pátek 24. listopadu 2017

VOJENSKÉ VZPOMÍNKY HUSARA DUPUYE

Zcela náhodou a díky jednomu z přátel jsem objevil tuto elektronickou knihu, překlad vzpomínek chef d´escadrons Victora Dupuye, příslušníka 11. pluku jízdních myslivců a 7. husarského, které zachycují roky 1794 až 1815. Poznámkami a ilustracemi opatřený překlad Michala Šurgota je skvělým příspěvkem do sbírky těch několika napoleonských vojenských pamětí, které se v posledních letech dostaly na knižní trh a já osobně jsme velmi rád, že se do jejich zpřístupnění českým čtenářům vrhl i někdo jiný. Požádal jsem Michala Šurgota o poskytnutí ukázky, ochotně mi vyhověl a přidal pasáže ze své první (v tomto případě tištěné) publikace o napoleonském obléhání Toruně; pochopitelně ji v blízké budoucnosti zařadím. Elektronická kniha husarských memoárů navíc obsahuje ukaázku z připravované a rozepsané knihy Napoleonské dialogy - Rusko 1812
      Dupuyovy memoáry najdete snadno po zadání titulu do googlu; jsou ve vícero knihkupectvích a jedno z nich dávám jako prolink sem i do nadpisu, na nějž stačí kliknout. Pokud s tím nemáte zkušenosti, jistěže je pak můžete číst nejen ve čtečce a kindlu, ale i v PC, tabletu či mobilu. Najít případně konvertor do jiných programů je s pomocí googlu snadné...


ROK 1806

Pár měsíců po mém návratu k pluku politická situace potemněla. Mluvilo se o válce s Pruskem. Brzy se staly tyto hlasy pravidlem, dohady se změnily v jistotu a nám konečně přišel příkaz k odjezdu. Opustili jsme naše ležení 28. září 1806 stále jako součást 4. sboru a přes Witach, Cam a Neubourg jsme 1. října dorazili do Ambergu, shromažďovacího místa sboru. V brigádě pod vedením generála Guyota, spolu s 8. husarským a 16. mysliveckým, jsme 3. října vyjeli na Furndorf, pak Notlitz, kde jsme dorazili sedmého, poté jsme přecházeli přes Prisch, Hoff, Rosenthal, Plauen a Gibsdorf. Nakonec jsme 13tého v jedenáct hodin došli poblíž malého města Jena, za kterým byla rozestavena pruská armáda.
S rozbřeskem jsme pochodovali na nepřítele, který se zdržoval v lese a silně ho bránil. 36. pluk řadové pěchoty jej vytlačoval, aby nám usnadnil projetí. Projeli jsme poklusem. Poblíž lesa byl granátník, který měl stehno přeříznuté kulí. Zvedl se na rukou, jeho noha pospolu držela jen díky cárům masa a mocným hlasem volal:“Kupředu přátelé! Ať žije císař!“
Nádherná oddanost, v té době obvyklá.

Generál Guyot vjel do lesa v čele 8. husarského, pustil se do bitvy a napadl početně silnějšího nepřítele. Pruská pěchota se rozmístila tak, že po pravé straně měla močály, po levé les a její čelo chránily dva saské dragounské pluky, které smělé husary zahnaly.

První dvě eskadrony našeho pluku dorazily na planinu. Plukovník Jacquinot nečekal na příjezd třetí a rovnou nerozvážně zaútočil. Při prvních secích šavlemi se zjistilo, že dragouni mají pod klobouky a látkou rukávů jejich kabátů železné vyztužení. Plukovník zvolal: „ Do tváře a rukou, myslivci.“
Pokřik byl opakován a tváře a ruce dragounů to pocítily.

Husaři byli díky početní nevýhodě odraženi, ale díky našemu příjezdu se shromáždili a s námi zaútočili podruhé. Nastala všeobecná mela. Počet a statečnost nepřátel dlouho nechávalo výsledek nerozhodný, ale po tom, co z lesa vyjela naše 3. eskadrona, vznikla mela, která trvala nejméně šest minut. Sasové se bránili statečně, ale nakonec se obrátili ke své pěchotě, která vzhledem k jejich postavení nemohla vystřelit. Několik důstojníků, poddůstojníků a myslivců bylo zraněno.  Plukovník Jacquinot, vždy uprostřed srážky, obdržel čtyři zásahy nepřátelským železem. Zásah palašem mu shodil klobouk. Vrchní četař Pronier z elitní roty, který byl za ním, ho našel, hbitě sesedl, podal klobouk plukovníkovi, přitom obdržel několik zásahů palašem, vyhoupl se do sedla a dál pokračoval v boji.

V ten samý čas jsem byl vlevo od plukovníka a snažil se odvrátit několik zásahů, které od Sasů hrozily, když na mě poručík Lallemand zařval:“Dejte pozor, Dupuy!“
Mířil na mě palaš. Tak rychle jsem nezjistil, odkud přijde. Zasáhl mou hlavu a roztrhl mi levé ucho odshora dolů. Moje odpověď byla rychlá, poručík Lallemand také zasáhl útočníka, ten se svezl z koně a už nevstal.
Plukovník Jacquinot s elitní rotou a několika pelotony provedl útok na pěchotu, kterou uvedl ve zmatek a přinutil ji se rozprchnout, zatímco poručík Le Jeune s jedním pelotonem odbočil k lesu, aby na křídle pochytal prchající a při tom se zmocnil šesti děl. O trochu později se pluk vyznamenal ještě při několika chrabře provedených srážkách s palbou prvního řadu, nařízenou a vykonanou v příhodnou chvíli. Postupovali jsme až k vojskům pruského krále, ale v jejich palbě jsme přišli o mnoho mužů. Obrátili jsme se proto k vojákům divize generála Saint-Hilaira, kteří právě dorazili a jehož jedna rozvíjející se část v čele, vražednou palbou, drtila nepřítele tak, že se v ohromném nepořádku obrátil na útěk. Ztráty pluku v tento den činily přibližně patnáct mrtvých mužů. Dvanáct důstojníků a šedesát poddůstojníků a mužů, z celkového stavu tři sta mužů, bylo zraněno. Kapitánu Brissyému prolétla kule skrz tělo.

V noci jsme tábořili ve vesnici poblíž bitvy. Zraněný hned od rána jsem se spokojil s obvázáním mé hlavy kapesníkem a neopustil během celého dne svůj post. Nechal jsem si obvázat ránu až v táboře. Když byl tento úkon dokončen, plukovník se mě zeptal, jestli jsem schopný psát. Po mé kladné odpovědi řekl: „Pojďme odměnit ty, kteří se dnes vyznamenali.“
Psal jsem, co mi diktoval. Po vyjmenování důstojníků, přišli na řadu poddůstojníci. Nebyl jsem bez nervozity, když mi po chvíli ticha zaklepal na rameno a smál se: „Nemučte se, Dupuye, navrhuji vás na podporučíka a na vyznamenání Čestné legie!“
Poděkoval jsem a radostně psal v důsledku dvojité žádosti pro mou osobu. Tolik jsem toho vůbec nečekal.



ROK 1807 - Pruské Jílové a dál

Pluk se rozložil v malé vzdálenosti před nepřátelskou pěchotou, která byla rozestavěná na výšinách a přivítala nás dost živou palbou. Já dostal zásah do pravého ramene, předal jsem velení mého pelotonu vrchnímu četaři Rigoleymu, kterého za malou chvíli zabila kulka do čela. Toho dne nebylo místo velitele pelotonu šťastné! Já se stáhl dozadu s mým myslivcem, aby mi obvázal mé zranění. Nebylo tak vážné, aby mě zdrželo a já následoval svůj pluk s jednodenním odstupem.
Projížděl jsem děsivým bojištěm Pruského Jílového, kde jsem viděl čtverhrany mrtvých Francouzů i Rusů na místech, kde před tím stáli živí! Když jsem projížděl kolem té masy lidí, zaslechl jsem žalostný nářek. Zastavil jsem. Byl to Rus, jehož noha byla ustřelena dělovou kulí a který se dostal až sem. Dal jsem mu prostřednictvím mého myslivce chleba a pálenku. Projížděl jsem tudy o několik týdnů později, jel jsem se do těch míst podívat a našel už jen mrtvolu v rozkladu. Ubožák musel strašně trpět!

Pokračoval jsem dále a dostal se do Jílového. Tam se mi naskytl stejně neutěšený pohled. Smíšené mrtvoly Francouzů a Rusů byly nahromaděné ke zdem domů, až do výše několika metrů a uprostřed ulice ponechaly průchod jen pro jednoho člověka. Kráčející touto ohyzdnou cestou, vedl jsem koně za uzdu, ocitl jsem se tváří v tvář mému dobrému starému příteli, plukovníku ženistů Prudhommeovi, momentálně přiřazenému k císařovu hlavnímu štábu, kterého jsem neviděl již mnoho let. Když bojištěm prochází vojsko a vidí oběti rozprostřené po jeho ploše nebo nakupené vedle polních nemocnic, jejich dojmy jsou slabé, ale když je hrůznému divadlu vystaven jedinec, je velkým štěstím potkat přítele, který vás vytrhne ze smutných úvah a podněcuje vás, abyste se neoddával bolu. Následoval jsem dobrého plukovníka do jeho ubohého příbytku, který obýval, zůstal s ním dvě hodiny a pak se vydal na pochod, abych dohonil pluk, který pronásledoval nepřítele a zastavil se ve vesnici asi míli před městem Královec. Pobyl jsem tam asi patnáct dnů, po kterých se dala armáda na ústup. Vyléčen ze svého zranění  jsem se zase zařadil na své místo.

Náš pluk byl součástí předvoje a během našeho zastavení před Královcem, přišel kapitán od bavorských švališérů s nápadem, že pronikne do města a projede nepřítelovou armádou. Nejdříve si promluvil s generálem Lasallem, na kterého apeloval a ujišťoval jej, že může zjistit rozestavení nepřátel i jeho sílu, že je potřeba jen schválení této nebezpečné vyjížďky. Já bydlel s několika jinými důstojníky v tom samém domě jako kapitán. Po návratu od generála a v nastálé noci, v uniformě a ozbrojený osedlal koně, zachumlal se do svého pláště a vyrazil. Překročil naše předsunutá stanoviště, obratně projel těmi nepřátelskými a když se dostal mezi ně, tak na zvolání pruských stráží odpovídal:“Ruský důstojník!“ a na zvolání ruských stráží: „Pruský důstojník!“

Projel takto několik tábořišť, až dojel k pruským černým husarům, kterým velel francouzský emigrant, pan La Roche-Aymon. Setkal se přímo s plukovníkem, kterému namluvil, že je kapitánem ruských dragounů. Oklamal ho takovým způsobem,  že ten mu nejdříve připravil občerstvení a potom ho nechal doprovodit jedním jeho husarem až do Královce. Předsunutými stanovišti nepřítele projeli dříve než začal den. Generálem Lasallem byl pak přiveden do Jílového, kde se nacházel císař, se kterým pak měl dlouhý rozhovor. My ho viděli večer, očarováni z jeho úspěchu, ujišťovali jsme ho o povýšení, které by mu mělo být uděleno a velmi se smáli lsti, kterou byl pan La Roche-Ayman oklamán. Prokázal hodně smělosti a odvahy, ale hrál vysokou hru! Kdyby byl prozrazen, okamžitě by byl pověšený jako vyzvědač. My mu předpovídali pád, ale měl štěstí a unikl pohromě.

Žádné komentáře: