Pro ty, kteří mi psali, kam se v Paříži vydat, mám jeden napoleonský tip, pro mne osobně velmi emotivní a pro turisty dosti neznámý: pomník zhruba na místě popravy maršála Michela Neye, vévody Elchingenského a knížete Moskevského. Zastřeleného "Nejstatečnějšího ze statečných" rehabilitoval až král Ludvík Filip roku 1831 a vláda tzv. druhé republiky rozhodla roku 1848 o pořízení sochy, kterou měl vytvořit Francois Rude, jinak autor proslulého reliéfu "Marseillaise" na pravé straně Arc de Triomphe (při pohledu z Champs Elysées). Odhalena byla až roku 1851, kdy už Francii vládl "malý synovec velkého strýce", tedy Napoleon III. Tento císař měl na Neye obdobný názor jako Napoleon I., slavnosti se nezúčastnil a celý projev vyzněl poněkud rozpačitě, neboť rusovlasý maršál zůstal "persona non grata" jak pro Bourbony, tak pro Bonaparty. Socha tu nicméně je i s impozantním podstavcem, na němž najdete ze stran vytesána jména všech bitev, jichž se "Rougeaud" zúčastnil; je to neuvěřitelný počet. Trochu se schovává pod stromy na konci Boulevard Saint-Michel, kde se k němu připojuje Rue d´Assas, a nejrychleji se sem dostanete linkou RER, z níž vystoupíte na stanici Port-Royal. Mnohem příjemnější je ovšem jít Lucemburskými zahradami až na jejich nejzazší konec směrem k Observatoire... To místo stojí za návštěvu nejen z pietních důvodů, neboť Auguste Rodin, jiný slavný sochař, tvrdil, že krásnější sochu v Paříži nezná...
pondělí 14. června 2010
MICHEL NEY ANEB POZDRAV Z PAŘÍŽE
Pro ty, kteří mi psali, kam se v Paříži vydat, mám jeden napoleonský tip, pro mne osobně velmi emotivní a pro turisty dosti neznámý: pomník zhruba na místě popravy maršála Michela Neye, vévody Elchingenského a knížete Moskevského. Zastřeleného "Nejstatečnějšího ze statečných" rehabilitoval až král Ludvík Filip roku 1831 a vláda tzv. druhé republiky rozhodla roku 1848 o pořízení sochy, kterou měl vytvořit Francois Rude, jinak autor proslulého reliéfu "Marseillaise" na pravé straně Arc de Triomphe (při pohledu z Champs Elysées). Odhalena byla až roku 1851, kdy už Francii vládl "malý synovec velkého strýce", tedy Napoleon III. Tento císař měl na Neye obdobný názor jako Napoleon I., slavnosti se nezúčastnil a celý projev vyzněl poněkud rozpačitě, neboť rusovlasý maršál zůstal "persona non grata" jak pro Bourbony, tak pro Bonaparty. Socha tu nicméně je i s impozantním podstavcem, na němž najdete ze stran vytesána jména všech bitev, jichž se "Rougeaud" zúčastnil; je to neuvěřitelný počet. Trochu se schovává pod stromy na konci Boulevard Saint-Michel, kde se k němu připojuje Rue d´Assas, a nejrychleji se sem dostanete linkou RER, z níž vystoupíte na stanici Port-Royal. Mnohem příjemnější je ovšem jít Lucemburskými zahradami až na jejich nejzazší konec směrem k Observatoire... To místo stojí za návštěvu nejen z pietních důvodů, neboť Auguste Rodin, jiný slavný sochař, tvrdil, že krásnější sochu v Paříži nezná...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
16 komentářů:
Tak to jsem prošvil, ačkoli jsem Lucemburskými zahradami procházel, směrem od Pantheonu napříč. Tam jsme dali jen kafe a obdivovali kolik se tam sejde lidí. Škoda, ale příště......
Jojo, mně to trvalo pár let, než jsem se k němu dostal. Vlastně jsem ho objevil dík Michelinovu "Guide Vert", když jsem do Paříže jezdil jako průvodce, jenže to byl problém se utrhnout :-)
Dobrý den,
zrovna mám rozečtenou Vaši knihu Maršál Ney - Napoleonův nejstatečnější. Na přebalu knihy je podobná fotka té na v textu vlevo. Jen se mi zdá, že na té fotce v knize jste o pár lem mladší :-), i když tato kniha také není nejnovější... Ale ke knize. Není špatná, ale čekal jsem více podrobností ze života Michaela Neye. Zatím se mi jeví spíše jako vylíčení bitev, kterých se Ney zúčastnil (což umíte znamenitě, sic se občas ztrácím v prostoru). Je mi jasné, že asi není moc pramenů na čerpání a téměř celý jeho život se točil hodně kolem bitev, ale ...
ale také ještě nejsem na konci, takže můžu být překvapen. K tomu konci se budu propracovávat dlouho, protože na teto druh literatury se musím hodně soustředit a za odpočinkovou se dle mého názoru označit nedá. Nicméně díky, pane Kovaříku. Nelituji, že jsem si ji pořídil.
Jan Regula
Ano, jsem tam mladší zhruba o sedm let a na téhle fotce v blogu jsem letošní, májový; co nadělám, mám ten pomník rád, je to moje trochu magické místo a na rohu stojí poněkud dražší, zato chic restaurace s nezbytnou zahrádkou s krásným loubím, kam chodí málo turistů a jen místní Francouzi, čímž míním opravdu Francouze, ne imigranty, a k pivu tam dávají slané olivy :-) Podrobnosti z Neyoa života? Nebýt toho, že Jakub Samek objevil na googlu jeho nedokončené memoáry (byť je sestavili potomci), bylo by jich ještě méně. Myslím, že toho soukromí tam mám podstatně víc než je v zahraničních knihách (Atteridge, Perrin, atd...), ale netuším, zda jste dočetl až k jeho sňatku či ke vztahu s Idou Saint-Elme. A vystopovat, co vlastně dělal zhruba do roku 1797, byla hodně náročná detektivka :-) Holt všechny autory zajímalo spíš Krasnoje, Waterloo a hlavně proces...
Knihu mám taky, ale je zatím v pořadí a čeká na přečtení. Jsem zvědav jak jste ho zhodnotil. Mám z něho rozporuplné pocity, spíš "hokej" :) Nevím co si mám o něm myslet. Doufám, že mi Vaše zpracování vnese trochu světla do mé mysli.
Co se týče informací o životě, v knize pana Elbla o maršálu Lannesovi, toho taky moc není o mládí, o dětství ani nemluvě. Ale to se dá pochopit.
V každém případě mi děláte chutě (a taky smutek kde jsem ještě mohl být), co se týče míst, kam se dá v Paříži ještě zavítat a to jsem tam byl před měsícem.....
Paříž je holt krásná holka a pořád mladá. Pokud jde o Neye, doufám, že v knížce odpověď najdete. Voják tělem i duší, obdivovatel Napoleona, leč se silným podvědomím republikána od Rýna, takže obdivovatel s výhradami, který od ruského tažení začal rozlišovat mezi císařem a Francií. Pochopil, že zájmy Napoleona a země se rozcházejí, jenže to nedokázal strávit tak klidně jako třeba Macdonald, Oudinot, atd. Musel to být velice emotivní člověk. To, myslím, nejlépe vystihuje jeho chování na jaře let 1814 a 1815. Napoleon z něho udělal obětního beránka za Quatre-Bras a Waterloo (ne že by tu Ney byl bez viny) a roajalisté pak exemplární příklad potrestání...
S tím obětním beránkem souhlasím, jelikož jsem právě dočetl IV díl Napoleonových tažení, kde jsou dané okamžiky pěkně vylíčeny. Podle mne souhra hodně nešťastných rozhodnutí, které vedly k porážce. On si však vedl statečně, ba řekl bych i hrdinně. Bohužel velký N to celkem hodně nezvládl (hned od začátku) a troufám si říct, že hlavní díl vinny je na jeho stranně.
I když Ney zradil (bourbony), stál si na konec za svým (jeho "čest") a stálo ho to život, i když mohl, jak se říká "vzít roha". Trochu mě i mrzí chování ostatních Pairů (výjimek si vážím např. Davout), kteří hlasovali pro jeho smrt, ačkoli toho pro Francii tolik vykonal. Leč koho polívčičku jíš, toho píseň zpívej......
Davout je vůbec co do charakteru oslnivá výjimka!!! Pokud napíšu někdy jiný životopis napoleonského maršála, bude to buď on, nebo Berthier. K Neyovi a k tomu, co píšete, stojí za přečtení příspěvek Jakuba Samka "Napoleon: Lži". I v mém Neyovi je toho ke zmíněné odpovědnosti dost... Jakub Samek navíc přišel s hypotézou ohledně Napoleonovy a Neyovy odpovědnosti za nesmyslné uspořádáné d´Erlonova sboru; je to sice jen hypotéza, ale podle mne sedí, o tom však jindy a jinde...
Skvělý nápad, určitě napište, udělal byste radost mnoha čtenářům :)
Příspěvek Jakuba Samka jsem četl, velmi zajímavé.
Paříž jsem navštívil před třemi týdny a jedním z míst, která jsem chtěl a musel mermomocí navštívit byl právě zmiňovaný pomník Michela Neye, na který jsem poprvé narazil ve Vaší knize a také tuším ve Wintrových Napoleonových maršálech a ministrech. K mé smůle jsem si ale s sebou nevzal žádnou fotografii pomníku a očekával, že místní mi v hledání trochu pomohou. V parném slunečném počasí jsem prohledal celé Lucemburské zahrady a snažil se vyzvědět, kde pomník stojí. Bohužel ani hlídkující četníci mi nebyli schopni poradit. Mé zklamání alespoň vykompenzovala návštěva Pantheonu a krypty s tumbou Jeana Lannese. Tak snad příště;-)Zdravím.
M.Kolomazník
To je smůla, ale co chcete od místních a četníků :-( Fotku mohu poslat, moje žena pana maršála nafotila několikrát se mnou i beze mne a přesné místo byste měl podle mého popisu najít. Nebo ho vyznačím na maps.google...
Děkuji za Vaši zpětnou reakci a také Vaši nabídku. Moc si toho vážím.
Rád bych ji skutečně využil a uložil si mapku s umístěním pomníku. Příští jaro plánuji, že se do Paříže vrátím a v klidu si prohlédnu další památky a expozice a také hřbitovní architekturu na hřbitově Pére Lachaise.
Ohledně fotografie by mě zajímalo, jestli nemáte detailněji nafocený právě podstavec pomníku s vytesanými jmény bitev, jichž se Michel Ney zúčastnil? Pro jistotu přikládám svůj mail kolo@narex.cz.
Ohledně předešlé diskuze na téma životopisů, které byste chtěl v budoucnu napsat, já bych byl pro oba. Sice Davout mě jako válečník přitahuje více, ale na druhou stranu Berthierova štábní práce není vůbec k zahození.
Hezký den:-)
M.Kolomazník
Vím, že se to netýká přímo maršála Neye, ale když už jste to tady v komentářích naťukli - hned s čerstvou knížkou poběžím k vám domů, pane Kovaříku, osobně vám poděkuji a nechám si ji v tiché úctě podepsat. A kterou že to? Bude to právě ta o maršálu Davoutovi. Považuji ho za nejspolehlivějšího a nejčestnějšího Napoleonova maršála. Možná neměl tolik zářivých okamžiků jako většina ostatních (i když já bych se hádal), ale jeho zásady, charakter a pevné postoje před Napoleonem, za něho i po něm mluví za vše, zvláště ve srovnání s ostatními. Maršál Luis Nicolas Davout si tu knihu, pane Kovaříku, zcela určitě zaslouží - moc se těším a přimlouvám se za ni ...
Martin T. Schwarz
O té Neyově soše jsem se dozvěděl už v 70. letech minulého století, při četbě Kurtzovy knihy "Proces maršála Neye" a sochu jsem mohl obdivovat na vlastní oči a vyfotit si ji (žel poprvé a naposled) někdy v r. 1987-88. Dojem byl velkolepý. Kdo ji uvidí, určitě se v duchu rozechvěle a tiše pokloní jak maršálovi, tak sochaři Rudeovi. Že o ní nevědí Pařížani, se nedivím, mají o svých dějinách a svém hlavním městě stejný přehled jako masa našich současníků o našich.
Stejně nezapomenutelná byla návštěva hřbitova Pere-Lachaise - mohu jen doporučit, ale je to na dlouhé hodiny...
Mimochodem, Ney má sochu ještě v Metz/Metách (bez vztahu k městu, jen proto, že je to dílo místní sochařské školy z 19. stol.) - podle mě tuctovourab, a zcela moderní sochu v Saarelouis, ta je podle mě přímo příšerná.
MiŠ
Dobrý Den
Bratranec mé maminky Ing. Ota Ney v 80 letech minulého století publikoval svůj příbuzenský vztah k slavnému maršálu Neyovi. Vyšlo to v tehdejším časopisu Květy. O čemž přednášel na genealogické konferenci, ale kde a kdy to bohužel nevím našel jsem jen krátkou zmínku na internetu.Popisoval tam jak se jejich rodina dostala k nám na Ostravsko. Bylo to někde ze severu (Švédsko, Polsko). Přesně to, ale nevím, protože ten to časopis není k dohledání. Bratranec mé maminky už bohužel nežije a adresu jeho syna se mi zatím nepodařilo sehnat. Zajímalo by mě jestli víte o tom, že na severní Moravě žije potomek slavného maršála Neye. Děkuji Vám za napsání knihy maršál Ney a za odpověď.
Kdysi jsme o tom taky slyšel. Mimochodem, Ney se jmenoval i starý pan lékárník v Jindřišské ulici, o tom se pradávno zmiňoval Mladý svět... Osobně jsem k téhle "modré krvi" hodně skeptický, byť v ženské linii nelze příbuzenství vyloučit. Podstatné je, že přímá linie vymřela roku 1969 se smrtí Michela Georgese Napoléona Neye, 5. vévody z Elchingenu a 6. knížete Moskevského...
Okomentovat