CÍSAŘSKÉ REZIDENCE (5)

COMPIÈGNE, NEJVĚTŠÍ CÍSAŘSKÝ PALÁC

Michal Šťovíček 

Na místě původní oblíbené rezidence Merovejců a Karlovců bylo ve 12. stol. vystaveno městečko s mocnou pevností, pod jejímiž hradbami byla 23. 5. 1430 zajata Johanka z Arku.

Stavělo se zde ještě ve 14. stol., ale pozdějším panovníkům z rodů Valois a Bourbonů se místo nelíbilo, i když odtud občas vládli. Ačkoli všichni milovali lov, zdejší lesy bohaté na zvěř všeho druhu si oblíbil až Ludvík XV. a pověřil architekta Ange-Jacquese Gabriela generální obnovou starého a architektonicky

nesourodého panovnického sídla. Hlavní práce, kompletní vybavení a odevzdání sídla k obývání však proběhly až za Ludvíka XVI., který postup prací osobně sledoval a hlavně spolu s Marií-Antoinettou zasahoval do výzdoby a zařízení. Novostavby si však již nestihli užít.

Za Revoluce byl veškerý mobiliář samozřejmě rozprodán a královské symboly odstraněny, ale jinak nebyly napáchány žádné výrazné škody. K tomu došlo až v r. 1798, kdy se zámek změnil v ubikace vojska, lazaret a zajatecký "sběrný tábor." V r. 1800 byl zámek přidělen sekci vojenského prytanea (střední školy). 

Za Konzulátu a na počátku císařství se Napoleon objevil v Compiègne jen třikrát a nakrátko, ale přesto v dubnu 1807 z Finckensteinu (dnes polské Kamieniec Suski) rozhodl o celkové obnově paláce v rámci svých císařských rezidencí a řízením prací pověřil Louis-Marii Berthaulta. Šlo hlavně o izolaci proti vodě a rozsáhlé úpravy interiérů a výzdoby, kde zejména probouráním jednoho celého traktu vznikla Taneční galerie (1809). Byla rovněž kompletně přesázena zahrada a její zeď, oddělující ji od přilehlého lesa, byla nahrazena mříží, čímž vznikl plynulý přechod mezi oběma vegetačními formami.

Plán 1. patra zámku (Percier a Fontaine) - jen pro představu o počtu místností...

V zámku bylo rovněž povšechně zřízeno apartmá pro případné panovnické návštěvy, v němž se zanedlouho objevil první host - sesazený španělský král Karel IV., který zde pobyl od června do října 1808.

Práce trvaly tři roky a na nádheru interiérů byl položen ještě větší důraz, když se Napoleon rozhodl uvítat zde svoji nastávající Marii-Louisu, podobně jako před 40 lety zde tehdejší následník trůnu Ludvík přivítal svoji nastávající Marii-Antoinettu. Je známé pověstné bouřlivé uvítání, jehož zobrazení se pochopitelně umělci v rámci autocenzury vyhnuli, takže např. L. Ducis zobrazil až bezprostředně následující uvítání oficiální:

Po svatbě se celý dvůr do Compiègne vrátil a pobýval zde znovu následujícího léta, již s novorozeným Římským králem.

Jelikož okolní hluboké lesy byly velmi vhodné pro lov a Napoleon zde skutečně hodlal hony pořádat a také je později pořádal, nechal Berthault zároveň čistě francouzskou a typicky terasovitou zahradu narušit rampou, aby koně a kočáry mohly vyjíždět rovnou z lesa až na terasu pod okny velkých apartmá, zastřešenou modrobíle pruhovanou tkaninou. Současně zrušil některé "versailleské" ornamentové záhony a nahradil je stromovým porostem, sice romantickým, ale v těchto místech nepříliš vhodným a neladícím s dlouhými klasicistními fasádami. Také nechal v prodloužení osy zámku vysekat širokou cestu ve stromech přilehlého návrší Beaux-Monts, aby si tak nová císařovna mohla připomínat výhled z rodného

Schönbrunnu.

F. Flameng: Napoleon se synem a manželkou v Compiègne

Talenty Perciera a Fontainea, kteří navrhli nástěnnou výzdobu a nábytek, dovednost nábytkáře Desmaltera, který jejich návrhy realizoval, umění dalších tvůrců (ebenisté, tkalci...) i umění autora nástropních maleb Girodeta, vytvořily snad největší, nejúplnější a zcela jednolitý dnes existující celek empírových interiérů. To vše stálo astronomické sumy a Napoleon až později na Svaté Heleně soudil, že šlo o nesmyslně vysoké výdaje.

Napoleonova ložnice

Do dějin císařství zámek kromě epizody s Marií-Louisou již nijak výrazně nezasáhl. V r. 1813 zde dočasně pobýval Jerôme Bonaparte s manželkou. Počátkem dubna 1814 se zámek statečně bránil proti Spojencům, ale již 29. 4. 1814 se zde na 3 dny mohl zastavit Ludvík XVIII. před svým vjezdem do Paříže. Uvítali jej zde Napoleonovi maršálové a deputace Zákonodárného sboru a přijel sem za ním na jednáni Alexandr I.

Compiègne se dočkal největšího lesku až za Napoleona III., kdy se stal jedním z hlavních center společenského a dvorského života. Poté následoval již jen úpadek - v r. 1870 jej obsadili Prusové, v r. 1914 Němci. Bylo zde sice podepsáno společné příměří , ukončující první světovou válku 11. 11. 1918, během níž byl v zámku vojenský lazaret. Příměří mimochodem nebylo podepsáno přímo v zámku, nýbrž v compiègneském lese, ve vagonu na lesní mýtině mezi obcemi Compiègne a Rethondes. O rok později vážně poškodil zámek požár a nakonec následovala ponižující kapitulace Francie 22. 6. 1940 (v tomtéž vagonu).

Dnes jsou v zámku rekonstruované zámecké interiéry z 18. a 19. stol., muzeum Druhého císařství a muzeum vzniku a počátků automobilismu.