NICOLAS LE FLOCH, KOMISAŘ PRO ZVLÁŠTNÍ ÚKOLY

Také jste v horkém létě sledovali v televizi sérii francouzských historických detektivek z časů Ludvíka XV. a Ludvíka XVI., které se odehrávají v mnoha koutech Francie, zejména ale v předrevoluční Paříži a u dvora ve Versailles? Pokud ano, dovolím si předpokládat (v dobrém), že vás minimálně pobavily a že vám zalíbil komisař pro zvláštní úkoly Nicolas le Floch (měl by se číst Floš, jenže je to Bretonce a tady jsou výjimky, takže se čte Flok), vystupující u dvora jako markýz de Ranreuil. Ona tuším desetidílná série (poslední díly vznikly teprve letos) začínala epizodou L’homme au ventre de plomb (Muž s olověným břichem) trochu zmateně a detektivní zápletkou možná naivně, leč pak se od epizody k epizodě vše zlepšovalo, byť v životě hlavního hrdiny, zejména ve vztahu k jeho milenkám, musel mít divák poněkud chaos. Nicméně právě tyto galantní avantýry, stejně jako atmosféra města, paláců i země, dávaly seriálu kouzlo o to větší, že až na drobnosti líčily, pokud mohu soudit, dobu, mravy i reálie velmi autenticky. Děje kořenily historické postavy nejen v čele království, ale v podobě služebníků koruny, ať už to byl pařížský kat Sanson, či vrchní velitel královské policie a posléze ministr de Sartine, jedna z nejkouzelnějších postav celé podívané…

            Když jsem se teď coural Bretaní a podléhal svojí slabosti, tj. knižním oddělením supermarchés či knihkupectvím, narážel jsem na knižní podobu Nicolase Le Floche doslova všude. Není divu, autor i hrdina jsou Bretonci, takže tu nemohli chybět vedle všudypřítomných knih o legendách, korzárech, moři, atd. Nakonec jsem neodolal, koupil poslední svazek dnes už jedenáctidílné knižní řady, který vyšel nedávno a jmenuje se L’année du volcan, Rok vulkánu. Pak jsem zjistil, že na francouzském amazonu tyhle knížky stojí něco málo přes 8 EU (no nekupte to, za tuhle láci v Čechách knihu těžko koupíte), takže teď budu mít celou zimu co číst…

J.-F. Parot, autor knižní předlohy, trochu podobný televiznímu panu de Noblecourt

Roku vulkánu, zatím poslední svazek

           Podotýkám, že knižní série vznikla dřív než televizní, že autorem je Jean-François Parot, diplomat a amatérský historik, specialista na 18. století, jehož znalosti i erudice prosakují z každého odstavce knih. To kouzlo každého svazku totiž nespočívá jen v kriminálních zápletkách, ale v kresbě postav a charakterů, ve vystižení dobové atmosféry, duchaplných dialozích, v pravém francouzské esprit, který za časů ancien régime, tedy v době před revolucí, dosahoval vrcholu.  Nutně se mi vybavují protipóly dobové literatury, Choderlos de Laclos (Nebezpečné známosti), Le Sage (Kulhavý ďábel, Gil Blas), kterého Le Floch s radostí čte, i galantně erotický Restif de la Bretonne (Anti-Justine, Půvabná nožka), jenž v některých dílech i vystupuje.

Mimochodem, J.-F. Parot má, pokud vládnete francouzštinou, krásné webové stránky

http://www.nicolaslefloch.fr/

Pro ty, kteří televizní sérii sledovali a byli poněkud zmatení, odkud se Nicolas vzal, shrnuji:

Je to, jak se praví v L’Énigme des Blancs-Manteaux, Záhadě bílých plášťů,  sirotek,

Sartinova čest, devátý svazek...

vychovávaný kanovníkem Le Flochem, kterého se ujme markýz Ranreuil, jeho kmotr, když ale zjistí, že dospívající Nicolas padl do oka jeho dceři, raději mládence pošle z Bretaně do Paříže. V metropoli začíná Nicolasova cesta u karmelitánů, avšak markýz s ním má jisté plány a otevře mu cestu k panu de Sartine, vrchnímu veliteli pařížské policie. Sartine mladíka zasvěcuje do policejní práce, pro niž projevuje Nicolas nadání, a po roce mu svěří první případ, v němž Le Flochovi pomáhá jeho pobočník a současně další učitel, inspektor Bourdeau. Oba rozřeší záhadu, která trápí markýzu de Pompadour, favoritku Ludvíka XV., a Nicolas dostává úřad policejního komisaře pro zvláštní úkoly, přímo podřízený panu de Sartine. Markýz de Ranreuil pak Nicolasovi odkáže svůj titul i statky…Pokud jde o další osudy (vynechejme vlastní případy), hrají v nich krom už jmenovaných významnou roli Aimé de Noblecourt, bývalý prokurátor, námořní chirurg Guillaume Semacgus (krásně bretonské jméno), a dvě ženy. Tou první je Antoinette Godelet, řečená La Satin, Sametka, kurtizána, z luxusního veřejného domu a navíc agentka královské tajné služby Secret du Roi (ta skutečně existovala). Nicolasovi porodí syna, kterého on legitimizuje; později v knihách občas vystupuje jako Louis de Ranreuil, markýz de Tréhiguier, poručík karabiníků. Tu druhou pak představuje postava i z posledních dílů tv série, urozená Aimée d’Arranet, dcera admirála a nekonvenční dívka, jíž Nicolas nabídne sňatek, leč ona dává (zatím i do posledního jedenáctého knižního dílu) přednost volném vztahu.

Pokud jde o onen poslední díl, odehrává se už roku 1783, šest let před pádem Bastily, v roce velké erupce na Islandu a těsně před aférou s královniným náhrdelníkem. Těším se na další svazky a jsem velmi zvědav, jestli autor dovede své hrdiny až k revolučnímu výbuch i kterak si poradí s ožehavou otázkou místa Nicolase Le Floche v bouřlivém kvasu, v němž nešlo stát stranou…

Nejsem odborník na knižní marketing, ale skromně se domnívám, že tahle série by měla v překladu šanci na úspěch. Historické detektivky jsou sice módní žánr, od doby van Gulikova soudce Ti jsem se ale při jejich četbě tak nebavil…