Claude Louis Constant Esprit Juvénal Gabriel
Corbineau, narozený roku 1772, v počátcích revoluce dragounský podporučík
a posléze účastník řady revolučních kampaní, velel u Slavkova 5. jízdnímu
mysliveckému v Picardově brigádě Kellermannovy lehké jezdecké divize.
V bitvě u Pruského Jílového jej jako císařova pobočníka 8. února 1807 zabila
dělová koule. Na jeho dopis bratrovi jsem narazil náhodou zcela nedávno, jinak bych jej dal do své knihy "Slavkov 1805", a není jediný, to další ale někdy příště, abych nevystřílel prach... Je to poutavé a unikátní svědectví o bojích kolem císařské silnice na Olomouc v prostoru Kruhu.
Drahý
bratře,
možná
spatříš moje jméno citované na čestném místě v armádním bulletinum
v němž bude zpráva o bitvě u Slavkova; zabili pode mnou pět koní, hned
zrána jsem dostal kopím do pravého boku [kopími byly vyzbrojeny první eskadrony
ruských husarů], vprostřed nepřátelského
batalionu jsem se zmocnil praporu, který jsem ještě opěšalý donesl princi
Muratovi, takže jsem nijak neposkvrnil tu trochu slávy, získanou v předešlých kampaních… (…)
Nepřítel stál proti nám ve třech
sledech, v prvním pěchota, ve druhém jezdectvo a ve třetím infanterie
promíchaná s kavalerií (ty třetí sledy měly četné dělostřelectvo). Síly
přesunul doprava a vrhl se na nás s úžasným zápalem útokem 4000 až 5000
jezdců, kteří útočili na první sled, složený z 2. a 5. husarského, mého
pluku a 4. mysliveckého; oba regimenty vpravo, 2. a 5. husarský, byly sraženy
dozadu; můj, který vyjel cvalem en bataille kupředu, se při formování octil
vprostřed nepřátelských řad a 4. husarský, který postupoval diagonálně, aby se
zformoval vlevo ode mne, byl spolu se mnou odříznut dřív, než se dokázal
formování dokončit. Naše pěchota naštěstí stála vprostřed planiny pevně jak
skála, na ruskou kavalerii spustila mimořádně pěkně živenou palbu a zahnala ji,
přičemž pobila 500 až 600 koní. Můj pluk zaznamenal vprostřed pohromy ostatních
jednotek výrazný úspěch, já ale byl sražen z koně, zasažen kopím a opěšalý
jsem běžel mezi pěchotu, abych se dal obvázat. Můj ústup měl na morálku
myslivců značný vliv, palba pěchoty navíc pár mužů poranila a tak ustupovali
pod záštitu infanterie skrz rozestupy, což prováděli hodně spořádaně. Když
dospěl za batalion, zaujal pluk místo v linii a přeformoval se.
Sotva se nám to povedlo, už to samé
jezdectvo, které se zformovalo pod ochranou vlastní pěchoty, projelo intervaly
v ní, rozvinulo se do bitevní sestavy a útočilo na nás. Tentokrát čtyři
pluky nejdřív vypálily takřka z bezprostřední blízkosti z karabin,
pak na nepřátelské jezdectvo zaútočily a srazily je zpět takřka až na jeho
pěchotu. Její palba a střelba jedenácti děl zasáhla zešikma náš levý bok a
donutila nás jet zpět.
Na chvíli jsme dojeli za naši pěchotu, která
okamžitě spustila na pěchotu ruskou příšernou palbu z pušek. My se za tu
dobu zformovali, můj pluk v intervalu mezi 1. a 2. batalionem 31. pěšího
pluku, který se přeskupil do útočné kolony; 4. husarský byl jako druhý sled
s rozkazem rozvinout se vlevo ode mne a trochu vzadu, až to terén dovolí.
Jen co jsem postoupil k čelu naší infanterie, zastavila palbu. Vyrazil
jsem a smetl, co před úžlabinou, o kterou se opíralo, z jejich jezdectva
zbývalo. Vpadl jsem naráz do řad ruské pěchoty a zmocnil se praporu,
s nímž jsem odjížděl. Pluk sužovaný palbou baterie po naší levici byl
znovu donucen odejet pár kroků zpět, přesto ale odváděl 1000 až 1200 zajatců [prapor ukořistil vprostřed
ruského batalionu myslivc Forestier, plukovník přitom zranil praporečníka. Pak
myslivec pomohl plukovníkovi, který přišel o koně, dostat se zpět. Corbineau v hlášení uváděl, že jeho před zajetím zachránil myslivec Tassu, neboť
pod plukovníkem právě tehdy padl kůň. Tassu se vrhl mezi nepřátele a
Corbineaua, ubránil jej a nabídil mu svého koně, jenže nebyl čas a plukovník se
nechal vynést z boje po způsobu poměrně tradičním: popadl ohon myslivcova
koně a běžel, či se nechal vyvléci…].
Vsedl jsem na třetího koně a ten byl vzápětí také
raněn. Můj sluha mi přivedl Milorda, to byl čtvrtý, na němž jsem toho dne
jel…(…).
Byl jsem naprosto bez koní, všechny tři koně,
které jsem měl, padli, a další od mé jednotky, kterého mi dali, byl raněný;
rána kopím, utržená hned zrána, mě hodně bolela a já čekal s těžko
popsatelnou netrpělivostí, až mi sluha přivede dalšího koně, abych se mohl
ujmout velení pluku. Dobře jsem cítil, že vzrušení, působené bojem, pominulo a
mně ubývají síly potřebné k překonání únavy. Kolem v té chvíli
projížděl jeden dragoun s koněm ruského generála, sraženého chvilku
předtím, a já mu nabídl, že ho koupím; prodal mi ho za 15 dukátů, a jen co
jsme obchod uzavřeli, vsedl jsem na něho a chtěl se přidat k pluku. Jak
jsem projížděl mezerou od levého křídla dragounů až k pravému křídlu svého
pluku, dostal kůň do boku pět kartáčových kuliček, jednu navíc do hlavy a mne
zasáhla střepina do patrontašky, měl jsem ji plnou stříbra, což mi zachránilo
život, i když jsem pak měl na pravém boku a na stejně její otisk. Odnesli mě
k ambulanci, kde jsem se dozvěděl o našem vítězství…
Žádné komentáře:
Okomentovat