TESTAMENT DE NAPOLÉON

Překlad a úvodní slovo Miloslav Kolomazník

V sobotní podvečer, dne 5. května 1821, přesně v 17 hodin 49 minut, vydechl naposledy francouzský císař Napoleon I. V příkrém kontrastu s tím, jaké pozornosti se těšil na vrcholu své moci, odešel ze světa téměř opuštěn, kdesi hluboko v Atlantiku, na skalnatém ostrově Svaté Heleny, kam byl v druhé polovině roku 1815 uvržen do doživotního vyhnanství. V jeho poslední hodince ho na smrtelném lůžku obklopovala pouhá hrstka několika sloužících a členů doprovodu. Bylo mu nedožitých 52 let.

     Život pod rovníkem, na vlhkém tropickém ostrově, není pro žádného Evropana nic příjemného, ani jednoduchého! Není proto divu, že se u jinak vitálního Napoleona, který býval zvyklý pracovat i šestnáct hodin denně, brzy dostavily zdravotní obtíže, které ho začaly pomalu stravovat. (Ponechme nyní teorie o císařově otravě arzenikem stranou, ačkoliv by se i o této variantě dalo seriozně uvažovat, a to zejména s ohledem na další obsah tohoto příspěvku.)

    Vedle zdravotních obtíží, ztrpčovala francouzskému císaři život přítomnost generála Hudsona Lowea, nadutého, nepříliš úspěšného anglického velitele a od dubna 1816 guvernéra ostrova. Jejich vzájemné soupeření a neshody se staly příčinou postupného omezování císařova pohybu po ostrově a dospěly tak daleko, že se Napoleon nakonec vzdal svých oblíbených aktivit a později, po dobu několika měsíců, neopustil zdi Longwood House, nepříliš pohodlného místa, které bylo císaři a jeho doprovodu přiděleno k bydlení. Aby zlomil vzdor svého francouzského vězně a docílil jeho úplné izolace od okolního světa, zasazoval se guvernér Lowe o vykazování těch osob, Britů nevyjímaje, k nimž si francouzský císař vypěstoval přátelskou náklonnost. Ať už byly důvody odjezdů jakékoliv, francouzský doprovod se během let císařova vyhnanství ztenčil z původních dvaceti sedmi osob na konečných dvanáct.

    Od září 1820 se císařův zdravotní stav začal výrazně zhoršovat. Obtíže, které se dostavovaly s pravidelnou přesností, ho téměř vždy upoutaly ke kovovému polnímu lůžku. V lednu už se císař cítil natolik špatně, že se začal zabývat otázkami sepsání své poslední vůle. V dubnu se jeho zdravotní stav mírně zlepšil, přesto už nepřestával pochybovat o tom, že se jeho čas začal naplňovat.

    Ve dnech 10 až 13. dubna se Napoleon uzavřel s hrabětem Montholonem, jedním z francouzských generálů, ve svém pokoji, kde společně rozpracovali císařovu poslední vůli. Dokument,  Montholonem naškrábaný prozatím na nečisto, císař o dva dny později (15. dubna) vlastnoručně přepsal a podepsal. Vznikl tak základní dokument jeho poslední vůle, jehož součástí byly ustanoveny také dva dodatky, obsahující soupis hmotných předmětů, odkázaných císařovu synovi Orlíkovi nebo blízkým členům jeho rodiny. Vykonavateli poslední vůle, jakož i všech jejích dodatků, byli jmenováni gen. Bertrand, gen. Montholon a Louis Marchand. Všichni uvedení své jmenování stvrdili 18. dubna podpisem. 

    Ze vzpomínek Louise Marchanda – Napoleonova komorníka, který se stal 11. dubna svědkem otevřené debaty císaře a hraběte Montholona ohledně jednoho z odkazů nové císařovy závěti, dnes víme, že v té době už jedno, starší vyhotovení poslední závěti, existovalo. Marchand ho před časem osobně, a to na císařův příkaz, donesl a předal gen. Bertrandovi. 19. dubna si ho však císař od Bertranda vyžádal zpět a před Marchandem ho roztrhl, údajně letmo zkontroloval jeho obsah a pak Marchandovi poručil, aby ho spálil v krbu.

    16. dubna sepsal císař svůj další, tentokrát však fiktivní dodatek, ve kterém projevil svou opatrnost před nevybíravými postupy britského guvernéra. V dodatku, který měl být předložen právě Loweovi, obezřetně rozděluje veškerý svůj majetek na Svaté Heleně mezi vykonavatele své poslední vůle. Tímto krokem se mu podařilo znemožnit, aby Lowe jeho majetek, jakožto zajatci vydržovanému britskou vládou, celý nezkonfiskoval.

    V následujících dnech vznikly ještě další čtyři dodatky, ve kterých císař přerozděluje další peníze a zlato, a které jsou shodně datovány ke dni 24. dubna 1821, přestože některé z nich byly podepsány až o dva dny později. Podle Marchandových a Bertrandových vzpomínek, byl císař v těchto dnech velice zesláblý a polehával už jen na lůžku. Oba jmenované vyzýval, aby mu pomohli zapisovat zbylé odkazy, v nichž jedny z posledních myšlenek svého života formuloval do dodatku, určeného jeho choti, Marii Louise …   

   

Koho choval v oblibě a koho naopak odsuzoval?

K jakým momentům svého života se před svou smrtí nejčastěji vracel?

Jaké postoje s odstupem času zastával ke sporným otázkám svého panování?

Jaký majetek zanechal v Evropě po své abdikaci?

Jaký majetek si vzal s sebou do vyhnanství?

Jak s ním před svou smrtí naložil?

Jaká byla jeho poslední přání?

Na tyto a jiné otázky nabízí alespoň částečnou odpověď následující dokument.

První tři strany testamentu (http://www.histoire-empire.org)

Napoleonova závěť

Dne 15. dubna 1821, v Longwoodu, Ostrov Sv. Heleny.

Toto je má závěť nebo akt mé poslední vůle.

I.

1: Umírám v apoštolské římské víře, v těle, do něhož jsem se před více než padesáti lety narodil.

2: Je mým přáním, aby můj prach spočinul na březích Seiny, uprostřed francouzského lidu, jež jsem tolik miloval.

3: Vždy jsem měl důvod být spokojený s mou nejdražší ženou, Marií Luisou. Chovám k ní, až do svého posledního okamžiku, ty nejněžnější city. Naléhavě ji prosím, aby ochraňovala mého syna před nástrahami, jež budou provázet jeho dětství.

4: Doporučuji svému synovi, aby nikdy nezapomněl, že se narodil jako francouzský princ a nikdy nedopustil, aby se stal nástrojem v rukách triumvirů, kteří utlačují evropské národy. Nikdy by neměl proti Francii pozvednout zbraň, nebo jí jakkoliv ublížit. Měl by si osvojit mé motto: „Vše pro francouzský národ“.

5: Umírám předčasně, zavražděn anglickou oligarchií a jejím nájemným vrahem. Anglický národ se nebude zdráhat na mě pomstít.

6: Neblahé důsledky obou invazí do Francie, zvláště když měla ještě tolik možností, jsou přisuzovány zradě Marmontově, Augerauově, Talleyrandově a La Fayettově. Odpouštím jim. Snad jim i příští generace Francie odpustí, tak jako já.

7: Děkuji mé laskavé a nejvznešenější matce, Kardinálovi, mým bratrům, Josephovi, Lucienovi, Jérômovi, Paulině, Carolině, Julii, Hortense, Catarině, Eugènovi, za jejich zájem, který ke mně nepřestali cítit. Promíjím Luisovi hanopis, který publikoval v roce 1820. Jeho práce je prosycena nepravdivými výroky a falšovanými dokumenty.

8: Distancuji se od Rukopisu ze Sv. Heleny a jiných prací, pod názvem Výroky, Rčení a tak dále, které měli někteří jedinci to potěšení uplynulých šest let vydávat. Toto nejsou pravidla, jež řídila můj život.

Zavinil jsem zatčení a souzení vévody d´Enghien, neboť to bylo nezbytné pro zajištění bezpečnosti, prospěchu a důstojnosti francouzského lidu, když hrabě d´Artois vydržoval v Paříži, dle jeho doznání, na šedesát úkladných vrahů. (Za podobných okolností, bych jednal stejně tak.)

II.

1: Svému synovi odkazuji skříňky, řády a další předměty, jako je mé stříbro, polní lůžko, sedla, ostruhy, vázy z mé kaple, knihy, prádlo, které jsem byl zvyklý nosit a používat, vše v souladu s přiloženým soupisem (A). Je mým přáním, aby se mu toto nepatrné dědictví stalo drahé, jelikož vzešlo od otce, jehož mu bude celý svět připomínat.

2: Lady Hollandové odkazuji starodávný medailónek, který mi v Tolentinu věnoval papež Pius VI.

3: Hraběti Montholonovi odkazuji dva miliony franků, jako důkaz mé spokojenosti s jeho synovskou péčí, kterou mi věnoval posledních šest let a jako odškodnění za ztráty, jež mu způsobil pobyt na Sv. Heleně.

4: Hraběti Bertrandovi odkazuji pět set tisíc franků.

5. Marchandovi, mému prvnímu komorníkovi, odkazuji čtyři sta tisíc franků. Služby, které mi poskytoval, byly skutečně přátelské. Je mým přáním, aby se oženil s vdovou, sestrou nebo dcerou od některého z důstojníků mé Staré gardy.

6: Totéž Saint-Denisovi [známému jako Ali - pozn. překl.], sto tisíc franků.

7: Totéž Novaremu [nebo též Noverrazovi - pozn. překl.], sto tisíc franků.

8: Totéž Peyronovi [nebo též Pierronovi - pozn. překl.], sto tisíc franků.

9: Totéž Archambaudovi, padesát tisíc franků.

10: Totéž Corsorovi [nebo též Coursotovi - pozn. překl.], dvacet pět tisíc franků.

11: Totéž Chandellovi [nebo též Chandellierovi - pozn. překl.], dvacet pět tisíc franků.

12: Otci Vignalemu [nebo též Vignalimu - pozn. překl.], sto tisíc franků. Je mým přáním, aby si postavil dům poblíž Ponte-Novo de Rostino.

13: Totéž hraběti Las Casesovi, sto tisíc franků.

14: Totéž hraběti Lavallette, sto tisíc franků.

15: Totéž vrchnímu chirurgovi Larreyovi, sto tisíc franků. Je to nejčestnější člověk, jakého jsem poznal.

16: Totéž generálu Brayerovi, sto tisíc franků.

17: Totéž generálu Lefébvre-Desnouettesovi, sto tisíc franků.

18: Totéž generálu Drouotovi, sto tisíc franků.

19: Totéž generálu Cambronemu, sto tisíc franků.

20: Totéž dětem generála Mouton-Duverneta, sto tisíc franků.

21: Totéž dětem statečného La Bédoyèra, sto tisíc franků.

22: Totéž dětem generála Girarda, zabitého u Ligny, sto tisíc franků.

23: Totéž dětem generála Chartranda, sto tisíc franků.

24: Totéž dětem čestného generála Travosta, sto tisíc franků.

25: Totéž generálu Lallemandovi st., sto tisíc franků.

26: Totéž hraběti Réalovi, sto tisíc franků.

27: Totéž do Costa de Bastelica, na Korsice, sto tisíc franků.

28: Totéž generálu Clauselovi, sto tisíc franků.

29: Totéž baronu de Mennevalle, sto tisíc franků.

30: Totéž Arnaultovi, autorovi Mária, sto tisíc franků.

31: Totéž plukovníku Marbotovi, sto tisíc franků. Doporučuji mu pokračovat v psaní o slávě francouzských armád a uvést tak do rozpaků všechny pomlouvače a odpadlíky.

32: Totéž baronu Bignonovi, sto tisíc franků. Doporučuji mu napsat o historii francouzské diplomacie v letech 1792 až 1815.

33: Totéž do Poggi de Talavo, sto tisíc franků.

34: Totéž chirurgovi Emmerymu, sto tisíc franků.

35: Tyto částky budou vyplaceny ze šesti milionů franků, které jsem uložil při odjezdu

z Paříže v roce 1815 a z pětiprocentního úroku, běžícího od července 1815. Účet bude vyplacen bankéřem, prostřednictvím hraběte Montholona, hraběte Bertranda a Marchanda.

36: Jakýkoliv výtěžek nad částku pěti milionů šesti set tisíc franků, která bude

rozdělena podle výše uvedeného, bude rozdán jako odměna mezi raněné vojáky

od Waterloo a mezi důstojníky a vojáky, kteří mi sloužili na ostrově Elba. Výše odměny bude odpovídat měřítku, které určí generálové Montholon, Bertrand, Drouot, Cambrone a chirurg Larrey.

37: V případě smrti, bude toto dědictví vyplaceno vdovám nebo dětem. Při

nedostavení se těchto, přejde v plné výši do mého majetku.

III.

1: V mé soukromé oblasti se nachází majetek, o nějž mě dosud nepřipravil žádný francouzský zákon a jehož vyúčtování bude vyžádáno na baronu de la Rouillerie, jeho správci. Tento majetek by mohl obnášet více než dvě stě milionů franků. Jmenovitě jde o: 1. Portfolio obsahující úspory, které jsem ušetřil během čtrnácti let na civilní listě. Pokud mě paměť neklame, úspory činili více než dvanáct milionů franků ročně. 2. Výnos z tohoto portfolia. 3. Nábytek v mých palácích, takový, jež byl v roce 1814. Paláce v Římě, Florencii a Turýnu, včetně nábytku, byly zakoupeny penězi z výnosů z civilní listy. 4. Příjmy z prodeje mých domů v italském království, jako peníze, šperky, nábytek, nebo stáje. Účty k tomu předloží princ Eugèn a královský správce Campagnoni.

2: První polovinu tohoto majetku odkazuji přeživším francouzským důstojníkům a vojákům, kteří v letech 1792-1815 bojovali za slávu a nezávislost národa. Rozdělení bude provedeno úměrně vzhledem k délce jejich aktivní služby. Druhou polovinu odkazuji městům a venkovu v Alsasku, Lotrinsku, Franche-Comté, Burgundsku, Île de France, Champagne, Forez, Dauphiné, které trpěly při jedné nebo druhé invazi. Z této sumy budou přednostně vyčleněny, jeden milion pro město Brienne a jeden milion pro město Méry.

    Vykonavateli mé závěti jmenuji hraběte Montholona, hraběte Bertranda a Marchada.

    Tuto závěť, psanou výhradně mou rukou, stvrzuji svým vlastnoručním podpisem a svou pečetí.

NAPOLEON

Soupis (A)

Připojeno k mé vůli.

I.

1: Posvěcené vázy, jež byly používány v mé kapli v Longwoodu.

2: Pověřuji Otce Vignaleho, aby je ochraňoval a předal je mému synovi, jakmile dosáhne věku šestnácti let.

II.

1: Mé zbraně, tj. můj kord, který jsem měl u Slavkova, Sobieského šavli, mou dýku, můj široký meč, můj lovecký nůž, mé dva páry versailleských pistolí.

2: Můj zlatý toaletní necesér, týž, který mi posloužil ráno u Ulmu, u Slavkova, u Jeny, u Jílového, u Friedlandu, na ostrově Lobau, před Moskvou, u Montmirail. Z tohoto pohledu je mým přáním, aby se stal drahocenným i pro mého syna. (Byl uschován hrabětem Bertrandem už v roce 1814).

3: Pověřuji hraběte Bertranda péčí a ochranou těchto předmětů a jejich odevzdání mému synovi, jakmile dosáhne věku šestnácti let.

III.

1: Tři malé mahagonové skříňky. První obsahuje třicet tři tabatěrek nebo bonboniér. Druhá obsahuje dvanáct pouzder na císařské zbraně, dvoje malé brýle a čtyři kazetky, nalezené na stole Ludvíka XVIII. v Tuileriích dne 20. března 1815. Třetí obsahuje tři, stříbrnými medailonky zdobené tabatěrky, používané císařem a různé toaletní předměty, dle soupisů označených I. II. III.

2: Má polní lůžka, která jsem používal na všech taženích.

3: Můj polní skládací dalekohled.

4: Má šatní skříň, po jedné od každé mé uniformy, tucet košil a úplný soubor od každého mého obleku, stejně tak každý předmět, používaný v mé toaletě.

5: Mé umyvadlo.

6: Malé hodiny, které jsou v mé ložnici v Longwoodu.

7: Mé dvoje hodinky, s řetízkem z císařovniných vlasů.

8: Svěřuji péči o tyto předměty Marchandovi, mému vrchnímu komorníkovi, a nařizuji mu, aby je odevzdal mému synovi, jakmile dosáhne věku šestnácti let.

IV.

1: Má skříňka na mince.

2: Mé stříbro a můj sévreský porcelán, které jsem používal na Sv. Heleně.

3: Žádám hraběte Montholona, aby věnoval péči těmto předmětům a odevzdal je mému synovi, jakmile dosáhne věku šestnácti let.

V.

1: Má tři sedla a uzdy, mé ostruhy, které jsem používal na Sv. Heleně.

2: Mé brokovnice, v počtu pěti kusů.

3: Pověřuji mého sluhu Novareho péčí o tyto předměty a nařizuji mu odevzdat je mému synovi, jakmile dosáhne věku šestnácti let.

VI.

1: Čtyři stovky svazků, vybraných mezi těmi z mé knihovny, které jsem byl navyklý nejvíce používat.

2: Pověřuji Saint-Denise, aby pečoval o tyto předměty a odevzdal je mému synovi, jakmile dosáhne věku šestnácti let.

Soupis (a)

1: Žádný z předmětů, které jsem používal, nebude prodán. Zbylé předměty budou rozděleny mezi vykonavatele mé vůle a mé bratry.

2: Marchand bude opatrovat mé vlasy a nechá z nich vyrobit náramky, s malou zlatou sponkou, které budou poslány císařovně Marii Louise, mé matce, a každému z mých bratří, sester, synovců, neteří, Kardinálovi, a jeden větší, pro mého syna.

3. Marchand pošle jeden pár zlatých přezek z mých střevíců princi Josefovi.

4. Menší pár zlatých kalhotových spon princi Lucienovi.

5. Zlatou límcovou sponu princi Jérômovi.

Soupis (a)

Inventář mého majetku, o který bude pečovat Marchand a předá ho mému synovi.

1: Můj stříbrný necesér, ten který je na mém stole, se všemi jeho nástroji, břitvou atd.

2: Můj budík. Je to budík Friedricha II., který jsem vzal v Potsdamu (v krabici č. III.)

3: Mé dvoje hodinky, s řetízkem z císařovniných vlasů a řetízkem z mých vlastních vlasů pro ostatní hodinky. Marchand je nechá vyrobit v Paříži.

4: Má dvě pečetidla (Jedno z Francie, obsažené v krabici č. III.)

5: Malé zlaté hodiny, které jsou nyní v mé ložnici.

6:Mé umyvadlo, včetně konvice na vodu.

7: Mé dva noční stolky, ty používané ve Francii a můj pozlacený bidet.

8: Mé dvě kovové postele, mé matrace a mé přehozy, pokud se dochovají.

9: Mé tři stříbrné karafy, které obsahovaly pálenku, a které moji sluhové brali na tažení.

10: Mé francouzské skládací kukátko.

11: Mé ostruhy, dva páry.

12: Tři mahagonové skříňky, očíslované I. II. III., obsahující mé tabatěrky a jiné předměty.

13: Jedno pozlacené vykuřovadlo.

Osobní prádlo

6 košil.

6 kapesníčků.

6 kravat.

6 plátěných ubrousků.

6 párů hedvábných punčoch.

4 černé límečky.

6 párů podkolenek.

2 páry batistových prostěradel.

2 povlaky na polštář.

2 župany.

2 večerní kalhoty.

1 pár šlí.

4 kalhoty pod kolena, bílý kašmírový kabátek.

6 madrasových šátků.

6 flanelových vest.

4 elastické kalhoty.

6 párů rukavic.

1 malá krabička s mým tabákem.

1 zlatá límcová spona.

1 pár zlatých kalhotových spon.

1 pár zlatých přezek na střevíce. (Přezky a spony jsou součástí malé skříňky č. III.)

Oděvy

1 uniforma gardového jízdního myslivce.

1 granátnická uniforma.

1 uniforma národní gardy.

1 šedozelený dlouhý plášť  

1 modrý plášť (ten, který jsem měl u Marenga).

1 kabátek ze sobolí kůže.

2 páry střevíců.

2 páry vysokých bot.

1 pár trepek.

6 opasků.

Soupis (B)

Inventář majetku, který jsem ponechal u pana hraběte de Turenne.

1 Sobieského šavle. (Nedopatřením je vložena do soupisu (A). Tamto byla šavle, kterou měl císař u Aboukiru, a která je v opatrování pana hraběte Bertranda.)

1 velká stuha řádu Čestné legie.

1 konzulární meč.

1 železný kord.

1 sametový opasek.

1 náhrdelník řádu Zlatého rouna.

1 malý plechový necesér.

1 stříbrná noční lampička.

1 rukojeť starodávné šavle.

1 klobouk a lá Jindřich IV. a jeden baret, císařovy krajky.

1 malá skříňka na mince.

2 turecké koberce.

2 sametové rudé pláště, vyšívané, s kabátkem a kalhotami pod kolena.

Svému synovi daruji:

Sobieského šavli.

Velkou stuhu řádu Čestné legie.

Pozlacený kord.

Konzulární meč.

Železný kord.

Náhrdelník řádu Zlatého rouna.

Klobouk a lá Jindřich IV. a baret.

Císařovně Marii Luise, mé krajky.

Matce, stříbrnou noční lampičku.

Kardinálovi, malý plechový necesér.

Princi Eugènovi, stříbrný svícen.

Princezně Paulině, malou skříňku na mince.

Neapolské královně, jeden malý turecký koberec.

Královně Hortense, jeden malý turecký koberec.

Princi Jérômovi, rukojeť starodávné šavle.

Princi Josephovi, vyšívaný plášť, kabátek a kalhoty pod kolena.

Princi Lucienovi, vyšívaný plášť, kabátek a kalhoty pod kolena.

NAPOLEON

16. dubna 1821, Longwood.

Toto je dodatek k mé poslední vůli.

1: Je mým přáním, aby můj prach spočinul na březích Seiny, uprostřed francouzského lidu, jež jsem tolik miloval.

2: Odkazuji, hraběti Bertranovi, hraběti Montholonovi a Marchandovi, peníze, šperky, stříbro, porcelán, nábytek, knihy, zbraně a vše, co mi patří na Ostrově Sv. Heleny.

Tento dodatek, psaný výhradně mou rukou, stvrzuji svým vlastnoručním podpisem a svou pečetí.

NAPOLEON

24. dubna 1821, Longwood.

Toto je dodatek nebo akt mé poslední vůle.

Z účtu na vypořádání mé civilní listy v Itálii, jako jsou peníze, šperky, stříbro, prádlo, vybavení, jejichž opatrovníkem je vicekrál, a které mi náleželi, odnímám dva miliony, které odkazuji mým nejvěrnějším služebníkům. Věřím, že aniž by se stavěl na odpor, můj syn, Eugène Napoleon, je čestně vyplatí. Nemůže nevzpomenout čtyřiceti milionů, které jsem mu dal buď v Itálii, nebo při uspořádání pozůstalosti jeho matky.

1: Z těchto dvou milionů, odkazuji hraběti Bertrandovi 300 000 franků, z nichž vloží 100 000 do fondu pokladníka, které budou použity, dle mých nařízení, na vyrovnání odkazů svědomí.

2: Hraběti Montholonovi, 200 000, ze kterých vloží 100 000 do fondu pokladníka, pro stejný účel, jaký byl výše uveden.

3: Hraběti Las Casesovi, 200 000, ze kterých vloží 100 000 do fondu pokladníka, pro stejný účel, jaký byl výše uveden.

4: Marchandovi, 100 000, ze kterých vloží 50 000 do fondu pokladníka, pro stejný účel, jaký byl výše uveden.

5: Generálu Hogendorpovi, Holanďanovi, mému pobočníkovi, který uprchl do Brazílie, 50 000.

6: Mému pobočníkovi, Corbineauovi, 50 000.

7: Mému pobočníkovi, Caffarellimu, 50 000.

8: Mému pobočníkovi, Dejeanovi, 50 000.

9: Percymu, vrchnímu chirurgovi u Waterloo, 50 000.

10: 50 000, to jest:10 000 Peyronovi, mému vedoucímu tabule; 10 000 Saint-Denisovi, mému prvnímu sluhovi; 10 000 Novaremu; 10 000 Corsorovi, mému majordomovi; 10 000 Archambaudovi, mému štolbovi.

11: Baronu de Meneval, 50 000.

12: Vévodovi Istrijskému, synu Bessièresovu, 50 000.

13: Dceři Durocově, 50 000.

14: Dětem La Bédoyèra, 50 000.

15: Dětem Mouton-Duverneta, 50 000.

16: Dětem statečného a čestného generála Travosta, 50 000.

17: Dětem Chartranda, 50 000.

18: Generálu Cambronnemu, 50 000.

19: Generálu Lefébvre-Desnouettesovi, 50 000.

20: Mezi osoby, které byly pronásledovány tak, že byly donuceny se uchýlit do cizích zemí, ať už to jsou Francouzi, Italové, Belgičané, Holanďané, Španěné nebo obyvatelé rýnských zemí, bude podle pokynů od vykonavatelů mé závěti, rozděleno 100 000.

21: Mezi Ty, kteří utrpěli amputaci, nebo byli několikrát raněni u Ligny nebo Waterloo, a mohou být stále naživu, v souladu se seznamem, který bude sestaven mými vykonavateli závěti, k nimž se připojí Cambronne, Larrey, Percy a Emmery, bude rozděleno 200 000. Gardoví vojáci dostanou dvojnásobek, Ti z ostrova Elby, čtyřnásobek.

Tento dodatek, psaný výhradně mou rukou, stvrzuji svým vlastnoručním podpisem a svou pečetí.

NAPOLEON

24. dubna 1821, Longwood.

Toto je třetí dodatek k mé poslední vůli ze dne 15. dubna.

1: Mezi korunními diamanty, které byly v roce 1814 vydány, bylo několik, v celkové hodnotě 50 000 000 livrů, které mezi ně nepatří a tvoří část mého soukromého majetku. Jejich navrácení bude vyjednáno za účelem vyrovnání mého dědictví.

2: Za svůj důchod, pobíraný na ostrově Elba až do roku 1815, jsem ponechal v držení banky Torlonia v Římě směnky, v hodnotě mezi 200 000 až 300 000 livrů. Pan de Peyrusse, ačkoliv už delší dobu není mým pokladníkem a nemá zázemí této kanceláře, má tuto sumu nadále v držení. Bude donucen vše vyrovnat.

3: Vévodovi z Istrie, odkazuji dvě stě tisíc franků, ze kterých pouze sto tisíc franků bude převoditelných jeho vdově, v případě, že by vévoda zemřel ještě před vyplacením tohoto odkazu. Je mým přáním, jež by nemělo působit žádné potíže, aby se vévoda oženil s dcerou Durocovou.

4: Vévodkyni z Frioulu, dceři Durocově, odkazuji dvě stě tisíc franků. Pokud by měla zemřít ještě před vyrovnáním tohoto odkazu, nic z toho nebude dáno její matce.

5: Generálu Rigaudovi, témuž, který byl postaven mimo zákon, sto tisíc franků.

6: Boisnodovi, vrchnímu komisaři, sto tisíc franků.

7: Dětem generála Letorta, který byl zabit během tažení 1815, sto tisíc franků.

8: Těchto 800 000 franků bude pokládáno za vložené na konec bodu číslo 36 mé závěti, která se tak bude skládat z odkazů, v nichž jsem naložil se sumou, rovnající se šesti milionům čtyřem stům tisícům franků, nepočítaje v to dary, jež jsem učinil ve svém druhém dodatku.

Toto je napsáno, podepsáno a zapečetěno mou vlastní rukou.

NAPOLEON

24. dubna 1821, Longwood.

Toto je čtvrtý dodatek k mé poslední vůli.

V uspořádáních, jež jsme až dosud učinili, jsme nenaplnili všechny naše závazky, což nás přimělo sepsat tento čtvrtý dodatek.

1: Synovi nebo vnukovi Barona Dutheil, generálporučíka dělostřelectva, kdysi pána de Saint-André, který před Revolucí velel škole v Auxonne, odkazuji obnos jednoho sta tisíc franků, jako vděčnou vzpomínku na péči, kterou nám tento statečný generál věnoval, když jsme byli jako poručík a kapitán pod jeho velením.

2: Totéž synovi nebo vnukovi generála Dugommiera, který byl vrchním velitelem armády v Toulonu, obnos jednoho sta tisíc franků. Pod jeho rozkazy jsme řídili ono obléhání a veleli dělostřelectvu. Toto je důkaz uznání vůči projevům respektu, lásky a přátelství, kterými nás tento statečný a neohrožený generál obdaroval.

3: Totéž. Odkazujeme sto tisíc franků synovi nebo vnukovi zástupci Konventu Gasparinovi, reprezentantovi lidu u armády v Toulonu, za podporu a schválení námi předloženého plánu, který přivodil kapitulaci města, a který byl v protikladu s tím, který poslal Výbor veřejného blaha. Gasparin nás díky své ochraně držel mimo dosah pronásledování a ignorace štábních důstojníků, kteří veleli armádě, dokud nepřijel můj přítel Dugommier.

4: Totéž. Odkazujeme sto tisíc franků vdově, synovi nebo vnukovi našeho pobočníka Muirona, zabitého na našem břehu Arcole, chránícího nás přitom svým tělem. 

5: Totéž. Deset tisíc franků poddůstojníkovi, Cantillonovi, který si prošel soudním přelíčením, v němž byl obviněn z pokusu o úkladnou vraždu lorda Wellingtona, ale byl prohlášen nevinným. Cantillon měl stejně tak právo zabít toho oligarchu, jako že druhý jmenovaný měl právo poslat mě zemřít na skálu Sv. Heleny. Wellington, který tuto ohavnost předložil, se ji pokoušel omlouvat hájením zájmů Velké Británie. Pokud by byl Cantillon tohoto lorda skutečně zabil, mohl by použít stejné záminky a ospravedlňovat se stejnými pohnutkami, jež by vedly ku prospěchu Francie, a zbavili ji tohoto generála, který se vedle hanebné kapitulace Paříže, ukázal být zodpovědný za prolitou krev mučedníků, Neye, La Bédoyèra atd., a v protikladu k mezinárodním ujednáním, za zločiny vedoucí k vydrancování muzeí.

6: 410 000, čtyři sta deset tisíc franků bude přidáno k 6 400 000, které jsem rozdělil, a budou představovat částku našeho dědictví do výše 6 810 000. Těchto 410 000 bude považováno za součást naši závěti, bodu číslo 35 a ve všech ohledech se jich bude týkat úděl ostatních odkazů.

7: 9 000 livrů sterlingů, které jsme dali hraběti a hraběnce Montholonovým, pokud byly proplaceny, budou odpočítány a převedeny na konto odkazů, jež jsme mu v naší závěti určili. Pokud nebyly proplaceny, naše poukázka bude anulována.

8: S ohledem na odkaz, určený z naší vůle hraběti Montholonovi, je důchod ve výši 20 000 franků, udělený jeho ženě, anulován. Hrabě Montholon je povinován jí tento dluh vyrovnat.

9: Správa takového dědictví, až do úplného vyrovnání, vyžaduje úřední výlohy, cestování, úkony, konzultace a soudní řízení, proto povolujeme našim vykonavatelům poslední vůle, aby si ponechali tři procenta ze všech odkazů, rovněž z 6 800 000 franků, také z obnosů obsažených v dodatcích k závěti a z 200 000 000 franků v soukromém majetku.

10: Takto zadržený obnos bude vložen do rukou pokladníka a vyplácen proti směnkám, doloženým vykonavateli naší závěti.

11: Kdyby obnos, vyplývající z výše uvedených srážek, měl být nedostatečný pro krytí výloh, bude na úkor tří vykonavatelů a pokladníka zřízena rezerva, odpovídající výši částky, jež jsme každému z nich zanechali v naší závěti a dodatcích.

12: Kdyby obnos, vyplývající z dotčených srážek, měl být více než nutný, chybějící částka bude rozdělena mezi tři vykonavatele a pokladníka, v poměru, odpovídajícímu velikosti jejich příslušného odkazu.

13: Hraběte Las Casese, a v jeho nepřítomnosti, jeho syna, a v jeho nepřítomnosti, generála Drouota, ustanovujeme pokladníkem.

Tento dodatek, psaný výhradně naší rukou, stvrzujeme vlastnoručním podpisem a naší pečetí.

NAPOLEON

24. dubna 1821, Longwood.

Toto je dodatek nebo akt mé poslední vůle.

Ze zlaté rezervy poukázané císařovně Marii Louise, mé velmi drahé a milované choti, v Orleans, v roce 1814, mi zbývají dva miliony, jež rozdělím v tomto dodatku, s cílem odměnit mé nejvěrnější služebníky, a které, nadto, doporučuji pod ochranu mé drahé Marie Louisy.

1: Doporučuji císařovně, aby hraběti Bertrandovi znovu obnovila rentu 30 000 livrů, které se těšil ve Vévodství parmském a na Monte Napoleone v Milánu, jakož i úroky za opožděnou platbu.

2: S ohledem na vévodu z Istrie, Durocovu dceru a další mé sloužící, kteří mi byli nadále věrní, a kteří mi nikdy nepřestali být drazí, činím císařovně stejné doporučení: ona je zná.

3: Ze zmiňovaných dvou milionů, odkazuji tři sta tisíc franků hraběti Bertrandovi, z nichž 100 000 uloží do fondu pokladníka, aby je dle mých nařízení, použil na odkazy svědomí.

4: Odkazuji 200 000 hraběti Montholonovi, ze kterých uloží 100 000 do fondu pokladníka, pro stejný účel, jaký byl výše uveden.

5: Totéž 200 000 hraběti Las Casesovi, ze kterých uloží 100 000 do fondu pokladníka, pro stejný účel, jaký byl výše uveden.

6: Totéž 100 000 Marchandovi, ze kterých uloží 50 000 do fondu pokladníka, pro stejný účel, jaký byl výše uveden.

7: Jean-Jérôme Lewiemu, na počátku Revoluce starostovi Ajaccia, nebo jeho vdově, dětem nebo vnoučatům, 100 000 livrů.

8: Durocově dceři, 100 000.

9: Bessièresovu synovi, vévodovi z Istrie, 100 000.

10: Generálu Drouotovi, 100 000.

11: Vévodovi Lavalette, 100 000.

12: Totéž 100 000, to jest: 25 000 Peyronovi, mému vedoucímu tabule; 25 000 Novaremu, mému sluhovi; 25 000 Saint-Denisovi, mému prvnímu sluhovi; 25 000 Santinimu, mému bývalému ceremoniáři.

13: Totéž 100 000, to jest: 40 000 Planatovi, mému bývalému ordonanci; 20 000 Hébertovi, v poslední době správci Rambouillet, který patřil k mému personálu v Egyptě; 20 000 Lavignemu, v poslední době správci jedné z mých stájí, který byl mým podkoním v Egyptě; 20 000 Jeannet Dervieuxovi, který byl dozorce stájí a sloužil mi v Egyptě.

14: Dvě stě tisíc franků bude rozděleno v almužně mezi obyvatele Brienne-le-Château, kteří nejvíce vytrpěli.

15: Zbývajících tři sta tisíc franků bude rozděleno mezi důstojníky a vojáky z batalionu mé gardy na Elbě, kteří mohou být stále naživu, nebo jejich vdovám a dětem, a to v míře, poplatné délce jejich služby a také ohodnocení, které bude ustanoveno vykonavateli mé poslední vůle. Amputovaní, nebo několikrát zranění, obdrží dvojnásobek. Ohodnocení bude ustanoveno Larreyem a Emmerym.

Tento dodatek, psaný výhradně mou rukou, stvrzuji svým vlastnoručním podpisem a svou pečetí.

NAPOLEON

Louis Marchand (1791-1876), Napoleonův komorník. V posledních dnech císařova života strávil u jeho lože více času, než kdokoli jiný. Císař ho jmenoval jedním z vykonavatelů své poslední vůle. Marchand se na Svatou Helenu ještě jednou vrátil v roce 1840, jako člen expedice, jež měla vyzvednout a dopravit císařovy ostatky zpět do Francie. Autor „Memoires de Marchand“, vydaných v roce 1955.

    Henri-Gratien Bertrand (1773-1844), divizní generál, účastník několika polních tažení. V roce 1814 byl jmenován velkomaršálkem císařského dvora. Bertrand byl jedním ze dvou generálů, kteří na Svaté Heleně setrvali až do císařovy smrti. Císař ho jmenoval jedním z vykonavatelů své poslední vůle. Také Bertrand se na Svatou Helenu ještě jednou vrátil v roce 1840. Autor „Cahiers de Saint-Hélène“, vydaných v letech 1949-1959.

    Charles-Tristan, markýz de Montholon (1783-1853), hrabě císařství. Do hodnosti brigádního generála byl tento příslušník předrevoluční šlechty povýšen až v době první restaurace Bourbonů. Okolnosti jeho náhlého, dobrovolného odjezdu do vyhnanství, dodnes vyvolávají spousty otazníků. Montholon setrval na Svaté Heleně až do císařovy smrti. Císař ho jmenoval jedním z vykonavatelů své poslední vůle. Na Svatou Helenu se již nikdy nevrátil. Autor „Histoire de Sainte-Hélène“, vydaných v roce 1846.

 

    Emmanuel de Las Cases (1766-1842), hrabě, příslušník starého šlechtického rodu. Vzdělaný muž, většinu svého času stráveného na Svaté Heleně, věnoval sepisování císařových pamětí. Z ostrova odjel už v roce 1816. Císař mu ve své poslední vůli svěřil roli pokladníka. Expedice na Svatou Helenu se kvůli pokročilému věku a slepotě nezúčastnil. Zastoupil ho však jeho syn, který se tam po více než dvou desítkách let znovu vrátil. Autor „Memorial de Sainte-Hélène“, vydaných v roce 1823.