Před časem jsem zde anotoval postupně tři svazky pozoruhodné série, kterou vydává nakladatekství Český cestovatel s titulem Tygři sedmi moří 4. Jak většina z vás už ví, jde o knihy sice kapesního formátu, ale hutné obsahem a překypující ilustracemi i dobovými vyobrazením včetně barevné přílohy. Teď mám před sebou svazek čtvrtý a je to skutečně lahůdka, neboť po příbězích korzárské války převážně francouzské listují v historii pro mne hodně neznámé, ve vyprávění o korzárech španělských v letech jejich největšé slávy, tedy od středověku přes dobu kolem bitvy u Lepanta až po zkázu Velké armady či boje s korzáry anglickými a francouzskými. Španělé rozhodně nepatřili mezi ty neustále porážené, jak by se z romatnické a dobrodružné četby zdálo... Tyhle knížky se v běžných knihkupectví dost těžko shánějí, proto vkládám do prolinku adresu, na které si je mohou případní zájemci objednat, a díky laskavosti vydavatele mohu připojit i malou ukázku text. Dodám ještě, že knihu napsali dva Francouzi, Jacques Marseille a Vincente Echegary jen pro zmíněné nakladatelství a že víc než hutná bibliografie sama o sobě dokládá, jak pečlivě k tématu přistupovali!
HRY LÁSKY KORZÁRSKÉ (ukázka z kapitoly)
Po novém roce umírá v krutých bolestech
admirál de Trie a Niño se rozhodne opustit jeho zámek a navzdory
přetrvávajícímu vztahu s Jeanne vyrazit opět na moře. S pěti galérami
včetně těch Savoisových se tentokrát vydá do vod Severního moře a hodlá
napadnout Angličany při pobřeží Suffolku. Silný vítr a vzedmuté moře ho však
donutí vyhledat úkryt u vlámského pobřeží nedaleko Sluys. Francouzi tehdy
přijdou s plánem napadnout portugalské lodě, které pomáhají Angličanům. Portugalsko
má však s Kastilií uzavřenou smlouvu o neútočení, a protože Niño není
pirát nýbrž korzár s přesně specifikovaným posláním, jejich návrh zamítne.
Místo toho se rozhodne podniknout nájezd na Calais, které je tehdy
v rukou Angličanů. Podpálí řadu rybářských lodí, kotvících
v přístavní rejdě, ale současně musí čelit palbě děl z pevnosti,
která poškodí jeho vlastní plavidla. Nakonec se rozhodne ustoupit, ale tehdy se
jako naschvál objeví anglická flotila, doprovázející dceru anglického krále.
Proti početně mnohem silnějšímu protivníkovi nemá Niño šanci, a tak započne
divoké stíhání. Štěstí se nakonec přikloní ke korzárům, kterým se bez ztráty
jediné lodi podaří uniknout před pronásledovateli do blízkého přístavu
Gravelines. Tam Savoise na další akce rezignuje a kastilský kapitán se rozhodne
zkusit štěstí nájezdem na Normanské ostrovy, jmenovitě na ostrov Jersey.
*
Důvodem rozchodu obou korzárů nebyly nějaké
rozpory, ale podle všeho Savoisyho finanční potíže, kvůli kterým nebyl schopen
nadále vyplácet posádky lodí.
*
Cestou se k němu v Harfleur připojí šestičlenná eskadra
bretaňského kapitána Hectora de Pontbriand, s níž se počet korzárů zvýší
na celou tisícovku. A protože podle dostupných informací má mít ostrov Jersey
jen zanedbatelnou vojenskou posádku, vypadá to na poměrně snadný „výlet“.
Nicméně realita se nakonec ukáže v poněkud odlišném světle.
Korzáři se vylodí za odlivu na pláži, kam se místní zpravidla vypravují
na korýše. Tentokrát je však místo mořské pochutiny čeká pohled na po zuby
ozbrojené Kastilce a Bretaňce. Je otázkou, nakolik měli Angličané přehled o
síle korzárů. Podle některých svědectví se korzáři na pobřeží dokonce vylodili
toliko s úmyslem posbírat cosi té mořské havěti pro zpestření jídelníčku a Angličané se jim v tom rozhodli zabránit. Každopádně se strhla
potyčka, při níž několik Niñových mužů přišlo o život a další padli do zajetí.
*
Že se
korzáři neplavili na Jersey jen za korýši, svědčí vedle posílení Niñovy eskadry
o Pontbriandovy lodě a muže také přítomnost vysokého královského úředníka
Jacquota de Vinchellez. Taková persona by se určitě s korzáry neplavila,
kdyby v tom nebyl nějaký vyšší mocenský záměr.
*
Následky takového počínání na sebe nenechaly dlouho čekat. Nazítří se korzáři
rozhodli vzít ostrov útokem. Místní obyvatelstvo sice zmobilizovalo na 3000
ozbrojenců, z toho 200 na koních, rozdělených do několika tzv. milic,
nicméně s tou první korzáři tvrdě zatočili krupobitím šípů ze svých
arbaletů (kuší) a poté sekyrami v boji muže proti muži.
Druhá milice však byla o poznání disciplinovanější a boj se stal vyrovnaným.
Niñovi střelci se kryli v sevřeném útvaru za mohutnými pavézami a svými
přesnými střelami kosili nepřátele. Teprve když se do boje zapojila anglická
těžká jízda, začalo být korzárům horko a sevření jejich řad začalo dostávat
povážlivé trhliny. V bojích dokonce přišel o život i králův ambasador de
Vinchellez, ale když se padesátičlennému oddílu Hectora de Pontbriand podařilo
zmocnit korouhve svatého Jiří, bylo po boji a nastalo zuřivé plenění…
Žádné komentáře:
Okomentovat