JUTSKO 1916

Tak je to konečně tady, JUTSKO 1916 s podtitulem Největší námořní bitva Velké války je vytištěno a podle sdělení AKCENTu  by kniha měla být v knihkupectvích počínaje pondělkem. Stránky AKCENTu někdo hacknul, proto, pokud si chcete knihu objednat, použijte rovnou mail 

akcent@vydavatelstviakcent.cz
nebo adresu
VYDAVATELSTVÍ AKCENT
Bedřicha Václavka 74/20
674 01 Třebíč 1

Kniha formátu 158 x 232 má 217 černobílých fotografií a nákresů, 39 map a diagramů a osmistránkovou barevnou přílohu a cena by měla činit 399,- Kč, přímo u vydavatele pak s obvyklou slevou.

 

Před časem jsem zde zveřejnil ukázku jedné kapitoly, pokud se k ní chcete vrátit, dávám prolink do nadpisu, a to je důvod, proč nebudu plýtvat kapitolou další. Místo ní sem raději vložím obsah a ukázku jakéhosi entrée, první předkapitolky, kterou vlastní děj knihy začíná. K tomu přiložím pár ukázek grafiky... 

OBSAH

První výstřel

I. PŘÍLIŠ DLOUHÉ ZÁVODY

Jak vládnout nad vodami?

Zrození Hochseeflotte

Převrat jménem Dreadnought

Následky vržené rukavice

Británie přijímá výzvu

Kdo s koho?

Nový Nelson?

Válka!

II. ČEKÁNÍ NA BITVU

Budeme vést partyzánskou válku!

Úspěch ponorky U-9

Den, kdy stál Bůh při Anglii

Bitva u Dogger Bank

Vykonávat soustavný a systematický tlak...

Scheerův troufalý plán

III. DER TAG

První kontakt

Souboj lehkých křižníků

Hipper se blíží

Kde je Jellicoe?

Zahajte palbu!

Zásahy do černého

Zkáza HMS Indefatigable

Zánik HMS Queen Mary

Útok torpédoborců

IV. SOUBOJ TITÁNŮ

Závod k severu

Štvanice

Kontradmirál Hood na scéně

Jellicoeův obrat a boj o SMS Wiesbaden

Střetnutí obrů a zánik HMS Invincible

Scheerův obrat čelem vzad

Druhý Gefechtskehrtwendung

Třetí obrat

Sebeobětování

V. ÚNIK DO NOCI

Dlouhé stmívání

Poslední denní a první noční boj

Nebudu bojovat v noci!

Rozkaz vytrvat

První noční útoky a zkáza SMS Frauenlob

Zmatek nad zmatek

Osudový omyl

Prorazili jsme!

Konec SMS Pommern

VI. NÁVRAT Z BOJE

Rozbřesk

Konec Lützowa, Elbingu a Rostocku

Poslední míle k domovu

Jellicoe se vrací

Kdo vyhrál?

PŘÍLOHY

BIBLIOGRAFIE

První výstřel

Bylo jaro roku 1916 a Velká válka, jak se začne říkat, probíhala ve vodách Severního moře, které dělilo vilémovské Německo od východních břehů anglických ostrovů, relativně klidně. Posádky plavidel Grand Fleet, Velkého loďstva Royal Navy, Královského námořnictva, zažily mnoho poplachů, spousty vyplutí, útoky ponorek, přepady i dílčí střety, k velké bitvě s nepřítelem číslo jedna, císařskou Hochseeflotte, ale nedocházelo. Z vyplutí na moře se stala válečná rutina, a tak to cítil i telegrafní důstojník HMS Galatea, tříkomínového lehkého křižníku třídy Arethusa, spuštěného na vodu před dvěma roky:

 „Pozdě navečer 30. května vyplula HMS Galatea pod rozvinutou vlajkou komodora Alexandra-Sinclaira [komodor není označením hodnosti, ale funkce stabilního velitele nějaké formace, u menších plavidel zpravidla jde o služebně nejstaršího z kapitánů...] z První lehké křižníkové eskadry spolu s Phaetonem, Inconstant a Cordelií z téže eskadry a v doprovodu Druhé a Třetí lehké křižníkové eskadry i Floty bitevních křižníků z Rosythu na průzkumnou plavbu k jihovýchodu. Tyto průzkumné plavby se předtím podnikaly už tolikrát, že nikoho nevzrušovaly, leda ty, co věděli, že Bitevní loďstvo opustilo Scapa, aby naše uskupení podporovalo, což zjevně naznačovalo nevelkou možnost, že se střetneme s nepřátelskými silami. Když jsme se ve 3:15 odpoledne dostali do nevelké vzdálenosti východně od Firth of Forth, bylo na Galateu vypáleno torpédo, které zvedlo hladinu těsně před její přídí, a hned nato hlásili dráhu jiného torpéda za zádí, žádnou ponorku jsme ale nespatřili a pokračovali jsme k východu i po celý 31. květen bez jakéhokoliv dalšího vzrušení.

Odpoledne jednatřicátého jsme se přiblížili k severnímu okraji Heligoland Bight [Helgolandské zátoky, německy Helgoländer Bucht] s jejími minovými poli, tady ale nebyly žádné čerstvé známky německé aktivity. Ve dvě se dosáhla východní hranice průzkumu, byl vydán rozkaz k obratu en route [za plavby] a bitevní křižníky obracely. Galatea na křídle se opozdila v přijetí signálu a obracela až ve 2:15, když tu před ní hlásili obchodní loď, která vypadala, že zastavila a vypouští páru, načež komodor velel držet ještě chvíli kurz a podívat se na ni. Po připlutí o něco blíže byl spatřen torpédoborec, zprvu neviděný, jak odráží od jejího boku a podle spodní částí předního stěžně i hlavního stěžně bylo nade vši pochybnost jasné, že jde o Huna. Spolu s tím byl vytrouben poplach.

Klidně jsem se slunil vzadu na můstku a po zvuku trubky jsem nijak nechvátal, protože jsem slyšel o jakémsi cvičném poplachu během návratu. Plouhal jsem se tedy na svoje stanoviště, podomácku postavenou bezdrátovou stanici na příďové nástavbě, spíš králíkárnu, než W/T stanici [zkratka Wireless Telegraphy, bezdrátový telegraf], kde jsem během akcí kódoval a dekódoval signály. Jak jsem ale šplhal po žebříku na nástavbu, ohlušil mě rachot střílejícího předního šestipalcového děla a to zahřmění mě málem srazilo dolů, tak bylo nečekané. Vklouznul jsem do mé malé W/T králíkárny rychleji, než stačím popsat, a hned nato rachotila spojovací trubkou dolů z můstku v malém mosazném pouzdře první zpráva o nepříteli v celé bitvě u Jutska. ,Nepřítel v dohledu, síla jeden torpédoborec.ʽ

Galatea zvýšila rychlost na 28 uzlů a zahájila na torpédoborec palbu. Právě první výstřel celé bitvy u Jutska, vypálený ze šestipalcového předního děla Galatey kolem 2:15 [čas, který je stejný jako v předchozím odstavci, nemá logiku, odpovídá ale relacím; ten, uvedený pamětníkem díve, je špatný] mě málem shodil ze žebříku, což bylo vyznamenání, které jsem v té chvíli pranic neoceňoval.“ 

Čas znamenal pro Brity 14:15, pro Středoevropany to bylo 15:15, a onen důstojník, jehož jméno nebylo u těchto vzpomínek uvedeno, si mohl v následujících minutách myslet, že jde o jednu z těch šarvátek, k jakým na moři občas docházelo, v následujících hodinách ale začínal chápat, že šlo o předehru k bitvě, a ne ledajaké. Ocitl se na samém počátku největšího střetu hladinových lodí, k jakému kdy v lidské historii do té doby došlo, nebo dojde, neboť mu mohl konkurovat už pouze jeden střet v Pacifiku za 2. světové války.

Oficiální komuniké Admirality, zveřejněné 3. června 1916 v Timesech a dalších novinách, pak o něm veřejnosti sdělilo:

„Odpoledne ve středu 31. května se odehrál u břehů Jutska námořní střet.

Britské lodě, na které tíha boje dopadla, se skládaly z Floty bitevních křižníků, několika křižníků a lehkých křižníků, podporovaných čtyřmi rychlými bitevními loďmi. Mezi nimi byly ztráty velmi těžké.

Německé bitevní loďstvo se s pomocí nízké viditelnosti vyhnulo pokračování střetu s našimi hlavními silami a nedlouho nato, co se objevilo na scéně, obrátil nepřítel k domovu, i když neunikl značným škodám, které mu naše bitevní lodě zasadily.

Bitevní křižníky Queen Mary, Indefatigable, Invincible a křižníky Defence a Black Prince se potopily. Warrior byl vyřazen z boje, nějaký čas jen vlekli za sebou, pak ale musel být posádkou opuštěn.

Je rovněž známo, že byly ztraceny torpédoborce Tipperary, Turbulent, Fortune, Sparrowhawk a Ardent. S šesti dalšími je třeba počítat.

Nedošlo k potopení žádné britské bitevní lodi ani lehkého křižníku.

Ztráty nepřítele jsou velmi vážné.

Zničen byl nejméně jeden bitevní křižník a jeden další vážně poškozen; dva lehké křižníky byly vyřazeny a pravděpodobně potopeny. Je hlášena jedna bitevní loď potopená našimi torpédoborci během nočního útoku. Přesný počet torpédoborců, jichž jsme se během akcí zbavili, není vůbec jistý, muselo jich ale být mnoho.“

Bylo to opatrné komuniké a neprozrazovalo skutečný rozsah boje, do nějž na britské straně vplulo 28 bitevních lodí, 9 bitevních křižníků, 8 obrněných a 12 lehkých křižníků, 51 torpédoborců a 1 minonoska. Německé hlavní uskupení čítalo 22 bitevních lodí, z toho 6 starších dvouvěžových, 5 bitevních křižníků, 11 lehkých křižníků a 31 torpédoboců.

Jako v mnoha bitvách, i zde každá ze zúčastněných stran tvrdila, že vyhrála.

Co do počtu potopených lodí to mohlo německé velení oprávněně tvrdit, Kaiserliche Marine se pyšnila i taktickým vítězstvím, strategicky ale zvítězila, byť za cenu velikých obětí, Royal Navy.

Hned vzápětí dostal boj dvě odlišná jména.

Pro Brity to bylo Jutsko.

Pro Němce Skagerrak...

V každém případě se jednalo o bitvu, která už roku 1916 rozhodla o vítězství mocností Dohody ve Velké válce na moři a v mnoha ohledech přiblížila i vítězství spojenců na souši...