CO BYSTE CHTĚLI ČÍST? (1. ČÁST)

POKUS O ANKETU A TIPY PRO NAKLADATELE
Před časem jsem tu psal o jednom poněkud nedomyšleném nápadu a nedávno mi jej jeden ze čtenářů blogu připomenul.

    Oč se jednalo?

Důvodem bylo mírné zoufalství nad českým knižním trhem v oblasti historie, literatury faktu a historického románu, stejně jako dobře míněná snaha zkusit těm několika málo nakladatelům, kteří se překladové literatuře věnují, napovědět, a pokusit se je nasměrovat na to, co jim možná z oblasti, jíž se tento blog věnuje (tedy nejen z napoleonských válek, ale z toho, co je s dějinami válek spojeno), uniklo. Možná to padne na úrodnou půdu, možná se někdo z nich na nějaký titul podívá blíže, i když je mi jasné, že ve hře jsou otázky ceny za autorská práva a další věci… Nevím, jestli tohle bude nejlepší cesta, jak vše udělat, ale rád bych dal slovo i vám a možnosti, jak na tomto blogu uspořádat anketu jsou poměrně omezené, nicméně Blogger umožňuje vložení hlasovacího gadgetu s prostou otázkou, zda se vám líbí za A, B, atd…

   Takže udělám pokus a uvidím, jestli se u vás ujme.

   Rozdělím věci do dvou celků:

   A: Historická literatura a literatura faktu.
   B: Historický román.

   U každého navrhnu několik věcí, které znám a zaujaly mne. Budu se snažit je popsat a vás bych požádal, abyste pak (až vás vyzvu) klikali, který byste nejvíc v češtině chtěli. Upozornit na výsledek, bude-li nějaký, pár dobrých nakladatelů, je už v elektronickém věku snadné…

    Začněme dnes s A, tedy s odborně historickou literaturou a non-fiction, jak se říká na západ od nás literatuře faktu. Bude to šest adeptů ve dvou vlnách, abych vás nezahltil, teď tři, zanedlouho zase tři…

    Na hlasování dojde až v druhém kole.
    Pokud nebude tahle anketa fiasko (což se může snadno stát, počítám s tím), podíváme se spolu do oblasti historického románu, kde mám tři horké brambory, pardon, kandidáty…

A-HISTORIE A LITERATURA FAKTU (1. ČÁST)

Kandidát č. 1:

Digby Smith: 1813 Leipzig: Napoleon and the Battle of the Nations.
(Lipsko 1813: Napoleon a Bitva národů)
Greenhill Books 2006, ISBN-10: 1853674354, 288 str., mapy, obrazová příloha.

Příklad skvělé knihy z napoleonských válek s tématem bitvy, od níž právě uplyne 200 let, opřené o důkladné prameny a spoustu literatury, navíc téma, které v češtině monograficky neexistuje. D. Smith patří mezi literárně historická anglosaská esa v daném tématu a já s tou knihou hodně pracoval, když jsem psal IV. díl svých Napoleonových tažení. Styl je mi hodně blízký, vlastní text autor prokládá spoustou citací dokumentů i pasáží z memoárů, čímž vzniká velmi čtivý a dramatický celek. Celkem tu je osm obsáhlých kapitol, či spíše hlav, s řadou podkapitolek, přičemž ty první tři jsou úvodem do děje. Cesta k Lipsku objasňuje, co počínaje katastrofálním koncem ruské kampaně 1812 předcházelo, Protagonisté představují pět hlavních armád a nastiňují problémy maršála Schwarzenberga jako vrchního velitele koalice, Předehra k bitvě rozebírá jezdecký střet u Liebertwolkvitz a další kapitoly pak korespondují se dny bitvy počínaje pátkem 15. října: co den, to jedna kapitola až do úterý devatenáctého, kde jsou i závěry…  Knihu uzavírají ordre de bataille a seznamy ztrát.

Kandidát č. 2:

Dominic Lieven: Russia against Napoleon.
(Rusko proti Napoleonovi)
Penguin Books 2009. ISBN-10: 0143118862. 653 str., mapové, obrazové i textové přílohy.

Tahle kniha se dočkala bleskem několika vydání, vyhrála pár cen a má podtitul Pravdivý příběh tažení z Války a míru. Původně měla jiný, méně reklamní a výstižnější název Bitva o Evropu 1807 až 1814 a dala se koupit i v pražském Neoluxoru, odkud ji mám. Když jsem psal dvoudílné Tažení do Ruska i Slavkov, byly pro mne některé části doslova osvícením, neboť shrnují mnohé nepříliš známé či zcela neznámé skutečnosti, používají ruské prameny i literaturu a snad vůbec poprvé přesně vymezují roli Ruska v napoleonských válkách i cesty, jimiž dospívalo k velmocenskému postavení, jež z toho vzešlo. Není to vysloveně vojenská práce, spíš čtivé a závažné historické dílo, pro pochopení změn počátku 19. století doslova klíčové a místy o ojedinělé. Patnáct kapitol, z nich poslední je shrnující a první úvodní, nese tato jména: Rusko jako velmoc, Rusko-francouzské spojenectví (čímž vidíte, že nezačíná rokem 1807, který dost přeskakuje, stejně jako Slavkov, ale už rokem 1800/01), Přípravy k válce, Ústup, Borodino a pád Moskvy, Domácí fronta roku 1812, Postup od Moskvy, 1813: jarní kampaň, Přestavba armády, Osud Evropy na vahách, Bitva u Lipska, Invaze do Francie a Napoleonův pád. Ty první dvě a vše počínaje jarem 1813 jsou pro pochopení role Ruska podle mne nejklíčovější a nejpřínosnější. Jedna zajímavost, Lieven ví, o čem píše, už proto, že je potomkem balticko-německého rodu Lievenů, z něhož v napoleonských válkách vzešli ministr a generál kníže Christoph von Lieven (provázel Alaxandra I. u Slavkova) či Johann von Lieven, gubernátor Archangelska za Kateřiny Veliké a generálporučík za Pavla I.

Kandidát č. 3:

Peter H. Wilson: Europe’s Tragedy: A new History of the Thirty Years War.
(Tragédie Evropy. Nová historie Třicetileté války)
Penguin Books, 1024 str, mapy, obraz. přílohy, rejstřík. ISBN-10: 0141006145

Je s podivem, že nikdo z českých historiků neměl od Ginedelyho dob chuť, sílu a odvahu napsat vojenskopolitickou syntézu Třicetileté války 1618–1648. O konfliktu, který v Čechách začal i skončil, tak máme jen dílčí monografie, převážně bělohorské (Kavka, Uhlíř, atd.), a syntézu sice skvělou (Polišenský), leč o válce se v ní dočteme pramálo. Wilson dokázal cosi obdivuhodného, v jednom hutném svazku spojil čtivě politiku, ekonomiku i válku a učinil to navíc přehledně od kořenů konfliktu (I. část: Počátky) přes klíčový příběh (II. část: Konflikt) až po závěry (III. část: Po boji). Pokud jde o jádro, nezapomněl vskutku na nic od české rebelie po Ferdinandův triumf, zápas Olivarese s Richelieuem před Dánskou válku, epopej Lva severu, atd., atd. Pětadvacet map bitev jde od Bílé hory 1620 až po Zusmarhausen 1648 a jejich popis, byť vzhledem k rozsahu nemůže jít do podrobností, je živý; čtete jej s vědomím, že autor bitvu pochopil, což o mnoha jiných říci nelze… Je to velmi seriózní syntéza, psaná však pozoruhodně svižným perem, s láskou a s podloženými závěry (jak napsal pro Sunday Times Paul Kennedy, jeden z velkých britských historiků).

Zbývající tři kandidáty nechme na příště (az pár dní) a anketu až na přespříště!