Jak jsem slíbil, je zde druhá (a pokud jde o literaturu faktu i závěrečná) část, spolu s předchozím příspěvkem celkem šest titulů, které jsem si vám dovolil navrhnout.
A-HISTORIE A LITERATURA FAKTU (2. ČÁST)
Kandidát č. 4:
Arturo
Pérez-Reverte: Un día de cólera.
(Den hněvu)
Alfaguara; Pap/Map edition, 2008, 408 str. ISBN-10: 9870409067.
„Zrada a pomsta,
opakuje si Marbot a není mu z toho dobře. Tahle myšlenka na okamžik odvede
jeho pozornost a on si způsobí sečnou ránu pod vrstvou mýdla na pravé tváři.
Zakleje, ucukne rukou a kapka krve dopadne z čepele břitvy se slonovinovou
rukojetí na bílý ubrousek, rozprostřený na stolku před zrcadlem. Je to první
krev, která onoho 2. května 1808 vyteče.“
Drobná
ukázka z prvních stran knihy (pořízená z francouzského překladu)
renomovaného současného španělského romanopisce, v níž přivádí (mimo spousty jiných) na scénu
proslulého memoralistu napoleonských válek, možná leccos napoví. Pérez-Reverte
občas odbočí k historii napoleonských válek a činí tak mistrovsky, ve
směsici beletrie a literatury faktu, důkladně opřené o prameny. Příběh
madridského povstání Dos de Mayo a Tres de Mayo, kterému postavil dvěma
obrazy pomník Goya, se čte jedním dechem a je živý, až to připomíná styl slavných
děl o válce mnohem pozdější, třeba Hoří
už Paříž Lapierra a Collinse, či Nejdelší
den Cornelia Ryana. Nejen Marbot, ale i Murat, Grouchy, stateční
dělostřelci Daoiz a Velarde se spoustou aktérů oněch dvou dní, vzkříšených
z memoárů i archivních dokumentů, ožívá v dramatu úžasné fresky…
Kandidát č. 5:
Alessandro
Barbero: Lepanto. La battaglia dei tre imperi.
(Lepanto. Bitva tří říší)
Laterza 2010, 769 str., několik map, obr. příloha. ISBN-10: 8842088935
Informace o téhle knize, pojednávající o příčinách,
průběhu a důsledcích námořní bitvy ze 7. října 1571, čerpám opět
z francouzského překladu, jehož koupi jsem letos neodolal. Barbero je
italský historik, který má za sebou mj. čtivé knihy o Waterloo či bitvě u
Adrinopole, a znalost především italských, latinských a arabských pramenů mu
umožnila vytvořit monumentální studii událostí počínajících roku 1570, navíc
velmi čtivou, v níž se střídají pohledy účastníků všech stran, což se čte
jak román. Nesmírně zajímavá kniha o událostech, které známe jen velmi okrajově,
podle jmen Juana d’Austrii či Miguela de Servantese y Saavedry, autora dona
Quiota, který přišel u Lepanta o ruku. Bitva mezi dvěma stovkami galér Svaté
ligy a o něco více veslicemi Osmanské říše, v níž se hrálo o osud Západu,
je sama o sobě velkým tématem… Bohatý poznámkový aparát a citace mnoha
svědectví i pramenů představují další plus.
Kandidát č. 6:
Fréderic Chauviré:
Histoire de la cavalerie.
(Dějiny jezdectva)
Librairie Académique Perrin, 2013. 377 str., nákresy v
textu. ISBN-10: 2262039763
Tuhle knihu jsem ulovil jako čerstvou novinku, nešlo
jí odolat a sám obsah říká mnohé. Prvních sto stran se jmenuje „Od starověku po
nástup střelných zbraní“ a podrobněji popisuje až počátky renesančních válek,
přičemž jako příklad jezdeckých bitev včetně rozboru manévrů (zejména karakoly)
tvoří dva střety francouzských náboženských válek, Dreux a Ivry. Další část se
jmenuje „Otisk Gustava Adolfa“ a pochopitelně shrnuje boje i taktiku
Třicetileté války, tedy způsoby útoku, reformy švédského krále a zkušenost,
bohatě ilustrované od Bílé hory po Rocroi. „Renesance jezdectva“ probírá Válku
o španělské dědictví, frederikánské války (včetně sestav, rozvíjení, atd.) a
důraz klade na francouzské jezdectvo po roce 1740. „Úder a palba“ knihu uzavírá,
čí spíše shrnuje to nejpodstatnější, co přinesly v zásadách útoku, boje a
krytí napoleonské války, byť je nijak nerozebírá (na to je např. kniha „Charge!“
D. Smithe), a soumrak jezdectva jen (Balaklava až 1. světová) nadhazuje.
Nesmírně zajímavá kniha s objevným tématem a úzce specializovaná jen na
první pohled
1 komentář:
Dějiny jezdectva vypadaji velice lákavě. Škoda,že nevládnu francouzsky.:(
Tomáš Kopecký.
Okomentovat