středa 19. června 2013

BITVA U CHLUMCE A PŘESTANOVA ANEB KDO ZA TO MOHL? (3)

Třetí část: 
Rozuzlení

Třetí a závěrečná část o bitvě u Chlumce a Přestanova z pohledu du Casseho knihy je zde, i když bych se k ní chtěl ještě v průběhu léta vrátit jednou klíčovou pamětnickou vzpomínkou. Pokud jde o předchozí pokračování, máte na ně prolink v nadpisu a tam zas na první část…
A. du Casse:  
Le général Vandamme et sa correspondence, Tome 2 (Didier, Paris 1870), p 502 ad. 
3. část
Císař se o katastrofě u Chlumce dozvěděl v noci z 30. na 31. srpna. V pět ráno poručil napsat Saint-Cyrovi, aby kryl silnici z Petrovic na Drážďany, Mortierovi aby zaujal postavení před Pirnou a Marmontovi aby se usadil po pravici 14. sboru tak, aby měl vévodu z Belluna napravo. Obával se nepřátelského postupu na Drážďany.
   Během dne byly císaři doručeny různé raporty ohledně boje 1. sboru. Baron de Trobriant v tom svém psal:
   „ Nic přesného se o generálu Vandammovi neví. Jeden důstojník z jeho štábu ujišťoval maršála vévodu z Trévisa, že si generál prostřelil hlavu.“
    Po obdržení této zprávy císař vévodovi z Ragusy 1. září psal:
   „Bratranče, vévoda z Tarenta je dnes v Görlitz. Nechá-li se dál zatlačovat, není vyloučeno, že budu nucen vypochodovat třetího na Budyšín. (…) Ten nešťastník Vandamme, který se podle všeho zabil, nepostavil na výšinách jednou hlídku a vůbec nikde nenechal zálohu. Vrhl s kupředu jak do propasti zálohu a neprováděl vůbec žádný průzkum. Přesto se ke mně vrací z jeho sboru spousta lidí; dorazili téměř všichni generálové a také 15 000 mužů, proto si myslím, že moje ztráta nebude větší než 4000 až 5000 mužů.“
    Den nato Napoleon po Berthierovi chtěl toto:
    „Bratranče, osobní sekretář generála Vandamma je v Drážďanech. Nechte zapečetit všechny jeho písemnosti. Vyjměte z nich všechny listiny, vztahující se k armádě či ke státním záležitostem; osobní generálovy dokumenty budou zapečetěny a poslány rodině.“
    Vandamme se nezabil [i když to vládní Moniteur napsal] a povíme až dál, co se s ním dělo. Císař ho ale neprávem obvinil, že se hnal kupředu jak do propasti, aniž prováděl průzkum. Vandamme ale jednal na základě striktních rozkazů. Je k zlosti, že po jeho rozkazech nezůstalo stopy; jeho sekretáře zatkli, aby se zmocnili generálových papírů. Byla to marná snaha. Vandamme přečetl příslušné rozkazy řadě svých důstojníků a ve chvíli, kdy si byl jist, že padne do zajetí, je zničil.
    [Následuje několik stran korespondence, kterou Vandamme vedl roku 1826 s Maretem,  vévodou z Bassana, jenž jej žádal o vysvětlení okolností celé chlumecké katastrofy, aby ji mohl zapracovat do svých memoárů. Vandamme v listu z 20. února, psaném v Gentu, opět zmínil zejména tři císařovy rozkazy, takřka přesně je citoval, a poté uvedl:]
   „Řeknu vám, že jsem byl na konci onoho hrozného dne, ve chvíli, kdy kartáčová palba srazila generála Haxo vedle mne z koně, vystaven všem ranám a smrti, jíž jsem unikl jen zázrakem, nemám si ale naprosto co vyčítat, leda jedinou věc, tedy to, že jsem nemyslel na svůj vlastní ústup, což jsem mohl udělat desetkrát, jenže bylo třeba zachraňovat Francouze.
   Musím vám, pane vévodo, ještě sdělit, že když jsem 16. ledna tohoto roku, v předvečer odjezdu z Paříže, navštívil generála Bertranda, našel jsem tam i generála Haxo; od našeho zajetí u Teplic jsem ho neviděl. Ten generál mě k sobě zavolal a v přítomnosti mnoha dalších generálů prohlásil, že jsem k němu při sestupu soutěskou u Petrovic, které stojí před Chlumcem, při průchodu kolem údolí Hellendorfu, kterým pak vyrazili Prusové, prohodil toto:   
   ,Kdybych neměl rozkaz nestarat se o své boky a týl, nechal bych tady jednotku a maršál Saint-Cyr by sem naprosto přirozeně umístil svou první divizi.ʽ
   [Nutno dodat, že Vandamem získal až poté a díky Maretovi opisy tří výše uvedených císařových rozkazů, zanesené v knize rozkazů náčelníka hlavního štábu maršála Berthiera. Vévoda z Bassana mu zaslal císařův rozkaz z 28. srpna, napsaný v Pirně a citovaný výše, rozkaz císaře Berthierovi z 30. srpna, určený Mortierovi a rovněž už citovaný,  a k tomu všemu Berthierův  list ze 30. srpna 1813 z půl dvanácté odpoledne, určený Vandammovi. Je naprosto klíčový a plný text následuje.]
   „Posílám vám, generále, svého štábního důstojníka, aby zjistil co se děje. Dal jsem rozkaz vévodovi z Trévisa, aby vás s částí jednotek podpořil, budete-li to potřebovat. Pošlete okamžitě důstojníka, jehož k vám vysílám, nazpět.“
   Z těchto dopisů jasně plyne, že císař věděl o Vandammovu pochodu na Teplice, že už byl dán rozkaz Mortierovi, aby ho podpořil, což ten maršál neudělal stejně jako Saint-Cyr. (…) Máme za to,
že jsme předložili všechny dokumenty, které jasně dokládají, že v celé věci je mnoho viníků, generálu vandalovi ale nelze nic vyčítat.
    Prvním viníkem je osudovost, která Napoleona odvedla zpět do Drážďan a zabránila mu sledovat operace, o jejich nevyhnutelném úspěchu byl přesvědčen. Onen císařův návrat do saské metropole vše prohrál, neboť kdyby zůstal v terénu, okamžitě by si uvědomil změny spojeneckých tras a Vandamma by vévodou z Trévisa posílil nikoliv 30. srpna, kdy ž bylo pozdě, ale hned devětadvacátého ráno. Pozice u Hellendorfu by byla obsazena a Kleistův sbor by padl do zajetí.
   Druhým viníkem je Saint-Cyr, který Kleista nepronásledoval. 
   Třetím pak Mortier, jemuž chyběla iniciativa.
   Boj u Chlumce pak měl pro závěr celé kampaně svrchovaně zničující následky…
[Na tomto místě lze překlad a citace z du Casseho díla ukončit a k jeho závěrům nelze dodat nic, než naprostý souhlas. Dodejme však, co du Casse neříká, byť si to musel myslet. Napoleon se snažil svalit svou vinu na Vandamma a podobně, jako při jiných událostech (kampaň 1815 je nejmarkantnějším důkazem) jednoduše lhal!  Citujme ale ještě jeden zde uvedený dokument, který vrhá světlo na další Vandammův osud, tedy na jeho zajetí. Řada memoárů, především ty Marbotovy (které jinak o viníkovi prohry mluví podobně jako du Casseho dokumenty), líčí, jak imperátor zacházel s generálem nevlídně a jak jej Vandamme popudil:
   "Neuvěřitelná věc, dobré způsoby se změnily ve chvíli, kdy vězeň dorazil do Prahy před ruského imperátora a velkoknížete Konstantina, jeho bratra. Ti zapomněli, co jsou vůči statečnosti poraženého povinni, oslovili jej urážlivým způsobem a velkokníže Konstantin mu dokonce osobně vyrval kord. Vandamme, pohoršený takovým jednáním, zvolal: ,Tady je snadné vzít mi meč. Ušlechtilejší by bývalo pokusit se mi jej vzít na bojišti. Vy ale, jak se zdá, se raději spokojíte lacinými trofejemi...!ʽ Tato slova imperátora Alexandra rozzuřila, nařídil Vandamma zatknout, přičemž vůči němu použil přívlastky kořistník a lupič!

   Vandamme odvětil s hrdým pohledem, upřeným na Alexandrův obličej: „Nejsem ani kořistník ani lupič. A vůbec už mi historie ani současníci nevyčtou, že bych si zamazal ruce otcovskou krví!“ Při narážce na hrůznou vraždu Pavla I. imperátorova otce, Alexandr, jejž veřejné mínění obviňovalo, že dal k vraždě souhlas, aby nebyl spiklenci zavražděn sám, zbledl. Alexandr rychle odešel, zděšen připomínkou strašlivé události, jíž vděčil za trůn a kterou mu Vandamme připomněl doslova přímo před početným dvorem i oddílem gardy. Vandamma pod přísným dozorem dopravili do Vintky na sibiřských hranicích. Svou vlast spatřil až po míru roku 1814.

   Je to legenda, nebo pravda?

   Nejspíš to první, neboť Vandamme o svém zajetí napsal následující (přičemž o sobě mluvil ve třetí osobě):]
   „Generála Vandamma ohlásili imperátoru Alexandrovi. Jeho imperátorské Veličenstvo pro zajatého generála poslalo velkoknížete Konstantina. Velkokníže mu složil poklonu a projevil politování nad jeho zajetím, přičemž mu blahopřál ke slavné obraně. Generál byl doveden k imperátorovi, který jej přijal dobrotivě a rovněž mu složil k jeho obraně kompliment. Pak byl s generálem Haxo odvezen do Teplic. Nazítří byl vypraven na Moskvu, kde s ním jednal se všemi ohledy hrabě Rostopčin, a velice přívětivě jej přijímala řada ruských velmožů, jejichž pohostinství i rytířský duch jsou sdostatek známy. Generál strávil v metropoli pět měsíců, aniž si měl na kohokoliv stěžovat, a poté byl převezen do Vjazmy tři sta mil od Moskvy [je to polovina směrem na západ], což bylo až v době, kdy se spojenci chystali překročit Rýn a napadnout Francii.“
    Pomluvy českých i německých listů o tom, že Vandamme padl do zajetí opilý, ponechme stranou jako bezpředmětně propagandistické lži…

Žádné komentáře: