Minulý měsíc se objevila v internetových i papírových novinách bombastická zpráva, takřka novinářský sólokapr z historie, okořeněný dramatickými titulky jako NAPOLEONA ZRADILA U WATERLOO I MAPA. Pokud si budete chtít přečíst, co se psalo, najdete (zatím) znění zde:
http://www.novinky.cz/zahranicni/349881-napoleona-u-waterloo-zradila-i-mapa.html.
Pokud surfovat nechcete, text článku máte zde:
"Poslední pokus císaře Napoleona udržet svou moc
ztroskotal u Waterloo z řady důvodů. Jedním z nich byla i chyba v mapě, jak
zjistil belgický historik Bernard Coppens.
V bruselském muzeu našel krví pokrytou mapu totožnou s
tou, kterou používal francouzský císař. „Srovnali jsme tištěnou mapu
použitou na bojišti s ručně kresleným originálem. Zjistili jsme, že obsahuje
tiskovou chybu,“ uvedl Franck Ferrand, autor dokumentárního filmu.
Chyba se týká farmy Mont-Saint-Jean, která je na mapě ve
srovnání se skutečností vyznačena o kilometr blíže k někdejším pozicím
francouzské armády. „Farma nejenže byla vyznačena na špatném místě, ale
mapa ukazovala i na zákrut cesty, který tam nebyl,” konstatoval Ferrand.
Ve věku aut nemá kilometrová vzdálenost význam, ale v
době, kdy děla měla účinný dostřel právě asi kilometr, to hrálo velkou roli. V
praxi to tedy znamenalo, že klíčová zbraň nemohla ze svých původních pozic
účinně podpořit francouzskou jízdu a pěchotu útočící proti britsko-nizozemské
armádě. Spolu s dalšími Napoleonovými chybami to dalo čas Prusům, kteří stačili
odpoledne 18. června 1815 dorazit na bojiště a rozhodnout bitvu v neprospěch
Francie."
Nebo naleznete podobný text anglicky a důkladněji zde:
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/france/11144216/Map-error-hastened-Napoleons-Waterloo-defeat.html
Problém je v tom, že novináře jaksi oslovil dokumentární film, podle všeho nesmírně dobrý, v němž je historka s mapou jen jednou ze součástí mozaiky, byť obletěla svět.
Krom toho nešlo o nový objev a napoleonský historik z Belgie Bernard Coppens jej publikoval už zhruba před deseti lety na belgických
webových stránkách, jejichž adresa je dnes tato:
http://www.1789-1815.com/wat_cartes_erreur.htm
Navíc pak hypotézy z toho vyvozené zařadil do své (vynikající!!!) knihy Waterloo-Les Mensonges (Waterloo-Lži), vydané nakladatelstvím Jourdan v roce 2009.
Ještě před vydáním této knihy jsem do periodika PŘÍSNĚ TAJNÉ! napsal shrnutí na internetu publikované teorie a dokonce teď ten nejméně šest let starý příspěvek našel. Bez velkých úprav jej máte zde, neboť se domnívám, že po vzoru Saturnina a jeho dědečka se sluší uvádět romány i novinářské výkřiky na pravou míru...!
Mimochodem, celou věc jsem publíkoval i ve druhém svazku svého Waterloo (Poslední bitva)...
Abych vše po letech zrekapituloval a doplnil:
Chyba na mapě, díky níž se mohl Napoleon zmýlit, nemokla mít sama o sobě velký význam, pokud pomineme, že vzdálenost od statku Mont-Saint-Jean k lesu Soignes pokládal za kratší, než ve skutečnosti byla. Pak mohl předpokládat, že Wellington nemá prostor pro velké přesuny záloh, či jednotek z klidnjších na kritická místa, a že bude snadnější ho k lesu s jedinou průchodnou cestou na Brusel přitisknout...
Protože oznámení o tomto příspěvku dávám i na svůj facebook, bude lepší, když případné kometáře a názory vložíte tam (prolink viz zde na stránce blogu vlevo nahoře pod záhlavím...
WATERLOO:
PROHRA PRO CHYBU NA MAPĚ?
Rekapitulace
bitvy
Napoleon vyrazil do tažení proti
pruské a britské armádě, dislokovaným na území dnešní Belgie, časně ráno
15. června 1815. Chtěl Brity a Prusy porazit dřív, než stihnou
k francouzským hranicím dopochodovat mohutné armády další, zejména
rakouská a ruská. V prvních dnech se mu záměr dařil. Císař
Francouzů porazil u Ligny 16. června Blüchera. Těsně vlevo od něj
svedl maršál Ney souběžně bitvu u Quatre-Bras. Britský předvoj
v ní neporazil, jen jej poněkud zatlačil.
Císař Francouzů byl přesvědčen,
že pruskou armádu rozdrtil. Předpokládal, že od Ligny ustupují jen trosky,
a k jejich pronásledování vyčlenil dva ze šesti sborů, jejichž
velení svěřil Emmanuelu de Grouchymu, nedávno povýšenému na
maršála. Prusové ale rozdrceni nebyli, uspořádali své řady, organizovaně ustupovali,
přičemž se snažili navázat dotek s Brity. Grouchymu během noci a nad
ránem 17. června zmizeli.
Napoleon vyrazil 17. června na
Brity, kteří kvapem ustupovali od Quatre-Bras směrem na Brusel,
k postavení Wellingtonovy hlavní armády na výšinách před vesničkou
Mont-Saint-Jean. Městečko Waterloo, podle nějž dostala bitva později
jméno, leželo několik kilometrů za britskou pozicí. Francouzské předvoje
zarazily koně navečer 17. června až na dostřel od britských postavení.
Bitva se už svést nedala, Napoleonovy sbory byly roztažené vzadu a
docházely teprve pozdě v noci, některé jednotky dokonce až ráno.
Rozhodnutí tedy mělo padnout až v neděli osmnáctého. Kvůli teprve
docházejícím jednotkám a deštěm rozmoklému terénu se nezačalo bojovat hned
ráno; teprve v pozdním dopoledni se rozhořely boje na levém
francouzském křídle a po poledni začal francouzský útok středem i pravým
křídlem. Levé Napoleonovo křídlo (generál hrabě Reille) se
pokusilo proniknout v půl dvanácté lesem, za nímž stál nevelký zámeček Hougoumont.
Britové z něj vytvořili opěrný bod, na němž francouzský postup až do
pozdního odpoledne zcela uvázl. Zámeček sice bylo možné obejít, provést
větší či menší obchvat a pokusit se vpadnout hlavní britské pozici do boku,
nikdo k tomu ale nedal rozkaz.
Pravé Napoleonovo křídlo (generál
hrabě Drouet d'Erlon) zahájilo postup ve směru hlavní silnice
k Bruselu až v jednu odpoledne. V cestě mu stála farma
Haye-Sainte, další Wellingtonův předsunutý opěrný bod. Ten spolu s protiútokem
britského jezdectva postup pěchoty na dlouhý čas zbrzdil. Pak ale
farma padla a Francouzi se konečně drali pozvolnou strání vzhůru
na hlavní britskou obrannou linii. Britové stáli jako
skála, vzdorovali, Francouzi nasadili masově (a souhrou nedorozumění předčasně)
jezdectvo. Stálo spoustu krve, než začala britská obrana kolísat.
Už odpoledne, kolem jedné hodiny,
dostával Napoleon upozornění, že zprava se blíží jakési silné jednotky.
Císař se zprvu domníval, že je to de Grouchy, zprávy však
jednoznačně potvrzovaly, že do francouzského boku směřují Prusové. Do
cesty se jim mohl postavit jen sbor hraběte de Lobau, vysunutý
doprava a posílený mladou gardou.
Informaci o postupu Prusů
Napoleon před svými jednotkami zatajil. Bylo to pochopitelné, obával se (a
právem) poraženectví i paniky. Věděl, že musí s Brity skoncovat, než
Prusové zahájí hlavní útok do jeho boku. Nestihl to, Britové vytrvali
navzdory novému nasazení jezdectva i císařské gardy. Když
Prusové zaútočili a vojáci se o tom dozvěděli, propukla panika,
kterou Napoleon nemohl zastavit.
Chorografická mapa Chanlaire-Capitains výřezem prostoru bojiště |
Terén,
který bude ještě důležitý.
Dnešní bojiště u Waterloo změnilo
svoji tvář už v XIX. století vybudováním Butte de Lion, pahorku
se sochou lva, který cení zuby směrem k Francii. Onoho 18. června
1815 stály obě znepřátelené armády téměř rovnoběžně na dvou nevysokých
a dlouhých návrších. Mezi nimi ležela mírná, zvlněná, tu užší,
tu širší proláklina, jakýsi náznak údolí. Britské postavení
vybral Wellington dobře. Většina jeho linie stála až za hranou
návrší, což ji poněkud krylo před dělostřelbou. Zeleň stromů a
křovin spolu se žlutí obilí mnohé z britských jednotek
před francouzskými zraky schovaly. Leckterá z farem mizela
v terénních vlnkách, sad u Haye-Sainte zakrýval část pohledu
dál, areál Hougoumontu vlevo se schovával v listoví.
Svahem před britskými postaveními
a rovnoběžně s nimi se táhla tzv. Ohainská cesta, z velké části
zářezová a fungující v případě potřeby jako jistý druh okopu (ne
ovšem připomínajícího protitankový příkop, aby do něj francouzští kyrysníci
padali jako v Hugově románu Bídníci a v Bondarčukově filmu
Waterloo).
Středem obou linií a kolmo na ně
vedla od jihu (od Francouzů) k severu (k Britům) bruselská silnice.
Měla několik křižovatek a rozcestí, pro účel tohoto líčený nepříliš
podstatných. Vpravo (myšleno z francouzské strany) stál u hrany
návrší hostinec Belle-Alliance. V údolíčku, blíž k britské
straně, byla vlevo od silnice kamennou zdí obehnaná farma Haye-Sainte a
proti ní o kousek výš nevelký pískový lom. V prvních fázích bitvy bylo oboje,
farma i lom, v britských rukách. Další farma jménem Mont-Saint-Jean
se nalézala vpravo od silnice až za zády Britů na návrší. Za ní
následovala ves Mont-Saint-Jean, pak masiv lesa Soignes, za nímž leželo
městečko Waterloo a dál pak Brusel. Napoleonovo stanoviště dělily od
Wellingtonova zhruba dva kilometry.
Terén vpravo v údolíčku není
pro naše potřeby podstatný, postačí říci, že byl poměrně otevřený a stromy
bránily výhledu až před nejzazším francouzským pravým křídlem. Vlevo, ve
svahu proti francouzskému levému křídlu, se terén stával nepřehledným;
rostl tu les, ukrývající na svém opačném konci už zmíněný
zámeček Hougoumont se zbytky francouzské zahrady, nádvořím, kostelíkem
a hlavně s pevnými kamennými zdmi.
Toto jsou zhruba nejdůležitější
body děje a místa, které potřebujeme znát, abychom se mohli seznámit
z teorií Belgičana Bernarda Coppense a posoudit ji.
Obrázek, který najdete v mém Waterloo... |
Spletl
se Napoleon v mapě?
Bernard Coppens říká, že pročítal
ty francouzské relace, které byly napsány těsně po osudové bitvě, a
nedokázal pochopit, proč je v nich tolik špatných topografických
údajů. Pokud si je promítl do map, vycházelo mu úplně jiné rozložení
sil; francouzská linie by musela v tomto případě stát mnohem víc
na severu, až tam, kde stáli Britové. Jenže britské relace
jsou jednoznačné a Wellingtonovo postavení odpovídá tomu, co
se v nich píše. Autor tedy začal pátrat po dobových mapách
a zjistil, že francouzský štáb měl k dispozici dva
druhy: chorografickou mapu Ferrarisovu a mapy dvojice Capitaine
- Chanlaire, která je kopií předešlé.
Slovo "chorografický" značí,
že jde o mapu "podávající integrální skutečnost charakteristicky
zjednodušeně, srozumitelně a v mezích geografických chyb",
alespoň tak to říká počítačový Velký slovník cizích slov. Taková mapa
nemá vrstevnice, terén naznačuje obrysy a stínováním, krom
toho používá (podobně jako mapy turistické) za určité objekty a
tvary dohodnuté značky. Farmy, kostely, statky a mnohé domy tu
nejsou jako půdorysy skutečného stavu, ale jako dohodnuté symboly.Dva
výřezy z Ferrarisovy mapy (původní kreslený originál a podle něj
zpracovanou tištěnou rytinu) přiložil Coppens k vysvětlení na svých
webových stránkách. Na obou našel značnou chybu. Farma Mont-Saint-Jean je
na obou zakreslena vlevo (tj.
východně) od bruselské silnice, ve skutečnosti však ležela vpravo (tj. západně).
"Napoleon ignoroval, že má
před svým levým křídlem opevněnou farmu-hrad, usedlost Hougoumont,
taktický bod, který Wellington obratně využil a jenž pohltil útočnou sílu
2. armádního sboru," říká Coppens.
Co z toho plyne? Podle
Coppense předně to, že mapy Napoleona zmýlily a on považoval farmu
Haye-Sainte za farmu Mont-Saint-Jean, která ležela ve skutečnosti
podstatně dál. Mapa zachycovala obě farmy, stojící v nehlubokých
údolíčcích mezi svahy, na levé straně silnice a okolní terén lze snadno
zaměnit. Z toho pramenil (podle Coppense) druhý omyl. Mapa
neukazovala vlevo od Mont-Saint-Jean žádný zámek, jen vesnici
Braine. Hougoumont ležel podle chybného vyhodnocení ne před
francouzským levým křídlem, ale za ním. Levému křídlu nemělo teoreticky
stát nic v cestě!
"Spáchal chybu, jíž by se
neměl dopustit ani důstojnický elév," konstatuje belgický autor na
Napoleonovo konto. Takové tvrzení je ovšem hodně tvrdé a dost vážné na to, aby
se čtenář začal Coppensovými argumenty zabývat.
Výřez barevné verze Ferraisovy mapy Belgie; silnice na Brusel jde středem od La Haye-Sainte kolem statuku Mt-St.-Jean a ke stejnojmenné vsi |
Otazník
nad Hougoumontem
Boj o Hougoumont je skutečně
počátkem Napoleonovy prohry. Celé křídlo, jeden armádní sbor o dvou
divizích, se zde nechalo postupně vtáhnout do naprosto neúčelného boje.
Jedna jednotka za druhou se drala lesem k zámeckým zdem a vratům, kde
krvácela a byla odražena. Pro jakoukoliv taktiku tu nebylo místo.
Celé hodiny se tak více než třetina Napoleonovy armády
nechávala naprosto neúčelně vázat. Nikdo nedal rozkaz
k obchvatu, k obejití celého lesíku. Nepochopitelné a Coppens se
ptá, zdali Napoleon vůbec tušil, co se na tomto místě děje, a
jestli generál Reille věděl, co jeho sbor dělá. Dokonce
pochybuje, zdali někdo z velitelů brigád či divizí podal výš hlášení
o tom, co stojí postupu v cestě, a jestli toto hlášení
k Napoleonovi dorazilo! Jinak by přece Napoleon musel rozkázat, aby
děla začala Hougoumont bombardovat!
Nutno podotknout hned na tomto
místě, že se Coppens mýlí, nebo přehlíží skutečnost. V důsledku
neúspěchu prvního útoku Baudouinovou brigádou k ostřelování děly
došlo, byť zbytečně pozdě.
To, že císař o zámku v lese
věděl (a tudíž v mapě netápal), dokládá relace velitele sboru
Reilleho, kterou Coppens pomíjí. Podle ní se Napoleon nechtěl Hougoumontu
zmocnit, ale "držet se těsně u něj, ve skrytu lesa a vysunout
k němu silnou linii ostrostřelců". Takové rozhodnutí bylo
takticky svrchovaně správné, jenže velitel jedné z divizí, Jérôme
Bonaparte, záměr svého císařského bratra nepochopil a nechal se vtáhnout
do krvavě zbytečného boje do té míry, že se do něj musela zapojit
i druhá divize generála Foye, tedy celý sbor. Po bitvě však
mnozí věděli, k jak velké chybě u Hougoumontu došlo a
jeden z účastníků, Marcellin Marbot, tehdy plukovník husarů, po
letech napsal:
"Hlavním naším cílem mělo
být rozdrcení jádra nepřátelských jednotek na otevřeném terénu. Francouzi
však mívají naneštěstí zvyk, že neobejdou a nenechají za sebou žádné
opevněné postavení. Nejednou se nám tento zvyk stal osudným, zejména
ve Fuentes d'Oňoro a u Waterloo. Tam jsme paličatě útočili na
farmy Haye-Sainte a Hougoumont. Místo toho jsme je měli jednou
divizí blokovat a dál útočit na už silně otřesené anglické linie.
Zbyl by nám čas tyto linie zničit ještě před příchodem Prusů, což
by nám zaručilo vítězství. Odříznutí obránci farem by pak
složili zbraně..."
Ano, katastrofa začala chybou u
Hougoumontu, o tom nemůže být sporu, nemohl však za ni Napoleon, ani chyba
na mapě! Bernard Coppens je ovšem přesvědčen o své teorii a dokládá
ji několika dokumenty. Všechny byly napsány pár dní po bitvě, lze je
tudíž pokládat za bezprostřední, živé a autentické svědectví, které dosud
nestihly ovlivnit úvahy historiků, taktiků a stratégů ani dokumenty
z britské strany. Nebude na škodu podívat se na ně trochu blíže.
Táž mapa, kde je vlevo dole i Hougoumont |
Svědectví
dvou generálů.
Prvním dokumentem je řeč, kterou
pronesl generál hrabě Antoine Drouot před Sněmovnou pairů 23. června, tedy
pátý den po bitvě. Generál, který byl všeobecně považován za výjimečně
čestného a přímého muže, velel v posledním tažení a u Waterloo
císařské gardě. O jeho pravdomluvnosti nemohlo být pochyb. O příchodu Francouzů
na bojiště (tj. o večeru 17. června), řekl Drouet toto:
"První sbor, který byl
v čele, napadl a srazil několikrát nepřátelský zadní voj a
pronásledoval jej až do noci, kdy nepřítel zaujal postavení na plošině za
vsí Mont-Saint-Jean, s pravým křídlem sahajícím ke vsi Braine a
s levým prodlužujícím se do neurčita k Wavre."
O několik odstavců dále
konstatoval:
"První sbor, jehož levice se
opírala o velkou silnici, zaútočil v téže době na domy
Mont-Saint-Jean, zachytil se tam a vyrazil až k nepřátelskému
postavení."
Podle tohoto svědectví (které
Drouot sám nepsal, jen si text před projevem zredigoval) měli Britové stát
za vsí Mont-Saint-Jean, kterou sbor Droueta d´Erlon následujícího
dne dobyl. Jenže tak tomu naprosto nebylo! Britové stáli před farmou Mont-Saint-Jean
a Francouzi nikdy tuto farmu, natož stejnojmennou ves, nedobyli! Coppens
ostatně cituje slova britského historika Johna Bootha, který v roce
1817 ke svému překladu Droutovy řeči připsal:
"Je zjevné, že zde, jakož i
v jiných francouzských líčeních dochází k záměně Mont-St.-Jean
za La Haye-Sainte. Mont-St.-Jean byl v týlu britských postavení a
žádný francouzský voják se k němu na jeden a půl míle nepřiblížil."
Může něco takového dokládat
špatně přečtenou mapu? Podle mne se o žádný důkaz nejedná. Mohl by
dokazovat maximálně Drouotův omyl, nikoliv Napoleonův.
Druhé svědectví pochází
z pera generála Maxmiliena-Sébastiena Foye, jenž velel jedné ze dvou
divizí sboru generála Reille, který útočil na Hougoumont. Foy byl
v závěru boje raněn a svoji zprávu napsal 23. června 1815, opět pět
dní po bitvě, v pevnosti Ham.
"Nepřátelské pravé křídlo
bylo u potoka, od vsi Braine l'Alleud směrem k nám, jeho střed
protínal velkou silnici k Mont-Saint-Jean; levici jsem nespatřil."
Takový popis odpovídá reálné
situaci, další pasáž však opět plete místa. Foy uvádí, že císař ráno
snídal v hostinci Belle-Alliance (kde se dozvěděl o pohybech Prusů,
jejichž blízkost nahněvaně odmítl jako nesmysl), v průběhu odpoledne
že postoupil k Haye-Sainte. Pozdě odpoledne že se útočilo
pravým křídle na statek Mont-Saint-Jean, útok že však byl odražen.Všechna
zmíněná místa jako kdyby byla posunuta o jedno dozadu: císař snídal na
farmě Caillou u Rossome (jižně od Belle-Alliance), v průběhu dne postoupil
k Belle-Alliance a ne k Haye-Sainte (o níž se tvrdě bojovalo a
jež padla do francouzských rukou až pozdě odpoledne), pravým křídlem
se útočilo na Haye-Sainte a ne na Mont-Saint-Jean. Lze
z toho usoudit, že císař na mapě zaměnil dvě místa, že jeho
omyl opakoval štáb, velitelé sborů, divizí, brigád? Nebo se v tomto bodě
dodatečně zmýlil jen Foy?
Foyova relace se v dalším
textu zmiňuje o Hougoumontu, který se svojí divizí dobýval. Uvádí jej však
jako "les Hougoumont" či "okraj lesa", ani jedinkrát
se nezmiňuje o statku nebo zámečku. Bertrand Coppens to pokládá za důkaz,
že tento generál o existenci objektu Hougoumontu v lese vůbec
nevěděl. Uniká mu ale jedna Foyova věta:
"Bitva započala útokem na
les Hougoumont. Jérômova divize jej rázem dobyla, nemohla však dobýt domy,
které jsou za ním." Těmito domy nemůže být nic jiného než komplex objektů,
tvořících farmu-zámek Hougoumont, nic jiného okolo totiž není. Že
generál mluvil o domech a ne o zámku? Hougoumont skutečně připomíná
vše jiné než zámek, je usedlostí, jakých viděl Foy za svůj život spoustu.
Pod pojmem "zámek" si asi představoval honosnější stavbu,
takovou, jichž viděl od roku 1793, kdy sloužil v armádě, bezpočtu.
Zdá se mi, že tady začal autor podléhat vlastní teorii a hrát si se
slovíčky jen proto, aby ji doložil.
Co
napsal Napoleonův bulletin?
Třetí důkaz, který pokládá
Coppens za nejsilnější, tvoří Napoleonův bulletin, sepsaný 20. června
(druhý den po bitvě) v Laonu. Císař (který text nadiktoval sekretáři
Fleury de Chaboulounovi) sám nazývá celý střet bitvou u
Mont-Saint-Jean (což není nic divného, tato ves byla bojišti nejblíže;
Britové bitvu např. nazývali Belle-Alliance a název Waterloo se vžil
až mnohem později) a o postavení armád říká, že "1. sbor se dal
na pochod a rozmístil se s levicí i velké silnice na Brusel a proti vsi
Mont-Saint-Jean". V další pasáži, jež líčí útok sboru Droueta
d'Erlon, se praví:
"Nuže, hrabě d´Erlon
zaútočil na ves Mont-Saint-Jean. (...) Jedna brigáda sboru hraběte d'Erlon
se vsi Mont-Saint-Jean zmocnila."Není co dál řešit," říká Coppens,
jemuž se zdá vše jasné: Napoleon si spletl místa, mapy, jména...
V posledních měsících navíc ze svých hypotéz vyvodil další závěr o
chybném postavení 6. sboru hraběte Lobau na pravém francouzském boku. I
tento generál prý byl v důsledku chybného čtení na mapě nikoliv u
vsi Plancenoit, ale víc na severu.
Avšak pozor, Napoleonův bulletin
není pro podobné hypotézy žádným velkým důkazem. Jeho další text je
matoucí, hovoří o tom, že "císařovým záměrem bylo vést útok skrze ves
Mont-Saint-Jean" (proč, když ji podle předchozího odstavce dobyl?),
že "nepřítel ověnčil výšiny Mont-Saint-Jean a zaútočil
s pěchotou". Dál se mluví o čtyřech praporech střední gardy,
"které byly vyslány na plošinu z druhé strany Mont-Saint-Jean
k podpoře kyrysníků" (přičemž druhá strana může znamenat i vlevo
od bruselské silnice.).
Bulletiny jsou navíc jako důkaz
čehokoliv naprosto nedostačující a pochybné. Představovaly
propagandistické texty, které (jak jsem psal v jiném příspěvku
v Přísně tajné! před dvěma lety) nesmírně skutečnost deformovaly.
Vynášely genialitu a zásluhy vrchního velitele, zamlčovaly chyby, sloužily
k ovlivnění veřejného mínění i armády. Snažit se z nich
rekonstruovat průběh bitvy, rozložení sil, místa na mapě, manévry, nic z
toho prakticky nelze. Přečetl jsem většinu bulletinů k velkým
bitvám napoleonských válek a mnohdy jsem měl pocit, že císař
Francouzů líčí něco naprosto jiného, než k čemu došlo. Platí to
o Slavkovu, Jeně, Jílovém, Aspern i Wagramu, o přechodu
Bereziny. Cílem bulletinu nebylo vylíčit události, ale vyzdvihnout to a ospravedlnit
ono. U Waterloo bylo věru co ospravedlňovat a Napoleon v textu
deformoval skutečnost víc než kdykoliv předtím.
Vžijme se navíc do situace,
v níž císař Francouzů bulletin diktoval. Představme si muže
zavaleného událostmi, zdrceného, unaveného, nevyspalého, trpícího
zdravotními potížemi a přesto sbírajícího energii, jemuž se honí hlavou
tisíce důležitějších věcí než jméno nějaké vsi a statku. Drama stále
neskončilo, události se hrnou jedna za druhou. Má vůbec Napoleon čas, aby
se pod takovým tlakem díval při diktátu do map, špatných
či správných, aby si názvy ověřil? Těžko! Jde mu o armádu,
Paříž, trůn, moc, Francii, ne o jméno tečky na mapě.
Generál Drouot byl mezi těmi,
kteří diktátu bulletinu naslouchali. Vždy se choval k císaři
s bezmeznou věrností; až za tři dny předstoupí před Sněmovnu pairů,
má líčit bitvu jinak, než ji vylíčil císař? Navíc přednesl svoji zprávu
den poté, co maršál Ney v poraženeckém projevu před týmž fórem
obvinil Napoleona z možného i nemožného! Drouotova řeč měla politický, nikoliv
takticko-strategický smysl, byla spíše polemikou s Neyovým projevem,
který prohlašoval jakýkoliv další boj za marný a vyzýval k okamžité
kapitulaci.
Je víc než pravděpodobné, že
takto vzniklo nedorozumění, pro něž hledá Bernard Coppens vysvětlení
v chybě na mapě. A Foyova mýlka? Zkuste si sami po pár dnech
vyjmenovat ve správném pořadí několik hospod a samot v místě, na němž jste
byli jednou jedinkrát. Nespíš se spletete, třebaže jste mezitím
nesvedli bitvu, nebyli zraněni a neměli na starost tisíce mužů.
Zmýlená
neplatí
Co tedy říci na závěr? Přímé
důkazy neposkytnou ani přívrženci, ani odpůrci, všichni mohou pouze
zpochybňovat argumenty jedné či druhé strany. Čtenář nechť si vytvoří
názor sám, já však naprosto Coppensově teorii nevěřím. Chyba na mapě mohla
zmást zkušeného vojevůdce, který s mapami pracoval po většinu
života, maximálně na chvíli, pak ji nejspíše odhalil. Měl
ostatně průvodce, Vláma Decostera (byť ten odpovídal neochotně,
záměrně nebo z hlouposti mylně a pokusil se utéci, pročež byl
připoután na dlouhý provaz). Že by podobnému školáckému omylu
podlehli navíc náčelník štábu, generálové, důstojníci, poddůstojníci
i vojáci? Že by se podřízení báli velkému Napoleonovi říci, že dělá
chybu? Řekli mu to mnohokrát a často hodně nevybíravými slovy. A i kdyby, mohl
takový omyl průběh bitvy ovlivnit?
Ne, příčiny Napoleonovy porážky
spočívaly v mnoha věcech a okolnostech, ve všem, co jsem naznačil už
v úvodu. Za jiných okolností by Napoleon bitvu třeba i vyhrál. Co by
bylo pak? Diplomatickému řešení nebyl nikdo z nepřátel nakloněn.
Válčit dál proti neskutečně velké přesile, která se na Francii
valila? Myslím, že generál Foy zakončil svoji relaci, jíž
sepisoval v době, kdy ještě nebylo jasné, jak vše skončí, více
než výstižně:
"Ať již by byl výsledek
bitvy u Mont-Saint-Jean jakýkoliv, bude pro lidstvo lepší, má-li už naše
věc zemřít, aby zemřela jedinou ranou než stále opakovanými válečnými
akcemi."
Žádné komentáře:
Okomentovat