středa 9. července 2014

JUTSKO 1916

Tak je to konečně tady, JUTSKO 1916 s podtitulem Největší námořní bitva Velké války je vytištěno a podle sdělení AKCENTu  by kniha měla být v knihkupectvích počínaje pondělkem. Stránky AKCENTu někdo hacknul, proto, pokud si chcete knihu objednat, použijte rovnou mail 
akcent@vydavatelstviakcent.cz
nebo adresu
VYDAVATELSTVÍ AKCENT
Bedřicha Václavka 74/20
674 01 Třebíč 1
Kniha formátu 158 x 232 má 217 černobílých fotografií a nákresů, 39 map a diagramů a osmistránkovou barevnou přílohu a cena by měla činit 399,- Kč, přímo u vydavatele pak s obvyklou slevou.
 
Před časem jsem zde zveřejnil ukázku jedné kapitoly, pokud se k ní chcete vrátit, dávám prolink do nadpisu, a to je důvod, proč nebudu plýtvat kapitolou další. Místo ní sem raději vložím obsah a ukázku jakéhosi entrée, první předkapitolky, kterou vlastní děj knihy začíná. K tomu přiložím pár ukázek grafiky... 

OBSAH

První výstřel
I. PŘÍLIŠ DLOUHÉ ZÁVODY
Jak vládnout nad vodami?
Zrození Hochseeflotte
Převrat jménem Dreadnought
Následky vržené rukavice
Británie přijímá výzvu
Kdo s koho?
Nový Nelson?
Válka!
II. ČEKÁNÍ NA BITVU
Budeme vést partyzánskou válku!
Úspěch ponorky U-9
Den, kdy stál Bůh při Anglii
Bitva u Dogger Bank
Vykonávat soustavný a systematický tlak...
Scheerův troufalý plán
III. DER TAG
První kontakt
Souboj lehkých křižníků
Hipper se blíží
Kde je Jellicoe?
Zahajte palbu!
Zásahy do černého
Zkáza HMS Indefatigable
Zánik HMS Queen Mary
Útok torpédoborců
IV. SOUBOJ TITÁNŮ
Závod k severu
Štvanice
Kontradmirál Hood na scéně
Jellicoeův obrat a boj o SMS Wiesbaden
Střetnutí obrů a zánik HMS Invincible
Scheerův obrat čelem vzad
Druhý Gefechtskehrtwendung
Třetí obrat
Sebeobětování
V. ÚNIK DO NOCI
Dlouhé stmívání
Poslední denní a první noční boj
Nebudu bojovat v noci!
Rozkaz vytrvat
První noční útoky a zkáza SMS Frauenlob
Zmatek nad zmatek
Osudový omyl
Prorazili jsme!
Konec SMS Pommern
VI. NÁVRAT Z BOJE
Rozbřesk
Konec Lützowa, Elbingu a Rostocku
Poslední míle k domovu
Jellicoe se vrací
Kdo vyhrál?
PŘÍLOHY
BIBLIOGRAFIE


První výstřel
Bylo jaro roku 1916 a Velká válka, jak se začne říkat, probíhala ve vodách Severního moře, které dělilo vilémovské Německo od východních břehů anglických ostrovů, relativně klidně. Posádky plavidel Grand Fleet, Velkého loďstva Royal Navy, Královského námořnictva, zažily mnoho poplachů, spousty vyplutí, útoky ponorek, přepady i dílčí střety, k velké bitvě s nepřítelem číslo jedna, císařskou Hochseeflotte, ale nedocházelo. Z vyplutí na moře se stala válečná rutina, a tak to cítil i telegrafní důstojník HMS Galatea, tříkomínového lehkého křižníku třídy Arethusa, spuštěného na vodu před dvěma roky:
 „Pozdě navečer 30. května vyplula HMS Galatea pod rozvinutou vlajkou komodora Alexandra-Sinclaira [komodor není označením hodnosti, ale funkce stabilního velitele nějaké formace, u menších plavidel zpravidla jde o služebně nejstaršího z kapitánů...] z První lehké křižníkové eskadry spolu s Phaetonem, Inconstant a Cordelií z téže eskadry a v doprovodu Druhé a Třetí lehké křižníkové eskadry i Floty bitevních křižníků z Rosythu na průzkumnou plavbu k jihovýchodu. Tyto průzkumné plavby se předtím podnikaly už tolikrát, že nikoho nevzrušovaly, leda ty, co věděli, že Bitevní loďstvo opustilo Scapa, aby naše uskupení podporovalo, což zjevně naznačovalo nevelkou možnost, že se střetneme s nepřátelskými silami. Když jsme se ve 3:15 odpoledne dostali do nevelké vzdálenosti východně od Firth of Forth, bylo na Galateu vypáleno torpédo, které zvedlo hladinu těsně před její přídí, a hned nato hlásili dráhu jiného torpéda za zádí, žádnou ponorku jsme ale nespatřili a pokračovali jsme k východu i po celý 31. květen bez jakéhokoliv dalšího vzrušení.
Odpoledne jednatřicátého jsme se přiblížili k severnímu okraji Heligoland Bight [Helgolandské zátoky, německy Helgoländer Bucht] s jejími minovými poli, tady ale nebyly žádné čerstvé známky německé aktivity. Ve dvě se dosáhla východní hranice průzkumu, byl vydán rozkaz k obratu en route [za plavby] a bitevní křižníky obracely. Galatea na křídle se opozdila v přijetí signálu a obracela až ve 2:15, když tu před ní hlásili obchodní loď, která vypadala, že zastavila a vypouští páru, načež komodor velel držet ještě chvíli kurz a podívat se na ni. Po připlutí o něco blíže byl spatřen torpédoborec, zprvu neviděný, jak odráží od jejího boku a podle spodní částí předního stěžně i hlavního stěžně bylo nade vši pochybnost jasné, že jde o Huna. Spolu s tím byl vytrouben poplach.
Klidně jsem se slunil vzadu na můstku a po zvuku trubky jsem nijak nechvátal, protože jsem slyšel o jakémsi cvičném poplachu během návratu. Plouhal jsem se tedy na svoje stanoviště, podomácku postavenou bezdrátovou stanici na příďové nástavbě, spíš králíkárnu, než W/T stanici [zkratka Wireless Telegraphy, bezdrátový telegraf], kde jsem během akcí kódoval a dekódoval signály. Jak jsem ale šplhal po žebříku na nástavbu, ohlušil mě rachot střílejícího předního šestipalcového děla a to zahřmění mě málem srazilo dolů, tak bylo nečekané. Vklouznul jsem do mé malé W/T králíkárny rychleji, než stačím popsat, a hned nato rachotila spojovací trubkou dolů z můstku v malém mosazném pouzdře první zpráva o nepříteli v celé bitvě u Jutska. ,Nepřítel v dohledu, síla jeden torpédoborec.ʽ
Galatea zvýšila rychlost na 28 uzlů a zahájila na torpédoborec palbu. Právě první výstřel celé bitvy u Jutska, vypálený ze šestipalcového předního děla Galatey kolem 2:15 [čas, který je stejný jako v předchozím odstavci, nemá logiku, odpovídá ale relacím; ten, uvedený pamětníkem díve, je špatný] mě málem shodil ze žebříku, což bylo vyznamenání, které jsem v té chvíli pranic neoceňoval.“ 
Čas znamenal pro Brity 14:15, pro Středoevropany to bylo 15:15, a onen důstojník, jehož jméno nebylo u těchto vzpomínek uvedeno, si mohl v následujících minutách myslet, že jde o jednu z těch šarvátek, k jakým na moři občas docházelo, v následujících hodinách ale začínal chápat, že šlo o předehru k bitvě, a ne ledajaké. Ocitl se na samém počátku největšího střetu hladinových lodí, k jakému kdy v lidské historii do té doby došlo, nebo dojde, neboť mu mohl konkurovat už pouze jeden střet v Pacifiku za 2. světové války.
Oficiální komuniké Admirality, zveřejněné 3. června 1916 v Timesech a dalších novinách, pak o něm veřejnosti sdělilo:
„Odpoledne ve středu 31. května se odehrál u břehů Jutska námořní střet.
Britské lodě, na které tíha boje dopadla, se skládaly z Floty bitevních křižníků, několika křižníků a lehkých křižníků, podporovaných čtyřmi rychlými bitevními loďmi. Mezi nimi byly ztráty velmi těžké.
Německé bitevní loďstvo se s pomocí nízké viditelnosti vyhnulo pokračování střetu s našimi hlavními silami a nedlouho nato, co se objevilo na scéně, obrátil nepřítel k domovu, i když neunikl značným škodám, které mu naše bitevní lodě zasadily.
Bitevní křižníky Queen Mary, Indefatigable, Invincible a křižníky Defence a Black Prince se potopily. Warrior byl vyřazen z boje, nějaký čas jen vlekli za sebou, pak ale musel být posádkou opuštěn.
Je rovněž známo, že byly ztraceny torpédoborce Tipperary, Turbulent, Fortune, Sparrowhawk a Ardent. S šesti dalšími je třeba počítat.
Nedošlo k potopení žádné britské bitevní lodi ani lehkého křižníku.
Ztráty nepřítele jsou velmi vážné.
Zničen byl nejméně jeden bitevní křižník a jeden další vážně poškozen; dva lehké křižníky byly vyřazeny a pravděpodobně potopeny. Je hlášena jedna bitevní loď potopená našimi torpédoborci během nočního útoku. Přesný počet torpédoborců, jichž jsme se během akcí zbavili, není vůbec jistý, muselo jich ale být mnoho.“
Bylo to opatrné komuniké a neprozrazovalo skutečný rozsah boje, do nějž na britské straně vplulo 28 bitevních lodí, 9 bitevních křižníků, 8 obrněných a 12 lehkých křižníků, 51 torpédoborců a 1 minonoska. Německé hlavní uskupení čítalo 22 bitevních lodí, z toho 6 starších dvouvěžových, 5 bitevních křižníků, 11 lehkých křižníků a 31 torpédoboců.
Jako v mnoha bitvách, i zde každá ze zúčastněných stran tvrdila, že vyhrála.
Co do počtu potopených lodí to mohlo německé velení oprávněně tvrdit, Kaiserliche Marine se pyšnila i taktickým vítězstvím, strategicky ale zvítězila, byť za cenu velikých obětí, Royal Navy.
Hned vzápětí dostal boj dvě odlišná jména.
Pro Brity to bylo Jutsko.
Pro Němce Skagerrak...
V každém případě se jednalo o bitvu, která už roku 1916 rozhodla o vítězství mocností Dohody ve Velké válce na moři a v mnoha ohledech přiblížila i vítězství spojenců na souši...


8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Skvělá zpráva. Objednám si společně s římany.:)

Když máme to výročí Velké války,mám na Vás pane Kovaříku dotaz - jestli jste v obraze :),jak hodnotíme výběr knih,které vydávají resp. chystají se vydat čeští nakladatelé.

Pro zájemce o válku 1866,pan Jaroslav Dvořák vydává pokračování Libellus Honoris,tentokrát s názvem Lexikon pruských důstojníku padlých roku 1866.

Přeji pěkný den.

S pozdravem Tomáš Kopecký.

Jiri Kovarik řekl(a)...

Knihy pana Dvořáka jsou výjimečné a nesmírně záslužné, jenže jaksi mimo proud oficiálních nakladatelství; je to zájmová nízkonákladovka. Pokud vím, naši nakladatelé toho narozdíl od televize mnoho nenachystali, nepočítaje prá syntéz, které nic nového neříkají. Výjimkou by mohl být Rajlich (Na křídlech světové války), ale v ruce jsem to neměl. Čekal bych velká témata, překlady literatury faktu o Marně, Sommě, Verdunu, Chemin des Dames, jenže nakladatelství u nás se už tradičně bojí nevyzkoušeného.

Jiri Pechanec řekl(a)...

Dobry den,

vrele bych doporucil preklad knihy Sleepwalkers od Christophera Clarka http://www.bbart.cz/katalog.asp?id=2996

Je to velmi zajimava kniha (ctu v originale, takze nevim jaky je preklad) a hlavne informace o situaci v Srbsku pro me byly naprostou novinkou.

Jiri Kovarik řekl(a)...

Také nevím, n eznal jsem, ale vidím, že je to novinka a asi zajímavá, dík!
Co tohle? Taky novinka...
http://neoluxor.cz/popularne-naucna/katastrofa-1914--213931/

Jiri Pechanec řekl(a)...

Dobry den,

knizku jsem docetl a musim rict, ze je vyborna. Sice mam urcite vyhrady k tomu, jak jste popsal rozepri Dreyer vs Pollen, ale vychazim ciste z Brooksovy knihy, takze s e mohu mylit. No a pravdu se uz od ucastniku nedozvime.

Zajimal by me Vas nazor na dve veci (takove kontrafaktulni spekulace)
- Jak myslite, ze by dopadl bitva, kdyby na brtiske strane byli velitele v obracenych rolich, tj. Beatty by agresivne vedl Grand Fleet a metodicky a opatrny Jellicoe by provadel pruzkum v ramci BCF? Osobne si myslim, ze Jellicoe by svedomite provadel to, co se od pruzkumu ocekvama tj. hlasit, hlasit a hlasit a predpokladam, ze by se snazil vyuzit vetsiho dostrelu svych del.
- Myslite si, ze bylo vubec mozne dosahnout "nelsonovskeho" vitezstvi? Jellicoe by se nocnimu stretu vyhnul za kazdych okolnosti. Bylo ovsem mozne znicit HSF za dne? Vzhledem k tomu, ze nemecke bitevni krzniky byly schpne prezit setkani s celou GF a bitevni lode byly staveny jeste odolneji. A i kdyz by k setkani lodstev doslo drive za svetla, tak by se Scheer pravdepodobne mohl opet delostreleckemu souboji vyhnout.

Dekuji a preji spostu tvurcich sil

Jiri Kovarik řekl(a)...

Tohle jsou těžké otázky a historie "kdyby" nezná. Noční střet mohl pro Scheera dopadnout katastrofálně, v tom měl štěstí, že Jellicoe váhal. Beatty by ho asi riskoval. Snažil se o něj i se svými křižníky, až na to, že minul... S opatrným Jellicoem by mohly být britské ztráty menší, alespoň na křižnících. Ale (řečnická) otázka za otázku. Riskoval by Beatty osud imperia, kdyby byl v roli C-in-C?

Jiri Kovarik řekl(a)...

Tohle jsou těžké otázky a historie "kdyby" nezná. Noční střet mohl pro Scheera dopadnout katastrofálně, v tom měl štěstí, že Jellicoe váhal. Beatty by ho asi riskoval. Snažil se o něj i se svými křižníky, až na to, že minul... S opatrným Jellicoem by mohly být britské ztráty menší, alespoň na křižnících. Ale (řečnická) otázka za otázku. Riskoval by Beatty osud imperia, kdyby byl v roli C-in-C?

Jiri Pechanec řekl(a)...

Dobry den,

Vase otazka je asi spravna - vzghledem k tomu, ze Beatty je pomerne ocenovan za sve pusobeni v roli Prvniho namorniho lorda, tak v roli muze, ktery mohl prohrat valku za jedno odpoledne by byl asi take monohem opatrnejsi/zodpovednejsi.

Jeste k tomu nocnimu stretu - Wayne Hughes ve sve knize Fleet Tactics Jellicoa chvali za to, ze se mu vyhnul a celkem presvedcive to vysvetluje na nocnich bitvach v jihozapdnim Pacifiku za druhe svetove valky.

Mozna bych to trosku zjednodusene vyjadril tak, ze Jellicoe byl tvrdy pragmatik a Beatty romantik. Z pragmatickeho hlediska je fakt, ze na vysledek valky by mela nemecka porazka uplne stejny dopad jako zachovani status quo. A proc pak riskovat...