenci s jedním americkým "známým". Hrajeme spolu už několik let po mailu deskové hry s Napoleonskou tématikou a občas vedeme různé pře a dohady na toto téma. On je učitelem historie na střední škole a tak mě zajímal výklad té doby v jeho podání resp. v podání amerického školství (myšleno USA) a když se to snažil shrnout, použil příměr, který mě velmi zarazil a přesto v něm je jakás logika (rozuměj americká logika), protože jeho shrnutí znělo: "Na Napoleona koukáme prakticky stejně jako na Hitlera" ...

Jiří Kovařík řekl(a)...

Díky, "Matto", předpokládám, že vážněji (a vášnivěji) odpoví Jakub Samek. Odpověď, s níž se ztotožňuji, vám unikla a je skryta v prolinku (klikněte na nadpis) v příspěvku z 16. května ("Otázka pro čtenáře: Kým je pro vás Napoleon?"). Já se omezím na zlomyslnosti, které mám v povaze... Přesně tento názor (že Napoleon je Hitler, potažmo že bonapartismus je předobrazem nacismu) hlásala marxisticko-leninská historiografie a lze jej najít ve vysokoškolských učebnicích z té doby. Zd se, že marxismus zapustil nevědomky sv kořeny v USA dík Karlu Marxovi a jeho příteli Bedřichovi Engelsovi, kteří jsou oba autory řady hesel v "Encyclopedia Americana", což je taková americká Britannica, či Otta, jak chcete... Je to ovšem názor některých Američanů (podobně cosi takového hlásají i Francouzi, někteří, obzvlášť, když se jim to politicky hodí, viz postoj francouzské vlády k výročí 2005), určitě ne napoleonských historiků jako je George Nafziger a mnozí jiní. To na jedné straně. Na straně druhé se jen potvrzuje můj názor, tentokrát ne na Napoleona, ale na USA: "Je-li na pancíři pěticípá hvězda, na barvě už pak moc nezáleží." Názory, jak vidno, mohou být různé... Zkuste se ovšem svého amerického přítele optat, jaký má názor na Stalina. Možná budete zaražen a překvapen...

jakub.samek řekl(a)...

Já na to moc vášnivě odpovídat nechci, protože jsem na to už vášnivě odpovídal mockrát :-)

http://www.austerlitz.org/index.php?_art_id=1643&main_id=58&

http://www.austerlitz.org/index.php?_art_id=1192&main_id=65&relLeadP[cws_article_list_img]=&_relOrderType[cws_article_list_img]=&myRelsstr[cws_article_list_img]=&f[cws_article_list_img]=66&&__sect_id=65

http://www.austerlitz.org/index.php?_art_id=1216&main_id=65&relLeadP[cws_article_list_img]=&_relOrderType[cws_article_list_img]=&myRelsstr[cws_article_list_img]=&f[cws_article_list_img]=60&&__sect_id=65

Je to hloupé a neobhajitelné srovnání, je to v první řadě nevědomá relativizace skutků toho prasete, dovolte mi ten výrok, Adolfa Hitlera, je to naprosté nepochopení kontextu doby i rozměru osobnosti. V případě učitele mě takový přístup bezmála děsí. Fuj :-)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Já nyní odpovím na paralely Napoleon=Hitler věcně:
Hitlera charakterizuje nacismus a fašismus.
Oboje dohromady charakterizuje:
-nacionálně-socialistický program
-antislavismus
-antisemitismus
-teorie nadřazenosti rasy
-sociální darwinismus
-odstranění parlamentarismu
(a samozřejmě by šlo dodat koncepce „Blut und Boden“ či „Drag nach Osten“, ty ale plynou z výše uvedených bodů)
Ani jeden bod nelze na bonapartismus aplikovat (k parlamentarismu připomínám existenci senátu v době císařství).
Napoleona lze nanejvýš přirovnat k absolutistovi (Ludvík XIV., atd.), či k diktátorovi (Oliver Cromwell, Maxmilien Robespierre a stovky jiných), nebo k dobyvačnému válečníkovi-monarchovi (Alexandr Veliký až Fridrich Veliký...).
Pokud kdo srovnává Napoleona s Hitlerem, plete si hrušky s jablky a měl by vrátit školné (nebo učitelský diplom).
-

roman.ricka řekl(a)...

Právě jsem dočetl příspěvky, či reakce pana Samka a málem jsem spadl ze židle. První jsem znal, druhý a třetí ne. Hlavně ten třetí Pietní kšeft.... je opravdu síla. Tady jde vidět jak se lidem na určitých postech, co, kdy, hodí do krámu, škoda mluvit.
Nestudoval jsem historii, jsem jen čtenářem, člověkem kterého dané období zajímají a toto srovnání je nesmysl. Nechápu jak toto může někdo srovnávat, natož někde publikovat. Kdyby aspoň udělali studii, ze které by vyplývalo, že tito dva spolu společného nemají téměř ani zblo, pochopil bych to. Ale takhle?
Naprosto výstižně, napadlo to i mne při návštěvě Francie a při pročítání Napoleonových abdikačních listin, jak píše pan Samek o konci obou postav. Zatímco Napoleon v nich myslel na Francii a francouzský národ (potažmo i na svou dynastii a syna), Hitler po těch jenž ho vynesli (německý lid)jen plival.
Mimochodem, proč je Paříž celá protkaná ulicemi jenž nesou názvy maršálů, bitev atd.? Proč je ve Versailles tolik místností věnováno Napoleonovi? A teď hloupost. Proč v Německu není ani jedna ulic pojmenována po Rommelovi a jiných, kromě těch jenž patřili k odboji? Nevěřím, že za 200 let se to změní a takové ulice tam budou.
Je to nesmysl a nebo mi unikají nějaké hlubší smysly, které pochopí jen "študovaná hlava" , což nemohu vyloučit.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Pochopil jste to VELMI správně a napsal hodně výstižně, což jen potvrzuje, že člověk nemusí něco vystudovat, stačí se o to hlouběji zajímat a uvažovat, tedy být amatér v původním slova smyslu, tj. "amateur", ten, který něco miluje, má v tom zálibu... Mnohokrát v životě jsem si ověřil, že vzdělání a inteligence jsou dvě různé věci :-). Gratuluji vám k tomu druhému, je to důležitejší!!! A váš dotaz, položený velmi kultivovaně, byl dobrou otázkou, neboť paralela Napoleon-Hitler, i když je, velmi mírně řečeno, naprosto zcestná, má víc životů než kočka...

Matto řekl(a)...

Docela mě mrzí, že má angličtina není tak dobrá, abych hezky přeložil všechny vaše příspěvky a poslal je svému známému ... a stejně si nejsem jist, že by to pomohlo. Sám jsem se snažil přesvědčit jej o zcestnosti tohoto názoru, ale moc jsem neuspěl ... a mimochodem, téma Stalin už také máme za sebou a taky jsem byl velmi překvapen ... inu zakřivení zeměkoule omezuje nejen dohled, ale pokřiví a pohled na tak vzdálenou zemi jako je Evropa
Přeji všem pěkný den, howgh (mimochodem i o indiánech jsme vedli zajímavou diskusi, kde jsem se dozvěděl, že nemám skoro nárok mít správný názor, když nejsem Američan a nežiji tam ... což jsem v rámci logiky ihned otočil na téma historie Evropy ... a opět neuspěl)

roman.ricka řekl(a)...

Nechtěl jsem to předtím zmiňovat, ale nemůžu jinak. Tohle mi potvrzuje jen to, že občané USA vidí jen po své hranice. My jsme USA, kdo je víc? (tohle přímo nesnáším v amerických filmech, kdy na konci všichni aplaudují s americkou zástavou za zády)
Samozřejmě, že např. neznám kde jaký členský stát unie přesně leží, i když pár jich dám celkem přesně i z hlavy, ale oni si snad opravdu myslí, že Evropa je jeden celek s kdoví jakým "city".
Nu co naplat, jiný kraj jiný mrav :-)
Ještě si neodpustím poznámku, kde by dnešní Francouzi hledali Austerlitz???
Myslím, že by měli Rakušané radost :-)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Nevím, kde by běžný Francouz hledal Austerlitz, ale vím, že spousta Čechů by měla velký problém s najitím Crécy a Dürnkrut, třebaže tam padli dva čeští králové :-) Asi by selhaly obě strany, alespoň v průměru...

roman.ricka řekl(a)...

Jen mi to evokovalo historku z hospody (víc jak patnáct let starou), kdy se jeden můj známý vrátil, velmi nadšen, z Francie. Povídá zcela udiven:"Představ si, že oni si ve Francii myslí (originál brněnsky - myslijou), že Austerlitz leží v Rakousku".
Jinak máte samo sebou zcela pravdu....

Robert řekl(a)...

No mě jako Brňákovi by vůbec nevadilo, kdyby Austerlitz a jeho širší okolí ( jako třeba Brünn ) ležely v Rakousku :-)

Theodor řekl(a)...

I když je to trochu mimo napoleonskou mísu, nedá mi to, abych na jeden výrok, který tu zazněl, nezareagoval, byť se značným zpožděním, neboť mi při letmém pročítání jaksi zmizel z dohledu a připomenul jsem si ho teprve nedávno, když opět byla řeč o povrchním srovnávání Napoleona s Hitlerem.

Jedná se o tento zlomek: "... jen se potvrzuje můj názor, tentokrát ne na Napoleona, ale na USA: Je-li na pancíři pěticípá hvězda, na barvě už pak moc nezáleží."

Z unáhlených zobecnění a přemrštěných bonmotů vyjde téměř vždy hloupost, soudím naproti tomu já. Co by za to dali Poláci, kdyby ty hvězdy v letech 1944/45 měly jinou barvu! A zase naopak, vietnamskému vesničanovi se násilí, kterého se na něm dopouštěly "armády severu" i "armády jihu", může skutečně jevit k nerozeznání podobné. Záleží zkrátka velmi na okolnostech, ale z toho, že se nespravedlností dopouští v té či oné míře snad každá strana, nelze přece činit závěr, že jsou si rovny svou podstatou.

Já jsem kupř. přesvědčen, že plošné bombardování Drážďan v únoru 1945 byl válečný zločin, ale rozhodně by mne nenapadlo přirovnávat válečné zločiny Spojenců k těm nacistickým.

Myslím, že by bylo lépe se takových zavádějících zobecnění vyvarovat a raději vždy vyložit a zdůvodnit, jakého prohřešku se kdo v tom kterém konkrétním případě dopustil. Teprve pak může následovat nějaké shrnutí. Pochybuji však, že by mohlo být podobného druhu jako mnou kritizovaný citát.

TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

Myslím, že si za svým citátem stojím, byť je to můj osobní názor, a tvrdím, že konkretizace příklady je stejně zavádějící jako generalizace. Onmůj výrok není o Drážďanech či Katyni, o tom, kdo by byl v kterém roce rád (i vy zobecňujete, když píšete "Poláci by byli rádi", a měl byste pro upřesnění dodat adjektivum "mnozí", nebo tak nějak), etc., ale o dvou orwellovských Velkých bratrech, z nichž ten první používal velký klacek ideologie a druhý nasazuje velký klacek ekonomiky, přičemž cíl je stejný, dominace, a o prostředcích si nečiním iluze. Stačí to jako konkrétní zdůvodnění prohřešků? :-)

Theodor řekl(a)...

Postačuje to jako upřesnění, jak byl kritizovaný citát míněn.

Máte pravdu, že jsem měl říci „mnozí Poláci“ - a pravděpodobně bych se nemýlil, ani kdybych užil výrazu „naprostá většina Poláků“. Nešlo mi však o nahrazení zobecnění uváděním příkladů, nýbrž o upozornění na nutnost doložení správnosti obecných závěrů. (Proto si také nemusím dělat tolik starostí s tím, že jsem k poukazu na protipříklad použil obecné tvrzení, jako ten, komu záleží na tom, aby jeho zobecnění bylo chápáno v náležitých mezích.) To asi nikdy nemůže být úplné a vyčerpávající, ale bez něj se bude obtížně vysvětlovat, čeho se přirovnání má týkat a čeho zase ne. Cožpak podobným způsobem nepostupují ti, kteří nepodloženě a povrchně přirovnávají Napoleona k Hitlerovi, řkouce: „Šlo jim oběma o panování, jeden využíval ideologie nacismu, druhý nacionalismu, jeden tanky a bombardéry, druhý děla a bodáky, o prostředcích si nečiníme iluze“?

Zkrátka, přestože bych s Vámi souhlasil, že tu jistá podobnost mezi velmocemi je, uvedený citát se mi zdá přemrštěný a zavádějící. Avšak oceňuji, že si za ním stojíte a jste ochoten jej obhajovat.

TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

A já děkuji za Váš názor i za Vaši odpověď; je radost si s Vámi dopisovat i polemizovat. Hezký den.