Čtyři roky po Waterloo vzniklo plátno
Pohled na klášter a býky Guisando, to podle třech ze skály vytesaných býků, střežících soutěsku a pocházejících z antických dob. Zachycuje útok guerillera El Medica na konvoj 5. dubna 1812 v soutěsce Guisando v horách Guardarramy, patnáct francouzských mil od Madridu. Lejeune (plukovník od 10. března 1809, baron císařství od 6. října 1810) ho s velkým úspěchem představil roku 1819 a opět je na něm jedním z hrdinů, neboť šlo o jeho návrat z Francie, při němž byla slabá eskorta přepadena a on unikl jen o vlas smrti. Je tu v centru, sražený z koně, nahý, o vše obraný, míří na něj pušky, jenže zbraně selhaly a El Medico uvěřil, že francouzského důstojníka chrání nebesa… Dragoun, bránící se na obraze z posledních sil kolbou, už takové štěstí neměl, ani kyrysník vlevo, jehož mrtvolu už ožírají psi…
 |
| Pohled na klášter s býky Guisando |
Z roku 1819 je další španělský námět s názvem
Útok na velký konvoj v soutěsce Salinas v Biskajsku. Zachycuje přepad, provedený proslulým guerrilerem Minou 25. května 1812, kdy se v zajetí ocitly i dámy od madridského dvora krále Josefa, které opouštěly Španělsko a chtěly se dostat z Vitorie do francouzského Mondragonu... Zajímavé na této kompozici je mimo jiné i zachycení zajatých Britů v konvoji, jimž partyzáni nabízejí zbraně, aby spolu s nimi proti Francouzům bojovali, což muži v rudých kabátech s opovržlivou hrůzou odmítají jako nečestnou věc...
 |
| Útok na velký konvoj... |
Bitvu u Moskvy představil Lejeune roku 1824 a je tím míněna řeka Moskva, tedy bitva ze 7. září 1812, jíž Rusové říkají Borodino.
 |
| Bitva u Moskvy, celek |
Jde o souhrn několika scén, odvíjejících se od centrálního motivu v pozadí na horizontu, od jezdeckého útoku generála Caulaincourta, kterého Napoleon postavil do čela jezdeckého sboru hned po zprávě o smrti generála Montbruna a poslal jej s kyrysníky na Velkou redutu (jejíž převýšení je tu hodně přehnané).
 |
| Detail: útok na Velkou redutu |
Caulaincourt na bílém koni se řítí kupředu a možná už je zasažen kulkou, která ukončí jeho život… Tento námět ostatně Lejeune zpracoval na méně známém obraze Dobytí Velké reduty, kde je útok kyrysníků v centru pozornosti včetně právě zasaženého Caulaincourta
 |
| Dobytí Velké reduty |
Pokud jde o velké plátno Bitvy u Moskvy a další detaily, vlevo stojí prostřed francouzského karé italský vicekrál Eugène de Beauharnais a odráží Uvarovův křídelní útok.
 |
| Italský vicekrál v karé jednotek IV. sboru |
Na levém středu je vidět maršála Murata s generálem Belliardem, jeho náčelníkem štábu.
 |
| Maršál Murat, neapolský král... |
Na středu pravém vrací maršál Berthier kord zajatému ruskému generálovi.
 |
| Maršál Berthier a ruský generál... |
V prvním plánu dole je hned několik scén, předně vrchní chirurg baron Larrey, ošetřující roztříštěnou čelist generálu Morandovi, jehož bratr, šéf batalionu 17. řadového, vedle umírá. O kus dál přihlíží generál hrabě Lariboisière se sevřeným srdcem, jak v náruči karabiníků umírá jeho syn. Netěší ho, že štábní důstojník právě přiváží kříž Čestné legie, který císař na bojišti udělil.
 |
| Larrey a dva Morandové vlevo, karabiníci a mladý Lariboisière vprostřed... |
A pak je tu voják, střežící ruské zajatce, který právě u jakési louže zašlapuje lunt granátu, jenž tu právě dopadl…
 |
| Zašlapovaný granát |
V celé kompozici chybí Napoleon, roku 1824 jej ale nebylo dost dobře možné ztvárnit, jak by si zasloužil!
 |
| Jiný detail z levého středu |
Pokud jde o autora, u Borodina byl v Davoutově sboru a 23. září 1812 dostal epolety brigádního generála. Na konci ústupu a bez autorizace armádu 12. prosince 1812 opustil s omrzlinami na tváři, za což byl v lednu pár dní arestován, leč nedlouho nato jej zařadili jako náčelníka štábu Oudinotova sboru. Po zranění v bitvě u Hanau 30. října 1813 službu opustil a už se věnoval jen malířství. V srpnu 1821 se oženil v Paříží s Marií Louisou Claryovou, s níž pak měl syna Edgara. Byl ředitelem uměleckoprůmyslové školy v Toulouse a roku 1841 se tu stal starostou. Ve Štrasburku a v Toulouse po něm pojmenovali ulici a jeho jméno je i na Vítězném oblouku v Paříži. Jeho obrazy se až na výjimky nacházejí ve sbírkách státního zámku Versailles a patří k nim i jeden z roku 1825, jenž se v napoleonské a revoluční epopeji příliš nevyzdvihuje, dílo, jež mělo autora rehabilitovat u dvora
 |
| Vjezd Karla X. do Paříže |
Vjezd Karla X. do Paříže je pompézní oslavné plátno, zachycující nového krále, bratra Ludvíka XVIII., jenž projíždí v květnovém dni roku 1825 po svém posvěcení v Remeši branou Villette pod provizorním triumfálním obloukem a právě přijímá hold pařížských radních. Je to politická malba zavedeného umělce a obratného dvořana, myslícího na svoje postavení v novém režimu, která přinesl ostrý obrat doprava, rekatolizaci a spousty věcí, snažících se Francii vrátit co nejvíc zpět, nejlépe před pád Bastily... Tak to často chodí…
 |
| Lejeunův hrob na pařížském Pere-Lachaise |
Žádné komentáře:
Okomentovat