CO BYSTE CHTĚLI ČÍST (2. ČÁST)

POKUS O ANKETU A TIPY PRO NAKLADATELE
Jak jsem slíbil, je zde druhá (a pokud jde o literaturu faktu i závěrečná) část, spolu s předchozím příspěvkem celkem šest titulů, které jsem si vám dovolil navrhnout.

A-HISTORIE A LITERATURA FAKTU (2. ČÁST)

Kandidát č. 4:

Arturo Pérez-Reverte: Un día de cólera.

(Den hněvu)

Alfaguara; Pap/Map edition, 2008, 408 str. ISBN-10: 9870409067.

„Zrada a pomsta, opakuje si Marbot a není mu z toho dobře. Tahle myšlenka na okamžik odvede jeho pozornost a on si způsobí sečnou ránu pod vrstvou mýdla na pravé tváři. Zakleje, ucukne rukou a kapka krve dopadne z čepele břitvy se slonovinovou rukojetí na bílý ubrousek, rozprostřený na stolku před zrcadlem. Je to první krev, která onoho 2. května 1808 vyteče.“

            Drobná ukázka z prvních stran knihy (pořízená z francouzského překladu) renomovaného současného španělského romanopisce, v níž přivádí (mimo spousty jiných) na scénu proslulého memoralistu napoleonských válek, možná leccos napoví. Pérez-Reverte občas odbočí k historii napoleonských válek a činí tak mistrovsky, ve směsici beletrie a literatury faktu, důkladně opřené o prameny. Příběh madridského povstání Dos de Mayo a Tres de Mayo, kterému postavil dvěma obrazy pomník Goya, se čte jedním dechem a je živý, až to připomíná styl slavných děl o válce mnohem pozdější, třeba Hoří už Paříž Lapierra a Collinse, či Nejdelší den Cornelia Ryana. Nejen Marbot, ale i Murat, Grouchy, stateční dělostřelci Daoiz a Velarde se spoustou aktérů oněch dvou dní, vzkříšených z memoárů i archivních dokumentů, ožívá v dramatu úžasné fresky…

Kandidát č. 5:

Alessandro Barbero: Lepanto. La battaglia dei tre imperi.

(Lepanto. Bitva tří říší)

Laterza 2010, 769 str., několik map, obr. příloha. ISBN-10: 8842088935

Informace o téhle knize, pojednávající o příčinách, průběhu a důsledcích námořní bitvy ze 7. října 1571, čerpám opět z francouzského překladu, jehož koupi jsem letos neodolal. Barbero je italský historik, který má za sebou mj. čtivé knihy o Waterloo či bitvě u Adrinopole, a znalost především italských, latinských a arabských pramenů mu umožnila vytvořit monumentální studii událostí počínajících roku 1570, navíc velmi čtivou, v níž se střídají pohledy účastníků všech stran, což se čte jak román. Nesmírně zajímavá kniha o událostech, které známe jen velmi okrajově, podle jmen Juana d’Austrii či Miguela de Servantese y Saavedry, autora dona Quiota, který přišel u Lepanta o ruku. Bitva mezi dvěma stovkami galér Svaté ligy a o něco více veslicemi Osmanské říše, v níž se hrálo o osud Západu, je sama o sobě velkým tématem… Bohatý poznámkový aparát a citace mnoha svědectví i pramenů představují další plus.

Kandidát č. 6:

Fréderic Chauviré: Histoire de la cavalerie.

(Dějiny jezdectva)

Librairie Académique Perrin, 2013. 377 str., nákresy v textu. ISBN-10: 2262039763

Tuhle knihu jsem ulovil jako čerstvou novinku, nešlo jí odolat a sám obsah říká mnohé. Prvních sto stran se jmenuje „Od starověku po nástup střelných zbraní“ a podrobněji popisuje až počátky renesančních válek, přičemž jako příklad jezdeckých bitev včetně rozboru manévrů (zejména karakoly) tvoří dva střety francouzských náboženských válek, Dreux a Ivry. Další část se jmenuje „Otisk Gustava Adolfa“ a pochopitelně shrnuje boje i taktiku Třicetileté války, tedy způsoby útoku, reformy švédského krále a zkušenost, bohatě ilustrované od Bílé hory po Rocroi. „Renesance jezdectva“ probírá Válku o španělské dědictví, frederikánské války (včetně sestav, rozvíjení, atd.) a důraz klade na francouzské jezdectvo po roce 1740. „Úder a palba“ knihu uzavírá, čí spíše shrnuje to nejpodstatnější, co přinesly v zásadách útoku, boje a krytí napoleonské války, byť je nijak nerozebírá (na to je např. kniha „Charge!“ D. Smithe), a soumrak jezdectva jen (Balaklava až 1. světová) nadhazuje. Nesmírně zajímavá kniha s objevným tématem a úzce specializovaná jen na první pohled